monolog

Nemám remaky rád, ale semtam některej je opravdu dobrej a občas i lepší, jak původní film. To sice v tomhle případě neplatí, ale je alespoň slušnou verzí Hitchova Okna do dvora a jak by taky ne, když se režisér Hanson rozhodl natočit poctu právě již zmíněnému Hitchovi. Svůj příběh vypráví i podobně, nepříliš velká výprava a vlastně úspora ve všem, co si lze vymyslet (nepříliš postav, jasně daná zápletka, žádná přílišná akce). Steve se dostane do potíží, když si na něj zasedne chlapík, kterýho se snažil dostat do vězení za několikanásobnou vraždu. Kdo by se mu divil? A protože se mu nepodaří vraha usvědčit, logicky se policie obrátí na něj a začne si myslet, že chtěl svou vinnu hodit na jiného. A pak je teprve ten dvousečný nůž krásně rozkmitán. S přibývajícími minutami se napětí zvyšuje až do sice nepříliš objevného, ale přesto dobrého konce. Kvalitní kriminálka, která člověka vrátí zpět do komornějších časů.

Tenhle film se mi líbil opravdu hodně a nechápu tu špatnou kritiku, jakou prý všude získal. Dramata, která píše sám život jsou vždycky mnohem zajímavější a toto je Drama s velkým D. Některé detaily jsou naprosto ochromující (například ochranné obleky, doktor atp) a to tím víc, že to ti lidé skutečně zažili. A nejhorší na tom všem je, že to Rusáci ututlali, že se o jejich hrdinství nedozvěděla ani rodina, že jejich smrt svedli nejspíš na nějakou jimi zaviněnou nehodu. Smrt lidí, kterým by měly být stavěny sochy, a ne těm pigotům z Kremlu. Je tu krásně ukázán přístup vlády, kdy nejde o to, jestli je něco připraveno, ale jestli to veřejnost (v tomto případě zahraničí) očekává. Kdy každý fláká, co na oko dělá na stodeset procent. Herci možná úplně nesedli, Harrison Ford nebo Liam Neeson nejsou zrovna ruský typy, ale to ani Tim Curry nebo Sam Neill (v Honu na ponorku). Vizuální stránka filmu je dostatečně pochmurná a depresivní, aby jen prohlubovala atmosféru zmaru a krachu, jakou celý film doslova přetéká. Formě se nedá nic vytknout, střih je rychlý, ale přehledný, akce je dramatická a reálná, postavy nejsou jen dráčci ve větru. Navíc oceňuju opravdu přesné držení se faktů jakož i zatím nejrealističtěji zobrazenou nemoc z ozáření, jakou jsem ve filmu viděl. Snad tu jen trochu ubírá ten patetický závěr, ale pravda je, že tohle je jeden z mála filmů, kde mi to ani moc nevadilo.

Merlin je s Excaliburem naprosto nesrovnatelný, stejně jako je nesrovnatelný s Králem Artušem. Každý je něco jiného a v každém jde o něco jiného. Excalibur je syrová, do legendy zahalená fantasy. Merlin je polopohádkový, přesto ještě legendy hodně se držící fantastický příběh s několika úpravami pro děti (skřítek, konec atp.) Král Artuš je akční blábol. Navíc Excalibur je o Artušovi, tohle je o Merlinovi a Král Artuš je o hovně. Artuš je zde jen epizodka, postava, která dotváří celkové pozadí dobře známého příběhu. Navíc je tohle televizní film a to už mluví za vše. A i proto to dopadlo opravdu dobře. Jen ten konec je trochu moc natočený do happyendu a hodně tomu ubližuje. Hloupej klišovitej konec, kde se milenci konečně dočkají viz píseň Michala Tučnýho: Tenhle příběh je pravda a snim svůj klobouk, jestli jsem vám lhal, že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal. Zní to jak pohádka z oříšku královny Mab, že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap.

Tenhle film by se mi líbíl, i kdybych ho viděl denně. Taková kadence hlášek a humoru, který jsou navíc v té době ještě neoposlouchaný, to tak často není. Harley Stone je dost drsnej a cool polda, kterej si to dělá po svým a s Durkinem tvoří podobnej buddyteam jako ve Směr Jih Fraser a Vecchio. Film si nijak moc nehraje na nějakou kriminálku, jde tu o akci a humor. Přesto děj není až taková pitomost a je celkem propracovanej a i postapokalyptické prostředí blízké budoucnosti je reálně pošmourný a docela zajímavý. S Predátorem 2 to sice má podobný námět, ale jinak je to naprosto jiným stylem. Jediná věc, co mi přišla opravdu přehnaná je konec spojenej s vytrháváním srdce. Ten byl trošku podivnej, ale přesto je to pořád dost kvalitní zábava.

