tomtomtoma

Highlander je produktem dobrodružné filmové zábavy s vytouženým cejchem kultu. Highlander je možná hloupým filmem a veškerý sáhodlouhý výčet zdejších stížností se zdá být v každém směru opodstatněný. Přesto má film řadu předností a potenciál k oslovení početných zástupů fanoušků. Scénář má trhliny, ale jednoduchá přímočarost nabízí dynamický spád akcí. Technické i stylové nedostatky a myšlenková nenáročnost se maskují apokalyptickým prostředím i výběrem míst soubojů na život a na smrt. Kameraman si zamiloval kýčovité scenérie skotské vysočiny a nejvyšší zaslouženou životní odměnou je dokonalé naplnění tradičního svazku muže a ženy. Boj dobra se zlem je v historii života lidí již od samotného počátku světa, milovníci násilí dostávají přídavky a svět se zdá být na chvíli zachráněn a uchován v původním znění. Opěvovaným romantickým hrdinou bez bázně a hany je Connor MacLeod alias Russell Nash (sympatický Christopher Lambert), skotský aristokrat 16. století a newyorský starožitník století dvacátého. Rozhodující střet se blíží, boj dobra se zlem je novodobou formou biblického sebeobětování. Celebritou a ideálem romantických představ je Juan Sánchez Villa-Lobos Ramírez (příjemný Sean Connery), faraónský nesmrtelný. Je kavalírem, zábavným společníkem a ušlechtilým rádcem nového životního uvědomění. Hlavní ženskou postavou je Brenda Wyatt (sympatická Roxanne Hart), forézní expertka ve službách newyorské policie. Objevy s nezměrnou historickou hodnotou jsou čepele, kalené krví uťatých hlav. Tajemství a nebezpečí jsou na dosah ruky. Hlavním protivníkem je Kurgan alias Victor Kruger (démonický Clancy Brown), zástupce pekelných mocností z nekonečných ruských prostorů. Zlo má svou kolébku ve Střední Asii a v jeho bráně stále šlehají plameny. Významnou postavou je Heather MacLeod (zajímavá Beatie Edney), druhá Connorova manželka skotského období. Láska přetrvává věky, i když nemůže být dokonána. Z dalších rolí: hlavní vyšetřovatel nového brutálního násilí a Brendin nadřízený a policejní poručík Frank Moran (Alan North), podezíravý policejní detektiv Walter Bedsoe (Jon Polito), věrná Connorova sekretářka Rachel Ellenstein (Sheila Gish, jako malá Nicola Ramsey), Connorův nesmrtelný kamarád Sunda Kastagir (Hugh Quarshie), vietnamský veterán s paranoiou a výdrží Kirk Matunas (Christopher Malcolm), nesmrtelný protivník Iman Fasil (Peter Diamond), první Connorova nemilá manželská zkušenost Kate MacLeod (Celia Imrie), Connorovi skotští bratranci Dougal (Billy Hartman) a Angus (James Cosmo), či vystrašený hotelový recepční Buck (Richard Bonehill). Highlander je zábavným kýčem v podobě filmu. Romantismus zde vyznává křiklavé barvy a temnotu zmaru. Je to sympatické svým pojetím, i Queeni si nebojí hrát. Highlander se hodí podávat k sychravému počasí, kdy naivní idealismus jednodušeji oslaví nepatrnou pochvalu a vznik kultovní značku.

