tomtomtoma

Naštěstí, i v padesátých letech občas vznikl film, který nemanipuloval lidovou masou k budování dělnické společnosti. Stříbrný vítr podle Fráni Šrámka je radostnou oslavou mládí s mladickou dychtivostí po ochutnávání všech lákavých dobrodružství a dosud neznámých prožitků a s probouzejícím se tělem. Poznávání života, probouzející se city, hlasité volání chtíče, vrozený odpor k nespravedlnosti a pokrytectví autorit, romantika, škádlení, rozpaky, nejistota, strach a volání tajemného hlasu stříbrného větru. Vše, co patří k přednostem a zvědavosti probudivší se dravosti mládí. Jednoznačnou předností filmu je výstižné převedení atmosféry emočních pocitů a prožitků do důvtipných obrazů. Hlavní postavou je gymnaziální student Jan Ratkin (pozoruhodný Eduard Cupák) a jeho počátek prohlédnutí k fungování puritánsky nespravedlivého společenského řádu a výchovy. Jeho všeobecné pobouření se promítá do náhledu na svět a jeho střídavé divokosti a nesmělosti při odkrývání všech jeho krás. Zřejmě nejsilnější Ratkinovou polohou je jeho postupné poznávání žen, romantiky dvoření i citových a tělesných rozkoší. Je zde mladá koketka Anna Karasová alias Anička Povolná (zajímavá a půvabná Jana Rybářová), která si s Janem především krutě pohrává ve svých schizofrenních výstupech poetiky. Divadelní herečka Helena (dobrá Jiřina Šejbalová) je Janovou modlou, ke které natahuje své chtivé prsty. Vdova a sousedka Haurová (sympatická Stanislava Strobachová) a bezstarostná prostitutka Lorča (Ludmila Vendlová) odhalují Janovi sladké plody rozkoší života. Významnou Ratkinovou polohou je jeho soužití se spolužáky. Nejlepším kamarádem se stává o rok starší Karel Zach (velmi dobrý Otto Lackovič), poživačný bohém a filosof hledání a žití. Z dalších spolužáků: temperamentní Valenta (příjemný Josef Vinklář), světák z bohaté rodiny Hugo Staněk (Oldřich Slavík), vztahovačný Vika (Ilja Racek), či Majer (Jaroslav Wagner-Klenka). Prvním místem nespokojenosti Ratkina je škola a všeobecná nenávist a slovní šikana puritánského štváče a katechety (skvělý Bedřich Vrbský). Jeho protikladem je mladý profesor Luděk Ramler (dobrý Vladimír Ráž) se svým porozuměním a nezištně podanou pomocnou rukou. Druhou Ratkinovou rovinou nespokojenosti je domov a despoticky nesmlouvavý otec (zajímavý František Šlégr). Protipólem přísného otce je laskavá a churavá Janova matka (Marie Brožová) a především Janova inspirace a nejvýznamnější vzor strýc Jiří (sympatický Radovan Lukavský). Z dalších rolí: bujaří a oslavující vojáci nadporučík Gerlič (Miloš Kopecký) a důstojník Kerth (Raoul Schránil), nesnášenlivá a nepřející bytná (Růžena Šlemrová), lehkonohá služtička Eliška (Zuzana Kočová), nešťastná a čekající prostitutka Anděla (Blanka Waleská), noblesní milostpaní (dobrá Zdeňka Baldová), či povrchní Majerova pražská sestřenice Ema (Eva Marie Kavanová), Život se má prožívat a na mládí se má pohlížet se shovívavostí a porozuměním. Jak omamné jsou chutě života a jejich postupné objevování v mládí! Mládí, představivost, idealismus a dobrodružství se hlasitě ozývají o své místo v životě. Stříbrný vítr nabízí nové možnosti.

