DaViD´82

Deep Breath (8x01) 4/5: Capaldiho premiéra dojíždí na přestřelenou délku; slušela by tomu spíše stopáž běžné epizody. První komediální třetina sice pobaví, ale má příliš prostoru, točí se na místě a nikam nic neposune. Ovšem jakmile se od vstupu do restaurace přejde na vážnou notu, tak nezbývá než se hluboce nadechnout a zadržet dech spolu s postavami. Nejen díky skvělé gradaci a stupňujícímu se napětí, ale především kvůli tomu, že vůbec poprvé je z Clary plnohodnotná postava a ne vyděšeně se tvářící přívěšek. Into the Dalek (8x02) 3/5: Jako pastiš na Vnitřní vesmír/Fantastickou cestu nedotažené a především ve střední pasáží "odnikud nikam". Nejlepší na celém dílu je hned prolog; jakkoli je sympatické pokračování trendu Moffatovy éry, kdy se s Daleky pracuje svěžím přístupem. A Rusty měl skončit jako Doktorův společník, to mi nikdo nevymluví. Robot of Sherwood (8x03) 4/5: Pulpová jednohubka; nic více a nic méně. Listen (8x04) 4/5: Jednou za (dlouhý) čas se Moffat přepne do "god modu" a vyprodukuje památnou nadčasovou epizodu jako byly The Girl in the Fireplace či Blink. Tohle má dlouho náběh na přesně takovou epizodu. Škoda toho vyšumění do ztracena. Time Heist (8x05) 4/5: Heist žánrovka, která více než by bylo zdrávo stojí na tom "kdo a proč", byť je to jasné poměrně záhy. The Caretaker (8x06) 3/5: Škoda že to nezůstalo čistě civilní i ve druhé polovině. Tentokrát tam ten nucený sci-fi prvek dvakrát moc nesedl. Kill the Moon (8x07) 3/5: Další z těch epizod, která nedostála svému názvu; tentokrát však především kvůli závěrečné čtvrtině. Mummy on the Orient Express (8x08) 5/5: Are You My Mummy? strikes back v epizodě, která se sice zdá být pouhou kombinovanou vriací dílů Voyage of the Damned a The God Complex, ale je mnohem (ale mnohem!) lepší, rafinovanější i vyspělá než cokoli v posledních dvou sériích. Agátka by měla radost. Flatline (8x09) 5/5: Zabijácké graffity v epizodě, která dává celému seriálu zcela nový rozměr, protože mimo jiné dokazuje, že Doktor v ženském podání by nejen fungoval, ale byl by i přínosem. In the Forest of the Night (8x10) 4/5: (ne)Pohádka, která do planetárního telefonátu dělá vše správně a od něj vše špatně. Dark Water (8x11) + Death in Heaven (8x12) 4/5: This will be disturbing... RIP. Na to jak moc se tu hraje na velká odhalení vázající se k celé sezóně, je to až překvapivě nepřekvapivé a přímočaré, ale aspoň ne hloupé. Od Moffata to je až nezvykle "daviesovský" styl finále. Každopádně výtečné; tedy až na to zúčtování na hřbitově. Místo gradace to zastaví a vyšumí... Mnohé však napravuje neskonale smutná finální scéna v kavárně, jejíž veškerá působivost vezme za své, pokud by se ti dva měli ještě někdy v budoucnu vidět. Last Christmas (8x13) 4/5: Viz profil speciálu.

Prequel + Asylum of the Daleks (7x01) 5/5: Eggzz... term... in... ate! Nejlepší (a svým způsobem i nejhravější) novodobá epizoda s více než jedním Dalekem. Dinosaurs on a Spaceship (7x02) 3/5: Jurský park meets Armageddon. Škoda že tu záměrnou brakovost odráží spíše název než samotná epizoda, která dojíždí především na přelidněnost Doktorova týmu. The Making of a Gunslinger + A Town Called Mercy (7x03) 4/5: Terminátor a zúčtování V pravé poledne. Kdo by to byl řekl, že westernový formát tomu až tak sedne? The Power of Three (7x04) 4/5: Jak je první polovina výtečná, hravá a netradičně pojatá, tak je druhá tuctová, nenápaditá a bezpočtukrát viděná. The Inforarium + The Angels Take Manhattan (7x05) 4/5: This time... BLINK! Výtečné, znepokojivé (především ti prdelatí mimiandílci a jejich olbřímí "svobodná máti") i osudové, ale s chladným závěrem; mělo to mít nějaký emocionální dojezd, když už je to definitivní rozlučka s jednou érou. The Battle of Demons Run: Two Days Later + The Great Detective + Vastra Investigates 4/5: Origin Paternoster gangu uvozující vánoční speciál. The Snowmen (7x06) 4/5: Viz profil speciálu. The Bells of Saint John: A Prequel + The Bells of Saint John (7x07) 4/5: Epizodický styl Doctora Who má i své stinné stránky; kupříkladu nosné a zajímavé postavy jako je tentokrát Kizletová mizí v zásadě v momentě, kdy se objeví. Každopádně ze seznamovacích epizod Doktora s novou společnicí je tato ta lepší, byť ani zdaleka ne nejlepší. The Rings of Akhaten (7x08) 3/5: Značně standardní (byť zpěvavá) epizoda dle zavedeného mustru "budoucnost a něco nekalého", která však obsahuje hned několik nádherných jímavých momentů. Cold War (7x09) 4/5: Gatiss působivé návraty "starých známých" umí a tedy to je potvrzuje, bohužel se však i zas a znovu potvrzuje, že Clara je sice půvabná a skvěla zahraná, ale je tak pasivní, že opět nemá co dělat a je pro děj zcela zbytečná. Hide (7x10) 5/5: Sedmdesátková stylová duchařina. Nebo tak nějak. Clara and the TARDIS + Journey to the Centre of the TARDIS (7x11) 3/5: Androids don't get bored. Seznámení s "vnitřnostmi" TARDIS, které mělo přijít spíše v některé z úvodních iniciačních epizod seriálu. Trio skládkařů dobře vymyšlené, ale nevyužité a špatně napsané. A také si to mohlo odpustit do děje násilně naroubované "zombíky". The Crimson Horror (7x12) 4/5: Uvolněnější epizoda, která se nese v duchu vánočního speciálu „The Next Doctor“. Jak dokazuje úvodní dvacetiminutovka, tak by to paradoxně lépe fungovalo zcela Doktora prosté či aspoň mohl být spasen později; nejlépe před koncem. Nightmare in Silver (7x13) 3/5: Věřím, že na papíře sepsané Gaimanem to mohlo působit mnohem lépe, než jaké to ve výsledku je. A jakoby nestačilo, že „je to onaké čudné“, tak jde navíc i o vůbec první (a naštěstí i poslední) epizodu, kde Matt herecky zcela selhává. Clarence and the Whispermen + The Name of the Doctor (7x14) 4/5: Osobně mi finále, které sází čistě na osobní rovinu sedne více než další zánik vesmíru/invaze Země; škoda, že to bylo takové hrrr. Ovšem když nic jiného, tak aspoň víme proč Doktor stále běhá a utíká. A kdyby již nic jiného, tak tenhle díl obstojí čistě jen díky hlášce „Little Daleks!