Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny
  • Krimi

Recenzie (2 856)

plagát

Tam na konečné (1957) 

Vskutku vyvedené a vykreslené drama vztahů partnerských a rodinných. Čtyři dějství čtyř dnů čtyř ročních období ve čtyřech bytech jednoho domu na konci i na počátku světa. Naděje, strach, osamělost, očekávání, destrukce, smíření a víra ve svazcích i jednotlivě. Samota je tíživá a zhoubná. Kde hledat, a především nalézt, vhodný typ partnera? Ne vše, co se z počátku jeví jako splnění tajného snu, je ta správná volba a v okamžiku se prvotní nadšení mění jen v hlubší trápení. Pocit stálé jistoty je jen mámení a rostoucí břicho žen a dlouhá nepříjemná kocovina. Strach se utápí v alkoholu, v útěku a v manipulaci. Bez vysněné budoucnosti a s možností nepříjemného sváru kdesi v mlze v dáli v zasněžených očích osamělé ženy. Slzy se stírají sirným sopečným květem před dalším transem obav z marnosti. Hlavní postavou všech dějství je půvabná a svěží vysokoškolská studentka Olina (zajímavá Eva Očenášová s hlasem Aleny Kreuzmannové). Její příprava na samostatnost je přerušena nečekaným příslibem s trvalým následkem a konečným hledáním cesty ze začarovaného kruhu nejasných a vnucovaných hodnot. A úsměv je vystřídán obavou. Hlavní mužskou postavou je pokrytecký lékárník magistr Karel Martinec (skvělý Vladimír Ráž). Tento ješitný egoista, přelétavý ve svých cílech a citech, je nesmlouvavý manipulátor své dočasné družky. Přináší naději a zanechává zkázu a nechuť k celému mužskému pokolení. Výraznou postavou je věčný opilec Pešta (vynikající Martin Růžek). Chtěl by vychovávat svou dceru, ale nedokáže zastavit svůj volný pád až za konec světa do sněhových vloček na tramvajové trati. Další výraznou postavou je sousedka Oliny a zdravotní ošetřovatelka Maruna (příjemná Jana Dítětová), osamělá ve své lásce k nepřítomnému manželovi a nesnesitelně vtíravým pokušením po tělesné rozkoši. Poslední důležitou postavou je maličká Peštova dcerka Hanička (roztomilá Karla Svobodová) a její strach z dění kolem ní. Z dalších rolí: laskavá sousedka ze zdola s překvapivě splněným životním snem Kovandová (Marie Brožová), její tichý a spravedlivý manžel Kovanda (Vladimír Hlavatý), Hančina starostlivá babička a domovnice Malá (Anna Melíšková), Marunin neodbytný a vytrvalý nápadník a letec (sympatický Petr Haničinec), či další ze sousedů a suchopárný a vlezlý Olinin nápadník Brzobohatý (Josef Kemr). Ano, život v osamění je trudný, život s nevhodným partnerem je očistcem. Každý chce nalézt svou spřízněnou duši a smysl vlastního života. Jen cesty se liší podle míry bolesti a utrpení při pohybu vpřed, či beznadějí volného pádu při neschopnosti vyrazit do svého života. Je to prokreslené a stále silné ve své působivosti zobrazení konce i začátku světa.

plagát

Hudba z Marsu (1955) 

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení.

plagát

Únos (1952) 