Budovatelsko-vlastenecké životopisné filmové dílo. To je nejvýstižnější a nejkratší charakteristika Krškova výtvoru. Pouze po filmařské stránce je to velmi dobrý film, herecké obsazení je špičkové a herecké výkony jsou více než nadprůměrné. Co je problematické? Celá nosná konstrukce, kdy je jedna z nejvýznamnějších postav českého výtvarnictví stylizována do postavy průkopníka lidového hnutí s důrazem na české vlastenectví a stává se předobrazem předchůdců komunistického hnutí. Navzdory všem cizákům, zpátečníkům a bohatým měšťákům. S postupem děje je tato konstrukce stále více vtíravější a hlasitější. Soudruzi museli mít z tohoto díla nebývalou radost! Z té jásavé a zcela zřetelné komunistické propagandy. Hlavní postavou je přední postava české výtvarnické historie, zručný ilustrátor a talentovaný malíř Mikoláš Aleš (dobrý Karel Höger). Samozřejmě, již z výčtu jeho výtvarných prací je patrné jeho vlastenecké uvědomění. Ovšem jeho setrvávání v póze předchůdce komunisty je jen důmyslnou úlitbou tehdejší komunistické strany jako ochranitelky slovanského prostého lidu. A proto ani nemůže překvapit závěrečná lidová trachtace s holdem národnímu hrdinovi, který ani o píď neustoupil ze svého přesvědčení. Navzdory bídě vlastní rodiny, navzdory dobře míněným radám, navzdory skutečnosti. Z dalších rolí: Mikolášova věrná a oddaná životní láska Marina (Dana Medřická), vstřícný předseda Staročechů František Ladislav Rieger (Zdeněk Štěpánek), Mikulášův spolužák z malířské školy a spolutvůrce výzdoby Národního divadla František Ženíšek (zajímavý Vladimír Ráž), nápomocný a bodrý spisovatel Jakub Arbes (Jiří Dohnal), stálý malířský model na malířské škole Drábek (Jaroslav Vojta), Mikulášův zastánce a ředitel malířské školy Swerts (sympatický Bedřich Karen), nespokojení a pokrytečtí profesoři výtvarného umění Romm (Vladimír Řepa), Lhota (Jaroslav Seník) a Woltmann (Karel Dostal), patron výtvarné školy a povýšenecký hrabě Schöborn (zajímavý Jiří Plachý st.), přátelský spisovatel Alois Jirásek (Emil Konečný), přívětivý buditel a divadelník František Ferdinand Šamberk (Jiří Steimar), Mikolášův dobrodinec v nelichotivých barvách Brandejs (pozoruhodný Miroslav Doležal), hanlivý kritik Alšova díla Eduard Grégr (Bedřich Vrbský), přátelský dramatik Ladislav Stroupežnický (Radovan Lukavský), či Mikolášovi spolužáci z výtvarné školy Soběslav Pinkas (Felix le Breux), Josef Tulka (Václav Voska), Jakub Schikaneder (Josef Bek), Antonín Chittussi (Václav Švorc) a Rendl (Svatopluk Beneš). Co naplat, že jde o poctivou filmařinu ve velkolepém stylu, když se skutečnost ohýbá ve vichru propagandy komunistického režimu! A zůstává jen nadšení z uličnických hrátek malířských studentů. To ostatní bolí a je nebezpečné!

Není to žádné vrcholné filmové dílo, a ani nejde o původní námět, Sergio Leone nicméně dokázal povýšit béčkovou žánrovou variantu chlapáckých westernů na zábavu pro široký okruh divácké obce. Ten zábavní prvek je ostatně přítomný i v současnosti. Přispívá k tomu i ten zjednodušující pohled a jasně zřetelné rozdělení dobra a zla. A člověk se může nechat unášet strastiplnou cestou spravedlnosti a osvobození prostého lidu od útisku a zlovůle diktatury nebezpečných a nelegálních mocenských skupin. Nemusí se přemýšlet, stačí se nechat kolébat konejšivou mořskou vlnkou chlapských gest, postojů a pohledů a salvou pistolnických soubojů. Hrdinou příběhu je tajemný muž Joe (dobrý Clint Eastwood s hlasem Enrica Maria Salerna). Joe je skutečný dobrodruh a trestající boží ruka. Snad z dlouhé chvíle, snad z přesvědčení, nebo snad z pouhého rozmaru brázdí na svém koni odlehlou krajinou, aby hledal a následně napravoval anomálie v demokratickém společenském zřízení. S jízlivě výsměšným pohledem a úspornou sarkastickou mluvou vyvádí z míry špatnost, rozleptává její nabubřelé sebevědomí, aby ji nakonec s vítězným úsměvem celou rozložil. Joe je ryzí hrdina bez bázně a hany, neváhá provokovat a intrikovat ve jménu dobra a spravedlnosti. Jeho ruce pomáhají potřebným a trestají vyvrhele lidskosti. Bez ústupků, bez slitování, bez osobního hmotného zabezpečení. A kdo by nechtěl, alespoň na chvíli, stát se znovu klukem a ztotožnit se s nepoddajným hrdinou? Nejnebezpečnějším a všehoschopným protivníkem je zákeřný a nekompromisní Ramón