“. The Night of the Doctor + The Last Day 4/5: Natolik zásadní (v případě té první) a dobré (v případě obou) až je s podivem, že nejde o součást regulérního dílu. The Day of the Doctor (7x14) 4/5: Viz profil speciálu. The Time of the Doctor (7x15) 4/5: Viz profil speciálu.

Prequel + The Impossible Astronaut (6x01) + Day of the Moon (6x02) 5/5: Napínavě napínavé, překvapivě překvapivé, chytře chytré, znepokojivě znepokojivé. Prostě brr... Ať již byl novodobý Doctor Who jak chtěl temný a dospělý, tak to byly vždy spíše výjimky v jinak v nejlepším slova smyslu rodinném pořadu. Počátkem nové řady jsou z toho rázem div že ne nová Akta X. Novinkou je také prostý fakt, že tentokrát propojovací dějová linka není pouze obezlička pro velké finále, ale hraje se na ní od samotného počátku série. Navíc s kravaťáky, kteří jsou obráceným konceptem Weeping Angelů, v zádech je i zdejší konspirační komplot rázem tak nějak mnohem více znepokojivý než být zatím někteří "staří známí". Každopádně já je vidět, tak je nikdy nezapom... Ehm, kde že jsme to byli? Prequel + The Curse of the Black Spot (6x03) 3/5: Alexandr "Lord Grantham" Hemala a Piráti z TARDISu versus siréna. Nyní již každý musel prokouknout, jak se to s těmi duchy, vlkodlaky či upíry ve světě Doctora Who má a tak by se dalo čekat, že tu formulku aspoň v případě sirén změní. Nezměnili; naopak se vydali cestou nic moc variace na finále The Doctor Dances. Neprospívá ani nerozhodnost, zda se to má věnovat spíše Doktorovi a společníkům či kapitánovi se synátorem. A doplácejí na to obě linie. Bad Night 4/5: Zlatá rybka, otravná moucha a záchrana Commonwealthu; ve tři ráno. The Doctor's Wife (6x04) 5/5: - You didn't always take me where I wanted to go. - No, but I always took you where you needed to go. Tolik nápadů a motivů, že by to vystačilo na jednu celou sezónu a ještě by něco zbylo i na tu následující. Což má za následek že většina toho vyšumí bez efektu. Neznamená to ovšem, že by i tak nešlo o památnou epizodu. Jednak je tu fenomenální starosvětská metapasáž s běháním po koridorech a především je tu Irdis/TARDIS. Z té se i navzdory ploše pouhých cca dvaceti minut podařilo udělat živoucí osobu tak přesvědčivě, že chemie mezi ní a Doktorem je funkční až do míry, kdy je finále jímavější než cokoli v novodobé historii seriálu. Good Night 3/5: Povzbuzení sebe sama. The Rebel Flesh (6x05) + The Almost People (6x06) 4/5: Sní duplikanti o elektrických ovečkách? Je plně pochopitelné, proč se rozhodli to nepojmout jako jednodílný příběh; na druhou stranu na dvě epizody je obsahu zase málo a tak je tu i dost vaty, kdy se běhá tam a zpátky. Prequel + A Good Man Goes To War (6x07) 5/5: Tam kde úvod šesté řady byl v nejlepším odkazu toho nejlepšího z Akt X, tak tam je tento epický space operový díl v nejlepším odkazu Star Wars; a to včetně oné finální variace na "Jsem tvůj otec, Luku". Speciálně úvodní Doktora zcela prostá verbovací dvacetiminutovka stojí za vypíchnutí. Prequel + Let’s Kill Hitler (6x08) 4/5: Za prvé "Hitler in the Cupboard" by byl trefnější název a za druhé s ohledem na to, že je to vykradený mix "Křečka v noční košili" a "Zítra vstanu a opařím se čajem", tak se jen a pouze potvrzuje, že Miloš Macourek by býval mohl být geniálním showrunnerem Doctora Who. Night Terrors (6x09) 4/5: We're answering a cry for help from the scariest place in the Universe... A child's bedroom. First Night + Last Night 5/5: Tak dobré, že by to obstálo i v regulérní epizodě a ne pouze jako miniepizoda pro fanoušky. The Girl Who Waited (6x10) 5/5: Chasing Amy² with kindness. Srdcervoucí; jakkoli v první polovině místy uondané. The God Complex (6x11) 3/5: Nesporně šlo z této variace na Osvícení vytřískat více; což ovšem neznamená, že by se toho vytřískalo málo. Up All Night 2/5: Zbytečné i s ohledem na to, že jde pouze o výplňovou miniepizodu. Closing Time (6x12) 2/5: K nesnesení rozjuchaně debilní, hloupoučké, vlezlé a otravné. Od ještě nižšího hodnocení to zachraňuje až závěrečná pětiminutovka připravující půdu pro finále. Prequel + The Wedding of River Song (6x13) 3/5: Zcela něco jiného než by se čekalo po všem, co tomu celou sezónu předcházelo. Nejde ani tak o to, že je to spíše "daviesovské" než "moffatovské" jako o to, že je to jeden velký podraz na diváka (a není to jen ten konec). Jenže se zároveň nedá popřít, že je to zábava a že to zpětně (v momentě kdy znáte velké finále Jedenáctky) je chytřejší než se původně zdálo. Prequel + The Doctor, the Widow and the Wardrobe (6x14) 4/5: Viz profil speciálu. Pond Life 4/5: Milé i vtipné a je svým způsobem fascinující, kolik emocí to dokáže vyvolat na ploše cca šesti minut.

