tomtomtoma

U tohoto filmu se přímo nabízí jeho srovnání s pozdější americkou předělávkou. Jsou tak podobné, a přesto tak odlišné! Americká předělávka se může pyšnit pouze hvězdným obsazením. Je mladší, a přesto obsahuje mnoho mezer mezi jednotlivými střepy mozaiky a značně pokulhává ve vyznění i v celkové posloupnosti logiky. Jako jasný vítěz se ukazuje tento francouzský filmový originál. Obsazení je špičkové, herecké výkony důvěryhodnější, atmosféra je intenzivnější ve svém útoku na psychické síly jednotlivců a přirozenější ve svém průběhu. A jednotlivé střípky do sebe zapadají v logických souvislostech. Navíc, Francouz Claude Miller pojmul svůj výtvor i jako kritiku nejednoduché policejní práce. Hlavní postavou je policejní inspektor Antoine Gallien (skvělý Lino Ventura). Se stále silnějším pocitem skutečného odhalení zločince, stupňuje svůj nátlak ve jménu spravedlivého potrestání za kruté zločiny. Využívá každou skulinku ve slovech a pohnutkách, aby se každou minutou blížil ke spásnému přiznání viníka k vině a přijetí trestu. Bourá, manévruje a střílí svá slova s důkladnou vypočítavostí do lidského masa osamělé vznešenosti. Více než důstojným protivníkem je bohatý a úspěšný notář Jerome Charles Emile Martinaud (velmi dobrý Michel Serrault). Jeho povýšené sebevědomí dostává ránu ve smutku osamělosti vlastního života. Je pokořován a urážen. Odhalováním svého soukromí ukazuje svá slabá místa a všechny své životní bolesti. Nakonec, i jeho svědomí neoplývá čistým, ničím neumazaným vývěsním štítem. Hlavní ženskou postavou je notářova manželka Chantal Martinaud (šarmantní Romy Schneider). Ta může odtajnit svoji nahromaděnou zášť a nenávist k vlastnímu muži. Pokrytecká prospěchářka dává policii to, co potřebuje ke zdárnému uzavření případu. Poslední výraznou postavou je Gallienův pracovní partner a policejní inspektor Marcel Belmont (zajímavý Guy Marchand) se svou výbušnou povahou při zvrácené podstatě otřesného trestného činu. Z dalších rolí: policejní divizní komisař se zájmem o dopadení zločince (Jean-Claude Penchenat), netrpělivý okradený Jean-Marie Jabelain (Michel Such), či malá Martinaudova neteř Camille (Elsa Lunghini). Takto má vypadat zdařilé psychologické drama! Odhaluje všechna temná zákoutí lidských duší, jejich bolesti, naděje i prohlédnutí. Veškerý strach vystavuje osoby až k samotným hranicím psychických sil. Není to černobílý pohled a osoby nejsou jednoznačně na dobré, nebo špatné straně. Všichni jsou mnohovrstevní a bedlivě sledují tok vlastních zájmů. Partnerská nedorozumění mohou vést k tragédiím. Na policejní práci by měl být člověk velice obezřetný, aby se ze svědka nestal rychle zločinec! Americké předělávky patří na smetiště, pokud nedokáží udržet linii příběhu a vše se rozpadá v rozpacích a hrůzostrašných propastech celkové udržitelnosti nějakého smyslu!

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých.

