Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Krátkometrážny

Recenzie (4 760)

plagát

Prokletí domu slunečnic 2 (2009) 

Strašák byl dost hnusnej (v tom dobrém slova smyslu), ale to bylo asi tak všechno. Jinak prostě hodně podprůměrná klasika, plná všech možných klišé, která má s domem slunečnic společný snad jen ten název. Spíše to vypadalo jako další, zhruba patnácté, pokračování Children of the Corn. Zhruba od půlky jsem se zabýval jedinou myšlenkou – to se opravdu někomu do tohohle chce cpát peníze?

plagát

Šílenství proutěného košíku (1982) 

Ano, podobné obskurnosti mohly asi opravdu vznikat jen v osmdesátých letech. Uřvaná šílenost, u níž nevíte jestli se smát, nebo odvracet hlavu znechucením. Což byl možná účel. Z dnešního pohledu možná slabé, přesto dostatečně šílené, aby tomu žánrový fanda dal dost hvězdiček.

plagát

Stroj času (2002) 

Při sledování filmu jako by člověk seděl ve stroji času. Všechno proběhne tak nějak rychle, u ničeho se ten film moc nezastaví a žene se kupředu tak dravě, že s ním divák nedokáže trochu důvěrněji souznít. Leč vzhledem k tomu, že nemám zkušenost s literární předlohou a tudíž nemohu posoudit, nakolik se představivost filmařů rozchází s představivostí H. G. Wellse, filmovou verzi nakonec neshledávám nějak zvlášť špatnou.

plagát

Vij (1967) 

V této fantastické strašidelné ruské pohádce jako by ožily ty úchvatné kresby z knihy ruských pohádek Krása nesmírná, na nichž jsem jako dítě ujížděl a jež mi naháněly hrůzu. Normálně je to klasická ruská pohádka z vesnice plná zpěvu, chlastání a venkovského idealismu, ale když dojde na kostelní scény, padal jsem na zadek. Nádhera. V době, kdy něco jako digitální triky byly hudbou daleké budoucnosti (naštěstí) ,vytvořit něco tak úchvatného, atmosférického a strašidelného, to prostě dokáže jen stará dobrá „ruční“ práce z níž by si měli vzít příklad všichni ti dnešní digitální patlalové. Povedené triky, skvělé masky, výborná práce s kamerou, světlem a barvami, opravdu strašidelná čarodějnice a dobrá hudba. Trochu jsem se bál, co mi vlastně film nabídne, ale nakonec mi naservíroval mnohem více, než jsem vůbec čekal. Tento film si své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět než zemřete, zasloužil zcela oprávněně. Máte-li rádi strašidelné pohádky, tohle by jste si neměli nechat ujít.

plagát

Dom hrôzy (2009) 

Zvenčí dobrý dům plný tajemství, ale ta pointa mi moc nesedla a poslední půlhodinka byla docela uspávající nuda. Zpočátku dobře atmosféricky a tajemně rozjeté, až jsem si říkal, že být to trošičku bizarnější, v literární podobě by se to hodilo do Barkerových Knih krve, posledních 30 minut to ale celé pokazilo. Docela jsem u nich pospával a únavou to zcela určitě nebylo. Líbila se mi hlavní hrdinka (respektive Mischa Barton), nejen vzhledově, ale vyzařovalo z ní něco sympatického. A samozřejmě Deborah Kara Unger.

plagát

Bojisko Zem (2000) 

Travolta vzal pár filmařů, román svého náboženského guru a pokusili se natočit nejhorší a nejstupidnější sci-fi film všech dob, plný typického nechutného nadřazeneckého amerického vlastenčení. Ano, neboť jen podprůměrný americký vidlák, jež sotva umí napočítat do tří z novostředověku se dokáže za 7 dní naučit lítat se stíhačkou a pochopí podstatu atomové bomby. Je to stejně debilní, jako kdyby se Kopčem z Lovců mamutů rozhodl sestrojit si raketu a odletět na jinou planetu. Jenže největší problém celého filmu je, že se tvůrcům nepovedl ani původní záměr, neboť opravdu ultranejhorší a nejsračkovitější filmy mají občas tu čest být tak špatné, až se stanou kultovní. To tomuhle filmu zdaleka nehrozí. Je prostě jen hloupý, nelogický, trapný, nechutně klišovitý a přehnaný a (a za to ta jedna hvězdička) nechtěně humorný a komediální. Travolta ve své nejšílenější (ať v jakémkoliv smyslu, hlavně v tom komickém) roli. A to jsem na to kdysi chtěl jít do kina, ještě, že jsem nakonec nešel.

plagát

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (2009) 