The Eleventh Hour (5x01) 5/5: Hello. I'm The Doctor. Basically... RUN. Moffat, jakožto autor nejlepších epizod za Daviesova dohledu nad seriálem, měl před sebou nevděčný, ne-li přímo nemožný úkol. Začít od nuly tak, aby to bylo přístupné i dosud netknutému obecenstvu, zároveň těm znalým dát zapomenout stejně jako i navázat na „vztahovou londýnskou space operovou“ éru páně Daviese a jako by to samo o sobě nestačilo, tak ještě nahradit Tennanta. A Moffatova génia myslím nejlépe dokresluje, že vše výše zmíněné zvládl již během úvodní potitulkové scény, která svou posmutnělou dospělou pohádkovostí nikoli nepodobnou Faunově labyrintu, jasně určí styl následujících sezón. Nahláškovaná hejskovitost Matta Smithe do tohoto trendu sedne a k tomu má po svém boku okouzlující společnici Amelii Pond. I když společnici, jak se to vezme, až dosud byly společnice pouze tu více či tu méně důležití sidekickové, ale Amy je od počátku koncipována jako rovnocenná svéhlavá partnerka, která nečeká „až co jí Doktor uloží a přikvačí ji zachránit“. Vývoj jejich vztahu je okouzlující; jakkoli poněkud nápadně převzatý ze vztahu Pompadour/Doktor z (nepřekvapivě rovněž Moffatova) dílu The Girl in the Fireplace. A krom výše uvedeného jde i výtečnou epizodu samu o sobě, která je plná „moffatovin“; tedy do znepokojivé polohy hozených běžných věcí, opakujících se vět, náznaků věcí příštích… No prostě; what´s not to love? Meanwhile in the Tardis Part I 3/5: Miniepizoda, po které je již zcela jasné, že chemie mezi Smithem a Karen Gillan bude jedním z hlavních taháků této sezóny. The Beast Below (5x02) 4/5: Novodobá inkarnace Doktora vždy ponejprve míří do vzdálené budoucnosti a ani Jedenáctka není výjimkou. To čím se tento díl od těch standardních „Doktor na vesmírné stanici, kde se děje něco nekalého“ odlišuje je chytře zapracovaná atmosféra policejního státu a jímavý přesah. Victory of the Daleks (5x03) 4/5: Epizoda „nutné zlo“ s iDaleky. Doctor Who bez Daleků být nemůže a vzhledem k tomu, co s nimi Davies prováděl a jak je při každém setkání „již nadobro a navždy vyhladil“, tak bylo nutné, aby duo Gatiss/Moffat přišlo s něčím, co je důstojně vrátí do hry. A jdou na to od lesa; respektive od Země a staví Doktora před Sophiinu volbu, jejíž důsledky se (nejen) s ním potáhnou velmi dlouho. A může být s ohledem na arcizlounství Daleků něco znepokojivějšího než „Ironside“ úslužně nabízející šálek odpoledního čaje? The Time Of Angels (5x04) + Flesh And Stone (5x05) 5/5: Two-part sequel to “Blink,” which plays like the "Aliens" to its predecessor’s "Alien". Není to z mé hlavy, ale přes určitou míru přitaženosti za vlasy s tím lze zcela souhlasit, protože to sedne jak Doktorovi zrzavá kštice. Meanwhile in the Tardis Part II 3/5: Vesmírný Gandalf je pěkný děvkař aneb pocta všem Doktorovým společnicím. The Vampires of Venice (5x06) 4/5: Spíše standardní výplňový díl, který ovšem výrazně těží z dialogů Matky rodu a Doktora, ze zasazení do renesančních Benátek a sexy potvůrek. Amy's Choice (5x07) 5/5: Sním(e) či bdím(e) aneb "řekni mi své sny i strachy, řeknu ti kým jsi"; jakkoli je záhy jasné, jak se věci mají, tak o to větší zábava je sledovat, jak k řešení dojde to trio postav skvostně poňoukané lucifrovským Toby Jonesem. The Hungry Earth (5x08) + Cold Blood (5x09) 4/5: Pozemšťané v ohrožení; jak ti nynější, tak ti (pra)původní. Mnohem chytřejší i temnější díl než by jeden čekal při nástřelu děje "u zemského jádra přežívají po milióny let ještěrolidé a nyní se vracejí zpět pro to, co jim náleží". Sice poněkud mravokárně pacifistické, ale není to na úkor zábavnosti či napětí. Vincent And The Doctor (5x10) 4/5: Love Actually... for Amy. Začne to nadějně i ambiciózně (deprese, šílenství, genialita, osamělost), ale ve výsledku bych od Curtise očekával přeci jen něco rafinovanějšího než variaci na ohrané "slavná osobnost versus monstrum". Ovšem čistě za ty emocionální momenty v závěru (à la Vincent na výstavě) či důslednou tematickou stylizaci mu to jen těžko vyčítat. The Lodger (5x11) 4/5: Komediální variace na Nájemníka, která se měla (meta)jmenovat Ten(n)ant. Paradoxně to tématy i stylem působí dojmem, že až tato epizoda je z pera Richarda Curtise a nikoli ta předcházející. The Pandorica Opens (5x12) + The Big Bang (5x13) 5/5: Okay kid, this is where it gets complicated. Nikde jinde není tak dobře vidět rozdílný přístup Moffata a Daviese k témuž jako v této finální dvojepizodě. V zásadě o tom samém (tedy "konci všehomíra") a přesto TAK rozdílně. A nedá se říci, že by jeden přístup byl lepší druhého; každý z nich má něco do sebe, byť nezastírám, že dle mého gusta je spíš ten Moffatův. Již jen proto, že pro jednou udělal hrdiny a zachránce galaxie (aspoň v jejich očích) z Daleků, Cybermanů ("zombie" scéna jim konečně navrací potřebný respekt, který se jim v novodobé verzi Doctora citelně nedostával) a Sontařanů. A