Don Juan
Don Juan
Réžia:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(viac)Recenzie (52)
Švankmajerův hold jeho celoživotní lásce - loutkovému divadlu a starým loutkářským tvůrcům, jako byl například Matěj Kopecký. Text vychází z původní stejnojmenné loutkové hry uváděné v 1. polovině 19. století v Čechách. Intonace vynikajícího Františka Filipovského jako vypravěče i hudba, ve které se objevují motivy ze starých kramářských písní se snaží o co nejautentičtější napodobení staré divadelní produkce s mírně parodickou nadsázkou ("teď jsem mrtvej"), kdy snímek zvýrazňuje úlitby divadelníků jejich lidovému publiku a roztomile pokleslý text divadelní hry. Spíš než Švankmajerovou celoživotní láskou surrealismem, je výtvarné pojetí ovlivněné expresionismem (detaily tváří loutek). Působivé nápady (z "probodnuté" hrudi prýští krev, meč odsekne loutce obličejovou část jako symbol smrti) v kombinaci s hudbou a nasvícením vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Celkový dojem: 95 %. ()
Naše loutkové divadlo přináší strašlivý a poučný příbeh o zvrhlém proutníku a mordýři "donu Šajnovi". Uvidíte, jak "don Šajn" napřed svého otce zahubil, pak otce své milenky a nakonec ani bratrovraždy se nezalekl. Příběh ten pak má mravoučná závěr, v němž "don Šajn" treztu neujde. - Tento film obsahuje: poctu lidovému loutkařství, míchání animovaných a hraných postupů, trochu děsu a surreálna (Je to samozřejmě uchylárna) - zkrátka vše, co byste od Švankmajera čekali. ()
Atmosféra za milion, ovšem ještě větší zásluhu než Jan Švankmajer na tom mají Zdeněk Liška (jen díky němu nepůsobil film ani chvíli utahaně) a František Filipovský. Přiznávám se, že na fór s loutkami jsem naletěl - pořád jsem hledal, odkud, kdo a jak je vodí a říkal jsem si, že jsou překrásně detailně zpracované. Že ale ve skutečnosti byly tak velké, to mě nenapadlo. ()
[2,5*] "Done Šajne, co to děláš, že mé dítě nahým kordem po zahradě sháníš?" Bizarná šaškáreň s nepríjemne vyzerajúcimi bábkami (vrcholne otravný gašpar, sťaby komická figúrka), odohrávajúca sa v nevábnom prostredí (ošarpané divadelné kulisy, rozvaliny). A do toho všetkého ešte protivne strojený hovorený prejav (obzvlášť v prípade spomínaného gašpara, a to mám Františka Filipovského veľmi rád) a prihlúplo pôsobiace textové vložky. Nechápem presne, o čo tu tvorcom išlo (o paródiu?) - nevidím tu takmer nič zaujímavého, či nápaditého a vtipného už vonkoncom nie, zvyčajnú Švankmajerovú genialitu som tu proste hľadal márne. Pripadá mi to skôr ako nepodarený žartík nejakého študentíka (po niekoľkých prehýrených nociach). Hádam len o hudbe Zdeňka Lišku a ešte o technickom spracovaní môžem vyhlásiť, že obstáli. ()
Z loutek a zvláště kašpárků jde na mě děs, když kašpara mluví Filipovský, tak je efekt hrůzy ještě větší...není nic podivnějšího než zabírat detail tváře loutky, kdy si člověk uvědomí, jak je vlastně mrtvost loutky zvláštně působivá, to vše v kombinaci reálného prostředí ještě zvyšuje ten kontrast... ()
Galéria (3)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama