eraserhead666

Jak já se u toho jako malý parchant bál. Mladý král je syce docela nesympaťák, ale být v tom nějaké souboje, tak je to takřka conanovská fantasy po slovensky. Dokonce i to nahé prso se tam objeví. Pohádky nám i bratiam prostě šly.

Ale šajze. Představte si fanouška Tarantina, který se rozhodně natočit Reservoir Dogs po svém, nacpe tam nějaké jako špatně naladěná televize roztřesené duchy obětí brutálního sadistického maniaka a oběšené krysy. Sami uznáte, že to nestačí, obzvláště, když je to všechno levnější, postavy kecají a kecají a kecají, duchové jsou komičtí, nejsympatičtějšího herce, který jediný tak nějak hraje odkráglujou jako prvního a celé je to vlastně takové celé pokurvené... 0,5*

Má to větší spád než originál, ale nakonec to je stejně nezáživné, včetně nijakého konce. Jak mi v originálě vadilo řazení úkolů, tady ten nejšílenější rovnou vynechali. Hlavní hrdina je fajn (na rozdíl od thajského kolegy), ale i díky němu mi to často připadalo spíše hlavně jako komedie. A ten závěr stojí úplně přesně za to, co v tomto filmu, na rozdíl od thajského předchůdce, chybí.

Tak dokonalou a silnou funkční koncentraci toho co vidíte, co slyšíte, co to ve vás vyvolává a co při tom cítíte nenajdete v horrorových kraťasech často. Ale tohle... Tohle mě prostě nemilosrdně draplo za koule a táhlo za sebou. Příběh, atmosféra, černobílý formát, doprovodná hudba (která tam sedí a spoluvytváří ten pohlcující pocit a dojem) prostě valí jak buldozer. Nevybavím si žádný jiný kraťas, z něhož by se mi ježili chlupy jen se o něm s někým bavím, nebo na něj pomyslím (a zrovna teď trčí jako čerstvě vzrostlé obilí). Jednoduché a prosté, ale možná proto funkční. Se sympatickým hlavním hrdinou, přímým provedením, bez tolik typických dlouhých a nudných záběrů či scén. Tvůrci řekli přesně jen to, co říct chtěli a zafungovalo to přesně tak, jak mělo. A ten podmanivý a trefně otupující hudební doprovod mě docela rozsekal. Sedl tam perfektně.

Jestli jsem tu sotva před chvilkou vychválil jiný slovenský found footage ZLO, tak k Attonitas mám pouze toto: Mottl zkoncentroval z found footage všechno zlé a špatné a udělal z toho film. Trpěl jsem více, než jakákoliv postava tohoto filmu. Viděno na BXM 2014.

Nedávno jsem se díky SZM rozplýval, jak se ze Slovenska začíná nečekaně blýskat na poměrně slušné horrorové časy a jen o pár dní mi slovenský horror uštědří hned další ránu přímo mezi oči. A to dokonce formátem, který mě prakticky vůbec ničím (snad na dvě výjimky) nezaujal. ZLO mi pěkně nasekalo na prdel, pocuchalo zákrční chloupky a pohrálo si s povrchem mé kůže. Found footage mě nechává chladným, spíše tedy ve mně vzbuzuje opovržení, ale Bebjak se s tím nesral a ukázal nám, jak se dá natočit výborné FF, které okamžitě řadím na třetí příčku mých oblíbených filmů mé neoblíbené formy horrorového filmu, hned za Diary of the Dead a Noroi. Horrorové Slovensko jede. Viděno na BXM 2014.

Paní, co se chce evidentně strašně moc vypovídat, český "ghostbuster" i s povinným blikavě kontrolkovým udělátkem, velmi zvláštní dům plný židlí. Dá se vlastně za dobrý označit dokument, na němž jsou nejlepší, nejzajímavější a nejpodmanivější samotní dokumentaristé? V případě, že jde o dům a ne lidi ho obývající vlastně i jo. Viděno na BXM 2014.

Jako jsou japonské horrorové snímky, které nakonec jsou i komediemi, kromě všeho ostatního (gore, krev, kouzla apod.), ale tohle je prostě čistá komedie, kde je horrorová prostě jen zápletka na rozjetí příběhu. Místy hrozně ukecaná, jindy zase přehnaně komická, k vlastní škodě. A největší chybou je, jak je již tradiční v poslední době, její délka. Ale najdou se i dobré okamžiky, a to jak v těch komických situacích (chlápci bourající pomník a chtějící vystavit megapomník), tak i v těch horrorových (mnohdy spojených se čtveřicí "obživlých" osmisetletých legend (občas jsem si i říkal, že je jich pro tu komedii škoda - když jeden z nich prorazil hlavou zeď, až ve mně hrklo)). V kombinaci obojího jsem si občas připadal jako při japonské verzi Jolly Jogera. Jen to prostě nějak moc nesedí dohromady a nedokáže to ukočírovat tu stopáž.

Pro podobné absurdní hláškující koniny mám prostě slabost a jsou dělány přesně pro mě. A ta epická báseň "Ach nebe!"

Další japonský úlet. Jako celek nic moc, na některých scénách a podivnostech se dá však něco dobrého najít. Třeba Elli je šílená záporačka za hranicí roztomilosti a její mobil zabudovaný do pistole mě dostával do kolen. Nebo Kamikaze komando. A i ta Asami během těch svých pár sekund potěšila. Možná kdyby to mělo trošku kratší stopáž (nějakých 70 minut by bohatě stačilo), bylo by to mnohem působivější. I z těch deštníků šlo určitě vytřískat více. 2,5*