Připoutejte se, prosím! patří k nadprůměrně zábavným filmovým parodiím v hollywoodské péči výroby. Kdysi dávno mě film bavil, v současné době sice nepociťuji žádný záchvěv úžasu, ani divokou nespoutanost, přesto mi drzé hrátky i tak dokáží přinést úsměvy a příjemné chvilky odreagování. Za terče slouží vícero katastrofických filmů a nepředpokládám, že zrovna Zero Hour! je v českých podmínkách všeobecně známé. Připoutejte se, prosím! je dětinské, sexistické, politicky nekorektní, jednoduše neuctivé a výsměšné. Přesto se v porovnání s jinými „úchvatnými americkými parodiemi“ stále jeví jako maličký a hlínou zašpiněný polodrahokam. Snad za to může mládí režisérské trojice a jejich nadšený pracovní zápal na počátku filmařské profese. Nepřipraveným hrdinou rozjívené nálady je Ted Striker (příjemný Robert Hays), vysloužilý armádní pilot s psychickými problémy. Pocit vlastního selhání je noční můrou, ze které se ani nechce probudit. Hlavní ženskou postavou je Elaine Dickinson (zajímavá Julie Hagerty), křehká letuška a unavená Tedova přítelkyně s přáním zapomenout na vztah v křeči. A nezapomíná na profesní zodpovědnost. Důležitou postavou je Dr. Rumack (dobrý Leslie Nielsen), jediný lékař na palubě letadla. Otrava jídlem ve vzdušném prostoru dokáže způsobit zapeklitější trable, než bouřkové turbulence. Výraznou postavou je Clarence Oveur (velmi zajímavý Peter Graves), zkušený pilot a kapitán letu. Sympatická tvář lehce odtajňuje pedofilní sklony a potěšení z dětské návštěvy pilotní kabiny. K výrazným postavám patří Steve McCroskey (příjemný Lloyd Bridges), hlavní vedoucí chicagské navigační věže a koordinátor záchranných akcí s celou škálou závislostí. Patří k nim i Rex Kramer (pozoruhodný Robert Stack), svérázný navigátor nouzového přistání, bývalý tvrdý Tedův nadřízený ve válečné vřavě a lehce přezíravý nadutec. A také Roger Murdock (sympatický Kareem Abdul-Jabbar), slavný basketbalista a druhý pilot letadla na zapřenou. Z dalších rolí: bezelstně vstřícná a nešťastně osamělá letuška Randy (Lorna Patterson), rozverný homosexuál a McCroskeyův podřízený Johnny Henshaw-Jacobs (Stephen Stucker), šarmantní dáma, ovládající černošský slang (Barbara Billingsley), z manželova nestandardního chování překvapená paní Hammen (Lee Bryant), její „odvázaný“ manžel Jim (Nicholas Pryor), jejich zvědavý synek Joey (Rossie Harris), matka vážně nemocného dítěte paní Davis (Joyce Bulifant), její na transplantaci srdce čekající dcerka Lisa (Jill Whelan), letící jeptiška (Maureen McGovern), bezelstná Kramerova manželka (Barbara Stuart), nevěrná paní Oveur (Lee Terri), či černoši ve slangu (Norman Alexander Gibbs a Al White). Připoutejte se, prosím! je vhodným doplňkem za dnů deštivých a smutných a to bohatě stačí, pokud od filmu nečekáme více. Příjemný a zcela nepodstatný parodický filmový kousek.

I Miss Sonia Henie je hračkou nadšeného mládí talentovaných filmových tvůrců. Odlehčení je prvním zákonem a provokace je nutností v lascivnosti. Hlavním rysem je rozvernost, cynismus a exhibicionismus. Dušan Makavejev začal s baletem tváří a jazyků. Frederick Wiseman melancholicky zavzpomínal, Paul Morrissey zašel do neformální roviny a Karpo Ačimović Godina hledal poezii. Miloš Forman a Buck Henry hříčku komplexně rozšířili všemi směry a nezůstali pouze u jazyků. Tinto Brass byl vždy voyeurem a pohrával si s lidskými potřebami. Až stařešina kmene filmových hochštaplerů Mladomir 'Puriša' Djordjevič nás přes barvy zavede k obětnímu beránku, a zvuk ten zní: Sonja Henie. Nevážné, přizpůsobivé, lišácké a solidární.