navíc si mě to získalo jak hravými prology obou částí, tak montáží na tklivou hudbu. Ostatně tohle by v první půlce plně obstálo i samo o sobě jako definitivní konec celého padesátiletého fenoménu Doctora Who. Moffat uzavírá celou sezónu "do kruhu" a vystačí si s minimalistickým stylem (obloha bez hvězd a prostory jednoho muzea), který však dá pocítit konec věků lépe než ty globální výjevy za Daviese. Problém je, že se tu objevuje tolik nápadů a motivů, že mnohé vyzní poněkud do ztracena (speciálně 2000 let bez hvězd, kariéra "římského" hlídače apod.). Druhá část pak staví na předpokladu, že vám veškeré ty postavy (nejen hlavní) během předcházejících dvanácti dílů přirostly k srdci. Pokud ne, tak tuto pocitovku a komorní verzi odvracení apokalypsy nemusíte lehko vydýchávat. A Christmas Carol (5x14) 5/5: Viz profil speciálu. Space & Time 4/5: Duo komediálně odlehčených miniepizod o prostorovém a časovém paradoxu, které nemají za úkol nic jiného než zabavit na cca osm minut. A baví, ne že ne.

Voyage of the Damned (4x00) 3/5: Viz profil speciálu. Partners in Crime (4x01) 3/5: Funguje to jen a pouze po sitcomové stránce; rozhodně ne tím co opětovné shledání Donny a Doktora zastřešuje. Na druhou stranu ti "tukouni" jsou pravděpodobně tím nejroztomilejší s čím se novodobý Doktor setkal. The Fires of Pompeii (4x02) 5/5: Působí to sice jako "true story written by Erich von Däniken™", ale právě ta šestáková béčkovost tomu dodává kouzlo. Jsem upřímně zvědav, zda Capaldiho ztvárnění Caecilia Moffat zakomponuje do osmé série. Ono si to o to přímo říká. Planet of the Ood (4x03) 5/5: Konečné řešení oodovské otázky. Záleží jen na tom, zda řešení dříve najde lidstvo či Oodové. Akorát nechápu proč Doktora a Donnu tak oslavují, když vše co se tu stane, by se zcela shodně odehrálo i bez Doktorovi přítomnosti? The Sontaran Stratagem (4x04) + The Poison Sky (4x05) 4/5: Sontar-Ha! Ha ha ha... Po všech těch zlotřilých pokusech o převzetí Země konečně jeden, kterému nechybí dobrý nápad i protivníci, kteří si záhy vydobijí respekt pozemšťanů i diváků; a to i navzdory jejich nevzhlednému vzhledu. Vynikající jak po stránce emocí, tak i epičnosti. The Doctor's Daughter (4x06) 3/5: Svobodný se závazkem. O co více je nápad se sedmi dny vynikající; o to více nedává v použité podobě smysl. The Unicorn and the Wasp (4x07) 2/5: Využít Agathu a její slovutné dodnes neobjasněné zmizení je nápad za milión. Horší nápad byl zaobalit to do stylu a formátu detektivky dle jejího střihu. Autor totiž nemá její přednosti a vzešla z toho tedy slátanina nehorázná. Silence in the Library (4x08) + Forest of the Dead (4x09) 5/5: Typický Moffat. Vezme nějakou běžnou věc (plynovou masku, sochu či tmu) zasadí ji do znepokojujícího kontextu, přidá jednu do kola se opakující větu (Are You My Mummy? Don't blink! či Hey, who turned out the lights?), zaobalí to do propletené narativní struktury odehrávající se na několika frontách a skončí pohádkově hořkosladkým epickým happy endem. Což není výtka! A to neplatí jen o těch jeho epizodách za Daviesova období, ale tak nějak celkově i o jeho páté až sedmé sérii; ostatně se právě po nich vyplatí si tento dvojdíl pustit znovu, jelikož rázem je to díky "konci" River Song ještě o chlup hořkosladší než to je samo o sobě. Midnight (4x10) 5/5: Nejsamostatnější epizoda novodobého Doktora, kde z jeho světa či mytologie není lautr nic. I ten Doktor je tu jen běžný pasažér. Jakkoli to působí jako kultovní díly The Twilight Zone, tak jakmile naplno propuknou zdejší seriózní psychohrátky v dusné a vypjaté atmosféře strachu z neznámého, tak to vůbec není na škodu, protože ne nadarmo je The Twilight Zone (nad)žánrovou legendou. Jen více a houšť takto temných epizod; mládež to zvládne. Turn Left (4x11) 4/5: "Co by kdyby" díly se dříve či později podobnému typu seriálů nevyhnou, ale zdejší důslednost a zřetelná inspirace u Vláken tomu jdou k duhu natolik, až si člověk říká, že je škoda to v závěru překlopit zpět do původního stavu věcí. The Stolen Earth (4x12) + Journey's End (4x13) 4/5: It's like an outer-space Facebook! A také že ano, je tu totiž každý (doslova a do písmene každý!), kdo se za Daviesova období v Doctorovi, jeho dětské odnoži či jeho spin offu pro dospělé objevil. Konec světa, vesmíru a tak vůbec... Epické finále, které je začátkem koncem Daviesova působení u seriálu. Platí tedy konec dobrý, všechno dobré? Ne tak docela. Sice úvodní půlhodina svůj účel plní dokonale a nechá postavy (a ostatně i diváky) bezvýchodnou atmosféru řádně sežrat. Tempu a napětí se nedá nic vytknout. Končí to však chaosem a zmatkem dojíždějícím na neopodstatněnou přelidněnost (opravdu z té přehršle postav nešlo nějakou nechat v minulosti zhebnout?). Díky tomu, že je tu prostě každý (doslova a do písmene každý!), tak se nedostane řádnému prostoru nikomu a trpí tím všichni. Včetně diváka. Navíc to rozuzlení... No, darmo mluvit a raději se nad tou debilitou nepozastavovat, protože Daviesova rozuzlení pravidelně rok co rok přicházejí odnikud jako deus ex machiny. Co to ovšem mohutně zachraňuje je (pře)smutný osud Donny; nejlepší to Doktorovi společnice, což je tu o to zřetelnější, že jsou tu i všechny předchozí. Paradoxně tak tato epizoda názorně předvádí přednosti i zápory celého Daviesova období. The Next Doctor (4x14) 5/5: Viz profil speciálu. Planet of the Dead (4x15) 4/5: Viz profil speciálu. The Waters of Mars (4x16) 4/5: Viz profil speciálu. The End of Time I (4x17) 2/5: Viz profil speciálu. The End of Time II (4x18) 4/5: Viz profil speciálu.

