Prosím, nebudit!

Hm, takoví frajeři, co to tak perfektně umějí se ženskýma, se za celou lidskou historii vyskytli jen dva: Adamovič a můj kolega z práce. Adamovič pozval svou dívku na výstavu polovodičů a na fotbalový zápas, kolega zase dal své přítelkyni k vánocům žehlicí prkno. A ona se s ním nerozešla, jsou spolu doteď! (23.05.2014)

Josefa Macha zdobila jedna výjimečná lidská vlastnost - hravost. S ní se zapáleně pouštěl do vlastní filmové práce, s ní má mnoho jeho filmových výtvorů osobitou výtvarnou podobu obrazů, s ní předkládal různorodé možnosti filmování. Vynalézavě vykládal další a další výjevy a postupy. I v tomto filmovém díle je umělecký důvtip odtajněných obrazů tou nejvýraznější a nejkvalitnější složkou filmu. Střídmě a chytře se zhmotňují sny a představy a vnitřní myšlenkové pochody do pestrobarevné duhy romantického dobrodružství, které může prožívat každý se špetkou fantazie na velkolepé cestě dosud nepoznaných a netušených zážitků. Hlavní postavou je mladá květinářka Helenka (zajímavá Jana Hlaváčová). Díky nespokojenosti se soukromým životem se ke slovu dostává bohatá představivost. Ta posílá hrdinku do lákavých a do té doby nerozpoznaných alternativ barevnosti života s horizontální vertikálou splněných i nesplnitelných přání. Kolem mladé ženy se zákonitě musí ometat několik mužů a jejich životní nabídky. Mladý dělník ze smíchovské továrny Pepík (sympatický Jozef Adamovič s hlasem Karla Richtera) nabízí výstavu polovodičů, fotbalové zápasy a věčné trvání hřejivé náruče. Soused Sylaba (dobrý Vladimír Brabec) nabízí sluncem zalitou Berounku a mřenky a přitažlivost pokušení neznáma. Nevybitá sexuální touha má ale jiné a nečekané směřování. Helenčin nadřízený a vedoucí květinářství Karel Sirůček (dobrý Lubomír Lipský st.) nabízí trvalou serióznost jako vysvobození z vlastní samoty. A mladík Vojta Vališ (Petr Mach) nabízí všechny přednosti mládí a touhu po poznávání okolního světa lidí. Z dalších rolí: Helenčina kolegyně z práce s osobním cílem obsazení sajdkáry Věra (příjemná Milena Dvorská), Helenčina sousedka s vytrvalým tahem na sousedovu bránu paní Pínová (šarmantní Božena Obrová) a ochotný starý řidič nákladního vozidla (Jaroslav Vojta). Tato filmová komedie mapuje mysl a duši ženy na prahu dospělosti a zodpovědnosti. Jeho výpovědní hodnota je vyšší, než obdobné filmy dneška. Navíc ta barevná fantazie jasných tvarů velikých okamžiků vlastní osobnosti je jedinečná. Josef Mach dělal své výtvory s elegantní a nápaditou hravostí, se kterou přiváděl k životu nevšední svět volného spojení reality a umění. A opět je zde jeden ze stylových stylizovaných výtvorů k potěše očí i duší diváků! (16.09.2016)

Filmová revue předznamenávající jen o málo mladší, zato o hodně zralejší filmové muzikály Ladislava Rychmana, z nichž připomene především Dámu na kolejích – a to nejen svou snovou linkou (která vlastně – v obou případech – ospravedlňuje barvitou výtvarnou či výtvarně divadelní stylizaci), ale i přinejmenším příbuzně nahlíženou ústřední hrdinkou. Protože je Helena mladší než Marie, žije pochopitelně jinak a vyrovnává se s jinými životními danostmi, přesto však mají tolik společného, že se až zdá, že pozdější hrdinka – řidička tramvaje – z květinářky vyrostla. Jako ona se v životní krizi utíká do snu, v němž svou hledanou alternativu spojuje s hrátkami s módou a muži. Jana Hlaváčová (zde) nevládne tak bohatou výrazovou škálou jako Jiřina Bohdalová v Dámě, variuje vlastně jen jednu polohu rozpustilé dívky, kterou mnohem živěji a odstíněněji zahrála již v Podskalského komedii Kam čert nemůže a především ve Vávrově skvělém Nočním hostu. V Machově filmovém varieté ji v jakémkoliv prohloubení brání její sebeobranný nástroj – sen: v kostýmech, které si obléká, i za maskami, které si nasazuje, je pořád táž. – A dlužno dodat: stále půvabná. To ovšem nelze říct ani o Lipském ani o Brabci, ba ani o Adamovičovi, jenž ve srovnání se svou starší rolí ve Valčíku pro milión téhož režiséra působí až amatérsky. (05.09.2023)

Bohužel Janě Hlaváčové komediální poloha nikdy moc nešla. Za zmínku stojí Lubomír Lipský jako mistr květinář a Vladimír Brabec jako machr s fárem a slunečními brýlemi. Celému filmu nelze upřít svižnost, moderní hravou - až klipovou stavbu a z dnešního pohledu zajímavé relikvie. Například když Vladimír Brabec hledá buzolou auto - jediné v ulici. Tehdy vtip k popukání, dnes na parkovištích supermarketů skutečnost. (06.05.2006)

Tento padesát let starý film jsem sice až do dneška neviděla, ale vzhledem k tomu, že jsem o nic nepřišla, tak zřejmě už ani nikdy neuvidím. Herecky ani dějově mě nezaujal a hudebně spíš odradil. Příběh o tom, jak si hlavní hrdinka vyrazila v nepřítomnosti rodičů v sobotu odpoledne na výlet s muži, kteří se ji dvořili, aby závěrem zjistila, že v nouzi Pepa dobrej, je spíš taková dobová zajímavost. Jednoduchý děj ozvláštňují vložené barevné kulisové muzikálové fantazie a představy Jany Hlaváčové, která v tomto případě herecky nijak zvlášť neoslnila. Název filmu má něco do sebe, protože uprostřed jsem skutečně usnula a dodívala jsem se až ráno, tak příště prosím, nebudit! (24.02.2012)