Dobře placená procházka je hudební ztřeštěností pánů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Divadlo Semafor bylo v tehdejším čase oblíbeným kabaretním zastavením, Ján Roháč byl tamtéž dvorním režisérem, Miloš Forman byl věrným příznivcem i stoupající hvězdou a Jaroslav Kučera zručně zachytil poezii v obraze. Ať si někdo televizní film označuje za muzikál a další mu říká opera buffa, pro mě jde o lehkou burlesku se zpěvy. Hudební složka si laškovně pohrává a můžeme jí říkat třeba jazz. Když pominu Suchý zpěv nosem, jež mi stále voní nevábně, zastávám rezervovaný postoj k textové skladbě. Vtipná nápaditost neschází, ale slova občas marnivě vzhlíží samy k sobě a samovolně trestají nejen výslovnost, ale také eleganci i plynulý tok zaujetí. Zvolená slovní spojení povstávají v podrážděném žaludku, víří smetí a zahnívají uprostřed vět. Nejmladším hlasem je Uli (René Gabzdyl), mladý muž ve všední nudě manželského svazku. A rozvod se zdá být vhodně načasovanou příležitostí. Nejkřehčím hlasem je Vanilka (Eva Pilarová), mladá žena v nudné všednosti stavu manželství. O nápadníky nouze není, ryzí láska není podstatná. Nejpřizpůsobivějším hlasem je advokát (Jiří Šlitr), větřící možnost profesního úspěchu. Rozvod má být zábavnou hrou a o peníze jde na prvním místě. Nejvychytralejším hlasem je pošťák (Jiří Suchý), tvrdě dotěrný a škodolibě zákeřný vtipálek. Pracovní povinnost udržuje jen stěží, poletuje, uhýbá a všem se bezostyšně vysmívá. Nejhodnotnějším hlasem je teta Brockefellerová z Liverpoolu (Hana Hegerová), Vanilčina bohatá příbuzná. Nadmuté dědictví je lákavou předností, a i když o lásku není nouze, čas stejně nepřemůže. Jediným nosičem vody je Vladimír Hrabánek. Dobře placená procházka je autentickým záznamem dobové zábavy. Hudba se propojuje s jízlivostí, hra je svázána s hlasem, obraz veršuje černým i bílým kvítkem a Semafor svítí zeleně. Touha po bohatství se zvětšuje a krajina nejkrásnější je brána frontálním útokem. Obraz skví se nádherou, slova zbytečně kornatí.

Samotáři byli svého času filmovým hitem. Samotáři jsou zábavným výrobkem popkultury. Scénárista Petr Zelenka vždy rád používá propletenec exotů, vyděděnců a absurdit obyčejného života a s rozvernou hravostí spřádá korpulentně nevázané karnevalové běsnění. Generační výpověď nikde nehledám, stoupnu si do víru dění a nechávám působit samotný sled událostí. Ironický nadhled karikuje osoby i jejich vzájemné vztahy, kolem vášní srdce se vše soustředí a plane dychtivostí. Hlavní postavou nevážně tragikomedie je Hanka (zajímavá Jitka Schneiderová), univerzitní studentka. Partnerské vztahy často dochází k bodu vyčerpání, cesta ven ze vzájemného podráždění se ale zlomyslně proplétá a vlhne. Titulární mužskou postavou je Petr (sympatický Saša Rašilov nejml.), svébytnější rozhlasový moderátor a Hančin přítel v partnerské krizi. Spokojenost se odvíjí od osamělosti, marné hledání náhražek niternou svobodu nikdy nepřinese. Nejvíce karikaturní postavou je Jakub (příjemný Jiří Macháček), stěhovák, hudebník a zdatný konzument lehkých drog. V okouzlení je vše zářivější, překvapující a vždy nové. Nejbizarnější postavou je Ondřej (dobrý Ivan Trojan), uznávaný lékař, posedlý svíravou touhou po Hance. Náhoda si škodolibě pohrává, nenechává ho na pokoji, útočí a vysmívá se mu do tváře. Nejkřehčí postavou je Vesna (příjemná Labina Mitevska), pražská barmanka jihoslovanského původu. Je zranitelná ve svém způsobu života a velmi nesměle pátrá po svém biologickém otci. Výraznější postavou je také Robert (zajímavý Mikuláš Křen), Petrův a Hančin kamarád a provozovatel cestovky pro cizince. Cynismus a poživačnost jsou jeho znamením. Bez studu jde za svým cílem a nepočítá raněné cestou. Z dalších rolí: Ondřejova shovívavě spořádaná manželka a Robertova kolegyně Lenka (Dana Sedláková), hystericky vyčítavá Hančina matka (dobrá Hana Maciuchová), poklidnější Hančin otec (František Němec), Robertova vážně nemocná matka a bývalá herečka (Emma Černá), šikovná prostitutka (Tatiana Vilhelmová), prodejce narkotik (Zdeněk Suchý), nespokojený majitel stanice rádia (David Matásek), či vděčný kouzelník (Petr Kasnar). Samotáři v žádném případě nejsou zásadním dílem v historii české kinematografie. Baví se svým panoptikem obskurních postaviček a zaháněním samoty. Nic víc nechce.