The Runaway Bride (3x00) 4/5: Viz profil speciálu. Smith and Jones (3x01) 4/5: Takto měl vypadat úplně první díl obnoveného Doktora. Je to přístupné i nováčkům, postupně dávkované, tajemné a o něco v tom jde; je v tom prostě vše potřebné. A to včetně hostujícího Rocksteadyho ze Želvích Nindžů. The Shakespeare Code (3x02) 4/5: Something Wicked This Way Comes aneb kterak Doktor spolu se Shakespearem a vypůjčenými slovy od Rowlingové zachránili "tu naši" Globe od invaze zlotřilých čarodějnic z vesmíru. A taky se tu započne running joke s Bětkou. Gridlock (3x03) 3/5: Že by tvůrci někdy jeli po D1 a pojali během oné "jízdy" tento nápad? Každopádně vynikající námět, ale je to úděsně přeplácané. Samotná dálnice (od spojení dál-nic) by bohatě stačila, ale ne, musí se tam ještě vecpat stvůry. Je to dojemné, ale tlačí se tu na pilu tak vehementně a na všech frontách, že je to v závěru spíše na obtíž. Daleks in Manhattan (3x04) + Evolution of the Daleks (3x05) 3/5: Nemám nic proti Dalekům; naopak patří mezi mé nejoblíbenější Doktorovy protivníky. Jenže by to chtělo je nenadužívat v co pár dílech. Navíc jejich jedinečnou auru takto shodit skrze polidštění... Nedůstojné Doktora i Daleků. Škoda též, že to nedává smysl v detailech (všichni ve stanovém městečku pro nejchudší z nejchudších mají zbraň) a co hůře ani celkově. Při přihmouření očí však v zásadě dobré a díky "prasečákům" i zábavné; snad jen ta britská představitelka Tallulahy nemusela mít až tak afektovaně předstíraný jakože americký přízvuk. The Lazarus Experiment (3x07) 2/5: Tuctová a čistě výplňová epizoda. Navíc je tou poslední kapkou s ohledem na Marthu, která potvrzuje, to co bylo v posledních dílech čím dál jasnější. Je to nezajímavá postava, která většinu epizod nemá co dělat a působí, že v tom je čistě z toho důvodu "že Doktor přeci nemůže být bez společnice". 42 (3x08) 4/5: Tahle posádka korábu padajícího do slunce by potřebovala Adamsovy ručníky a hlavně NEPROPADAT PANICE! A vyšla k tomu i nezajímavá oficiální prequelová povídka. Human Nature (3x08) + The Family of Blood (3x09) 5/5: Nebýt té neskonalé debility na ntou v podobě "udělám ze sebe člověka", tak... Bychom tu paradoxně neměli jeden z nejlepších dvojdílů úvodních sezón v podobě Posledního pokušení Krist... Ehm, Doktora Takovou normální rodinkou. Blink (3x10) 5/5: Don't blink! Blink and you're dead! Don't turn your back. Don't look away. And don't blink! Vydává padající strom v lese zvuk, když není kdo by ho slyšel? Ne? A co sochy, hýbou se, když není kdo by je pozoroval? Ne? A jste si OPRAVDU a ZCELA jisti? Pokud ve vás seriál pro mládež dokáže vzbudit respekt k sochám (originální, znepokojivé a díky tomu jejich prokletí vlastně i svým způsobem smutné) a pěkných pár dní si v jejich přítomnosti raději nezamrkáte, protože "co kdyby přeci jen...", tak to klobouk dolů. Navíc si Moffat vyhrál s časovou posloupností a je to rázem lepší než ten zmatek nad zmatek v podání Daviesových dílů podobného ražení. Vše výše uvedené ve spojení s geniálně jednoduchým a jednoduše geniálním detailem, že se skutečně nehýbou, když se někdo dívá (včetně vás jakožto diváka!), z toho dělá nejlepší epizodu novodobého Doktora; a ostatně možná celé Doktorovy historie. Utopia (3x11) 5/5: Chan, vynikající (pokud ne rovnou nejlepší dosavadní) mytologická epizoda, kterou si pro sebe krade sir Derek Jacobi, tho. The Sound of Drums (3x12) + Last of the Time Lords (3x13) 3/5: Loni paralelní světy, letos kompletní změna historie... Davies prostě během finálních epizod jednotlivých sezón neví co by a tak splácává vše co ho napadne "jen aby to bylo cool". Smysl to nedává, pravidla to nemá a nikdy nikdo z podstatných postav nezemře. A jak je to vždy po dějové stránce děs běs bez náznaku logiky, tak mu to vždy funguje po stránce emocionální čili těžko to nějak šmahem odsuzovat. A ani letošní finále s Doktořím Yodou co vypadá jak Dobby z Harryho Pottera není žádnou výjimkou potvrzující pravidlo. Time Crash 3/5: Milá miniepizoda, která je čistě pro fanoušky a to navíc spíše fanoušky znalé původního seriálu. Přesto i tak si Moffat dal tu práci a jeho zacyklení historie je mnohem lepší než ty nesmysly, které vyvádí v tomto ohledu Davies.

