eraserhead666

Na to, že jde o jeden z nejvíce zdokumentovaných případů projevů ducha, je tohle zpracování docela suché. Takové hrozně sterilní, pořád jsem na něco čekal, a ono nic. Útoky ducha jsou vcelku nezáživné a pointa dost podivná. Korunu tomu všemu nasazuje krátká (rozjezd-konec) linie ze současnosti, to už je úplně úlet. Sutherland předvádí standrardní (pod)výkon, Spacek je nijaká, zajímavá mi přišla akorát hlavní hrdinka v podání slaďoučké Rachel Hurd-Wood.

Konverzačních horrorů, natočených navíc podle divadelní hry, je opravdu hodně málo. A proto díky za každý dobrý, minimálně jako tenhle. The Bad Seed má vlastně jen jednu závažnou chybu. Není to jeho divadelnost, ani ukecanost, naopak, obě tyhle dvě věci jen pomáhají jeho atmosféře a dokonale vytváří přesně to, co mělo být účelem. Přesto se ta chyba s oběma trochu pojí. Je to totiž přílišná zdlouhavost filmu a jeho lehce nudná střední část. Trošku to prostříhat, probrat některé dialogy a nenechat je důležitou věc okecávat zbytečně dlouho, pátou hvězdičku bych přiklepl jen by to hvízdlo. Zápletkou, postavově i herecky je to totiž parádní. Malá Rhoda je sice takřka jako z výkladní skříně obchodu s malými spratkovitými parchanty (což ale neznamená, že špatná), ale bytná Monika, matka utonulého chlapce a ostatně i Rhodina matka jsou skvěle napsané a ještě lépe odehrané postavy. Nepřekvapuje mě, že se kniha objevila v knize 101 horrorů, které musíte vidět, než zemřete. Mrzí mě jen ta dlouhá stopáž. A hrozně rád bych si na to zašel do divadla.

Dětské retro příběhy z padesátých let mi vždycky tak trochu evokují Kingovo To. Tohle je zajímavější ještě tím, že mě bavila představa tohohle jako letmé alternativy kingových dětí z osmapadesátého roku. Ne tak roztomilí, ne tak slušňáčtí, ne tak kladní. Je známo, že autor předlohy Jack Ketchum se skutečných událostí zrovna moc nedržel, prostě jen příběh adaptoval do svého klasického horrorově realistického mustru o lidech a bolesti, kterou si navzájem způsobují. Je velká škoda, že čeští nakladatelé Ketchumovy romány ignorují (čest té jedné výtečné výjimce) a tak se s jeho dílem můžeme setkávat jen prostřednictvím filmu, který ale pravděpodobně dost ubírá na Ketchumově syrovosti. Což je možná případ i tohohle, přišlo mi to obecně slabší, než jsem čekal. I když Tetička Ruth je výborná.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často mění se nám v zombie. Zombie jsou dneska už skoro takovou sázkou na jistotu, trochu ironicky řečeno, točí je každý a jakkoliv. Cpou je mezi nácky, do sněhu, do romanitky. A kdepak ještě nebyli? Mezi pionýrkami (nebo svazačkami? V pionýrsko/svazácké subordinace nejsem moc zběhlý, z pionýra mě za provokaci málem vyloučili ještě ten den, co jsem složil slib). Musím však říct, že se toho bratři a sestra ze Slovenska zhostili teda statečně (hlavně s ohledem na stopáž). Pochválit musím hlavně fakt, že se z toho nesnažili udělat komedii a vyvarovali se zbytečně komických situací (a že je to muselo občas lákat). Pravda, komické to občas je již ze své retro podstaty, ale pořád z toho jde více cítit klasický syrový horor. Velmi příjemná mi připadala hlavní hrdinka, a v závěru pak i masky. K pozitivům bych ještě zmínil fakt, že se toho tvůrci prostě nebáli, šlápli do toho naplno a spousta věcí se jim povedla (scéna s talíři, dívka s kladivem) a vlastně si ani nedovedu vybavit situaci, kdy bych se cítil trapně, což se mi u podobných snímků občas stává. Tohle je mé první setkání se slovenským celovečerním horrorem a musím konstatovat, že má slovenský celovečerní horror teda pěkně slušně našlápnuto.