Corpus delicti. Charakterizovat film jako podobenství a pronikání mikrobu zla je troufalé. Hladina morální kritiky je násilná a lhostejná, upocená a nezkušená. Corpus delicti zaujme napětím partnerských vztahů, úpornou snahou zbavit se pocitu osamělosti, rozpolceným hledáním niterného štěstí a ironickým nadhledem konfliktu mezi ženou a mužem. Za kamerou stál F. A. Brabec a obraz se díky němu vyznačuje hravostí, pečlivou sehraností orchestrálního souboru a vzletnou poetickou stínohrou. Nejmalebnější úseky jsou určeny pro opulentní herecké exhibice, smutné tišiny neohrabaně tonou v křečích a v prkenném ustrnutí se bezradně rozhlíží kolem sebe. Hlavní partnerskou kontraindikací je Jana (zajímavá Lenka Kořínková), učitelka na základní škole. Rozpor mezi vznešeným ideálem a přízemní realitou se promítá do cynismu a nedůvěřivosti. Jedinou známou možností úniku ze sevření zaběhnutých společenských konvencí je partnerský vztah. Ale k oboustranné upřímnosti a šťastnému naplnění se cesty nedostává. Nejvýraznější mužskou postavou je Jaromír Kadlec (velmi dobrý Karel Roden), novinář, Janin bývalý manžel a slaboch. Svou životní i pracovní impotenci svádí na nepřízeň osudu a špatnou politickou konstelaci běžného života. Nespokojenost se utápí v alkoholu a v úsecích malicherných vítězstvích mužského chtíče. Titulární mužskou postavou je Tomáš (Šimon Pánek s hlasem Martina Veldy), inženýr a Janin přítel. Jeho nespokojenost utíká z města na venkov a ani dobré srdce není synonymem ryze zásadové upřímnosti. Důležitou postavou je Viktorie Chladová alias Viky (pozoruhodná Jiřina Bohdalová), Janina sousedka od naproti. Velkolepá minulost romantického okouzlení odkvetla s věkem. Osamělost si vzpomíná na vlastní oběti, užívá si kyprého života a nepřipouští si možné komplikace. Bujnost života je soukromou vzpourou proti mužské dominanci a nevšímavosti. Výraznou postavou je Helena Pulíková (sympatická Jitka Asterová), osamělá úřednice. Víra v harmonický partnerský vztah jí do cesty přinesl novou lákavou kořist, i když zdání pouze bolestivě klame a vysmívá se. K výraznějším postavám patří také dr. Karel Chlad (zajímavý Michal Dočolomanský s hlasem Ladislava Freje), uhlazený diplomat a Vikin manžel. Manželství je ve stadiu stereotypní zvyklosti a hlavní životní hodnotou je osobní prosperita. A žádné pečlivě ukrývané tajemství se nesmí dostat na veřejnost. Z dalších rolí: mladá a naivně zneužitá dívka Marta (Magda Čermáková s hlasem Lucie Vojtěchové), Vikin mladý milenec Gojko (Daniel Malaniuk s hlasem Davida Prachaře), Tomášova nadšeně světaznalá kamarádka Gábina (Háta Hlavatá), bezdomovec Bobo (Václav Křístek), či Vikina kamarádka z disentu Milena (Milena Dvorská). Corpus delicti chrání svůj záměr recenzovaným slovem. Nespokojenost vnitřních světů je způsobena nefunkčními vztahy. Konflikty čerpají ze stereotypů, nepříjemných ženských zkušeností i osobní polohou s ironickým nadhledem. Corpus delicti občas nadchne, někdy zklame, snaží se pojmout hodně, trpí poruchou pozornosti, trochu selhává a uchvátí hereckým vystoupením jednotlivců.