Rojo (velmi dobrý Gian Maria Volonté). Tento vychytralý zločinec trpí pocitem nadřazenosti. Neváhá učinit cokoliv ve prospěch vlastního obohacení a přízemních chtíčů a celkové prosperity svého rodinného zločineckého sdružení. Ženský půvab vnáší prostá místní žena Marisol (zajímavá Marianne Koch) v zajetí sexuálního chtíče nejnebezpečnějšího muže městečka San Miguel. Poslední výraznější postavou je místní hostinský Silvanito (příjemný José Calvo) v marastu marnosti skutečnosti a s probudivší se špetkou naděje po příchodu trestající boží ruky. Z dalších rolí: oficiální hlava konkurenčního zločineckého uskupení a loutkový místní šerif John Baxter (Wolfgang Lukschy), Ramónův horlivý a netrpělivý bratr Esteban Rojo (Sieghardt Rupp), bezstarostný a prostý funebrák Piripero (sympatický Joseph Egger), skutečná hlava Baxterova gangu a Johnova neústupná manželka Consuela Baxter (zajímavá Margarita Lozano), starší Ramónův bratr a obezřetný vůdce rodinného klanu Don Miguel Benito Rojo (Antonio Prieto), přední muž klanu Rojo Chico (Mario Brega), nešťastný a odstavený Marisolin manžel Julián (Daniel Martín), či jejich malý ubrečený synek Jesus (Nino Del Arco). Zvoník může oslavovat osvobození městečka od despotického útlaku a divák se může kochat zábavou. Ta sice obsahuje všechna možná žánrová klišé, ovšem ta póza a monumentalita gest činí z filmu chlapáckou zábavu a udržuje tento filmový kousek v oblibě bez nutnosti hlubokomyslného přemyšlení.

Toto je vskutku výborný romantický film! Romantické pohádky jsou běžné, přeslazené a idealistické. Oproti tomu skutečné romantické filmy se vyznačují hloubkou v prožívání citů velikosti, úpadku a zvrácenosti v kontextu s realitou, a nikoliv v naivistických iluzích. Iluze se blíží představě ideálu a má málo společného s realitou všedních dnů. Láska je sobectví a vlastnické přivlastňování. Láska je využívání slabostí protějšků. Láska má destruktivní sklony. Láska je posedlost a halucinogenní trip ojedinělosti. Láska je strach z neúspěchu. Láska je osvobození s příchodem tragické události. Láska je turbulentní let nenormálnosti. Láska je vzpomínka na minulost. Láska je bolestivá přítomnost, kterou nechceme změnit a jdeme vstříc další bolesti a vnitřnímu strachu. Hlavní postavou příběhu je mladá žena na prahu dospělosti Anne Larrieux alias Nina (velmi zajímavá a svůdná Juliette Binoche). Její nejzákladnější pohnutkou je život dle svých vlastních představ a přání. Přitahuje mužskou pozornost, kterou dokáže využívat ve vlastní prospěch. Na první pohled sebevědomá žena skrývá vnitřní submisivní podstatu. V turbulencích víru citů, rozkoší, přání a herecké kariéry se občas ztrácí v pochybnostech vlastních schopností. Snaží se řídit své kroky, je vláčena extravagancí a teatrálností do neznáma, do strachu a do hlubin citů a chtíče. Odhaluje se celá až do nahoty vlastního nitra. Nejextrémnějším mužem je extravagantní exhibicionista, ejakulátor a provokatér Quentin (pozoruhodný Lambert Wilson). Je uvězněn ve stínu tragédie minulosti a rozkladné destrukci vlastních myšlenkových pochodů a strachu. Destrukcí trestá sám sebe i ostatní a výsledkem je jeho egoistický extrémismus trápení na poli lásky. Druhou polohu lásky představuje mladý realitní makléř Paulot (zajímavý Wadeck Stanczak). Nerozumí Nininým hrám, do kterých je díky své naivitě vtažen s naléhavou prosbou a lákavým slibem. Majetnická žárlivost výčitek a zoufalých činů na sebe nenechají dlouho čekat. Nakonec se dostává do situace, kdy hraje již jen o své vystoupení z divoké hry vášně a bolesti. Poslední důležitou postavou je divadelní režisér Scrutzler (skvělý Jean-Louis Trintignant). Jeho osobnost je poznamená tragédií a nadějí. Tvrdohlavě a nekompromisně klade podmínky a vede Ninu do svého životního díla lásky a smrti. Odčiní zákeřný vnitřní pocit svého osobního zavinění a smířlivě mizí ze scény. Z dalších rolí: pedantská vedoucí realitní kanceláře Gertrude (příjemná Dominique Lavanant), biletář a naštvaný Ninin přítel Fred (Jean-Louis Vitrac), či neodbytná divadelní inspicientka (Anne Wiazemsky). Tohle je jeden z nejopravdovějších romantických filmů, který oslavuje ten nadpozemský cit jménem láska! Extremistické polohy, rozklady a naděje. A kde jinde lze vidět veronskou děvku, zmítající se rozkoší v síti?