„Nejsem tak nevinná, viděla jsem Hříšný tanec a Modrou lagunu.“ Tak tohle je dost ostrý sešup. Ale jo, být mi jedenáct, asi bych se dost bavil, slintal a užíval si to. A možná přesně tohle bylo záměrem. Stifler je naprosto tragický a hlavně naprosto zbytečný.. Trapná karikatura. Stejně tak humor. Jakýkoliv pokus o vtip vychází naprázdno, nebo překročí hranice čehokoliv, co má s vtipem něco společného (sob). A ani ty holky nebyly hezký, vychrtlý "modelky" mě vážně neberou.

plagát

Baader Meinhof Komplex (2008) 

Když se to vezme kolem a kolem, tak RAF v podstatě nebyli ničím jiným, než západoněmeckou obdobou českých bratří Mašínů (z opačného pólu, samozřejmě). Také vedli ozbrojený boj proti svému ideovému nepříteli a zabíjeli při něm lidi. Každopádně Baader Meinhof Komplex řemeslně patří mezi ty nejlepší Německé filmy, co jsem viděl. Dobrý scénář, skvělá kamera, celému příběhu a jeho spádu odpovídající střih, dobře vykreslené a vhodně zahrané postavy (naprosto skvělá Johanna Wokalek v roli Gudrun Ensslin). Po obsahové stránce se mi na filmu líbilo několik věcí – hlavně jeho nestrannost, dobře nastínil jak pozadí vzniku a genezi toho, jak a proč se mladí lidé odhodlají sáhnout po zbrani a zabíjet (neboť pokud si někdo myslí, že kapitalistická demokracie je/byla opravdu tím nejlepším z nejhorších systémů, kde jsou si všichni rovni a spravedlnosti je vždy učiněno za dost, kde mocní nezneužívají a fyzicky neeliminují své odpůrce, kde nedochází k okrádaní a vykořisťování, je stejně bláhový, naivní a hloupý jako pre/postpubertální marx-leninští oslavovatelé Stalina, Ho Či Mina a Maa) a zároveň dost povedeně odhalil jak se podobné městské guerrillové akce od počátečního boje proti systému změní (ve druhé a třetí generaci) v pouhou mstu za zavřené/zavražděné soudruhy a kontraproduktivní solidárni bludný kruh (kdyby Baader s Meinhofovou a Ensslinovou opravdu věřili ve svůj boj, vzkázali by svým následovníkům, ať se vykašlou na snahy je osvobodit a vedou dále svůj boj proti imperialistům, válečným štváčům a kapitalistickým vykořisťovatelům – a kdyby tak opravdu učinili, určitě by si získali mnohem větší sympatie). Nesporným faktem je probleskávající nejen sexuálně nekonzervativní, ale i silně feministický duch - ukázka toho, že na existenci RAF se nedílnou e nemalou měrou podílely i ženy, které se dokázaly ve všem vyrovnat mužům a mnohdy je (logikou, střízlivým úsudkem) i převyšovaly (Baaderův mužský šovinismus). Délka filmu mi vůbec nevadila. Letmé postřehy z celého filmu?: 1) Ty teroristky jsou vážně sexy :-); 2) Nikdo není nevinný.

plagát

The Visitation (2006) 

Rozjezd nebyl zase tak špatný a vypointování v porovnání s tím nudným až klišovitým většinovým balastem taky docela zaujalo, ale jinak to je docela nezáživné, prosté a suché i na televizní film, kterým by to lehce mohlo být. Zřejmě nebudu sám, kdo z toho bude cítit Kingovy Nezbytné věci. Je zajímavé, že co čekat od některých filmů zjistíte během dvou tří vteřin prvního záběru. U The Visitation jsem se moc nezmýlil a speciálně v tomto případě je to tedy na škodu. Škoda taky je, že Edvard Furlong, jež zde po spasiteli a vůdci lidského odporu v T2 a záhrobního mstitele z Vrány 4 přestoupil k temné straně síly, se už zřejmě nikdy nevyhrabe z toho balastu, do nějž zapadl až po krk. Je to škoda, mám ho docela rád, v Terminátorovi 2 fakt zářil a i tady je v určitých momentech docela dobrý, ale takový už asi je osud mnohých „dětských“ hvězd, zabřednout do těch nejhorších filmových sraček. 1,5*

plagát

Prci, prci, prcičky: Kozy, bobry a iné zvery (2007) 

Škoda (kromě toho, že nejzábavnějším na celém filmu je jeho slovenský název), že k tomu zábavnějšímu a nejzajímavějšímu z celého filmu dojde až v poslední půlhodině. Jinak to je klasický slabší průměr, kterému ten prcičkovský titulek spíše škodí než prospívá. 2,5*