Mléčná dráha má povrch i hloubku intelektuálního nihilismu. Luis Buñuel ve svém dalším anarchistickém rozpálení hodil odjištěný granát do otevřeného dvorce katolické církve, počkal až zvířený černý prach opět dosedne zpět na zem, chvilku se rozhlížel přes nářek lidských hlasů a obnaženou kostru katolického ritu slavnostně zachytil na filmový pás. Buñuel spolu s Carrièrem přistupují k ceremoniální události vychytrale a zajásají pokaždé, když natrefí na interní kontroverze a protivenství. Vnitřní katolické spory jsou vedeny jako zanícené filozofické diskuze a z honosného chrámového štítu se rozverné boží oko pustilo do svého vlastního bádání. Surrealismus nepotřebuje přímou účast času a svatojakubská pouť pokrývá dva tisíce let promíchaných, rozvětvených i nestálých pravd a tezí. Dotkne se prvního křesťanského rozkolu na nikajském koncilu a Ježíšovy podstaty. Fascinovaně hledí na milosrdné utrpení jansenismu, jeho předurčenost i lítý boj s jezuitskou opozicí. Zasloužený venkovní spánek je přerušen ávilským biskupem, bohoslužbou priscillianismu a fyzickou potřebou uspokojení lidského těla. Pátrá se po pojmech, jejich významech, pravdách i podstatě. Identifikuje se skutek prvotního hříchu, důležitost posvátnosti, charakterní zásadovost tuhých dogmat, nenávist, krutost, klam i nezbytnost krvavých srážek. Průvodci přes nihilistickou klatbu katolického vyznání jsou Pierre (Paul Frankeur) a Jean (Laurent Terzieff), věřící a ateista na posvátné cestě do Santiaga de Compostely. K výraznějším postavám patří pár zanícených protestanských studentů a lovců Rodolphe (Denis Manuel) a François (Daniel Pilon), víceznačný symbol Panna Marie (Edith Scob), její boží syn a spasitel všehomíru lidstva Ježíš (Bernard Verley), věcný a připravený Anděl smrti (Pierre Clémenti) a zanícený odborník na neposkvrněné početí a španělský kněz (Julien Guiomar). Z dalších rolí: pohotově po dětském požehnání s poutníky toužící animírka (Delphine Seyrig), jansenismem rozhořčený jezuita (Georges Marchal), problematikou křesťanského náboženství obeznámený hotelový vrchní číšník Richard (Julien Bertheau), první zásadní a extravagantní setkání poutníků na cestě (Alain Cuny), precizně buřičský markýz de Sade (Michel Piccoli), jeho spoutaně odevzdaná kořist Thérèse (Christine Simon), sama matka představená kláštera jansenismu (Muni), francouzský kněz s churavým mozkem (François Maistre), stroze přísný francouzský četník (Claude Cerval), věrný hrabě jansenismu (Jean Piat), respektovaný ávilský biskup (Claudio Brook), svérázný španělský hostinský (Marcel Pérès), angažovaná učitelka dětského náboženského představení (Agnès Capri), první diákon priscillianismu (José Maria Berzosa), dobrovolně a slastně ukřižovaná jeptiška (Auguste Carrière), nedbalou marketingovou Ježíšovou prezentací nespokojený apoštol Petr (Jean Clarieux), velmi svědomitý španělský četník (Pierre Maguelon), či k opatrnosti horlivým knězem nabádaná mladá panna ve španělském hostinci (Claude Jetter). Film Mléčná dráha si rozverně pohrává s přísným katolickým dogmatem s úsměvem na tváři, čerstvou květinou v náprsní klopě a revolucionářskou písní na rtu při papežově popravě. Znevážení má nejvyšší účinek při slovní přestřelce ověřených pravd, při jejich vzájemném popírání a exhibování morální přetvářky rozkolu ideálů a skutečnosti. Dogmata mají pochybnou konstrukci a vsází vše na strach. Jedinečná nihilistická filozofie ve filmu!

