eraserhead666

Občas si připadám, že jsem na to umění prostě krátký... Jeden z prvních Švankmajerových kousků na první pohled působí jako sled bizarních videoklipů, u nichž mě, pravda, brala mnohem více hudba než obraz (a ohledně obrazu mě nejvíce bavila ptačí sekvence). Švankmajer to ale zaonačil kulišácky, zrovna v době, kdy mi to začalo připadat dost nezáživné a dlouhé a přemýšlel jsem o hodně nízkém hodnocení, mi docvaklo to propojení, ten obsah toho všeho. Do nějak zvlášť horentních výšin to film ale i přesto nevyneslo.

"Bála by ses zemřít?" "Ano, samozřejmě. Každý se přeci bojí." "Ale zemřít jako milenci. Zemřít společně, aby pak společně žili." Ono by se vlastně za adaptaci Carmilly dala považovat každá lesbická upířina, ale tohle je patrně první adaptace výtečné upírsko-lesbické klasiky, co jsem viděl. Ani mě nepřekvapuje, že je z Polska, ono v té době na tom Poláci s horrorovou tvorbou (byť převážně adaptační a ukotvené v bezpečných vodách 17. - 19. století) byli mnohem lépe než my, jako spíše to, jak je to výborná práce. Předlohy se to, až na pár ojedinělostí a samotného závěru, drží poměrně přesně. Na TV formát to však vykazuje hned několik zajímavých věcí - představitelky obou hlavních ženských/dívčích postav jsou výborné, opravdu hodně dělá skvěle zvolená hudba. Zaujaly mě hrátky s obrazem, jeho rychlostí, barevností (film je černobílý - další plus, ale občas jsou využívány barevné filtry) a roztřeseností (už tehdy Kondratiuk ve vypjatých scénách používal něco, co hollywoodští bubumani objevili až o nějakých třicet let později a přemírou využívání dovedli až na hranici snesitelnosti) a jakoby zaseknutostí, což silně atmosféricky kontrastuje s jinak takřka divadelně konverzačními scénami. Je to neuvěřitelné, ale při jedné takové scéně jsem se lekl tak, že jsem si málem vyložil náklad na hřiště. A navíc, mezi hlavními hrdinkami to fakt jiskří, ne v nijak expresivním uslintaném chlípném smyslu, ale přesně tak, jak to vyplývá z le Fanuova originálu. Nečekaně překvapivý úder od našich severních sousedů. 3,5*

Inu, opravdu poctivý kus špionážně-válečného filmu, kde ty dvě a půl hodiny uběhnout během mžiknutí oka a divák si užije všechny ty kulisy, piplavou práci a triky.

Přesně takhle začal odklon upírského žánru do podivně zatuchlých vod, které v nedávné současnosti vygradoval paranormální romantikou. Blade mě svého času bavil jako akční film, proti kterémužto použitému žánrovému ranku v podstatě nic nemám, a pokud Blade zaujme alespoň něčím, tak je to právě ta akce, ale vždycky mě hrozně sral jako upířina. Protože pozdější kung fu upíři v latexu s měči a střelnými zbraněmi mi pijou krev skoro stejně jako ti uvzdychaní třpytící se na slunci. Ještě před lety bych šel možná s hodnocením i trošku výše, zjistil jsem však, že ten film neskutečně stárne a druhá půlka pro mě teď aktuálně byla už doslova utrpením. Jediným zářným bodem celého filmu tak už nakonec zůstává jen úžasná Traci Lords. Mě tak napadá, proč se podobný přesun z pornofilmu do normálních filmů nedaří Češkám? 2,5*

Ano, tohle je opravdu tak trochu těsně vedle. Jako by Farrellyovým docházel dech. Pár výborných záseků tu je (tradiční mexický lidový tanec, bobr...), ale celé je to takové umolousané, tak nějak citelně dlouhé a korunu všemu tomu nasadí rádobyvtipný závěr. Prostě je to celé takové divné, ne nezábavné, ale na film od Farrellyů divné.

Takové prostě koukatelné až se mi chce napsat nic. Nebýt George Kennedyho, snad už bych si ten film (zhruba hodinu po dokoukání) ani nepamatoval. 2,5*

"Plácala nesmysly o tom, že ji neposlouchám, ale nevím, moc jsem nedával pozor." Ultimátní nářez. Pořád, i po těch dvaceti letech. I po třech různých zvukových verzích (originál v kině, dva různé české dabingy). Pete, masakrální Daniels, který to Carreymu nandává svou bezprostředností (jestli někomu z těch dvou to blbství sežerete, tak Danielsovi, Carrey je přeci jenom trochu afektovaný, což neznamená špatný), sukýnka Lauren Holly, psí dodávka. "A co kdyby tě střelil do hlavy?"

Doom jsem nikdy nehrál, takže mi je vlastně jedno nakolik se převedení povedlo nebo ne. Jedno však vím jistě, kdyby to mělo tak 70-80 minut, byl by to tak akorát přijatelný a příjemný důvod ke schroupání jednoho balení popcornu a pokochání se Rosamund Pike. Jenže natažené takřka na dvě hodiny to ubije a uzoufá nudou a nezáživností, obzvláště, když jediné dvě zajímavé věci (nepočítám Rosamund), tedy herní část a závěrečná rvačka, se nachází až v poslední třetině filmu. Tedy nuda, nezáživnost a sterilnost (místy je to tak tuctové, instantní a neoriginální na všech frontách, že můžete lehce ztratit ponětí, na jaký že film to vlastně koukáte) ve spojení s přepálenou stopáží, nakonec zkazí jakýkoliv požitek (včetně Rosamund), který by to mohlo přinést.

Je zajímavé, jak mě to před těmi 16-ti lety v kině neskutečně bavilo a teď skoro vůbec. Možná proto, že jsem si stihl vybudovat nesympatii ke Cameron Diaz (a každá scéna s ní mi teď přišla skoro jako utrpení), možná proto, že mi došlo, že to jako celek moc pohromadě nefunguje a spousta suchých a vatových scén spojuje pár povedených (Dillon zachraňující psa, výtečná Lin Shaye - ta herečka mě baví čím dál více, stopař, Warren), možná proto, že mě vlastně mrzí, že Dillon ukradl film Stillerovi (který tu je neskutečně suchý). Nikdy předtím by mě to asi nenapadlo, ale najednou mi z toho vyplývá nejslabší kousek co jsem od Farrelly brothers viděl.

Zajímavé odhalení tajemství dámských kabelek. Stejně zajímavý pohled na to, jak se točilo před lety, ta lehkost a jednoduchost, kdy šlo o příběh, postavy a herce a ne kulervoucí střih, lokace a digitální triky. Neméně zajímavý pohled na tehdy mladičké herce (Alyson Hannigan - kdo by to byl řekl, že si tam tahle roztomilá holčička jednou bude vrážet flétnu?, Seth Green - ten mě docela rozsekal). Aykroyd je dost zvláštní neherec, Kim jedna z mála blondýn, které můžu (a to ještě hlavně ve starším provedení) a Jon Lovitz je prostě miláček. Filmy samotný je jen tak tak pohromadě držícím slepencem vaty, dobrých scén (kabelka, Celestin nástup na oslavu) a pokažených scén (líbací scéna je přestřelená až za hranice výdrže a dobrého vkusu). Já se ale do osmdesátek vracím vždycky rád, takže nakonec to je pohodová podívaná.