Nájomník

Konečne sa nejaký horrorový príbeh svojou genialitou syrového spracovania, hereckou dominanciou, režisérskou prehľadnosťou, jednoduchosťou a zároveň majstrovskou prekombinovanosťou aspoň priblížil k absolútnemu 'The Shining'. Film, pri ktorom nenaháňa strach masový vrah, ani mysteriózni duchovia. Film, pri ktorom naháňa strach neznámo, paranoja na vrcholnej úrovni stvárnenia podobného stavu. Už od začiatku je to perfektne napísané, po určitej dobe so skvelými hercami a ich postavami, som aj zabudol, že sa má jednať o film s prvkami horroru, no po zlome v druhej hodinke stopáže prichádzajú minúty napätia a strachu s pekne dusnou atmosférou a nakoniec skvelo zvládnutý morbídny záver. 90%. (29.09.2008)

Psychologický thriller od Romana Polanskeho. To znamená rovnako pôsobivý ako tradičné americké žárovky, ale bez ich osvedčených postupov. Je osviežujúce vidieť občas film, v ktorom tvorca dosiahne rovnakého efektu tak svojským, režijne precíteným spôsobom. Hovorí sa tomu filmárske umenie. O to väčšie, keď tvorca stojí za i pred kamerou. (13.08.2009)

Horor? Vy jste se báli? Já tedy vůbec. Bohužel. Roman Polanski se obsadil do hlavní role svého filmu, což možná dělat neměl. Pak často ztrácí objektivní úsudek o hereckém výkonu a ten je takový prazvláštní. Možná mi jen jeho obličej moc nesedí a nebo prostě mohl zvolit zajímavějšího a charismatičtějšího herce. Tak jako tak je tohle slaboučký odvar velmi podobné Rosemary má děťatko. Osm let po tomto skvělém hororu se Polanski vrátil do podobné řeky a místo klidného přechodu po mělčině tentokrát spadl do malé propasti, v které se dost často utápěl. Teror, bytová jednotka a nějaká varianta magie, spojuje nejen tento film a Rosemary, ale také slaboučký a snad nejhorší film Polanskeho, Hnus. Velmi slabé 3* a zdvižený prst, takovéhle filmy netočí velcí režiséři. (31.12.2008)

Než se stane nájemník nájemníkem, vyskočí z okna mladá žena a protože na její smrti nebo přežití závisí, kdo byt získá, vykoná náš zájemce návštěvu v nemocnici, aby se podíval, jak to s pacientkou - totiž jeho bytem - vypadá. Zraněná žena ho spatří, zařve a skoná. Příběh od začátku nájemníkovi příliš nefandí, jeho smířlivá povaha a beránčí výraz v protikladu s mrzoutstvím a úklady sousedů je totiž něco, co nutí si myslet, že právě z něho se vyklube největší šikanér, na druhé straně to nahrává hledat paralelu v jeho strastech a osudem sebevražedkyně. Samozřejmě, že nakonec je všechno docela jinak a došlo mi to, až když si nájemník koupil malbora místo žitánek. (23.09.2006)

Ať si dělá nájemník co je mu libo. Ať v domě třeba straší, či tam pořádá seance či posezeníčka při kytaře. Ale hlavně ať nájemníci platí majitelům bytu tu částu, na které jsme se domluvili. A to je právě problém! Polanski si zde zahrál nájemníka, kterého si i sám zrežíroval. Jde o film, který je už 34 let stár. A je to na něm vidět. Mě už nemrazí, jen při slově nájemník ve mě kypí krev, neb kolik jen zážitků všem, kdo pronajímají byty nájemníci připravují! A nejsou to obvykle žádné pěkné příhody. (12.09.2010)