Toto psychologické drama z válečného období bylo natočeno efektně a ambiciózně. Jeho působnost na diváka se vyznačuje vydatným účinkem na emoční strunu vnímání. Válečná doba přináší brutalitu, strach a touhu po přežití. Krutým sadismem doprovázené skutky často vyvolávají pomstychtivost a umanuté hledání soukromé satisfakce a spravedlnosti. Zřejmě jedinou nelichotivou skvrnkou tohoto filmového díla je nestřídmé nadužívání flashbacků ke změně rytmu a atmosféry a zvýšení požadovaného účinku. Je to pochopitelné, účelné a občas i dotěrné. Naštěstí nám zůstává silný příběh beznaděje, strachu a odplaty. Hlavní postavou je obětavý a mírumilovný nemocniční lékař Julien Dandieu (dobrý Philippe Noiret). Jeho přeměna z opatrného člověka s rodinným šťastným životem v neústupného krvavého mstitele je okamžitá a úplná. S dokonalou znalostí místopisu, s temným a věčným mrakem na duši a s originální duchaplností se stává stínem a postrachem všem, na které míří ruka nesmiřitelné odplaty. Hlavní ženskou postavou je Julienova manželka Clara Dandieu (šarmantní Romy Schneider). Její oddaná láska je znenadání ukončena a zardoušena. Z dalších rolí: Julienův věrný přítel a nemocniční lékař François (Jean Bouise), Julienova bezstarostná a nadaná dcerka Florence (Catherine Delaporte, jako menší Caroline Bonhomme), Julienova starostlivá matka (Madeleine Ozeray), pragmatický německý hlavní nemocniční lékař Müller (sympatický Karl Michael Vogler), či krutí němečtí vojáci se strachem při čekání na smrt (Joachim Hansen, Robert Hoffmann, Antoine Saint-John a další). Osud ve své zvrácenosti připravil psychedelické peklo tomu, kdo veřejně nikomu nestranil a každému nemocnému nezištně pomáhal. Za nejvýraznějším zlomovým okamžikem v životě přívětivého člověka navíc stojí i vlastní chybné rozhodnutí, které mělo přinést bezpečnost a záchranu vlastní rodině. Je to silné, je to působivé, a přesto zůstává zřetelný pocit, že mohlo být nabídnuto mnohem více.

Historická komedie a Francouzi bylo vždy povedené spojení. Navíc, pokud samotná národní historie poskytuje tolik rozmanitých témat! A revoluční doba s rukou v ruce s napoleonskou se svým všeobecným chaosem, protichůdnými proudy a rozporuplnou extravagancí patří k těm nejvděčnějším a nejoblíbenějším námětům. Film má osvěžující spád, výstižné kulisy, hravě škádlivý nadhled, bohémské a noblesní rošťárny, nezastavitelný kolotoč dobrodružství, nenasytné mužské ruce a hřejivé náruče půvabných žen. Hlavní postavou je muž prostého původu s neutuchající vitalitou Nicolas Philibert (skvělý Jean-Paul Belmondo). Tento neposedný bonviván působí rozruch na každém kroku. Stále se žene vpřed, nezastaví ho žádná překážka, ani žádná zájmová skupina. Cílem je žlutý kočár, rozvod, sláva, lidové povstání, štěstěna a osudová žena. Se zdravě drzým sebevědomím se krajinou i městy valí jako velká voda, kterou nelze spoutat žádným řetězem, ani zamknout za nejdůmyslnějším zámkem. Uhání a bere si to, na co si činí přirozený nárok. Uchvacuje davy, rozpoutává uragán událostí. To vše jen, aby se dostal blíže ke svým vyvoleným ženským rtům. Hlavní ženskou postavou je Nicolasova manželka Charlotte Philibert (šarmantní Marlène Jobert), která se nechce dobrovolně vzdát svého výsostného postavení v očích urozených mužů. Kdo by ale nebyl okouzlen tím nespoutaným živlem Nicolasem? Důležitá je v příběhu šlechta. Nejurozenější je sexuální loudil a francouzský princ (zajímavý Michel Auclair). Tomu dodává sílu vidina roztažených nohou cílevědomé Charlotty. Výrazná je sourozenecká dvojice v čele roajalistů. Hrdá, paličatá a sebevědomá Pauline de Guérandes (elegantní Laura Antonelli) a její sebestředný a panovačný bratr markýz Henri de Guérandes (dobrý Sami Frey) se vzájemnou nenaplněnou láskou úpadku. Z dalších rolí: despotický a paranoidní zástupce lidu v čele městské rady (velmi dobrý Julien Guiomar), ctižádostivý obchodník s vínem, otec Charlotty a Nicolasův dobrácký pěstoun Gosselin (zajímavý Pierre Brasseur), všehoschopný a poslušný princův pohůnek Requiem (Mario David), předseda lidového shromáždění v rozpacích (Maurice Barrier), Nicolasův bohatý americký nastávající tchán (Billy Kearns), vykutálený Gosselinův účetní Lucas (Sim), či velitel lidové milice a upřímný Nicolasův kamarád Simon (Georges Beller). Je dobře, pokud se lidé dokáží s vtipným nadhledem ohlížet za vlastní rozporuplnou historii. Film má stále svojí vznešenou nonšalanci a stále rozdává optimistické povzbuzení a radost ze života.