U tohoto filmu se přímo nabízí jeho srovnání s pozdější americkou předělávkou. Jsou tak podobné, a přesto tak odlišné! Americká předělávka se může pyšnit pouze hvězdným obsazením. Je mladší, a přesto obsahuje mnoho mezer mezi jednotlivými střepy mozaiky a značně pokulhává ve vyznění i v celkové posloupnosti logiky. Jako jasný vítěz se ukazuje tento francouzský filmový originál. Obsazení je špičkové, herecké výkony důvěryhodnější, atmosféra je intenzivnější ve svém útoku na psychické síly jednotlivců a přirozenější ve svém průběhu. A jednotlivé střípky do sebe zapadají v logických souvislostech. Navíc, Francouz Claude Miller pojmul svůj výtvor i jako kritiku nejednoduché policejní práce. Hlavní postavou je policejní inspektor Antoine Gallien (skvělý Lino Ventura). Se stále silnějším pocitem skutečného odhalení zločince, stupňuje svůj nátlak ve jménu spravedlivého potrestání za kruté zločiny. Využívá každou skulinku ve slovech a pohnutkách, aby se každou minutou blížil ke spásnému přiznání viníka k vině a přijetí trestu. Bourá, manévruje a střílí svá slova s důkladnou vypočítavostí do lidského masa osamělé vznešenosti. Více než důstojným protivníkem je bohatý a úspěšný notář Jerome Charles Emile Martinaud (velmi dobrý Michel Serrault). Jeho povýšené sebevědomí dostává ránu ve smutku osamělosti vlastního života. Je pokořován a urážen. Odhalováním svého soukromí ukazuje svá slabá místa a všechny své životní bolesti. Nakonec, i jeho svědomí neoplývá čistým, ničím neumazaným vývěsním štítem. Hlavní ženskou postavou je notářova manželka Chantal Martinaud (šarmantní Romy Schneider). Ta může odtajnit svoji nahromaděnou zášť a nenávist k vlastnímu muži. Pokrytecká prospěchářka dává policii to, co potřebuje ke zdárnému uzavření případu. Poslední výraznou postavou je Gallienův pracovní partner a policejní inspektor Marcel Belmont (zajímavý Guy Marchand) se svou výbušnou povahou při zvrácené podstatě otřesného trestného činu. Z dalších rolí: policejní divizní komisař se zájmem o dopadení zločince (Jean-Claude Penchenat), netrpělivý okradený Jean-Marie Jabelain (Michel Such), či malá Martinaudova neteř Camille (Elsa Lunghini). Takto má vypadat zdařilé psychologické drama! Odhaluje všechna temná zákoutí lidských duší, jejich bolesti, naděje i prohlédnutí. Veškerý strach vystavuje osoby až k samotným hranicím psychických sil. Není to černobílý pohled a osoby nejsou jednoznačně na dobré, nebo špatné straně. Všichni jsou mnohovrstevní a bedlivě sledují tok vlastních zájmů. Partnerská nedorozumění mohou vést k tragédiím. Na policejní práci by měl být člověk velice obezřetný, aby se ze svědka nestal rychle zločinec! Americké předělávky patří na smetiště, pokud nedokáží udržet linii příběhu a vše se rozpadá v rozpacích a hrůzostrašných propastech celkové udržitelnosti nějakého smyslu!

