eraserhead666

Třetí opičí příběh sice ztrácí tu sílu předchozích dvou, ale přesto i nadále pokračuje v té hlavní linii. Tentokrát ovšem v jiném čase a relativně jiném čase. Pomineme-li, že dvě hlavní postavy představují mluvící a myslící opice (v mnohém inteligentnější než spousta lidí), jež přiletěli z budoucnosti, nejde v podstatě vůbec o klasické sci-fi, jakož spíše o sociální film, jež pokládá spoustu otázek a v souladu s předchozími díly nastavuje zrcadlo lidskému druhu. A ten pohled není hezký. Ovšem tenhle díl se od předchozích dvou trochu liší, neboť není tak jednoznačný a přímočarý a každého nutí pomyslet na to, jak by se tváří v tvář vědomí budoucí tragédie lidského druhu a celé zeměkoule obecně, zachoval a myslel sám. Neopomenutelný je také komediální a humorný rozměr filmu, Zira s Corneliem občas opravdu dost perlí. Jako závěr možné trilogie velmi ucházející film, z celkového pohledu je mnohem lepší než Do nitra Planety Opic.

Tohle se mi docela špatně hodnotí. Ten film na mě působil velmi nepříjemně, což nemyslím negativně, že by byl špatný, snad naopak, tvůrcům se zřejmě podařilo přesně to, co chtěli. Dost šílená atmosféra, z těch tzv. dětských horrorů (namátkou např. Children of the Corn, Village of the Damned, The Children (1980), Ils apod.) asi nejtrýznivější, nejsyrovější a nejrealističtější. Možná proto, že na rozdíl od zmiňovaných snímků, v tomto divák nemá od dětí takový odstup, nejsou pro něj tolik odcizení, nejsou pro něj tak zřetelně jiní. Pro mě působivější snad i proto, že jsem sám otcem dvouletého dítěte a představa, že by mě za dva tři roky potkal podobný osud, je naprosto mrazivá a deprimující. Natolik působivé, že i když bych film obecně označil za hodně dobrý až výborný, asi už do něj nikdy nepůjdu. Nejsem masochista. Kromě depkoidní a existenciálně deprivující a frustrující atmosféry bych vyzdvihl lehce komplikované vztahy mezi jednotlivými postavami, jen lehce načrtnuté, nikdy přesně neurčující a tak zbývá spousta prostoru na (alespoň trochu od ubíjející atmosféry odvádějící) spekulace: Je vztah mezi Jonahem a Mirandou jen dokonalým a idealistickým vztahem mezi otcem a dcerou, nebo v tom je něco mnohem více? A stejně tak, je vztah mezi pubertální Chloe a jejím strýčkem pouze provokativním vyzýváním dospívající dívky uvědomující si svou sexualitu a vzhled a stále ještě mladým mužem, vedle nějž se najednou objeví velmi atraktivní dívka, nebo se mezi nimi už něco stalo? Ostatně Hannah Tointon v roli Casey je naprosto výborná a to nemám vůbec na mysli její vzhled. Z této mladé herečky určitě ještě něco bude. Na to že to je její teprve druhý film (opomíjím několik seriálových rolí), předvedla povedený výkon.

Pro tenhle film mám neskutečnou slabost. Možná proto, že se mi strašně líbí a nenacházím na něm nějak moc základních a hrubých chyb. Líbí se mi masky, líbí se mi zápletka, líbí se mi ta démoničnost a povedené kousky (zabití tarotovými kartami musí ocenit i horrorový nekulturní ignorant), Alexis Arquette se svou rolí zařadil mezi nejdémoničtější herecké představitele démonů co znám (a od této role ho mám rád). Prostě a jasně na svou třídu a dobu vzniku (horrorově slabší devadesátá léta) je to poměrně dost slušný kousek. Má všechno, co na horrorech oceňuji (i ta nahá prsa zde vyjuknou).