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest.

Drogová závislost mladistvých a s ní spojené následky je globální a přirozený úkaz. Příčiny mohou být různé, ale všechny vychází ze stejné základní podstaty spotřební společnosti. Zábavním produktem konzumu je rozsáhlá škála popkultury, která je navždy propojena a pevně svázána snad s každým druhem omamné látky. A nechtějte být jako celospolečensky uznávaný a obdivovaný vzor s rozpolceným a nespoutaným způsobem života! Ve skutečnosti je to jen náhražka marnosti šedivého života, který je usměrňován příkazy a zákazy ve jménu prosperity konzumní společnosti. Náhražka a jistý druh vysvobození ze systému, kde pokrytecká morálka pečlivě odstranila skutečné lidské hodnoty a nahradila je symboly pokleslosti vlastní velikosti povrchnosti a přetvářky. Cesta ven z náhražky prožívání života je téměř nemožná, neboť náhražka poskytuje expresivnější a hmatatelnější prožitky, než šedivý život se znakem poslušnosti a spotřeby. Hlavní postavou příběhu je mladá školačka Christiane (působivá Natja Brunckhorst) na své cestě za dospělostí. Snaha zaplnit prázdné místo s plnohodnotným přijetím do skupiny svých bouřících vrstevníků má jednoznačný průběh. Naléhavý a všeříkající, kdy se padá pouze strmě dolů. Konečně, tento film je natočen jako varování před stále aktuální společenskou zapeklitostí. Hlavní mužskou postavou je mladý prostitut Detlev (zajímavý Thomas Haustein) s naivní snahou, slabou vůlí a jediným cílem, který mu dodává sílu a povadlý smysl do dalších dnů. Z dalších rolí: Detlevův spolubydlící marnosti s vysvobozujícím koncem Axel (Jens Kuphal), další věrní členové party bezradnosti východiska Leiche (Rainer Woelk) a Bernd (Jan Georg Effler), nevyzpytatelná a tápající Babsi (zajímavá Christiane Reichelt), v nočním životě uznávaná Christianina spolužákyně Kessi (Daniela Jaeger), další nevázaná členka party Stella (Kerstin Richter), Christianina bezradná i jednající matka (sympatická Christiane Lechle), její dobrácký přítel Klaus (Uwe Diderich), či popová hvězda David Bowie. Co se jednoznačně povedlo, je výstižné vykreslení prostředí, postav, marnosti, zoufalého hledání cesty ven a vysvobozením v masce smrti. Naléhavě varuje, stísněně upozorňuje a sarkasticky boří veškeré iluze. A lidé budou stálého vyznání pokryteckého puritánství. Varujeme a dštíme síru, ale nenabízíme jinou alternativu, jinou cestu, skutečnou hodnotu. Pouze trestáme, zakazujeme a zatracujeme všechny, koho jsme svojí prázdnotou uvrhli do prožitků beznaděje. Hodnota, nebo šeď? Šeď, nebo zhoubná náhražka, která otupuje a na chvíli i vybarvuje pastelovou barvou šeď? A co má dávat smysl pro unifikovaný život prázdnoty konzumu?