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých.

Toto psychologické drama z válečného období bylo natočeno efektně a ambiciózně. Jeho působnost na diváka se vyznačuje vydatným účinkem na emoční strunu vnímání. Válečná doba přináší brutalitu, strach a touhu po přežití. Krutým sadismem doprovázené skutky často vyvolávají pomstychtivost a umanuté hledání soukromé satisfakce a spravedlnosti. Zřejmě jedinou nelichotivou skvrnkou tohoto filmového díla je nestřídmé nadužívání flashbacků ke změně rytmu a atmosféry a zvýšení požadovaného účinku. Je to pochopitelné, účelné a občas i dotěrné. Naštěstí nám zůstává silný příběh beznaděje, strachu a odplaty. Hlavní postavou je obětavý a mírumilovný nemocniční lékař Julien Dandieu (dobrý Philippe Noiret). Jeho přeměna z opatrného člověka s rodinným šťastným životem v neústupného krvavého mstitele je okamžitá a úplná. S dokonalou znalostí místopisu, s temným a věčným mrakem na duši a s originální duchaplností se stává stínem a postrachem všem, na které míří ruka nesmiřitelné odplaty. Hlavní ženskou postavou je Julienova manželka Clara Dandieu (šarmantní Romy Schneider). Její oddaná láska je znenadání ukončena a zardoušena. Z dalších rolí: Julienův věrný přítel a nemocniční lékař François (Jean Bouise), Julienova bezstarostná a nadaná dcerka Florence (Catherine Delaporte, jako menší Caroline Bonhomme), Julienova starostlivá matka (Madeleine Ozeray), pragmatický německý hlavní nemocniční lékař Müller (sympatický Karl Michael Vogler), či krutí němečtí vojáci se strachem při čekání na smrt (Joachim Hansen, Robert Hoffmann, Antoine Saint-John a další). Osud ve své zvrácenosti připravil psychedelické peklo tomu, kdo veřejně nikomu nestranil a každému nemocnému nezištně pomáhal. Za nejvýraznějším zlomovým okamžikem v životě přívětivého člověka navíc stojí i vlastní chybné rozhodnutí, které mělo přinést bezpečnost a záchranu vlastní rodině. Je to silné, je to působivé, a přesto zůstává zřetelný pocit, že mohlo být nabídnuto mnohem více.

Historická komedie a Francouzi bylo vždy povedené spojení. Navíc, pokud samotná národní historie poskytuje tolik rozmanitých témat! A revoluční doba s rukou v ruce s napoleonskou se svým všeobecným chaosem, protichůdnými proudy a rozporuplnou extravagancí patří k těm nejvděčnějším a nejoblíbenějším námětům. Film má osvěžující spád, výstižné kulisy, hravě škádlivý nadhled, bohémské a noblesní rošťárny, nezastavitelný kolotoč dobrodružství, nenasytné mužské ruce a hřejivé náruče půvabných žen. Hlavní postavou je muž prostého původu s neutuchající vitalitou Nicolas Philibert (skvělý Jean-Paul Belmondo). Tento neposedný bonviván působí rozruch na každém kroku. Stále se žene vpřed, nezastaví ho žádná překážka, ani žádná zájmová skupina. Cílem je žlutý kočár, rozvod, sláva, lidové povstání, štěstěna a osudová žena. Se zdravě drzým sebevědomím se krajinou i městy valí jako velká voda, kterou nelze spoutat žádným řetězem, ani zamknout za nejdůmyslnějším zámkem. Uhání a bere si to, na co si činí přirozený nárok. Uchvacuje davy, rozpoutává uragán událostí. To vše jen, aby se dostal blíže ke svým vyvoleným ženským rtům. Hlavní ženskou postavou je Nicolasova manželka Charlotte Philibert (šarmantní Marlène Jobert), která se nechce dobrovolně vzdát svého výsostného postavení v očích urozených mužů. Kdo by ale nebyl okouzlen tím nespoutaným živlem Nicolasem? Důležitá je v příběhu šlechta. Nejurozenější je sexuální loudil a francouzský princ (zajímavý Michel Auclair). Tomu dodává sílu vidina roztažených nohou cílevědomé Charlotty. Výrazná je sourozenecká dvojice v čele roajalistů. Hrdá, paličatá a sebevědomá Pauline de Guérandes (elegantní Laura Antonelli) a její sebestředný a panovačný bratr markýz Henri de Guérandes (dobrý Sami Frey) se vzájemnou nenaplněnou láskou úpadku. Z dalších rolí: despotický a paranoidní zástupce lidu v čele městské rady (velmi dobrý Julien Guiomar), ctižádostivý obchodník s vínem, otec Charlotty a Nicolasův dobrácký pěstoun Gosselin (zajímavý Pierre Brasseur), všehoschopný a poslušný princův pohůnek Requiem (Mario David), předseda lidového shromáždění v rozpacích (Maurice Barrier), Nicolasův bohatý americký nastávající tchán (Billy Kearns), vykutálený Gosselinův účetní Lucas (Sim), či velitel lidové milice a upřímný Nicolasův kamarád Simon (Georges Beller). Je dobře, pokud se lidé dokáží s vtipným nadhledem ohlížet za vlastní rozporuplnou historii. Film má stále svojí vznešenou nonšalanci a stále rozdává optimistické povzbuzení a radost ze života.

