Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Krátkometrážny

Recenzie (4 760)

plagát

Saw: Hra o prežitie (2004) 

Už když jsem to viděl poprvé, tak jsem nadšeně jásal, že se konečně hororovej žánr (byť teda jen jeho survival/slasher odnož) zase dokázal někam pohnout a přijít s něčím novým a zajímavým. No, námětově to asi nc nového není, ale je to podáno fakt dobře, stejně tak budování napětí, zvraty. Prostě parádní podívaná. To se ještě nevědělo, co se z téhle série nakonec stane (já skončil zatím u čtyřky, kterou jsem doteď nepochopil).

plagát

Noc živých mŕtvych (1968) 

Sakra, chtěl bych na tom být v kině v roce 1968. Dneska už jsme zvyklí koukat na ledacos, ale tehdá museli být lidi místy posraní až za ušima. Jak bych si vychutnával tu atmosféru. Naprosto skvěle zmáknutej horor s místy děsivou atmosférou a hodně přilepšujícím černobílým provedením. Tohle už se dneska povede asi jen málokomu. A já bych si nafackoval za svou puberťáckou reakci, kdy jsem to před lety zapnul v telce a když jsem zjistil, že to je černobílé a z 68´ tak to po pěti minutách vypnul s tím: "Co že to je za sračku". Mladická nerozvážnost a blbost no. Jsem rád, že to teď můžu napravit.

plagát

Votrelec (1979) 

Vetřelec mi vždycky připadal strašně nudnej, zdlouhavej a až protivně klaustrofobní. Možná je to tím, že jsem ze série jako první viděl až Cameronovy Vetřelce, kteří se mi líbí hodně. Vetřelec pro mě asi už vždy zůstane nejslabším dílem série (dobrá, dobrá, možná je to lepší než Vzkříšení, ale to není tak nudné). Jen tak tak 2,5 * a to hlavně za posledních tak 10 minut (a ne, není to jen za Weaver v kalhotkách).

plagát

Upír Nosferatu (1922) 

Zde není proč šetřit superlativy. Murnauovi se povedl opravdu parádní kousek, jež je v mých očích a v mém srdci v mnohém dosud nepřekonatelný hned v několika ohledech: 1) Nejlepší horror co jsem dosud viděl; 2) Nejstrašidelnější horror co jsem dosud viděl; 3) Jak mě nebaví upírské filmy, toto je jednoznačně nejlepší upířina co kdy byla natočena; 4) Orlok v geniálním podání Maxe Schrecka je ten nejlepší, nejděsivější a zároveň nejcharismatičtější filmový upír, jež se kdy promenoval po stříbrném plátně. Více slov netřeba.

plagát

Braindead - Živí mŕtvi (1992) 

Dá se snad téhle kultovní komediální gore zombie klasice dát něco jiného než plný počet? Je to humorné, je to krvavé, je to nechutné, je to parádní podívaná. Ti, kteří znají Petera Jacksona pouze jako režiséra Pána prstenu možná budou trochu zklamáni, ale pro mě je tohle (ač mám Pána prstenu rád) Jacksonův zatím nejlepší film.

plagát

Psycho (1960) 

Na rozdíl od mnohých jiných filmů síla Psycha spočívá až v jeho dokoukání. Samotné sledování, hlavně u začátku filmu je místy nic moc a samotný film během jeho sledování mě zase až tak moc nebavil. Pak ale vytáhli auto z močálu, objevil se nápis The End a mě došlo, že to, co jsem sledoval, zápletka filmu a jeho pointa byla fakt psycho. Ta pointa a poslední záběr na Perkinse stojí za celých dejme tomu 90 minut filmu, které nejsou zas až tak dobré, jak by se mohlo zdát. Jako celek (odvíjející děj, zpracování, některé herecké výkony) mě film zase tak moc nebaví, ale jeho pointa, pár scén (vraždy) a Perkinsův výkon jsou parádní.

plagát

Čarodějův učeň (1977) 

Kdepak se v Moučkovi ten hlas vzal? Děsivost až za hrob. Deprese číší z každé minuty. Nejvíc se mi na filmu líbí právě občas mu vytýkaná animace, ta naprosto odpovídá ději a jeho ponurosti, ale i té romantické stránce - Krabatova dívka je opravdu krásná. A k tomu jasně dokazuje, že tenhle příběh vůbec není o tom, jak je zpracován, ale co zpracovává (i když i to jak, je tady dost povedené). Ohledně zpracování bych souhlasil s názorem eagle-eye!

plagát

Šťastie (1998) 

Vynikající záležitost o hledání štěstí, o tom, že štěstí pro každého spočívá v něčem jiném, o tom, že si někdo myslí, že už jej našel, ale ukáže se, že tomu tak není, o tom, že někdo musí pro své štěstí překročit „morální“ a zákonnou hranici, že si nemůže pomoci, o tom, že štěstí jednoho může často znamenat neštěstí u druhého a samozřejmě také o tom, že někdo to štěstí hledá celý život a nikdy ho nenajde. Když jsem Štěstí viděl poprvé, asi od čtvrtiny jsem na něj zíral s otevřenou hubou. Spousta skvělých herců a hereček ve vynikajících rolích (Andy v podání Jona Lovitze; obézní sousedka, která zavraždila vrátného; úchvatně odpuzující a nesnesitelná Trish /tyhle charaktery Solondz prostě umí, jak ukázal později ve Storytelling/; malý Billy se všemi svými problémy; úchvytně sebejistý ruský imigrant Vlad; otec tří sester odcházející od jejich matky; vnitřně odepsanej strašpytel toužící po své sousedce a ukájející se náhodnými oplzlými telefonáty apod.) odehrává úchvatné scény – již úvodní rozhovor Andyho s Joy v restauraci je špičková práce (hlavně zásluhou Lovitze), rozhovory otce se synem mi drtily mozek a psychiku, každý výstup obézní sousedky a ač bych ji nejradši zarazil sekyru do hlavy tak i každý výstup Trish. Přes dvouhodinový film je tak nabitý dějem, že by z něj v klidu mohly být filmy dva. A jako třešnička na dortu – Lara Flynn Boyle.

plagát

Twin Peaks (1992) 

Kašlu na objektivitu. Jednoznačně nejlepší a nejpochopitelnější Lynchův výtvor, který se skvěle doplňuje se seriálem Twin Peaks. Posledních sedm dní života Laury Palmerové.... co víc si přát? Snad jen prvních sedm dní Dale Coopera po jeho opuštění Černého Vigvamu he, he. Spolu s Nekonečným příběhem film, který jsem viděl asi nejvícekrát...

plagát

Vykúpenie z väznice Shawshank (1994) 

Jeden ze zářných příkladů toho, že King jde dobře zfilmovat. Asi to teda nesmí být horor, ale i tak. Když se chce, tak to jde. Je to dobrý, film, ne, je to skvělý film. Takový normální, o nic se nesnaží, jen prostě vypráví příběh. A možná proto se stal nejlépe hodnoceným filmem na csfd, i když se to zdá zřejmě nepochopitelné. Marně se totiž budete snažit přijít na to, proč se tak stalo. Možná tím, že se spousta filmů snaží něčím oslnit a zaútočit na peněženku diváka a to se často stává jeho labutí písní (viz. např. Avatar). Tenhle film se nesnaží o nic, v podstatě je to úplně normální příběh u něhož se snad jen povedl výběr herců a dobrý příběh. Plný počet nedávám proto, že zase tak odvařený z toho nejsem, ale kdyby takhle dopadl každý druhý film, byl bych nadšený.