andrii

Každému z nich, na míru trest vyčíslí. Jejich principy podlosti, falše. Identita zámožná vyčistí. Pohrabe, půdu nakypří. Zasadí (se o) hřbitovní kvítí. Pán zaťaté, osobní temnoty. Vzkříšený, vzklíčený z prachu původní, zajaté dobroty.

Obyčejní lidé. Duše (b)loudivé. V tísni oblastí niterných intimit. V síti slastí modernity, umělé blízkosti  multimédií. V té písni nelimitovaných sirén prostorového bezčasí. Masové švédské stoly, kam si nezávazně, volně klikneš, "písneš" o dialog útěchy. Vír, med dálek. Vir, jed domácností. Kynoucí polykač fyzického vědomí. Na adrese se "službou iluzí," kde doménou je výhradně náhradní, ale život, s reálnými (po)chody, výstupy emocí.

Z krajnic jarmarečního prachu ulic, do zastřešeného stánku, provázaného pódiem reje těl, sázek, pohozených kontaktních rukavic,  zvednutých ze země. Vítězí, když drží při sobě. Statečnost, čest, charakter. Hodnotový krajíc lidské prémie. Zaklesne klestí, odstraní suky v krajině jedince.  Jiskru dodá bytí, kus houževnatosti na žíněnce.

Exkluzivní, impulsivní, dekadentní, těkavá. Prudká dada (m)óda. Road red revue Romea a Julie rubášové aleje. Zběsile svá romance, která má oči pro zločin. Žánrový rozptyl. Jejich láska je hříšný "votvírák," černá vánice. Ohňostroj márnice. Démonický karneval extáze hromadného ničení.

Slova, slova. Zleva, zprava. Žádná sleva. Zpráva o pravdách, sloupávajících sloupoví domova.

Spořádaní, obřadní satani v krojích. Valkýry a fauni vzplanuli. Dosáhli, zvráceně opojné, nenávratně závratné blaženosti po těle. Narkotičtí světlonoši s ruměnými nektary. Plnokrevné oslavy v lůně vrcholné flóry.

"Shakespearovští" mezi bonsajemi. Stále má pod sakem její saké, zásek do skalisek soulu rodiny, zamotané jako sushi, vlákna v bourci morušovém. Purpurový, na mušce doušek, ylang ylang tanec ikeban.

Návykové nokturno, orfické morfium melodika nutných dávek, rytmů martyrií, které vdechne medovému nástroji. Trubač sametových záporů. Rýmy proklatě tklivé, zalknuté mořem kouře z Fénixových křídel. Balada pro křídlovku.

V srdci neustoupí, srdci prospívá. Meta je jasná. Plane. Po hvězdných dálkách, planetách, mléčné dráze. Blízkosti nejbližší, té citové. Díky ní se pustí do, dotkne  galaktických míst, okének intimit. Soukromý vesmír je totiž nejhlubší, stav priorit.

Tam vytrvale kráčí ten nejmladší. Z ostrovních míst, která se bortí, přes zákoutí, do těch, kde se rodí, ve slunečním oparu... Vítězoslavně vytryskne fontána fantazie, realita domovů. Přitom nezastaví (se), ruce, srdce. Náplně niter. Majitel věčného jitra kvetoucích zahrad, zelených, vzdušných dvorků. Vlajková duše pozemků, nastavená  "Novému svět(l)u."