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest.

Drogová závislost mladistvých a s ní spojené následky je globální a přirozený úkaz. Příčiny mohou být různé, ale všechny vychází ze stejné základní podstaty spotřební společnosti. Zábavním produktem konzumu je rozsáhlá škála popkultury, která je navždy propojena a pevně svázána snad s každým druhem omamné látky. A nechtějte být jako celospolečensky uznávaný a obdivovaný vzor s rozpolceným a nespoutaným způsobem života! Ve skutečnosti je to jen náhražka marnosti šedivého života, který je usměrňován příkazy a zákazy ve jménu prosperity konzumní společnosti. Náhražka a jistý druh vysvobození ze systému, kde pokrytecká morálka pečlivě odstranila skutečné lidské hodnoty a nahradila je symboly pokleslosti vlastní velikosti povrchnosti a přetvářky. Cesta ven z náhražky prožívání života je téměř nemožná, neboť náhražka poskytuje expresivnější a hmatatelnější prožitky, než šedivý život se znakem poslušnosti a spotřeby. Hlavní postavou příběhu je mladá školačka Christiane (působivá Natja Brunckhorst) na své cestě za dospělostí. Snaha zaplnit prázdné místo s plnohodnotným přijetím do skupiny svých bouřících vrstevníků má jednoznačný průběh. Naléhavý a všeříkající, kdy se padá pouze strmě dolů. Konečně, tento film je natočen jako varování před stále aktuální společenskou zapeklitostí. Hlavní mužskou postavou je mladý prostitut Detlev (zajímavý Thomas Haustein) s naivní snahou, slabou vůlí a jediným cílem, který mu dodává sílu a povadlý smysl do dalších dnů. Z dalších rolí: Detlevův spolubydlící marnosti s vysvobozujícím koncem Axel (Jens Kuphal), další věrní členové party bezradnosti východiska Leiche (Rainer Woelk) a Bernd (Jan Georg Effler), nevyzpytatelná a tápající Babsi (zajímavá Christiane Reichelt), v nočním životě uznávaná Christianina spolužákyně Kessi (Daniela Jaeger), další nevázaná členka party Stella (Kerstin Richter), Christianina bezradná i jednající matka (sympatická Christiane Lechle), její dobrácký přítel Klaus (Uwe Diderich), či popová hvězda David Bowie. Co se jednoznačně povedlo, je výstižné vykreslení prostředí, postav, marnosti, zoufalého hledání cesty ven a vysvobozením v masce smrti. Naléhavě varuje, stísněně upozorňuje a sarkasticky boří veškeré iluze. A lidé budou stálého vyznání pokryteckého puritánství. Varujeme a dštíme síru, ale nenabízíme jinou alternativu, jinou cestu, skutečnou hodnotu. Pouze trestáme, zakazujeme a zatracujeme všechny, koho jsme svojí prázdnotou uvrhli do prožitků beznaděje. Hodnota, nebo šeď? Šeď, nebo zhoubná náhražka, která otupuje a na chvíli i vybarvuje pastelovou barvou šeď? A co má dávat smysl pro unifikovaný život prázdnoty konzumu?