Je to kontroverzní filmové dílo. Po profesní stránce se jedná o velmi nadprůměrný a poctivý film. Od kamery přes celkovou atmosféru až po vynikající herecké výkony. Kdyby nebylo toho poselství, šlo by o příjemný zážitek. A díky umně provedené práci je o to nebezpečnější. Ve své době to musela být velmi působivá komunistická propaganda. Poselství je zcela zřetelné od samotného počátku až po úplný závěr. Socialismus a komunisté jsou jedinou správnou volbou k životu. Navíc se vždy zdůrazňoval obyčejný pracující člověk. A imperialisté jsou zloději, podvodníci a lháři a staví pouze překážky přirozenému vývoji lidské společnosti. A ten nepatrný zbytek lidí, kteří socialismus odmítají, nejsou pro zdravou společnost žádným přínosem. Jejich útěk není ztrátou, neboť neustále a za každou cenu podkopávají funkčnost státu a vysmívají se vůli pracujícího lidu. Poselství filmu je obludné a zahazuje tím veškerou poctivou filmařskou práci do těžko stravitelného žaláře toužebného zapomnění. Hrdinou příběhu je československý komunistický poslanec Horvát (dobrý Jiří Dohnal), který překonává sám sebe a s nebývalou energií bojuje proti zahnilým vyděračským imperialistickým praktikám. Proti všem okolnostem, které se pokoušejí zdiskreditovat nechtěný únos a přinést spravedlivou svobodu veškerému poctivému českému lidu. Druhou nejvýraznější postavou je železárenský inženýr Prokop (skvělý Ladislav Pešek), který spoléhá na vrozenou lidskost v jednání s ostatními. Všichni ho považují za nerozhodného. On odolává všem svodům, překonává své válečné trauma a zapáleně se vrhá do budování a posilování socialismu. Nejvýraznější postavou na straně zla je americký plukovník Jacobs (příjemný Bedřich Karen) a jeho přátelské snahy o podplácení únosců. Tomu zdárně sekunduje americký major Morris (dobrý Miloš Nedbal) s krutějším postupem v zacházení s unesenými. Roztomilou postavou je jazzový hudebník Rychman (zajímavý Miloš Kopecký) a jeho přelétavost a nerozhodnost při posuzování emigrace a všech nabízených rozkoší zahnilého imperialismu. Z dalších rolí: jeden z nejaktivnějších a nejpokrokověji smýšlejících unesených Gerbec (Antonín Klimša), unesený novomanžel a komunistický idealista Toník (Jaroslav Mareš), Toníkova oddaná manželka Liduška (křehká Božena Obrová), unesený a ctihodný docent Ryšánek (Bohuš Záhorský), zištné plánující utečenec Řezníček (František Klika), mladý unesený socialistický boxer (František Peterka), plánovaná a rozhodná emigrantka Grábnerová (Soňa Červená), rozhořčený a bojující kapitán uneseného letadla Brázda (Oldřich Vykypěl), druhý pilot letadla a iniciátor únosu Grábner (sympatický Eduard Dubský), pomocník únosu a povrchní letecký mechanik Král (Rudolf Hrušínský), neúnavně po pravdě pátrající československý konzul v Mnichově (Ladislav Boháč), obratný československý delegát OSN (Mikuláš Huba), výřečný sovětský delegát OSN (Jaroslav Průcha), intrikánský zákulisní hráč a americký generál Carrigan (Eduard Kohout), čechoamerický vojenský dohlížitel nad unesenými Joe Havelka (Václav Irmanov), bývalý krutý gestapák ve službách americké armády Wanke (Josef Elsner), zapálený redaktor německých novin Rote Fahne Wünsch (Jan Skopeček), či zatčený diverzant a organizátor únosu a americký špión Šimáček (Miloslav Holub). Příznivcem a obdivovatelem tohoto filmu může být pouze skalní komunista, který si stále udržuje pravou víru o jediné možné cestě. Všechna ta vyobrazení Američanů k nacistům a podobná přirovnání je vysoce společensky nebezpečná a záměrná manipulace s prostým člověkem.

plagát

Fontána pre Zuzanu III (1999) odpad!