Šimon na poušti je anarchistickým rozvratem a nihilistickou anekdotou Luise Buñuela. Nastražená výbušnina je složena k nohám katolickému kléru. Znevažují se náboženské principy, nadřazeně střežená vlastní důstojnost stavu, rozpor mezi podstatou ideálu a realitou, tvrdošíjné setrvávání v asketickém mučednictví, výlučnost pravdy, štvavé odsuzování pouhé představy hříchu i morální pokrytectví. Nejzávažnějšími body obžaloby jsou neschopnost a neochota pochopení tělesné lidské stránky, nepřizpůsobivost se přirozenému vývoji společnosti, rituální sobectví, pro víru opouštění blízkých osob a přetvářka slov i skutků. Nástrojem anarchistického ničení katolické církve je Simón (velmi zajímavý Claudio Brook), syn Simeona Stylita. Láska k Bohu je jedinou smysluplnou hodnotou života a vše světské je malicherné, včetně rodné matky. Je pokoušen a odolává, je hanoben a setrvává, je konfrontován s mamonem a realitou a odvrací se zády. Osm let, osm týdnů a osm dnů a stejně prohrál na pýchu. Nejrozkošnější postavou je sám ďábel (pozoruhodná Silvia Pinal), smyslové a smyslné pokušení potřeb a chtíče. Miluje Boha a usiluje o jeho pozornost. Koketuje, velebí, hrozí, škádlí, laje, ponouká a raduje se krásou života. Z dalších rolí: pro marnivost čistoty z kláštera vyhnaný mnich Matías (Enrique Álvarez Félix), pokorně skromná a synem opomíjená Šimonova matka (Hortensia Santoveña), ďáblem posedlý a falešné statutární obvinění podávající mnich Trifón (Luis Aceves Castañeda), ctihodný představený mnišského kláštera Zenón (Enrique García Álvarez), zázrakem uzdravený a nevděčný zloděj (Enrique del Castillo), svědomí zpytující a zásadními otázkami Šimona do rozpaků přivádějící mnich Daniel (Eduardo MacGregor), prostoduchý a laskavý trpaslík a pasák koz (Jesús Fernández), či bohatý mecenáš honosného sloupu pokání Praxedes (Ángel Merino). Šimon na poušti je anarchistickým šturmem proti principiální podstatě katolické víry. Nihilismus odhaluje své možnosti uměleckého využití. Luis Buñuel nezapomíná ani na své surrealistické zaujetí a uvádí v život úchvatné obrazy procesu katolické nadřazenosti a morální přetvářky s cynicky stylovým výsměchem.

