Japonská mafie

Film může působit poněkud utahaně, a to hlavně z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zvyklý na jiný spád akce ve filmech. Ale v mých očích byla pozdvižena japonská kultura a celkově atmosféra Yakuzy a starodávných tradic a hodnot nad bezhlavou akci. A ten twist zápletky s jeho ženou na konci předčil moje očekávání. Japonská řežba v mafia stylu. (23.10.2018)

Divím se, že do toho Nečum šel. Až v poslední scéně se pokusí uchopit roli hrdiny, mnozí ale to gesto mohou oprávněně označit za trapnost. Navrhuju Japoncům, aby si v podobných případech řezali radši přirození, těch případů rázem ubyde. Nečum tady navíc vypadá příšerně, zvlášť v těch lázních. AB Barrandov tentokrát bez pochvaly, nadabovali to v osmi lidech (Saic a Fišer všude). Dobrá hudba a atmosféra na začátku. (01.10.2016)

Střet americké kultury s tou japonskou není jednoduchý, hlavně pro tradiční pojetí cti, které se uplatňovalo u samurajů a nyní přešlo v určité podobě i k mafii, ale snímku "Japonská mafie" se právě tohle střetnutí podařilo pojmout tak dobře, že ho budete hlavním postavám věřit. Robert Mitchum se pro roli dokonale hodil. (08.02.2018)

Na začiatku som bol skeptický. Ale pravdou je, že ten príbeh sa tak krásne odvíja a rozbaľuje, že na konci z neho zostáva číre potešenie. Pollack veľmi umne a pomaličky rozvíja motívy priateľstva, pomsty a zrady. Vzťahy medzi postavami prechádzajú množstvom mikrosituácií, ktoré posúvajú celú rovinu povestného stretu západu a východu do novej a omnoho zaujímavejšej roviny. Ovplyvňujú sa navzájom. Cez hlavnú postavu sa dozvedáme o zvyklostiach, tradíciách a cti danej kultúry a tiež o organizácií ako je yakuza, a rôznorodé prostredia (od uličiek, kúpeľov alebo sídiel) umocňujú vizuálnu pestrosť a komplexnosť myšlienky, ktorú sa snaží režisér divákovi predať. Jediné čo mi naozaj vadilo bol toporný prejav hlavného predstaviteľa. Robert MItchum má možno na svojom konte množstvo zaujímavých úloh, ale tu sa jeho Harry Kilmer (či už oblečením, alebo prejavom) absolútne nehodí. Nebyť jeho(ako herca) ten film by patril k tomu najlepšiemu čo neo noir ponúka. (17.02.2021)

Film jako takový je natočený dobře, Pollack, resp. Schrader jako scénárista s ním nicméně přišli v době, kdy v Japonsku hrály prim divoké až hyperrealistické džicuroku eiga. Přesto se Pollack se Schraderem rozhodli pojmout příběh tradičním způsobem. Film fungoval jako jakási základní učebnice světa jakuzy, což v porovnání s tehdejší realitou působilo dost zastarale. Kódži Šundó, dlouhá léta hlavní producent studia Tóei a odpovědný za největší jakuzácké fláky, považoval Japonskou mafii za neskutečně naivní záležitost. Přestože po zhlédnutí více než šesti desítek jakuzáren nemohu jinak než souhlasit, tak pro člověka žánrem nepolíbeným stále jde o srozumitelnou a napínavou podívanou. (08.08.2016)