Představa, že dostanu balík peněz na natočení jakéhosi filmového produktu bez sebemenší ambice, je pouhým snem a klamem. Ne ovšem pro Dušana Rapoše, pro něj je to zjevně zcela samozřejmé. Pokud budu chtít obdivovat krásu slavných Viktoriiných vodopádů, podívám se na nějaký dokument. A ten zbytek? Ten vypadl z dílny Danielle Steel z cyklu dívčích románů nevalné kvality a přeslazeného konce. Hlavní postava se proměňuje v hrdinku cválající na koni, která zachrání vše a každou možnou osobu. A i ta fontána je přítomna. A jaké plyne z filmu poučení? V Africe je každý šťastný, je tam nádherný a bezstarostný život. Je to kontinent nepřeberného množství příležitostí. A těch zvířátek všude kolem! Hlavní postavou je samozřejmě Zuzana (Eva Vejmělková), její trochu náhodný výlet do Zimbabwe a konečně získaný pocit společenské důležitosti. A kdo by to řekl? Jako šíp z čistého nebe přicválá úchvatná a ryzí podoba lásky. Navíc je úžasné, co všechno umí a co vše ze sebe dokáže vymáčknout. A zaslouženě se stává žijící a legendární hrdinkou bez bázně a hany. Mužským protějškem je novinář na netradičních místech Michael (Alessandro Coari). Je to opravdu bystrý, laskavý, chápavý, pohledný a na jinačí způsoby skvělý chlap, kterého ženy musí milovat a muži uznávat. Prostě a zkrátka princ z pohádky sestoupil do říše smrtelných lidí. Z dalších rolí: z blížící se svatby velmi nervózní Ibi alias Vápno (Ibrahim Maiga), v africké komunitě velmi uznávaný a vážený učitel sochařství Baba Leo (Marián Labuda st.), Ibova domluvená nastávající žena Nene (půvabná Marilyn Ngondo), Ibův otec a moudrý kmenový náčelník Maiga (Bismilla Mdaka), či zvídavé domorodé děti Tioutiou (Mosa Kaiser) a Bamule (Bliss Mjalaú. Jsem srozuměn s tím, že i pokleslá červená knihovna nalezne své příznivce. A pokud to Dušanovi lichotí, nelze mu nic vytknout. Je to neskutečná a málo vídaná syntéza nebezpečného kýče a brakového škváru!

plagát

Fontána pre Zuzanu 2 (1993) 

Zdá se, že u prapodivných filmů je zaručeno jejich několikanásobné pokračování. Kvalita a oblíbenost jsou dvě zcela rozdílné hodnotící měřítka. Čím nevkusnější a pokleslejší, o to více oblíbenější? Tak se to vše nevyhnutelně jeví. A co divák dostává? Pohlednou tvářičku hlavní ženské postavy, rádoby gangsterský příběh na československý způsob, fackující Škopkovou ze Slunce a sena, mnoho osobností české populární hudby, multirasovou společnost, pískajícího řidiče, nelegální obchod, velice svůdnou a lačnou ďáblici Lucii Bílou a mnoho písní zpívaných Pavolem Haberou. Dušan posbíral vše, co lidi v nevkusu milují a nacpal vše do jednoho zatuchle chutnajícího koktejlu. Koneckonců je jedno, jak příběh pokračuje a jak končí. Není to podstatné a ani důležité k zapamatování, když zůstává pouze hořký pocit z právě shlédnutého filmového díla. Hlavní postavou je zpívající řidič kamionu Juraj Halama (sympatický Pavol Habera). Vesele řídí svůj truck, zapáleně zpívá v oblíbeném motorestu, podléhá půvabu pohledné tvářičky, strhne ho lavina pokušení umělecké dráhy a zpívá a zpívá. Hlavní ženskou postavou je samozřejmě Zuzana Petrová (pohledná Eva Vejmělková). Chce nalézt svůj klid k životu a pravou a čistou lásku. Z dalších rolí: Jurajův nekonfliktní a obětavý parťák Vápno (Ibrahim Maiga), bývalý Zuzanin milenec se současnou hrou na nekompromisního a tvrdého podnikatele Rony (zajímavý Maroš Kramár), rázná vedoucí oblíbeného motorestu mama Kami (Helena Růžičková), nespoutaná smyslná ďáblice a Jurova partnerka ve zpěvu (svůdná Lucie Bílá), ctižádostivý hudební producent Petr Glasner (dobrý Vladimír Marek), či prazvláštní postavička showbyznysu Satchmo (Pavel Bobek). Výsledný výtvor je zvláštní. Na jednu stranu optimistický a rozverný, na straně druhé prázdný a nicneříkající. A v hlavě zůstane jen malá vzpomínka na polonahou Lucii Bílou.

plagát

Utekajme, už ide! (1986) 