The Christmas Invasion (2x00) 3/5: Viz profil speciálu. Attack of the Graske 2/5: FPS interaktivní miniepizoda a zbytečnost nehorázná. New Earth (2x01) 4/5: Hned první epizoda druhé série jasně ukáže, že si tvůrci z nedostatků první série vzali ponaučení a chyby nehodlají opakovat. Jednak mají k dispozici vyšší rozpočet a eso v rukávu v podobě Tennanta, ale hlavně propracovanější scénáře, které jsou rafinovanější i vypiplanější, byť se rámcově i stylově drží stylu nastolenému minulou řadou. Hned tady se nebojí řešit vážná dospělá témata… V akčním podání a s úsměvem na rtech. Tooth and Claw (2x02) 5/5: Finální argumentace kruhem o královské rodině by sama o sobě zachránila i mnohem horší epizodu než jakou tahle (ne)slátanina o vlkodlakovi z vesmíru, královně Viktorii i zlotřilých kung-fu mniších je. Hravé spojení napětí vycházející z atmosféry gotického horroru a žánrově uvědomělé nadsázky. V tomhle ohledu to není nepodobné Americkému vlkodlakovi v Londýně. School Reunion (2x03) 4/5: Potvrzení toho, co každý žák moc dobře ví, v nepřiznaném (a lepším) britském remaku Fakulty. The Girl in the Fireplace (2x04) 5/5: Mix znepokojivé až strašidelné atmosféry s nadsázkou je rizikem, které málokdy vyjde. Doktor to má o to těžší, že k tomu míchá i různé žánrové prvky. Zde konkrétně vesmírnou loď a francouzský královský dvůr 18. Století. Prostě nevděčná kombinace, kde se může zkazit tolik věcí, že i v rámci tohoto seriálu se to ne vždy zadaří ukočírovat. Ovšem málokterá (pokud vůbec nějaká) epizoda z úvodních sérií to zvládá s takovou grácií jako právě tato; navíc s melancholicky posmutnělým závěrem. Rise of the Cybermen (2x05) + The Age of Steel (2x06) 3/5: Obešlo by se to bez prvního části? ANO! Každopádně druhá část to mohutně zachraňuje, byť se u Cybermenů ani zdaleka nepodařilo to co u Daleků. Tohle nejsou respekt nahánějící protivníci, ale paňácové ve směšných kostýmech. Každopádně díl, který dělá pro postavu Mickeyho/Rickyho první poslední a z do té doby poněkud přebytečného „plechového psíka“ je rázem aspoň trochu zajímavá postava. The Idiot´s Lantern (2x07) 3/5: Námět i zasazení trefené na výtečnou, ale ta nerozhodnost čím to vlastně chce být tomu podkopává nohy. Tohle měla být buď čistě vážná strašidelná epizoda či naopak čistě komediální, ale ne „teď tak a za chvíli onak“. Ve výsledku to není ani strašidelné, ani vtipné a vlastně ani nikterak zvlášť zábavné. Doufám tedy, že když nic jiného, tak v českém znění tu „televizňačku“ dabovala Edna… Ehm, Kaiser. The Impossible Planet (2x08) + The Satan Pit (2x09) 5/5: Řádně temná dvojepizoda se „zrcadly lidstvu nastavující“ rasou Oodů. Taková setsakra působivá carpenterovina lepší většiny filmografie samotného Johna Carpentera. A ta tedy na silné nadčasové klasiky rozhodně nikterak skoupá není. Love & Monsters (2x10) 4/5: Špatná zpráva, toho mimozemského mazlíka v plyšové formě neprodávají. To je zásadní pochybení, za které však tato formálně hravá a osvěžující epizoda nemůže. Fear Her (2x11) 2/5: Není problém, že je to jak tuctová epizoda Akt X. Není problém, že to má přepálený patetický „hepáč“ (ten má ostatně vzhledem k finále své opodstatnění). Problém je shodný jako u dílu s posedlou televizí. Zase to chce být strašidelné i vtipné zároveň, ale takovým tím neškodným způsobem „nic proti ničemu“. A to je k ničemu. Zvlášť když ten spratek neumí hrát a je na zabití při každé replice. Army of Ghosts (2x12) + Doomsday (2x13) 3/5: Ocenil bych více tajemna kolem duchů; vyjevení jejich pravé podstaty v zásadě hned ve scéně po jejich prvním výskytu toto dost podkopalo; takhle divák hned ví kam to směřuje a kudy se to bude ubírat. Každopádně… Cybermeni! Dalekové! Lidstvo! Milióny Cybermanů versus milióny Daleků versus miliardy lidí! Konec věků! Paralelní světy! Torchwood! Stroje s city! Loučení s Rose a jejími bližními! No, prostě vše co Daviesovi přišlo dobré sem nacpal. A jakkoli je snad každé z těch témat samo o sobě nosné, tak takto dohromady na ploše jednoho finále se ničemu nedostane potřebný prostor a tak to celkově vyznívá… No, jako když se o něco podobného pokoušeli tihle dva.

