Abeceda smrti

Trochu (vlastně hodně) nevyrovnaná kvalita i nevyhraněný žánr/styl jednotlivých povídek, ale není se čemu divit, když je jich ve filmu tolik, co písmen anglické abecedy. Rozptyl v rozmezí horror, sci-fi, thriller, artovina, animák, groteska, nechutnost nebo i nezařaditelná nepochopitelnost. Na čtyři až pět hvězd v kategorii "kraťas" (napříč všemi žánry) vidím příběhy B, Q, R, S, U, V a X, na necelé čtyři pak C, I, N, P. Bezkonkurenčně nejnechutnější a nejdivnější je potom japonské (jak jinak) F. (09.04.2017)

Tak tohle bylo tedy vážně něco!Naprosto chápu hodnocení pouze 47% a to i od zdejších hororových "hvězd".Ono totiž těch opravdu dobrých příběhů je z obrovského množství strašně málo.Hlavně přetrpět začátek místy opravdu bolí, protože drtivá většina příběhů je prostě buď nehorázně hloupá a pretažená za vlasy (hned první dvě) nebo doslova ubohá (např. Gravitace) a sem tam proložená o opravdové skvosty (Libido, Young Bug, Speed, Toilet, Vagitus ), pár ucházejících (Nuptials, Klutz , Quack) no a zbytek totálně úchylných či jen tak nudných, že se budete jen neskonale divit, jak zoufale a amatérsky to místy vypadá a jak dnešní slavní hororový tvůrci totálně nemají nápady.Největší haluz je poslední epizoda s názvem Zetsumetsu, to je vole prostě Japonsko jak ho (ne)máme rádi.Kdybych měl celkově sečíst hodnocení jednotlivých dílů, tak jak jsem jim dal procenta už při sledování, byl bych na celkových 50% a to si myslím, že hodně přeháním, ale některé epizody byly vážně úchvatné, líbil se mi celkový nápad a koncept kterého se chytili i lokální amaťáci a vytvořili projekt Pionýři hororu a stejně tak i mě, jako tvůrce to přivedlo na spousty zajímavých myšlenek.Už po dokoukání filmu jsem napsal hned tři krátké povídky na tři písmena v abecedě a dostal jsem chuť zrealizovat svojí vlastní abecedu smrti, se svými vlastnímy příběhy.Pokud to dokáží přední režiséři místy takhle zmrvit, nemám se čeho bát a jen díky tomu jakou sebedůvěru a nápady mi tenhle projekt dal, ho nadhodnotím o jednu pořádnou hvězdu nahoru.Např. můj 3. minutový horor by se dal bez problému nápadem i atmosférou zařadit možná i na šesté či sedmé místo v kvalitě snímků obsažených zde, ale prostě to vypadá víc amatérsky, tak jsem v hodnocení někde jinde.Jak už jsem ale řekl, když vidím, kolik ubožáků vyblilo své nedomrdlé sračky do takového projketu, hned mám sebevědomí o pořádný kus větší.Děkuji tomuto filmu za obnovenou chuť k psaní povídek a točení hororového žánru.60%. (03.10.2014)

A-B-C-D, kočka přede, ... - tak zní dětská říkanka, nicméně tento krvavý povídkový soubor složený z krátkometrážních filmů rozhodně není pro malé publikum. Kvalita jednotlivých povídek je velmi kolísavá, od slušných až po úplný odpad. Nejvíce mě zaujala písmenka S (Speed), K (Klutz) a T (Toilet). Nejhoršími, nejtrapnějšími, či bezúčelně nejkrvavějšími povídkami byla písmenka F (Fart), H (Hydro-electric Difusion) a Z (Zetsumetsu). Zkrátka ve výsledku, když jsem si to všechno sečetl a podrhnul, tak jde spíše o podprůměrnou záležitost, ke které jsem se dostal čirou náhodou přes režiséra, jehož povídka mě upřímně zklamala. (27.03.2014)

Poriadna zbierka kraťáskov v abecednom poradí od rôznych režisérov z rôznych krajín (španielsko, japonsko, ...) poväčšine klasicky hrané ale nájdu sa tu aj kraslený – o ženskej ktorá si nevie poradiť s hovnom na záchode (jeden z najslabších), platelínový – fóbia malého chlapca z prvej návštevy toalety – jeden z tých lepších (mimochodom výherca T kúskov ktorý sa dostal medzi skúsenú elitu nižšej svietivosti), či hercov v plyšových maskách zvierat – absolútne dno, alebo kúsok snímaný len z vlastného pohľadu a la REC – útek krvilačného tvora pred lovcami. Japonci sa opäť vyznamenali úchylnosťou no kvalitou rozhodne nie. Komorný štýl španielov je tiež poznať aj vďaka španielčine ;-) no tiež neprekvapili. Pár filmov sú ultrablbosti no myslím si že vďaka rôznorodosti si každý nájde aj dosť obľúbených. Mňa zaujali hlavne: Xavier Gens (The Divide) – o moletke ktorá sa v jeden večer rozhodne zhodiť všetky nadbytočné kilogrami, Jason Eisener (Hobo with a Shotgun) – školník s úchylkou na detský pot, prekvápko Kaare Andrews (Altitude) – futuristický akčný sci-fi o vyhladzovaní mutantov s robotom za chrbom, Jake West (Doghouse) – trip dvoch feťáčok, Srdjan Spasojevic (Srpski film) – pokusný pacient utekajúci z nemocnici, či preteky v masturbácii alebo mierne nepodarene natočený dogfight. Skrátka pekná zbierka úletov, ktorá sa len tak nevidí. (09.02.2013)

Toto byla celkově docela náročná zátěžová zkouška, jestli vydržím i ty nejdebilnější (z většiny asijské) debility, co kdy kdo natočil. Jen některé povídky se docela vyvedly. Uvedu zde jen ty, které i docela překvapily. Například D is for Dogfight, vcelku originálně natočené zpomalenými záběry a alespoň se snahou udělat nějakou pointu. Q is for Quack, chytře pojatý film o filmu oblíbeného režiséra Adama Wingarda. T is for Toilet, absolutní špička celého toho maglajsu, překrásně navržená, vtipná a vizuálně vypracovaná. U is for Unearthed, taky docela nevídaná prácička, stačí jen jedna malá vymoženost a hned se na to všem dívá lepším pohledem. Doslova. A nakonec X for XXL, velice gore záležitost, trošičku předvídatelná, i když asi jak u koho. Ale mám to ráda pěkně načerveno, takže palec nahoru. A naopak ty sračkomagorské guláše jako bylo F, O, H, W, Y a Z, které nestály ani za starou, smradlavou, prašivou belu. Některé povídky by možná měly naději, kdyby se nad nimi lépe a déle přemýšlelo, nebo kdyby dostaly lepšího režiséra. Musím se tu také přidat k názoru udivené většiny nad výkonem Ti Westa, který neměl absolutně žádný smysl, šmrnc, pointu, prostě vůbec nic. Z většiny jsem režiséry neznala, ale West mi dával pomyslnou jistotu, že aspoň jeho příběh by mohl za něco stát. Bohužel nic. (23.03.2013)