Pokud je tento film tím nejlepším a nejhodnotnějším výtvorem Dušana Rapoše, je to velmi tristní i zarážející zjištění a skutečnost. A není to ani závratná zábava veselí a smíchu, i když je samotný film dělaný daleko lehčeji a hravěji oproti jiným režisérovým dílům. Základní zápletkou je občasná tíživá bytová situace mladých rodin. Řešení je elegantní a úsměvné. Prvotní nesmělost se proměňuje v pohodlí, využívání a zneužívání nově nabytých možností. Hlavní postavou je mladý muž a hlava čtyřčlenné rodiny Svätopluk Sysel (dobrý Marián Zednikovič), který poživačně, dětinsky a velkopansky využívá nově získané čtvereční metry ke svému soukromému životu a rozehrává velkolepou hru. Ovšem osud mu ve své škodolibosti vrací každou podpásovou ránu zpět. Hlavní ženskou postavou je jeho manželka Olga (sympatická Zuzana Bydžovská), která trpělivě, shovívavě i radostně využívá vše z nově nabytého území. Navíc je i netradičně odměněna za svou roli v příběhu. Třetím do party důležitých postav je osamělý kouzelník dr. Mahm (dobrý Milan Lasica) s rozsáhlým bytem a častou služební cestou. Pomalu se ztrácí v drobnostech zmatků, aby nakonec slavil svou sladkou rozkoš spravedlivé odplaty. Z dalších rolí: laskavý indický mág a Mahmův kamarád Hadži Rawall (zajímavý Andrej Hryc), ničím překvapený vyšetřovatel nahodilé manipulace z nedbalosti (příjemný Július Satinský), či energické, zvídavé i nadšené děti manželů Syslových Andrejka (Slávka Šebová) a Dodo (Tomáš Zednikovič). Žánr komedie funguje i v tomto případě, byť to není strhující podívaná. Herecké výkony jsou více než důstojné a z celku vychází i optimistická a rozverná nálada. A Dušanovi se alespoň něco obstojnějšího povedlo vyrobit a dodat do veřejné distribuce.

plagát

Fontána pre Zuzanu (1985) 

Nemám nic proti filmům o dospívající mládeži, či proti těm, které jsou určeny pro ně. Ale téměř každá sebemenší zápletka je plochá. Vyjevují se obrazy bez hloubky i smysluplné katarze. Obrazy se objevují a zase mizí v zapomnění. Pokud by došlo k zeštíhlení stopáže, šlo by výsledný produkt zařadit do uměleckého portfolia Vaša Patejdla a popové skupiny Elán. Nakonec zůstává pouze rozpačitý pocit z podivné snahy něco sdělit, i když se nesděluje vůbec nic. Předabování většiny důležitějších herců ve výsledném produktu je snad až psychopatická snaha o povýšení filmu na něco vznešenějšího. Vyzdvihnout lze jen herecké výkony a jistou poetiku kamery. To je zatraceně málo! Hlavní postavou je mladá dívka Zuzana Petrová (Eva Vejmělková s hlasem Zuzany Skopálové-Jányové) na rozhraní mezi základní a střední školou. Zuzana a její telecí léta se vzdorovitou umanutostí puberťáka, který chce ochutnávat život po intenzívnějších dávkách. Hlavní mužskou postavou je stejně starý a laskavý Olino Zrubec (zajímavý Jiří Bábek s hlasem Tibora Frlajse) a jeho zaujetí automechanikou a hudební idealistický talent a touha po proražení. Mezi výrazné postavy patří Zuzky bezstarostná kamarádka Bela Strinková (sympatická Katarína Šugárová s hlasem Zuzany Tlučkové) se svou lehkomyslnou konzumací života. A Zuzanina sestra Maja (příjemná Jana Svobodová-Mařasová s hlasem Jarmily Kulíškové) s výrazným intelektuálním nadáním a díky tomu i se sžíravějším citovým tápáním. Z dalších postav: malý a energický Belin bratr s velkou dávkou představivosti Števo (Marek Bezoušek), bezprostřední kamarád a člen klukovského hudebního tělesa Bohuš (Ondřej Malý), mlčenlivý sochař Picasso (André Vícha), v pořádku angažovaný a zapšklý důchodce Domorák (zajímavý Miloslav Holub), moudrý děda Zrubec (Ferdinand Krůta s hlasem Ela Romančíka), osaměle nešťastný opilec a Olinův otec (Slavo Záhradník), nervózní Zuzanina matka (příjemná Sylva Turbová), chápající Zuzanin otec (Vladimír Kratina s hlasem Ivana Romančíka), či suverénní a kontroverzní vůdce party rádoby drsných motorkářů na český způsob Viki (Robo Grigorov). Potenciál to má, ale je tak lehkomyslně promrhaný. A zůstávají pouze hudební klipy skupiny Elán.