Rose (1x01) 2/5: Figuríny v područí MegaŽuvačky! Epizoda, která zestárla rychleji než mnohé několik desítek let staré díly původního seriálu. Jeden by čekal, že pokud po letech obnovujete (nejen) žánrovou legendu, tak se vytasíte se silnými zbraněmi, nějakým „gró“ které budete nabízet po následujících několik sezón a ne, že přijdete s polotovarem, který se snaží různými styly honit tolik zajíců, že mu všichni utečou a představíte nezajímavé jednorozměrné postavy. Prostě tuctovka jakých je na každé stanici bezpočet. A sympatická snaha o představení, které funguje jak pro diváka znalého i zcela netknutého, na tom nic moc nemění. The End of the World (1x02) 2/5: První z epizod „Tardis zastavuje na vesmírné stanici, kde se děje něco nekalého“, které budou časté a ven většině sériích jich je hned několik. Jsou si sobě navzájem podobné a na stejné brdo. Navíc se Russell při psaní úvodních dvou epizod zrovna nepřetrhl a dělá seriálu spíše medvědí službu než co jiného. Zde si bere nápad z Restaurantu na konci vesmíru, ale zpracovává ho nemasnou neslanou formou, které chybí chytrost a rafinovanost. The Unquiet Dead (1x03) 4/5: Charles Dickens meets The Beyond. Až Gatiss ukázal v čem bude síla novodobého Doktora; chytré žánrové hrátky s promyšlenými odkazy a řešení vážných otázek se šibalským úsměvem na rtech, kde žádná z postav nemá nic jisté. Aliens of London (1x04) + World War Three (1x05) 3/5: Čili Zeman, Škromach, Wolfová a jim podobní jsou mimozemšťané vzešlí zkřížením E.T.ho a velociraptorů? Mnohé by to vysvětlovalo... Každopádně opět platí, že Davies má výtečné nápady, ale sepsat je do podoby scénáře, by je měl někdo povolanější a méně prvoplánový. Dalek (1x06) 5/5: An old friend of mine. Well, enemy. The stuff of nightmares reduced to an exhibit. Vyhladit! Smutné! Procítěné! Chytré! Škoda, že to co dělá tato epizoda pro Daleky neudělala první epizoda pro Doktora. The Long Game (1x07) 2/5: Simon Pegg a jinak nic jiného než rutinérská variace na zmíněné u druhé epizody. Father´s Day (1x08) 4/5: Mám raději, když se s časovými paradoxy pracuje více logicky, rafinovaněji i promyšleněji, ale tady ten chaos v (ne)pravidlech příliš nevadí, jelikož to solidně funguje aspoň po emoční stránce. The Empty Child (1x09) + The Doctor Dances (1x10) 5/5: Jak Doktorova „Akta X like“ linie, tak i souběžná Rosina „space operová“ jsou nesporně tím (nej)lepším v první sérii. Problém je, že pospolu jim to neštymuje a trpí tím především horrorová atmosféra Doktorovy linie. Ovšem během druhé části to bere za své. Sevřenější, znepokojivější i dospělejší a tedy skrz na skrz lepší a navíc vyšperkované nefalšovaně dojemným závěrem. Prostě je tu vše co dělá Doktora (jak jako seriál, tak i tu postavu) Doktorem. Boom Town (1x11) 2/5: Díky Margaret Blaine/Blon Fel-Fotch Passameer-Day Slitheen a kousavým poznámkám na Cardiff to má dušičku, ale těch hloupě recyklovaných žánrových klišé tam je nadbytek. Každopádně jsem se aspoň něčemu přiučil; opakujte po mě Raxacoricofallapatorius, Raxacoricofallapatorius, Raxacoricofallapatorius. Bad Wolf (1x12) + The Parting of the Ways (1x13) 3/5: Nápad se zařazením v té době populárních televizních soutěží je stejně tak hloupý jako prvoplánový a zpracování je dětinské o to více, že se Davies snaží nastavovat zrcadla současné společnosti; hraje si na Charlieho Brookera, byť na něj v žádném ohledu nemá. Každopádně úplné finále funguje alespoň po emoční stránce. A to není zase až tak málo. Born Again 3/5: Miniepizoda, která není ničím více než vystřiženou scénou z finální scény závěru první řady. Je to milé, ale nic než právě milé to není. Zbytečné to není jen díky tomu, že to dějově propojuje finále první série s vánočním speciálem.