Až by člověk začal věřit na osud, že dva poslední díly této velmi příjemné a potěšující španělské horrorové série, které jsem po delší pauze dojížděl, operují s dětskou tématikou a dětským vnímáním horrorového žánru. Naštěstí každý po svém a tento mnohem lépe než Adivina quién soy. Ony tyhle retro náhledy do horrorového dětství osmdesátých let docela fungují a potěší, i když notně pošilhávají po Kingovi a pomrkávají po jeho TO. Tohle je hrozně mile dětské, hrozně mě potěšilo, že ne však dětsky roztomilé, ony ty děti tady jsou docela parchantíci. Kromě toho, další milé setkání se zde hrozně roztomilou Ivanou Baquero, z té holky (doufám) jednou něco bude a ještě o ní určitě uslyšíme. problém trošku je, že tou retro atmosférou to hodně ztrácí na horroru, je to spíše úsměvné a místy komické (karate kid kop), i když se to film v závěru snaží napravit. Ale příjemné pokoukání.

Je fakt, že v takovéhle rovině jste Leatherface ještě neviděli. Tak jsem si řekl, že si po letech doleju pohár mé oblíbené španělské série do plna a sjedu poslední dva díly, co mi chybí. A hned trochu zklmání. Možná pro tu popkulturní přebujelost, nadměrnou absenci atmosféry a ne zcela pochopitelný a když pochopitelný tak moc nezajímavý příběh, mě to prostě nevzalo. On ten film není natočen vůbec špatně, i ten příběh je v podstatě fajn a a nápaditost je zajímavá, ale prostě mi tam hrozně moc chybělo něco horrorového kromě toho, že se tam objeví přímé odkazy na horrorové postavy. Jako pouhé drama o spletitosti dětské duše mi to do série prostě nesedlo. Možná to bude chtít ještě jedno zhlédnutí s odstupem času, ale moc se mi do toho chtít nebude.

Víte co znamená Hora? Znamená to Kurva, pane redaktore. A zdá se, že věren názvu, zhorvil režisér na filmu co se dalo. Od scénáře jako takového, mimózních dialogů, chování postav až po neodůvodněné hrátky s obrazem a kamerou (opravdu jsem nepochopil, proč tam je několikrát ten "vypadlý film z promítačky", notabene, když tahle na dlouhou dobu nahradí zřejmě nejsofistikovanější část celého filmu). Příběh jednoznačně nemá na svou stopáž a tak dost často upadáme do místy až nesnesitelné nudy bloumání postav odněkud někam nebo zevlování na místě. Nefunguje to dokonce ani jako pocta původnímu I Spit on Your Grave, který to v podstatě remakuje, ale spíše lépe řečeno vykrádá. Nechápu, proč někdo něco točí znova, pochopil bych, kdyby tam něco přidal, nebo byl syrovější/brutálnější (ani jedno Hora oproti I Spit... není), ale opravdu mi má jako divákovi stačit, že si někdo řekne. "Tenhle film je fajn, natočím ho taky?". Hora má v podstatě jen dva světlé body. Výběr představitelky hlavní hrdinky. Isabel Vibe je skvělá v mnoha ohledech (pokud jí zrovna scénář nehází klacky pod nohy), má jen jednu chybu a tou jsou její silikony. Druhým světlým bodem filmu je ten retard, ten je zahraný skvěle. Přesto to ale nic nezachraňuje. 1,5*

Přemýšlím, jestli jsem na to koukal ve správném pořadí jednotlivých minipříběhů, ale smysl mi to dávalo, tak asi jo. nebo to je záměrně natočené tak, že je to vlastně jedno, nevím. Možná slabinou toho je, že to nejlépe funguje hlavně v případě, že jste zasvědceni do minimálně jednoho dílu celé Ju-on série a prostě víte, o co primárně jde. Takhle to nahodí překvapivě velmi příjemnou atmosféru, i na těch necelých osmi minutách. Na druhou stranu by mě zajímalo, jak by to fungovalo na naprosto neznalého. 3,5*

Jedním slovem? Nadšení. Opravdu, jsem obrovsky nadšen. Čekal jsem cokoliv, dostal jsem mnohem více. Že to nebude čistý horror, ale trhlá ujetina, mi bylo jasné hned, ale vůbec mi to nevadí. Skoro všechno mi na tom přišlo dokonalé. Humor. Takhle se mi u filmu rodidla už dlouho netrhaly. Nápady. Iglesia dokázal udržet svůj film zajímavým až do konce. Obsazení. Macarena Goméz je skvělá. Carolina Bang je úžasná. Přesně takhle si představuji moderní mladou, "nezkušenou" čarodějnici. Upsal bych ji duši i své manželky. Myslíte, že mají čarodějnice košťata jen na lítání? Ach, vy bláhoví... Tohle je prostě nemilosrdný náklep! Po zhlédnutí tohohle chci věřit, že čarodějnice existují. Dávám šest hvězdiček z pěti.

V takovémto podání je fantasy docela stravitelné. Místy trochu moc opulentní, ale pohltí to. Obzvláště Bingbing Li. A koukám, že je to celá série, takže ještě párkrát Detektiva Dee určitě navštívím.