Film Dívka vystrašeně a s bolestivým výkřikem strhává masku přetvářky a smutně se rozhlíží po neutěšeném morálním stavu společnosti. Pečlivě udržovaná americká bohabojná spořádanost je chycena do vlastní pasti na pytláky, pudové instinkty nemají v skálopevném přesvědčení o své vidině pravdy žádné překážky a tvrdě se dostávají ke svým zájmům. Superego je částečně funkční pouze ve strachu o vlastní bezpečnost, rovnováha se hlídá se střelnou zbraní v ruce. Luis Buñuel v anarchistickém opojení zanechává spoušť ve ctihodné podstatě, obřadně rozebírá bílé ochranné zdi pokrytecké morálky, píská smutnou píseň o agresivitě rasismu a s rozpačitým vzrušením pokukuje po ještě nezralém půvabu dívčího těla. Zloba, zášť, předsudky, chtíč, sadismus, nedůvěra, povýšenost, život se po krátké siestě probudil do existenciálního rozechvění a nic nezůstalo na svém původním místě. Dobro přestává být dobrem, zlo není pouze zlem, jistota je zdáním, slovo se stává obviněním, pocit může být zločinem a laskavost není očistným vykoupením. Hlavním objektem zájmu je Evalyn (pozoruhodná Key Meersman), osiřelé dospívající děvčátko. Školou nepolíbené a bezelstné dítko se instinktivně schovává před lichotkou. Její vnitřní svět je rozerván chaosem, ve kterém nedokáže najít žádný bezpečný úkryt a chtíči je vydána napospas. Dalším objektem zvídavého zájmu pokrytecké morálky je Traver (zajímavý Bernie Hamilton), opatrný černošský hudebník. Falešné obvinění, vycházející z ublížené osamělosti, ho vyhnalo na životní odyseu. Rasismus je háklivý na barvu kůže, pravdu má pod kontrolou bělošský bůh. Rovnováha se udržuje výhružkou a odhodláním. Smutek se zahání jazzovým klarinetem. Hlavním činitelem událostí je Miller (dobrý Zachary Scott), správce ostrovního revíru pro lov kachen. Nesmlouvavě hájí své výsostné území životního prostoru, negr není člověk a mladé holčičky musí poslouchat dobře míněné rady rozumného dospělého. Ústupek humanistické smířlivosti není bohulibým činem, ani šlechetností ducha, nýbrž jen úpěnlivou snahou o procedurální vykoupení se z vlastního hříchu. Touhy nelze bez vybití přemáhat a pocit provinění vždy najde svoji obhajovací řeč. Důležitou postavou je reverend Fleetwood (sympatický Claudio Brook), přijíždějící na ostrov vykonat povinné křesťanské obřady. Je humanistickým řádem života, přesto ani on není bez stopy rasismu ve svém srdci. Je rozohněn, přesto nemá neomezenou autoritu a úzkost duše je ve vlastním zájmu nakloněna k určitým kompromisům. Posledním aktérem komorního existencialismu je Jackson (zajímavý Crahan Denton), Millerův kamarád a lodní spojení s pevninou. K bělošským pokleskům proti mravnosti pohlíží shovívavě, k černošskému obvinění používá jakýkoliv prostředek, vedoucí k přísnému potrestání. Rasismus má pevné kořeny civilizačních tradic. Dívka se dokáže uvolnit ve chvílích odlehčení, přesto střet vášní netouží po milosrdenství. Pokrytectví americké společnosti má své přírodní zabarvení, Buñuel dráždí a útočí proti morálnímu úpadku, obrazová poetika dokáže zachytit rozervanost střetu rozdílných vášní. Život touží po své důstojnosti a Dívka po svobodě.