Redux I 3/5: Je vidět, že je to pojato spíše jako možnost naskočit do rozjetého vlaku pro nové diváky a tak se zase tak moc nestane. Spíše se skrze otravné monology Foxe i Dany rekapitulují léta předchozí. Redux II 4/5: Konspirace skrze emoce. Jakmile se konspiruje pouze na pozadí a jen tak mimochodem je to vždy lepší; zvlášť když se řeší především postavy a všechny bez výjimky čekají nelehká rozhodnutí. Unusual Suspects 3/5: Stá epizoda v zámoří platí za jubilejní a tak většinou bývá pojata pro fanoušky jako oslava. Ani Akta nejsou výjimkou a tak se dozvíme, jak to v tom devětaosmdesátém při prvním Mulderově setkání s Lone Gunmen vlastně (ne)bylo. Zajímavé a... A nic víc. Detour 3/5: X-tá variace Akt X na Darkness Falls. Nebýt očí, tak to bylo mnohem lepší. Takto zaujme především duo druhých agentů. The Post-Modern Prometheus 5/5: Když se rozezpívá Cher... Tak započne epizoda z vůbec nejkultovnějších. Není to jen vynikající černobílá pocta černobílým universalovským monstr horrorům, ale především je to skvěle napsáno; funguje je to jako pastiš i doják zároveň. A celou dobu to pomrkává na diváka. What´s not to love? Christmas Carol 4/5: One woman show Gillian ve variaci na Dickensovu Vánoční koledu v jednom z nejsvébytnějších mytologickým dílů. Emily 4/5: Kvituji snahu o zcela jinak pojaté a mnohem více osobní konspirační díly. Škoda jen, že Emily nebyla na scéně o pár epizod více, pak by byl závěr ještě více skličující. Kitsunegari 4/5: Horst Fuchs (co vypadá přesně jako Christopher Nolan) Strikes Back aneb hon na Foxe. Výtečný díl, ale přeci jen rozmělnění původní Modellovu nekompromisní auru. Ovšem modrá je dobrá. Schizogeny 4/5: Všeobecně opovrhovaný díl o "otcích a stromech co byli toho večera podivně neklidní". Má totiž tak specifickou atmosféru, že vám buď zcela sedne či přesně naopak. Mě tento ryze hororový příspěvek sedl. Chinga 3/5: Spoluautorem scénáře je Stephen King. To (spolu se závěrečnou scénou z kanclu) je asi tak jediné, co se o této Chucky rutině dá říci dobrého. Ovšem je to i poučné; schválně si vygooglete co ve slangové španělštině název epizody vlastně znamená.

Herrenvolk 4/5: Solidní mytologický díl, ale jako úvod sezóny nedostačující. Home 5/5: It´s wonderful, wonderful. Oh, so wonderful... Teliko 4/5: Je s podivem, že se v horrorech častěji nepracuje s africkými legendami, potenciál v nich rozhodně je. Unruhe 4/5: Znepokojivé, nejen díky Vinceovým očím. The Field Where I Died 3/5: Dobře (vy)myšlené, ale špatně podané. Sanguinarium 4/5: Taková normální čaroplastická gore chirurgie. Musings Of A Cigarette-Smoking Man 3/5: Povídky ze života stínového Forresta Gumpa amerických dějin, včetně lavičky a bonboniéry. Tunguska 4/5: Prolog navnazující jako máloco, cliffhanger jeden z nejvíce creepy momentů seriálu a vše mezitím ucházející mytologie. Terma 3/5: Nevyrovnané. Nebývalé množství výtečných scén na jedné straně, nebývalé množství trapných na té druhé. Paper Hearts 5/5: Piknik na Hanging Rock v podání Akt X. El Mundo Gira 3/5: Mexická soap opera s Marií, ze které by měl Carlos Santana radost. A ty houbičky by zajisté rovněž (d)ocenil. Leonard Betts 4/5: Ebertův palec jednoznačně nahoru! Never Again 4/5: Scullyová si konečně vrzne a Jodie Foster jí to jen tiše závidí. Memento Mori 4/5: Vystřižená rodinná scéna je na tom nejlepší, ale i tak výtečné. Ubrat Mulderova honu a přidat komorní momenty Scullyové, pak by nebylo co vytýkat. Kaddish 3/5: Průměr, z něhož v paměti zůstane jedině historie prstenu z Kolína, vesnice u Prahy. Z tématu židovského folkloru šlo rozhodně vytřískat více. Unrequited 2/5: Nápad se slepým bodem špatný není, ale vše ostatní ano. Od zapracování toho nápadu do děje, přes děj samotný, až po nadbytek efektů namísto náznaků. Nejhorší epizoda čtvrté řady. Tempus Fugit 3/5: První část dvojdílného konspiračního příběhu; tentokrát o záhadně spadlé letecké lince. Není to špatné, ale vlastně se tu krom závěru nic moc ne(u)děje. Max 4/5: Tak dobré až to dělá z minulé části zcela zbytečný díl. Synchrony 4/5: Námět zní dosti lacině i na Akta X, ale zpracován je v první polovině výtečně. Škoda té druhé, která špatná také není, ale osobně jsem zastáncem "co se stalo, stalo se a stalo se tak vždy, jinak by se to nikdy nemohlo stát". Small Potatoes 5/5: Lošťomiloušké očášky. Když se Akta neberou vážně, dopadá to většinou nezapomenutelně. Když je autorem scénáře Gilligan, dopadá to většinou nezapomenutelně. A co teprve je-li Gilligan autorem dílu, který se nebere vážně a je evidentně vytvořen pro fanoušky? Zero Sum 5/5: Včelky Máji zatápějí a my nahlédneme do duše a osamělého života "zametače problémů". Je to práce na nic. Nikdo ji neocení; nevyspíte se a ještě vám Fox "osina v zadnici" Mulder nedopřeje klidu. Jen více epizod z pohledu Skinnera. Elegy 3/5: Gillian si to herecky krade pro sebe a za zmínku stojí i hudba, která tentokrát dělá pro atmosféru první poslední způsobem nevídaným; věčná škoda, že scénář tomu podráží nejen nohy, ale rovnou všechny končetiny. Demons 3/5: Po Scullyové dostal i Mulder svou epizodu, ale stejně jako ona minule ani on nemá oporu v "Pařbě ve Vegas like" scénáři. Gethsemane 4/5: Hoaxové eskapády, které jsou možná vůbec nejlepším nápadem v mytologické linii po čas celých Akt X. Nápad, který mohl být stylovým závěrem. Ovšem i nápad, který zůstává nevyužit a odezní rychleji než by bylo záhodno. Závěr musel ve své době znejistět nejednoho diváka.