Zajímalo by mě, kdo ze štábu je posedlý modrou barvou, zda scénárista, kameraman nebo režisér. Ale naštěstí přesně tento odstín modré mám hrozně rád, takže mi to vůbec nevadilo. Pro mě až překvapivě ucházející mysteriózní thriller, stejně překvapivě krvavý (i když ne často) a s poměrně zajímavou zápletkou. Jeho závažnějším problémem (opomineme-li trošku stereotypní zpracování a snad až příliš kýčovitý happy end), pokud tedy bazírujete a zakládáte si na odhalování identity hlavního záporáka, je, že že vám ty nejzákladnější a nejevidentnější indicie k němu zcela trestuhodně naservíruje takřka na samotném začátku. Kromě zajímavé zápletky, krásné a nestárnoucí Julie Ormond a výborné Lindsay Lohan mě mile překvapil a zaujal ještě hudební výběr. 3,5*

„Co máš rád v čaji? Mléko? Cukr? Nebo se ti do něj vám vymočit?“ Tomuhle snímku by velmi prospěl bizarnější, ujetější, sexuálně otevřenější, prostě po všech stránkách, které tento film jen nakousává a nastiňuje, šílenější remake, nejlépe pod taktovkou Davida Gronenberga, nebo Roba Zombieho s hereckým ansáblem Domu tisíce mrtvol a Vyvrženců pekla. Nalákalo mě to na víc, než pak poskytlo, nemohu se zbavit slabší, ale pořád působící hořké pachuti zklamání.

Průser je, že první půlku filmu vlastně jen koukáme znovu na předcházející film. Ta druhá půle je tak mile šílená a trhlá, že mě fakt docela i baví.

„Člověk nechápe! Naučíte ho pouze pár jednoduchých triků. Nic víc!“ (Jak trefné v dnešní době, kdy mu opravdu stačí jen těch pár triků - např. kde levně nakoupit!). Asi nejlepší filmová kritika rasismu, náboženství, lidské nadřazenosti a bohorovnosti, zpátečnictví a patolízalství, která kdy byla natočena. Pro mě, coby misantropa, takřka dokonalé, silně satisfakční, dílo.

„Nedělejte sex, protože otěhotníte a zemřete. Nedělejte sex v misionářské poloze, ani ve stoje. Prostě... ho nedělejte. Ano?“ Je to zábavné a poněkud nezvykle chytré natolik, že tomu odpustíte i ten typicky patetický výchovně-vzdělávací závěr. Kdysi jsem kdesi na internetu narazil na takovou stránku, kde se zobrazily dvě fotky hereček a vy jste měli kliknout, která se vám líbí (nebo je vaše oblíbenější) více. Objevit se tam fotky Lindsay a Rachel z tohoto filmu, nebyl bych schopen vybrat. Damian a Janis jsou skvělé postavy. Ve své třídě velmi slušně povedený zářez.

Oslava života. Života do morku kostí, ne života zadušeného tisíci pozlátky. Variace na dilema Ericha Fromma „Být nebo mít“. Možná odpověď na skladbu polských WWO „W wyjatkowych okolicznościach“. Energie, jiskra, houževnatost, zatvrzelost, syrovost. Možná jsme přesvědčeni, že máme o co přijít, ale pravděpodobně jsme o to hlavní už dávno přišli, sami a dobrovolně. Tento film je stříkačkou, jež mi do žil mého zkostnatělého a usedlého zápaďáckého života vstříkla dvojitou dávku hustého adrernalinu. Scéna s medvědem je opravdu úchvatná, stejně tak zpěv Avanti, Popolo!!!. Asia Argento je dokonalá. Miluji ji, chci ji.

Proč, sakra, tak zbytečně odrazující český název filmu? Ti čeští distributoři jsou fakt dementi. Vezmete-li zápletku osmdesátých let, styl devadesátých let a dementní studentskou mládež nultých let 21. století, zpočátku to může vypadat, že z toho nakonec může vyjít docela zajímavý horrorový příběh. Až mě z toho ovanula atmosféra béčkových horrorů z počátku devadesátých let, pro něž jsem si jako náctiletý chodil do videopůjčovny. Zápletka mi přišla docela zajímavá. Jenže tohle všechno trvalo jen takových čtyřicet minut. Jak jsem byl zpočátku mile překvapený, ve druhé půlce už jsem byl jen stále více zklamaný. Očekával jsem trochu více akce. Druhá půlka filmu je dost prázdná a suchá, asi jako teenagerovská romantická komedie bez humoru. Zbytečně decentní, až moc sterilní, málo živelná, obecně vzato jednoduchá, nekonfliktní bubu podívaná pro čerstvě náctileté. Škoda, ta zápletka mohla být využita mnohem lépe. Kdybych měl hodnotit jen první půlhodinu, šel bych ještě o * výše. Ne že bych byl homosexuální orientace, ale docela mě pobavila ta výměna polonahých dívek za polonahé chlapce...