Nájomník

Už po několikáté jsem si ověřil fakt, že Roman Polanski je magor. "Nájemník", jedno z jeho nejosobitějších děl, to jenom potvrzuje. Ovšem stejně jako byli Mozart nebo Mácha geniální magoři, Polanski mezi ně patří také. Bez jediného náznaku lacinosti a kalkulu zaplétá diváka do sítí depresí a podivností, snoubené s ujetým černočerným humorem. Závěrečná půlhodina je totální ulítlost, kterou nemohl natočit nikdo jiný, než tvůrce typu Polanského. Pokud se vám film líbil, zkuste třeba Coppolův "Rozhovor". 80%. (20.09.2008)

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Polanski, ty blázne, co jsi to natočil? Vždyť já ani při závěrečných titulcích nevím, kde končí představy a kde začíná pravda. Ze spořádaného průměrností zavánějícího a spolehlivého podnájemníka se stává černá ovce domu, které je vyčítáno nepatřičné chování. Ztište tu hudbu! Minulá podnájemnice skočila z okna. Ubohá paní s dcerou - chtějí je vystěhovat. A co ty egyptské hieroglify na záchodě a strnulé postavy? Není divu, že skočila, z toho by se zbláznil každý. (21.10.2011)

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10 (06.09.2011)

Jeden z podivných Polanského filmů, který jsem moc nepochopila. Též poněkud těžká role pro Romana Polanskiho jakožto herce. Nedokáže mít tu hrůzu v obličeji, ani strach ani šílenství. Takový Jack Nicolson, to by byla, panečku, jiná paráda. Mladá Isabelle Adjani je naopak herečka dobrá a roli jakési kamarádky, která proplouvá celým dílem, zvládla. (22.05.2019)