eraserhead666

Mě se snad ještě začnou líbit vlkodlačí filmy? Je pro mě stále ještě záhadou, proč mi zrovna tenhle hodně sedl, docela mě zaujal a ano, docela se mi líbil. A to navzdory pár podivnostem, které obsahuje (dost cáklá matka Fitzgeraldová v podání Mimi Rogers, podivuhodné dějové linky apod). Možná to je proto, že jsem se na to díval ve čtyři ráno, když jsem se vzbudil a nemohl už dál spát a prostě mi to velmi zpříjemnilo brzké ráno, možná je to proto, že je ten fil natočen dost zajímavě , nebere se zase až tak moc vážně a v něčem se odlišuje od ostatních klasických vlkodlačích příběhů, určitě to bude zásluhou výborné dvojice Emily Perkins a Katharine Isabelle, ty svým výborným herectvím a uchopením obou jejích postav daleko převyšují film jako celek (ostatně, obě jsou "staré" horrorové harcovnice). Prostě, i když to má pár chyb (místy je to jaksi nevyzrálé, některé postavy jsou dost mimo a některé triky mohly být lepší), je to docela povedený film s náznaky originality (ten ocas je fakt dobrej a dobře zpracovanej nápad, fotodokument o smrti stejně tak), tu a tam dobrými dialogy a poměrně povedeným humorem.

Vzpomínáte jak v půlce devadesátých let vyšly ze seriálu Tales from the Crypt dva celovečerní filmy Demon Knight a Bordello of Blood? Tak tohle by mohl být třetí. Přesně by do formátu seriálu zapadl. Docela zajímavé zápletce „škodí“ pouze jediné – televizní formát (levnost, plytké herectví, levné triky, málo tlačení na pilu). Ale coby béčkový televizní horror mě to docela i zaujalo a nijak zvlášť nenudilo, neboť mám podobné zápletky v horrorech rád.

Asijská holčina v tradiční asijské školní uniformě, co to krvavě nandává namachrovaným nadutým chlápkům? To lahodí mému ironickému škodolibému a zvrácenému duchu. No asi takhle, vezměte Kill Bill, dost podstatně zjednodušte příběh, přidejte více humoru, mnohem, mnohem více krve a gore (např. zatloukání hřebíku do hlavy) a jednu vrtákovou podprsenku (ta by určitě našla uplatnění v SM klubech) a získáte docela ulítlou krvavou prdel, která až tak moc nenadchne, ale určitě pobaví. Jednou za čas to jde, ale že bych na podobném typu filmu ulétával, to asi ne. A k tomu jedno osobní dilema – je rajcovnější Japonka ve školní uniformě (Minase Yashiro) nebo Japonka v maskáčích (Asami)?

Dodnes si pamatuju, že jsem si, když jsem chodil kolem plakátů a upoutávek v kině, myslel, že je to muzikál (a nikdy jsem už nezjistil, proč jsem si to myslel). Pak jsem na to nakonec šel a seznámil jsem se s nejlepším kouskem Indiana Jonesovské série. Výborné, dostatečně temné, démonické, v dětských letech i trošku strašidelné. Prostě nejlepší Indiana Jones, který kdy byl natočen a možná bych dal i ruku do ohně za to, že lepšího už nikdy nikdo nenatočí.

Ano, toto je ta definice dobrodružného filmu, jíž chce každý podobný film dosáhnout, ale nedosáhne dále než po kotníky. Akční jízda, humor, exotika, napětí, máte chuť postavit se a boxovat spolu s Indym. Neuhýbáte pohledem z božské Karen Allen (alespoň já ne!!!). A víte co je na tom všem nejlepší? Že následující dvojka je ještě lepší!

Na tomhle filmu je dobré až skvělé takřka všechno (masky, dekorace, některé postavy, rtíky Estelly Warren, hudba) kromě příběhu, ten stojí za starou bačkoru. A ten stupidní závěr tomu jen nasadí korunu. 2,5*

Pro tuhle obrtrapárnu, plnou opravdu dementních dialogů a monologů a nesmyslného konce, která nefunguje ani jako špatný pokus o komedii, je vážně škoda slov. Tenhle film jsem nesledoval, ten jsem trpěl.