plagát

Soľ nad zlato (1982) 

Již na první pohled je zřejmé, že nebylo nadbytku peněz na výrobu, což příliš nevadí a naopak to dopomohlo k originální atmosféře filmu. Vadí ale kazatelsky moralistický tón. Prochází celým dějem a je otravný a vlezlý. Hudební motiv Karla Svobody se podobá motivu k seriálu Návštěvníci. Prostředí krápníkové jeskyně je příhodnou kulisou stísněnosti a mystického tajemna. I další variace na známou pohádku Boženy Němcové musí své hlavní hrdiny srazit k zemi při hledání skutečných hodnot, před kterými se často dává přednost přízemnímu pozlátku. Hlavní postavou příběhu je vyhnaná princezna Maruška (půvabná a svěží Libuše Šafránková), která musí podstoupit svojí strastiplnou odyseu ke svému vytouženému cíli a nalezení osobního štěstí v náruči lásky. Maruška je sice nejčistší duše, ale zároveň se musí opakovaně obětovat ve prospěch druhých. Důležitou postavou je otec Marušky a král Pravoslav (dobrý Karol Machata). Chce odejít na zasloužený odpočinek, ale nedokáže překonat svoji ješitnou pýchu, což pochopitelně přináší problémy. Je zde Maruščin vyvolený muž Solný princ (Gábor Nagy), trpělivě přijímající svůj trest. A také tvrdý a homofobní král podzemí (příjemný Ladislav Chudík), šířící kolem sebe strach. Z dalších rolí: rozmazlené, hamižné a pokrytecké Maruščiny sestry Vanda (Zuzana Kocúriková) a Barbora (půvabná Dietlinde Turban), po bohatství a moci chtiví a zákeřní snoubenci královských sester princ Kazimír (Ľubomír Paulovič) a král Norbert (zajímavý Juraj Kukura), ochotný pomocník Marušky při její cestě Argonit (Dieter Kirchlechner), moudrý, cynický a oddaný šašek krále Pravoslava (Jozef Kroner), či laskavá matka Solného prince a matka víl (Viera Strnisková). Pohádka má strašidelnější ráz, průběh i herectví jsou potěšující. Škoda toho přílišného moralizování! A jediným vítězem se stává čistá a obětavá láska. A znovunastolení skutečných hodnot lidství.

plagát

Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) 

Je to jeden z těch artových filmových pamlsků, které nejsou určeny pro celou širokou diváckou veřejnost, ale každého může svou myšlenkou oslovit. Je to originální manifest svobody a svobodného uměleckého vyjádření. Vedle jmen autorů díla Juraje Jakubiska, Karola Sidona, Igora Luthera a Zdeňka Lišky, se musí zmínit scénograf Anton Krajčovič a jeho přirozeně vykouzlená omšelá a elegantní vznešenost, marnost a beznaděj. Časová osa je sice daná, přesto je čas pohyblivý a nestranný pozorovatel s několika vykřičníky svého chápání důležitosti historicko-společenskému významu. Z touhy po reakci na politicko-společenskou přítomnost může být vytvořeno filozofické dílo o životě, o lásce, o štěstí, o snech, o rodině, o vášni i o smrti. Jaká je míra svobody a jaký statut blázna ji zajistí? Dílo obsahuje mnoho symbolů a odkazů, které se s naléhavostí obracejí k veřejnosti s bolestivou otázkou a ještě bolestivější skutečností. Ústřední postavou je mladá dívka Marta (výrazná a šarmantní Magda Vášáryová s hlasem Soni Valentové), ta spojuje i rozděluje. Je milována, je nenáviděna, je velebena, je zatracována, je utěšována, je využívána. Je nadějí i životním štěstím. Je strachem i žárlivou beznadějí. A ona miluje život a lidi! Nejbláznivější, nejšťastnější i nejtragičtější postavou je bohém Yorick (skvělý Jiří Sýkora s hlasem Juraje Kukury) a jeho velkolepá bezstarostnost a poživačnost. Je oslavu radosti, a přesto se nedokáže smířit s později přidělenou rolí. Až majestátní patos je v jeho gestech života, smrti, svobody a beznaděje. Nejsmutnější postavou je fotograf a Yorickův kamarád Andrej (dobrý Philippe Avron s hlasem Petera Opálenýho) se smutkem v duši a s touhou v srdci. Milostný trojúhelník může být projevem svobody a láska je pouze sobecky majetnický pud. Láska rozdává polibky a rozkoš, rány a smrt. Láska plodí děti, poezii a žárlivost. Poslední výraznou postavou je dobrácký pan domácí (zajímavý Míla Beran) se svou bezstarostností, poetickou oslavu života a sžíravou touhou po nepromarněném čase. Nakonec jen blázen, a to i dobrovolný, může prožívat šťastný život. Status blázna je zárukou svobodného vyjadřování. Nenávist je hluboce zakořeněná, strach je systematicky šířený a na obzoru se začíná rozvíjet beznaděj v červáncích krve. Dílo je to osobité, ojedinělé a působivé. A elegantní ve svém způsobu provedení a vyjádření svých myšlenek.