Účinek této komedie značně poklesl a zestárl oproti době svého vzniku. Je to spíše pouhé zajímavé shrnutí jednoho z prvních populárních československých televizních seriálů, v němž je i nadále několik slibných a silnějších momentů. Záležitost kolem holdu lidu je rozkošná a díky podobným momentům jde alespoň o průměrně zábavnou komedii. Občas vyvolává shovívavý úsměv a lidskou čest se pokouší stavět na piedestal. Někdy se dobové společenské problémy a jejich řešení zdají tak vzdálené. Třígenerační soužití je vyplněno ctižádostí, pocitem nezaslouženého zlehčování jejich společenského úsilí, marnou snahou o spravedlnost a štěkající zahořklou pravdou. Potůčkové řádí ve složení: dobrácký, vitální a popletený děda (sympatický Lubomír Lipský st.), štvavou pravdu dštící a pochybovačný otec (příjemný Jan Skopeček) a uražený syn (zajímavý Ladislav Trojan). Z dalších rolí: osamělá a doufající vdova Přibylová (Stella Zázvorková), idealistický redaktor Zemědělských rozhledů Bursík (sympatický Josef Kemr), vychytralý důležitý muž z ministerstva (dobrý Martin Růžek), prostoduchý koňák Drda (velmi dobrý Čestmír Řanda st.), škodolibý zedník Nedoma (příjemný Josef Beyvl), provokativně se chovající mladá Boženka (Karla Chadimová), okresní tajemní s korupčním chováním Skřivánek (zajímavý Jaroslav Mareš), znalý účetní a trumpetista Kořínek (Vlastimil Hašek), či nadšený referent ČSM (Antonín Šůra). Uchovat si čestnou tvář je chvályhodné. Touha po pravdivé a otevřené mluvě taktéž, ale pravdivá slova štěkaná ve vzteku všem nevybíravě a uraženecky je nakonec pravdou poloviční. Za tu druhou se převlékla jen dětinská zášť. I tak se z humorně zábavního prvku zachovalo stále něco, co dokáže i v současnosti pobavit.

Josefa Macha zdobila jedna výjimečná lidská vlastnost - hravost. S ní se zapáleně pouštěl do vlastní filmové práce, s ní má mnoho jeho filmových výtvorů osobitou výtvarnou podobu obrazů, s ní předkládal různorodé možnosti filmování. Vynalézavě vykládal další a další výjevy a postupy. I v tomto filmovém díle je umělecký důvtip odtajněných obrazů tou nejvýraznější a nejkvalitnější složkou filmu. Střídmě a chytře se zhmotňují sny a představy a vnitřní myšlenkové pochody do pestrobarevné duhy romantického dobrodružství, které může prožívat každý se špetkou fantazie na velkolepé cestě dosud nepoznaných a netušených zážitků. Hlavní postavou je mladá květinářka Helenka (zajímavá Jana Hlaváčová). Díky nespokojenosti se soukromým životem se ke slovu dostává bohatá představivost. Ta posílá hrdinku do lákavých a do té doby nerozpoznaných alternativ barevnosti života s horizontální vertikálou splněných i nesplnitelných přání. Kolem mladé ženy se zákonitě musí ometat několik mužů a jejich životní nabídky. Mladý dělník ze smíchovské továrny Pepík (sympatický Jozef Adamovič s hlasem Karla Richtera) nabízí výstavu polovodičů, fotbalové zápasy a věčné trvání hřejivé náruče. Soused Sylaba (dobrý Vladimír Brabec) nabízí sluncem zalitou Berounku a mřenky a přitažlivost pokušení neznáma. Nevybitá sexuální touha má ale jiné a nečekané směřování. Helenčin nadřízený a vedoucí květinářství Karel Sirůček (dobrý Lubomír Lipský st.) nabízí trvalou serióznost jako vysvobození z vlastní samoty. A mladík Vojta Vališ (Petr Mach) nabízí všechny přednosti mládí a touhu po poznávání okolního světa lidí. Z dalších rolí: Helenčina kolegyně z práce s osobním cílem obsazení sajdkáry Věra (příjemná Milena Dvorská), Helenčina sousedka s vytrvalým tahem na sousedovu bránu paní Pínová (šarmantní Božena Obrová) a ochotný starý řidič nákladního vozidla (Jaroslav Vojta). Tato filmová komedie mapuje mysl a duši ženy na prahu dospělosti a zodpovědnosti. Jeho výpovědní hodnota je vyšší, než obdobné filmy dneška. Navíc ta barevná fantazie jasných tvarů velikých okamžiků vlastní osobnosti je jedinečná. Josef Mach dělal své výtvory s elegantní a nápaditou hravostí, se kterou přiváděl k životu nevšední svět volného spojení reality a umění. A opět je zde jeden ze stylových stylizovaných výtvorů k potěše očí i duší diváků!