Už ten naprosto zcestný český název odkazuje na to, co můžete očekávat. I když zase na druhou stranu je tak šílený, že může nabudit na něco, na co budete zbytečně čekat. Předně, ten film vůbec není o vlaku a už vůbec ne o lůžkovém (ani lehátkovém) vlaku, dokonce ani o lůžkovém vagónu. Je to prostě o vagónu, jehož půlku si na bydlení pronajme postarší student novinařiny Jason, který nastoupil na místní vysokou. Ihned se spřátelí se svým lehce přestárle puberťáckým profesorem a sbalí pohlednou spolužačku. Kromě problémů se svou barbínovsky dementní exmanželkou však Jason poznenáhlu zjišťuje, že má mnohem větší problém. Kromě svého trochu trhlého souseda totiž zjišťuje, že vagón obývá ještě někdo, respektive něco. A to něco rádo zabíjí Jasonovy návštěvníky a brousí si to zuby i na jeho novou přítelkyni. Jason odhalí staré tajemství železnicí posedlého muže ovdovělé bytné a zjistí, že klíčem k záchraně před krvežíznivým duchem železničního vagónu je jen on sám. Má však na to? Poměrně slabé béčko ze samotného počátku devadesátých let, v němž jde ještě dost cítit atmosféra (ovšem pouze atmosféra) osmdesátých let, kterých se ve zlaté éře videopůjčoven ve spodních příčkách horrorových polic válelo nespočet. Pomalu jsem si začal myslet, že devadesátá léta co se týče filmového horroru nebyla zase tak špatná, ale právě tento film mě od toho opět odradil. Celou hodinu se v něm, kromě Jasonových humorných hlášek a intimního sbližování se spolužačkou Kim, nic zajímavého neděje. I ty smrti, ač mají trochu originální způsob provedení, jsou trochu suché a hlavně dost stereotypní. K akci dojde až v závěrečné půlhodince, i ta však kromě hodně povedené masky mrtvého železničáře nic závratného nepředvede. Kromě oné masky tak z filmu ulpí v paměti hlavně představitel hlavního hrdiny David Naughton s tváří mladého S. Stallonea a očima Kyle McLachlana (opravdu zajímavá kombinace) na něhož si možná vzpomenete např. z An American Werewolf in London, Body Bags, Amityville: A New Generation, Mirror, Mirror III: The Voyeur, Ice Cream Man, Flying Virus nebo Brutal Massacre: A Comedy a samozřejmě Judie Aronson v roli Kim, jejíž tvář třicátníkům bude určitě hodně povědomá, pokud si stejně jako já nebudete schopni ji trochu více zařadit, vězte, že jste ji viděli v nesmrtelných VHS hitech Friday the 13th: The Final Chapter nebo American Ninja.

Strašný problém toho filmu, kromě toho, že zavání levností a zbrklostí, je, že vypráví věci, které si měli diváci a divačky předchozích tří dílů jen a pouze domýšlet, nechat je na své fantazii. Takhle je to příliš popisné, příliš generované předchozími díly (děj nemá svobodnou volbu plynutí, vypráví pouze to, co musí být řečeno, takže jen jaksi nezbytně a nevyhnutelně nutné navléká to šatů, jež mají být hezké). Ale nakonec nejsou. Třikrát jsem u toho usnul. Místy je to dost nuda, místy to trochu ztrácí logiku a místy převažuje pořekadlo – přání otcem myšlenky, kdy přání ještě dále vytěžit z dobrého jména Planety opic, vytvořilo silně televizně vyznívající film, jež je v podstatě zbytečný a nezajímavý.

Třetí opičí příběh sice ztrácí tu sílu předchozích dvou, ale přesto i nadále pokračuje v té hlavní linii. Tentokrát ovšem v jiném čase a relativně jiném čase. Pomineme-li, že dvě hlavní postavy představují mluvící a myslící opice (v mnohém inteligentnější než spousta lidí), jež přiletěli z budoucnosti, nejde v podstatě vůbec o klasické sci-fi, jakož spíše o sociální film, jež pokládá spoustu otázek a v souladu s předchozími díly nastavuje zrcadlo lidskému druhu. A ten pohled není hezký. Ovšem tenhle díl se od předchozích dvou trochu liší, neboť není tak jednoznačný a přímočarý a každého nutí pomyslet na to, jak by se tváří v tvář vědomí budoucí tragédie lidského druhu a celé zeměkoule obecně, zachoval a myslel sám. Neopomenutelný je také komediální a humorný rozměr filmu, Zira s Corneliem občas opravdu dost perlí. Jako závěr možné trilogie velmi ucházející film, z celkového pohledu je mnohem lepší než Do nitra Planety Opic.