S původní Věcí je to naprosto nesrovnatelný. Tohle vlastně ani není remake, protože všecko je jiný, kromě podobnýho námětu. S přehlídnutím několika drobností jako je rozdílný závěr, by se dalo původní dílo považovat za první díl tohoto, jak to ti Švédi (totiž Norové) objevili a dostali ven a co se kolem toho dělo (a myslím, že i Carpenter to tak mohl zamýšlet). Tohle je syrovej zábavnej horor s tak hutnou klaustrofobní atmosférou, že mnohé menší dítě ji nemusí rozdýchat. Já to viděl poprvé asi v osmi a nemohl jsem spát. Hlavně kvůli té neustále se měnící potvoře, kterou jsem čekal v každém keři a každéým ratlíkovi kolem. Původní film je jen zábavná okecávačka s takovým počtem hlavních hrdinů, že si ani nestačíte uvědomit, kdo je kdo a co je vůbec zač a už je konec. A navíc toto je mnohem zábavnější.

Musím říct, že se mi to dost líbilo, ale to je asi tím, že jsem jedničku viděl až po tomhle. Nejvíc mě asi chytla ta hudba (hlavně na konci) a představa, jaký by to bylo, kdyby se to opravdu přihodilo. Jinak film je zábavnej, někdy dobrej, někdy průměrnější, jak kde. Ale dost to zastírá konečná pointa a skvělej drsňáckej Had Plissken. To je prostě postava, která si pokračování zasloužila. A zajímalo by mě, jak dlouho natáčeli tu scénu na basketbalovým hřišti. Někdy jsou triky viditelně umělý (vlna) a někdy je to, co se děje před kamerou opravdu blbost (ostřelování z rogala), ale celkově tomu musím nechat, že mě to opravdu chytlo. A těch několik pěkných štěňat pro Bruce, Fondu, Valerii, nonekupteto!

A to jen za Jamese Woodse, protože jinak je to opravdu blábol. A tolik na oko scén a záběrů kamer, kde herci stojí seřazení do "působivé" scenerie jsem už v jednom filmu dlouho neviděl. Upřímně nechápu, jak tomu mohl někdo natočit pokračování, když i první je ohranější, než magnetofonová páska s varováním před jaderným spadem po padesáti letech od atomové války. Příběhy o upírech mám rád, ale tohle je dávno stokrát omletý klišé bez něčeho zábavnějšího, a to včetně akčních scén a úplně bez atmosféry.

Tak ty dvě hvězdy jsou jen za tu ÚŽASNOU první scénu parodující Vymítače Ďábla, nic lepšího na tohle téma jsem snad neviděl. Ale 10-15 skvělých minut je bohužel na skoro jedenapůl hodinovém filmu opravdu málo. Navíc když ten zbytek nestojí ani za ubalenýho a zkouřenýho bráchu Wayanse. Jo ještě, je škoda, že Tori nedostala víc prostoru, v týhle roli se mi líbila mnohem víc, jak v Beverly Hills. A kromě Jamese Woodse z již zmíněné scény tam pravděpodobně nejlíp hraje ten papoušek. Dějově je to nic moc, pár gagů vršených na sebe, který většinou nejsou vtipný. Pár trochu lepších, ale to je minimum. Hodně často je to pořádně trapný.

Další z filmů mýho dětství. Jde sice prvotní dějovou linií jenom o pseudohistorický dobrodružně romantický "škvár", přesto je to mnohem hodnotnější, než různé jiné áčkové produkce. Humoru i nadsázky je dost a Gerard je ve vrcholné formě. A hlas Petra Kostky mu opravdu sedí. Gina je krásná a padouši zlotřilí, dobrodružství sice trošku za těch padesát let znaivnělo, ale i tak je na co koukat. Hrdina je hrdina a nakonec opravdu dostane, co mu patří. A je už jen na nás, jestli chomout budeme brát jako trest, nebo jako odměnu.

Tohle je film mýho dětství. dokonce jsem kvůli němu chtěl nosit takový ty culíky jako můj hrdina. Podle mě je to Delonova nejlepší role (a upřímně řečeno, jako že jsem chlap čistě na ženský, není tu nádhernej?), žádnej jeho film už mě nikdy takhle neuhranul, i když jsem většinu viděl už jako malej. Takhle si tu dobu představuju, hrdinné souboje, zlí royalisti, hodní revolucionáři, Černý Tulipán jako obránce lidu. Semtam štiplavý vtípek na adresu zlýho royalisty. Kdybych měl říct, jakej francouzskej film považuju za nejlepší, dlouho bych váhal mezi Fanfánem Tulipánem (ne ta nová sračka, ale to s Gerardem Phillipem), Černým Tulipánem a Profesionálem (neznalcům Belmondo) a pak bych s kroutěním hlavy postavil na piedestal všechny tři vedle sebe, jako rovnocenné partnery.