Japonská mafie

S potom v tvári sa vystaviť trvalej ujme, ako mementu odčinenia následkov svojich činov, ktoré ublížili rešpektovanej osobe. Jednoducho povedané, odťať si malíček na znak pokory. Aj to je symbolom yakuzy. Ale aj tie najhoršie zločiny s najmalichernejším úmyslom. Obom stranám mince sa dokážu oddať Japonci, ale aj cudzinci. Závisí, aké zviera sa skrýva pod tetovaním draka, či drahým oblekom, ktorý zdobí ich zovňajšok. Starnúci Robert Mitchum trochu netradične v kladnej úlohe človeka zachraňujúceho svojich priateľov z problémov, ktoré tým automaticky prevezme nielen na seba. Výborná žánrovka o osudnom boji s podsvetím. Možno sa trochu šetrilo na rozpočte, čo je vidieť na akčných scénach, ale aj tak pôsobili obstojne. A nič viac už vytknúť nedokážem. (13.09.2015)

Klasické krimi ze staré školy s prvky noirovky. A hlavně s typicky noirovským hlavním hrdinou, výborně ztvárněným R. Mitchumem. Ten se jako životem zocelený cynik vrací na místo, kde prožil jedinou lásku svého života. Film ale není samozřejmě jen o nenaplněné lásce, ale také o cti, pomstě, hrdosti a samozřejmě giri:-) Dobrý to bylo! Pollack ve velice krátkém čase dokázal navodit orientální atmosféru a divákovi poodhalil myšlení a hodnoty Japonců, které jsou tak odlišné od toho středoevropského. A také se mi líbilo, že věci vyřčené o japonské mafii opravdu sedí. Scénář rozhodně nepsal diletant. (16.07.2007)

Na začiatku som bol skeptický. Ale pravdou je, že ten príbeh sa tak krásne odvíja a rozbaľuje, že na konci z neho zostáva číre potešenie. Pollack veľmi umne a pomaličky rozvíja motívy priateľstva, pomsty a zrady. Vzťahy medzi postavami prechádzajú množstvom mikrosituácií, ktoré posúvajú celú rovinu povestného stretu západu a východu do novej a omnoho zaujímavejšej roviny. Ovplyvňujú sa navzájom. Cez hlavnú postavu sa dozvedáme o zvyklostiach, tradíciách a cti danej kultúry a tiež o organizácií ako je yakuza, a rôznorodé prostredia (od uličiek, kúpeľov alebo sídiel) umocňujú vizuálnu pestrosť a komplexnosť myšlienky, ktorú sa snaží režisér divákovi predať. Jediné čo mi naozaj vadilo bol toporný prejav hlavného predstaviteľa. Robert MItchum má možno na svojom konte množstvo zaujímavých úloh, ale tu sa jeho Harry Kilmer (či už oblečením, alebo prejavom) absolútne nehodí. Nebyť jeho(ako herca) ten film by patril k tomu najlepšiemu čo neo noir ponúka. (17.02.2021)

Škoda až příliš pozvolné úvodní poloviny, která platí daň za to, že je jedním z prvních setkání západního publika s Japonskem od války a tak je tu nutnost vysvětlovat pojmy i japonskou náturu. Tedy záležitosti, které dnes patří ke všeobecným znalostem. A tak se tráví moře času didaktickým vysvětlováním bušida, jakuzy, katany, citu a povinnosti pro čest a závazek apod. Místy to působí skoro až jako zfilmovaní těchto záznamů z wikipedie. Na druhou stranu to na rozdíl od mnoha podobných filmů není k japonským tradicím „zápaďácky urážlivé“ a naopak to pravidla i specifika dodržuje. Jakmile je však vše vysvětleno a začne samotné nesmlouvavé krvavé splácení dluhů a letitých osobních závazků, tak již není na co si stěžovat. Tedy krom toho, že pohled do historie, zvyků a závazků v rámci jakuzy si stejně lépe zpracovali sami Japonci; především pak v tvorbě Hidea Gošy. (26.08.2015)

Film jako takový je natočený dobře, Pollack, resp. Schrader jako scénárista s ním nicméně přišli v době, kdy v Japonsku hrály prim divoké až hyperrealistické džicuroku eiga. Přesto se Pollack se Schraderem rozhodli pojmout příběh tradičním způsobem. Film fungoval jako jakási základní učebnice světa jakuzy, což v porovnání s tehdejší realitou působilo dost zastarale. Kódži Šundó, dlouhá léta hlavní producent studia Tóei a odpovědný za největší jakuzácké fláky, považoval Japonskou mafii za neskutečně naivní záležitost. Přestože po zhlédnutí více než šesti desítek jakuzáren nemohu jinak než souhlasit, tak pro člověka žánrem nepolíbeným stále jde o srozumitelnou a napínavou podívanou. (08.08.2016)