plagát

Zmluva s diablom (1967) 

Je to příjemná komedie a výstižná společenská satira o stavu morálky. V těsném spojení s falešnou přetvářkou a pokryteckou výchovou. Prvotním impulsem k zápletce je nuda a její škodolibé vyřešení. Hořký pocit nespravedlnosti se mění v zatvrzelý vzdor a snahu o protestní čin z opoziční nerozvážnosti. Smlouva s ďáblem nabývá svých konkrétnějších tvarů k dosažení cílů. V hlavní úloze je pětice dívek z maturitního ročníku střední školy. Češka Marcela Pavelková (zajímavá Ivana Karbanová) rozehrává nebezpečnou hru rozverné smyslnosti dráždivě anonymního prostředí autostopu. Zkušená Oľga Dvorská (půvabná Zuzana Kocúriková) si především užívá života a všech jeho intelektuálních a tělesných radostí. Blondýnka Ička Borošová (sympatická Marta Rašlová s hlasem Viery Topinkové) se snaží mnoha prostředky dohnat k cíli svoji již tříměsíční známost. Nesmělá Emka Ďurčeková (příjemná Viera Šimeková) se pouští ve společnosti své zkušenější kamarádky do víru dráždivé smyslnosti s křehkou hranicí bezpečnosti a momentálního nebezpečí. Jen černovláska Aja Trnková (pohledná Sylva Turbová s hlasem Božidary Turzonovové) téměř dojde svého vzdorovitého cíle. Z dalších rolí: morálně přísný i pokrytecký ředitel školy (rozhodný Dušan Blaškovič), na konci spravedlnost marně hledající třídní profesor (Anton Trón), na povýšení cílící Ičkin ochranitelský otec (příjemný František Dibarbora), před Ičkou dojemně kličkující věčný školní rebel Miki Karásek (dobrý Jaromír Hanzlík), nepříjemně zaskočený Marcelin otec (Martin Gregor), po ctnosti volající Marcelina matka (sympatická Stella Zázvorková), nekompromisně a tvrdě trestající Ajina matka (Anna Grissová), výbušná a přísná Emkina matka (Mária Hájková), se stavem reality smířená Oľgina matka (Gizela Veclová), vytrvalý a dotěrný loudil s neukojitelným chtíčem Robert (skvělý Vladimír Menšík), energický hradní průvodce v toužebné naději Peter (zajímavý Ivan Mistrík), zkažený a nudící se vysokoškolák se světáckou umanutostí Čupy (pozoruhodný René Gabzdyl s hlasem Slavomíra Zahradníka), jeho lačný a destruktivní kamarád Miloš (dobrý Marián Labuda st.), či nebezpečně nadržený závozník (Eduard Bindas). Je to trefné a adresné. Kamera i příběh si rozverně hrají se slovem i předměty. Společně, rivalsky i samostatně. Je to vtipné a energické. A prosvětlené hravostí slunce.