eraserhead666

Hu, ono to nebylo vůbec tak špatné, jak jsem očekával. Minimálně příběhem to bylo vcelku slušné, možná proto, že to tolik šilhalo po prvním Hellraiserovi. Nesrat tolik na scénář, mít to lepší masky, více peněz, vyhranější herce a skutečného Pinheada, byla by to slušná npodívaná. Ono tedy je fakt, že náhražkový Pinhead se snažil, ale po několika předchozích dílech, kde se jen mihnul doslova na pár vteřin, je mu zase dopřáno tolik místa, prostoru a slova a hraje ho někdo jiný, než jste zvyklí a ještě v hodně levné masce, tak to docela nasere. Obzvláště, když je Pinhead vaše nejoblíbenější horrorová postava. Proč tenhle díl vznikl je docela otázkou. A patrně na ní existuje několik různých variant odpovědí. Nejpřijatelnější je ta, že si studio chtělo uchovat práva na název a postavu a tak rychle něco spíchlo, aby mu nepropadly. Asi nejdůležitější co je třeba vyřknout je: Mohlo to dopadnout mnohem hůře.

Tokijský (?) gangsta maraton aneb Yasuda beží o život. Lehkonožný příběh postupně slepující střípky jednotlivých osobností a skupin, které do děje zasahují nezaujal ani tak jako celek, neboť ke konci to hodně ztrácí tah na branku a čím více lidí se v ději motá, tím je to nezáživnější, jako spíše určitými částmi a pasážemi. Např. když běžci míjí mladou ženu a každý z nich si pak odvíjí své vlastní představy je poměrně zábavná a zajímavá sekvence, a zároveň jeden z nejnápaditějších způsobů, jak do filmu zatáhnout erotiku (a že ji Japonci cpou skoro všude). Jeden z mála filmů, který v podstatě nemá pointu a jde mu spíše o jeho průběh než o nějaký závěr a přesto mu to prominete, včetně toho, že je vám úplně jedno, co se jednotlivým postavám stane.

E. A. Poe mě zrovna moc nebere, ale v tomto podání nemá chybu. Dokonalý soulad formy s obsahem. Když Čepek začal promlouvat hlasem vypravěčova přítele, husí kůže měla pré.

teoreticky by mě to mělo bavit. Jenže zřejmě proto, že jsem v té kostnici byl, mě zaujal tak akorát informativní úvodní komentář a po textové stránce svým způsobem krásně morbidní hudební doprovod. A to je málo. Možná ale i proto, že jsem viděl verzi bez komentáře průvodkyně.

Japonci do Cyborg Girl splácali skoro všechno: Terminátora (včetně doslovné citace), Supermana, sci-fi, paranormální romaci, katastrofický film, komiksové hrdinství, filmovou telenovelu i romantickou komedii. Chyběla snad už jen human-cyborg erotika. Hlavně díky výkonu Haruky Ajase, povedeným trikům a občasné zábavnosti, tím vším projdete docela v pohodě, přesto film tu a tam poskytne vaší mysli volný prostor začít se nimrat v zákoutích cestování časem a logické (ne)posloupnosti odvíjeného děje, což je, společně s přestřelenou stopáží, trošku problém.

To zas ze mě Korejci vydojili nějakou tu slanou vodu. Akčně-špionážní romantické drama jak rána opaskem na holou půlku. Všechny jednotlivé žánrové části tohoto slepence kupodivu sedí jak mají a fungují, ať už jednotlivě nebo jako filmový celek. Tedy až na ten závěr, který je... poplatný, nutný a v podstatě nepřekvapivý. On vlastně ani jiný být prostě nemohl, to nejde. Ale zrovna v tomhle případě, kdyby jiný byl, by mě to potěšilo.

Forma (Tumáš!), střih (Tumáš!), mluva (Tumáš!), hudba (Tumáš!), výprava (Tumáš!). A je pět jak vyšitých. Vlastně jediné, co mě na tom zklamalo, byl ten závěr, ale cítím, že to tak nějak patřilo k celému tomu vyznění. Zatím druhé nejlepší Švankmajerovo dílo, co jsem viděl. Parádička. "Že tě píchnu!"

Až na dvě, možná tři scény a záporačku je to suché jako klín stoleté stařenky a stejně tak nezáživné. Stejně sterilní, nefunkční a nepohlcující jako jednička. Ale jestliže jsem té dal 2,5, tady musím jít níž, protoře u jedničky jsem se alespoň dost nasmál, tady se nebylo ani čemu smát. Spíš mi to připadlo většinu stopáže až protivné. Pro mě jen ukázka toho, jak rychle se (prakticky po třech dobrých filmech, z toho jeden je kraťas) může horrorový potenciál tvůrce vyčerpat. Ještě mi chybí Conjuring, moc se mi do něj ale nechce.

Mnohé jednotlivé pasáže byly fajn, panenky v troubě, to bludiště mě rozsekávalo, závěr s tančícím nožíkem. Klasicky výborná Liškova hudba a koordinace odvíjeného vizuálu s ní. Ale zda to všechno dohromady dává nějaký smysl se mi fakt dumat nechce.

Snad poprvé, kdy mi Švankmajerova animace byla protivná a vadila mi. Hraná část je fajn, ale ta "animační" svou formou tak nepříjemná a odpuzující, že se až divím, že jsem to dokoukal do konce.