Je to jedna z nejstylovějších ze stylizovaných komediálních podívaných. Nejvýraznější a nejosobitější složkou je originální výtvarný rukopis, pod který se podepsali především Leoš Karen a Miloš Červinka. Když se k tomu přidá uličnická hravost s tvarem, zvukem, světlem, tmou a pohybem, je o netradiční obrazovou lahůdku postaráno. A říkat tomu můžeme groteska, fraška, či satirická veselohra. Příběh není složitý, nedosahuje sice stejné ojedinělé kvality jako výtvarný prvek, ale i přesto je stále stylizovaný do jednoho celku netradičního zážitku. Moc a možnost jejího zneužití je stavebním nosníkem satirického pohledu na společnost. Hlavní postavou pestrobarevného výtvoru je jeden z vůdčích sedláků Florián Jírovec (sympatický Jiří Sovák) s vlastní tvrdohlavou cestou za šťastným soukromým životem. Díky zázračnému daru se stává důležitým mocenským hráčem s dopady na celou společnost v širokém okolí jeho rodného kraje. A roztáčí se úsměvná i smutná hra o uchopení moci: využívání, zneužívání, regulování, podrobení, přiživení, zesměšňování, zveličování, podbízení, přetvařování, pochlebování i naléhavé snahy o převzetí. Důležitou postavou ve hře o moc je farář z Capartic (dobrý Rudolf Hrušínský) ve stálém pokušení o přisvojení a podmanění zázračné moci. Nejhravější postavou je varhaník a účetní Hroznata (skvělý Josef Bek) s posedlou zálibou v uchvacování svobodných i zadaných a znuděných paniček. Floriánovou oporou je poslušná manželka Markyta (Jiřina Petrovická), Floriánovou starostí je jeho dcera Baruška (zajímavá Jana Hlaváčová) s množícími se nabídkami k sňatku. Z dalších rolí: neodbytný a vytrvalý vyvolený nápadník Barušky Václav (Petr Kostka), podbízivý šéfredaktor Kostrbatý (Bohuš Záhorský), pochybovačný posměváček a konkurenční šéfredaktor Hladký (zajímavý Martin Růžek), nerozhodný profesor a nápadník Hňupka (Vlastimil Brodský), úslužný a vystrašený kostelník Kalina (dobrý Karel Effa), Floriánův nejodhodlanější oponent a rival Jíra Vondrák (zajímavý Václav Lohniský), nejžádanější nápadník a baron Hubert Eugen z Nohavic (Lubomír Lipský st.), či trofeje ze sbírky pana Hroznaty paní Smělá (šarmantní Valentina Thielová), paní Hladká (půvabná Květa Fialová), paní Podstatná (elegantní Stanislava Seimlová) a okouzlená sborová pěvkyně Františka (pohledná Růžena Merunková). Různorodých postaviček je mnoho a zastoupena je každá chuť i barevný odstín. Vše doplňuje svým podmanivým hlasem vypravěč Karel Höger. Takových stylisticky vydařených filmových výtvorů není mnoho. Litovat se sice může trochu odbytý scénář, ale nápaditá hravost, sarkastická kousavost a obrazové obžerství jsou jednoznačné přednosti, které zaručují nevšední filmový zážitek.