Nazarin je existenciální prozření nezištného mravního principu a superega lidské společnosti. Luis Buñuel dokonale využil přednosti Galdósovy literární předlohy, zkultivoval své anarchistické přesvědčení a jemné tahy nihilismu budují jedinečné obrazové kompozice se surrealistickou poetikou, antiklerikální symbolikou a citlivě bystrou kritikou stavu společenské morálky. Katolické dědictví Ježíšova učení se nezajímá o upřímnou pomoc člověku, ale pečlivě střeží neporušenou kondici důstojnosti zásluh a moci církve. Nesobecká ušlechtilost je varovným prvkem nebezpečí, celkové uspořádání společnosti se cítí ohroženo a brání se přijmout mezi sebe vznešený idealismus lidského ducha, který je děsivou hrozbou váženého statutu moci. Chudobu zajímá pouze samotná existence důstojného přežití a lidumilnost se pro svou cizorodost ponižuje a týrá, bohatství je zneklidněno a brání se právní ochranou svých svatých zájmů. Samotné křesťanství je v praktickém chodu zatíženou pověrou, obětováním a zneužíváním a na lásku s pravdou nemá prostor, potřebu, ani čas. Ani sociální napětí nemá pro ideály pochopení díky své vlastní zkušenosti se zástupci moci a církve. Hlavní obětí lidské přízemnosti je otec Nazario (velmi zajímavý Francisco Rabal), ušlechtilý obětavec. Sprostá chudinská část je pod jeho hájemstvím, přestože má všechny negativní aspekty bídy každý den naservírovány na jídelním stole. Pomáhá slovem a činem, povzbuzuje, rozdává a krotí nebezpečné vášně trápených duší. Je srážen a hanoben zlobou, frustrací, strachem i závistí, s úsměvem děkuje a putuje dál. Dobro není vnímáno jako dobro a každá ušlechtilá snaha narazí v nepřátelském prostředí na dno svých psychických sil odhodlání. Druhou obětí lidské spravedlnosti je Andara (pozoruhodná Rita Macedo), temperamentní prostitutka. Vlastní hrdost je její jedinou životní hodnotou a zhanobení se trestá v záchvatu hněvu. Její vztah k náboženství je zmrzačen prostředím, vzájemný střet má příchuť sadistického uspokojení. Nakonec i přes zjevné zkratkovité jednání je nejsilnější touhou dostávat i dávat lásku a porozumění. Třetím vyděděncem z chudinské ubytovny je Beatriz (zajímavá Marga López), osamělá žena v zajetí vášně silného muže. Rozpor nitra s realitou se trápí úzkostí, nedobrovolné přijmutí skutečnosti má své velkolepé záchvaty melancholického smutku osobnosti. Idealistická víra pomalu ztrácí pevnou půdu pod nohama. Výraznou postavou je Chanfa (příjemná Ofelia Guilmáin), majitelka a provozovatelka ubytovny pro chudé. V lesku bídy je zapotřebí přísnost i laskavost. Lidská solidárnost má své pragmatické omezení. Důležitou postavou je Pinto (zajímavý Noé Murayama), zástupce macho muže. Zlomil Beatrizinu vůli ke své potřebě potěšení, nevybíravě uchvacuje a jakýkoliv náznak odporu zaslouží potrestání. K výraznějším postavám patří Ujo (sympatický Jesús Fernández), trpaslík a pouliční prodavač dušeného hovězího masa. Je zasažen šípem amorovým a po svém způsobu se dvoří prokleté Andaře. Láska má svou nejčistší podobu. Z dalších rolí: kostelní zloděj, Nazarinův letmý zachránce i chmaták jeho posledního majetku (Ignacio López Tarso), zahořklý vězeň a Nazarinův trapitel (Luis Aceves Castañeda), z nemoci dcerky zoufalá Beatrizina sestra Josefa (Ada Carrasco), kradoucí prostitutka Carmela (Aurora Molina), Nazarinův nadřízený a ctihodný kněz Don Ángel (Edmundo Barbero), či Beatrizina domlouvající matka (Paz Villegas). Nazarin je existenciální zboření ctihodných kulis uspořádání společnosti. Křesťanský ideál vzájemné úcty a lásky zůstal pouze symbolem, pro který není v reálných poměrech žádné vhodné místo a zastání. Jedny dráždí svou askezí, další jí nedůvěřují a horlivě se bouří ve veřejném pohoršení amorálnosti. Nihilismus získal lehkost kultivovaného vyjadřování i cit pro rozpor nitra s vnějškem. Nazarin je jedinečnou satirou, institucionální povýšenost svléká donaha a vykazuje ji do patřičných míst. Vynikající existenciální balada o praktickém stavu křesťanské víry a společnosti.