eraserhead666

Mám tu director's cut verzi a to je možná ten hlavní problém. 139 minut je opravdu strašně moc na to, aby mě ten film hodně dlouhou dobu nudil. Spousta scén je natahovaných, v mnohých se skoro nic neděje. Sestříhané na hodinu a půl by to bylo mnohem silnější. Je pro mě trošku zklamáním to, že po naprosto výborné a kulervoucí Night of the Living Dead je přímé pokračování tak slabé. Z celé ...of the Dead série mi to přijde jako naprosto nejslabší díl, který mi spíše připadá, jako by si na něm Romero se Savinim zkoušeli, co všechno jde se zombíky udělat a přicházeli jak na to, co by vypadalo nejlépe. prostě, že se Romero jen cvičil pro další díly. Uznávám, že to má sociálně-kritický rozměr (velmi příjemný a zajímavě rozvíjený) a na některých zombících jde vidět dobře odvedená práce (masky, charakter atd.) - např. kršnovec/budhista mě fakt bavil, ale to je tak všechno, kromě toho mi ten film připadá hrozně prázdný, bezduchý a bezobsažný. Nájezd motorkářů na obchoďák je naprostá tragédie (i když si užijeme Toma Saviniho - ten chlap snad nestárne!) a scény s dorty jsou opravdu velmi iritující až nechutné. Ještě že Romero natočil další, mnohem lepší díly. A nikdy bych nevěřil že to napíšu, ale v tomhle případě to asi udělat musím - díky za remake.

Všichni milují Mandy Lane? Tak za prvé – a kde všichni nechali oči? Obsadit do role postavy, z níž jsou všichni hotoví a všichni ji milují naprosto tuctovou holku? Čímž nechci říct, že by byla škaredá, ale žádná sex bomba, kvůli níž bych skákal ze střechy to ale také rozhodně není. To ta bruneta mě tedy brala mnohem více. Za druhé – znamená to, že se jí všichni kolem ní (evidentně i včetně spolužaček) chtějí dostat do kalhotek, že ji milují? Ale nechme té sémantiky. Na tomhle filmu je špatně naprosto úplně všechno - ultraslabý scénář operující s dementními, hloupými a velmi nesympatickými postavami, zápletka která postrádá to základní - motiv, kamera, neexistence děje, a i ten "povinný" zvrat na konci není nijak překvapivý. Záporáka film, jenž žánrově stojí zpravidla na neznalosti jeho identity, odhalí film už v polovině? Během prvních pěti miut mi bylo jasné, že mě ten film bude srát a znechucovat každou další vteřonou, která uplyne, přesto jsem ho dokoukal, abych se ujsitil, že tomu tak opravdu je. Ani v tom mě nedokázal překvapit. První půlka filmu je jen ta nejstupidnější teenagerovská komedie, ale bez humoru, a když dojde na krev, s kvalitou filmu to nijak nehne. Opravdu nechápu, že se v té dvacítce hodnotících, co se mi tu ukázala, neobjevil ani jediný odpad. Abych to shrnul - kecy o sexu, drogy, chlast a vrah, kterým jsem chtěl být já sám, abych ty stupidní postavy s radostí a zadostiučiněním pomasakroval. A věřte, že bych se vyřádil mnohem lépe, než ten patlal z filmu. Ani to prostě k alespoň trochu dobrému filmu nestačí.

Natočíme pár rvaček, dopřejeme Steve Jamesovi dostatek příležitostí, aby se mohl svléknout do půl pasu a pak se to nějak pokusíme alespoň trochu poslepovat do jednoho souvislejšího celku. Co na tom, že to dějově bude nijaké, vždyť přece o děj většině diváků vůbec nepůjde, tak co. Asi takhle se koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let točily akční karate filmy. Aneb jak pronese jedna postava z filmu „Jsme přece Američani, no ne?“A my jsme to jako děti žrali. Dneska se tomu alespoň zasmějeme. Ale jedno musím uznat, Bradley je co se týče vizuální stránky karate, schopnější než Dudikoff. Ale zase mu schází ten kamenný ksicht.

Tenhle film jistě velmi ocení milovníci psychopatických sériových vrahů, neboť dokázal stvořit a ustavit jednoho z těch „nejlepších“ (ať už to znamená cokoliv). Velmi oceňuji skvělý nápad a stejně skvělé provedení, respektive odvyprávění. Jelikož nejsem milcem handy cam filmů, ze začátku mě ta roztřesená kamera a měnící se barvy obrazu dost sraly, jenže pak mě pohltil příběh a já to přestal vnímat. Zamlouvalo se mi, že mi z filmu běhal mráz po zádech, aniž by byl nějak zvlášť extra vizuálně brutální. Pár skvělých nápadů (např. kdy vrah využije k zavraždění další své oběti americký justiční systém), jedna naprosto vynikající scéna. Nelze se nevyhnout srovnání s o rok starším japonským Noroi, neboť jsou si, hlavně co se týče zpracování dost podobné. S jedním výrazným rozdílem. U Noroi jsem se bál, A to vraha z Poghkeepsie stálo jednu hvězdičku. Zdá se, že rok 2006 dobrému horroru docela přál.

Tváří se to lépe a akčněji, je to ještě hloupější a děravější a snad i proto je to znatelně slabší. Ale prdel a zábava je to pořád.