Je to vřelá satirická komedie s alegorickým vyjevováním rozmanitého celku. Cestující rychlíkového autobusu jsou vzorkem rozdílných složek společnosti. Něžně a radostně se odhaluje jeden jedinec po druhém. Až do samé nahoty podstaty hříchů a lidské dobroty. Vše lehce a hravě v hašteřivé vřavě ega, přetvářky, škodolibosti a škarohlídství. Optimismus obrušuje a zlidšťuje, společná nepříjemnost sdružuje a tmelí. Principálem autobusového divadla je jeho řidič Jan Chalupa (dobrý Josef Bek), ochotný a bezstarostný průvodce na cestě smíření. Zdravá partnerská žárlivost není občas na škodu. Hlavní ženskou postavou je Janova milá, dispečerka Barbora alias Pusinka (elegantní Sylvie Daníčková), uražená rozdávaným úsměvem svého vyvoleného na všechny světové strany půvabných žen. Vetřelcem v partnerském klidu je mladá Miriam Plecitá (zajímavá Valentina Thielová), prakticky využívající svého šarmu v životě. Povýšeností nad ostatní oplývá především stále si stěžující paní Veselá (výrazná Dana Medřická) a její hlasité dovolávání se osobního práva. Fantastou s osobitým vnímáním světa je Karel Koníček (zajímavý Karel Effa) s dobrodružnou cestou k probuzení. Karatelem je starý morous Havrda (příjemný Jaroslav Vojta) v automatizovaném područí poslušnosti vlastní manželky Helči (solidní Marie Rovenská). Sportovní posedlost je ve vášnivé rozepři zarytých fotbalových fanoušků, sparťana Mandy (Theodor Pištěk) a slávisty Jeníčka (Eman Fiala). Lstivost a lenost je vytrestaný zlodějíček a neúspěšný svůdce Vališ (dobrý Jaroslav Mareš). Shazování viny na ostatní je chybující, nespokojený a hádavý hodinář Kadet (skvělý František Filipovský). Lhostejnost ke svému okolí je pan Tachecí (dobrý Jiří Sovák), vytrestaný za svůj pasivní postoj. Z dalších cestujících: mladá, energická a laskavá lékařka Valerie Jírů (Jiřina Bohdalová), marně dvořící se Herzán (Robert Vrchota), hašteřivá klepna Hořejší (Stella Zázvorková), pokrytecký Dusík (dobrý Eduard Dubský), obratný kouzelník Jan Maria Čuc (sympatický Vlastimil Brodský), nesmělý a nevědomý opilec Žejdlíček (Miloš Nesvadba), pomalý pán Balík (Lubomír Lipský st.), rychlý cestující Rychlík (Rudolf Princ), do četby pohroužená romantická žena (Dagmar Zikánová), či úzkostlivý a posedlý čtenář (příjemný Václav Lohniský). Z dalších rolí: sebevědomý řidič tatrovky (Josef Hlinomaz), hrdý řidič pomalé aerovky (Jaroslav Štercl), žárlivostí zhrzená hostinská (Věra Koktová) a barevné hlasy rychlíkového autobusu Škoda (Dagmar Sedláčková) a vtipného komentátora (Otakar Brousek st.). Hravost je předností této jemné satiry na soužití jednotlivců v rámci společenství. Trefné, vtipné, veselé, radostné a laskavé. A ten nakažlivý optimismus!