On mi byl sympatický už ten název, ale že to bude natolik povedená duchařina s mnoha originálními nápady a postupy, dost ucházejícími maskami a triky, která mě docela strhne, to by mě v životě nenapadlo. Ne že bych se chtěl pasovat do pozice nějakého zapšklého tradicionalisty a starého konzervativce pohrdajícího filmovým pokrokem a moderností, ale od horroru, který byl natočen v roce 2006 jsem toto opravdu ani zdaleka nečekal. Konečně digitální triky, které ve spojení se starou klasickou maskérskou prací, nebijí do očí a neshazují sami sebe a celý film obecně. Konečně film, u něhož tvůrci trochu mysleli (docela se mi líbilo přijatelně logické ztvárnění toho, že někdo mlátí ducha pěstí do ksichtu – tady to má opravdu logiku a není na tom nic nesmyslného). Zajímavé ženské postavy, jak hereckými představitelkami, tak celkovým dojmem, sympatický Dominic Purcell a konečně po dlouhé době film, v němž mi Tcheky Karyo výrazně nevadil. Konečně současný horror, který dokázal do moderního (trikově apod.) hávu navléknout klasickou osmdesátkovou atmosféru. Negativa by se samozřejmě dala objevit a zvýraznit (nad spektakulárním závěrem vám budou trochu škubat koutky), ale kdo by se tím zabýval, když vás celkově film strašně potěší? Kdybych měl vypsat deset nejlepších horrorů nultých let, snad by se tam The Gravedancers i probojovali, určitě to ale patří mezi ty nejlepší filmy, co jsem zatím z After Dark Horrorfestu viděl. Až mám chuť tu poslední hvězdičku přece jen přihodit.

Když si teď hned vrazíte palec do krku a vyzvracíte se na klávesnici, bude to mnohem zajímavější, myšlenkově procítěnější, duchaplnější a originálnější, než tenhle ultraneoriginální kýčovitý dementoidní sračkohnus. Malé dítě, senátor a cestující potřebující nutnou lékrařskou pomoc, k tomu macecha snažící se najít cestu ke svému nevlastnímu synovi, a nemocnice s tisíci pacienty, no to vás kurva prostě musí dojmout a pokud ne, nechápete dramatickou filmovou tvorbu :-). Tu hvězdičku za to, že přes všechno to hrabání se neoriginálními filmovými dramatickými zvrat(k)y jsem se alespoň trochu bavil a dost se při tom smál. A jen tak mimochodem, jako člověk s několikaletou praxí posunovače vím, co to je skákat z vlaku při 30-ti kilometrové rychlosti, takže při supermanovi spadnuvšímu (tedy na dopad nepřipravenému) z údajně (!!!!!) mnohem rychleji jedoucího vlaku jsem se málem pochcal smíchy.

Na posraného i hajzl spadne. Neštěstí chodí po třech, jenže na Teda se toho nahrnulo tolik, že tu trojici měl vybranou již v prvních minutách filmu. V jinak klasickém hloupém scénáři se mi to hrocení trapných a nepříjemných situací docela zamlouvalo, i když jako jediné. Ashtona Kutchera mám docela rád, je to prostě takový trouba, který troubu ani nemusí moc hrát, ale mě nijak nevadí. Naproti tomu by mě zajímalo, který blbec nakukal Taře Reid, že by měla být herečkou. Je to blbost, místy úsměvná blbost, místy trapná, občas nudná, ale nebudete-li se soustředit na hlavní hrdiny (Ashton, Reid, Stamp) a koukat spíše na vedlejší role (Lisin bratr, Michael Madsen), snad se i dobře pobavíte. Pro mě čistý průměr, 2,5*

Velmi nostalgická vzpomínka na bezstarostná dětská léta se všemi těmi nesmrtelnými filmovými akčními vzory a hrdiny. Ale ono to docela funguje i v dospělosti, protože je to tak hloupé, bezduché, kýčovité, hrdinské a místy až trapné, až je to vlastně i dobré. Nikdy předtím mi nedošlo, že to má docela zajímavou a chytlavou hudbu s dost akční chytlavou melodií a Judie Aronson byla fakt kus. Řekl bych to asi tak - má generace ujížděla na tomhle, ta mladší ujíždí na Resident Evil a Underworld, přitom kvalitativně mezi těmito filmy není vůbec žádný rozdíl.

Osmá minuta filmu a klasika – banda měšťácké mládeže jede někam do vidlákova k jezeru. Povinná zastávka na benzínce plná podivných a od pohledu nebezpečných vidláků. To nezačíná moc dobře. Třicátá minuta – zdá se, že vím o filmu všechno. Ti měšťáci mají prostě pech, neboť zkříží cestu novodobému Michaelu Myersovi. Pětapadesátá minuta – i když se z toho vyklubal JEN další slasher, jsem minimálně zápletkou, budovanou atmosférou a zvratem v této pětapadesáté minutě mile překvapen. Naneštěstí, po ní se to změní v další suchou, nezáživnou a neoriginální vyvražďovačku, která prostě nemůže nějak zvlášť zaujmout. Škoda. Za těch prvních 55 minut a Sandrine Holt bych snad i tři dal, ale nakonec zůstanu nohama na zemi.