I Miss Sonia Henie

Během filmového festivalu v Bělehradu Karpo Godina požádal sedm režisérů, aby každý režírovali jeden segment filmu zachycující je v hotelu a předal jim jednostránkovou sadu instrukcí: Každý režisér vyrobí 3 minuty filmu. Film se bude odehrávat v jediné místnosti s kamerou ve stejné pozici pro všechny segmenty. V rámci každého segmentu někdo musí pronést: "I Miss Sonja Henie". Natáčení proběhlo v noci a brzy ráno během festivalu. A můj názor? Výborný experimentální film, kterému ale do pětihvězdičkového hodnocení něco chybí. Zatím jsem ale nepřišla na to, co:) Ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=TJj2nxufNTw&feature=related (21.05.2010)

I Miss Sonia Henie je hračkou nadšeného mládí talentovaných filmových tvůrců. Odlehčení je prvním zákonem a provokace je nutností v lascivnosti. Hlavním rysem je rozvernost, cynismus a exhibicionismus. Dušan Makavejev začal s baletem tváří a jazyků. Frederick Wiseman melancholicky zavzpomínal, Paul Morrissey zašel do neformální roviny a Karpo Ačimović Godina hledal poezii. Miloš Forman a Buck Henry hříčku komplexně rozšířili všemi směry a nezůstali pouze u jazyků. Tinto Brass byl vždy voyeurem a pohrával si s lidskými potřebami. Až stařešina kmene filmových hochštaplerů Mladomir 'Puriša' Djordjevič nás přes barvy zavede k obětnímu beránku, a zvuk ten zní: Sonja Henie. Nevážné, přizpůsobivé, lišácké a solidární. (12.05.2019)

Wtf? Tohle už ani není surrealismus nebo nějaká experimentální tvorba... tohle je spíše naprosto šílené dada. Mnohem zajímavější je celý proces tohoto a jak to vzniklo než samotný výsledek. Prostě jak si hrají režiséři po nocích - myslím, že v té době už museli mít všeci značně napito - je vcelku zajímavé sledovat. Ovšem musím říct, že ten úsek Formana a Henryho byl asi nejlepší - ne že by dával smysl, ale ten závěr byl vtipný. Za to drbající se pár jsem absolutně nechápala a ten úplný začátek byl asi ze všeho nejdivnější a silně připomínal Švankmajerův surrealismus Možností dialogu. No a rozdávající si to dvojici-trojici a poté přicházející bratr, aby řekl slečně v průběhu divného sexu, že jim umřela babička... jo tak to už bylo naprosto šílené. Hodnocení je tady nehorázně těžké - na jednu stranu dokonale a skvěle absurdnědivné, na druhou stranu nepochopitelně a chabě absurdnědivné. (24.07.2014)

Miestami nudiace ako telenovela, miestami krotko zvrhlé, miestami absurdne zábavné. Teda čosi ako nejaká epizóda zo súčasného sitkomu pre nerdov, avšak nie úplne rovnaké. V porovnaní s produktami určenými pre dnešných nonkonformných mladých sa každému chýbajúca Soňa Henieová vyznačuje väčšou podivnosťou a uleteným, zvláštne posunutým humorom. A práve pre túto odchýlku od akéhokoľvek štandardného konzumne-konformného "komediálneho" seriálu sa to dalo v pohode necelých dvadsať minút usledovať, a práve pre svojráznu náladu pri sledovaní niečoho totálne odlišného dávam hodnotenie aké dávam a práve pre nadanosť umelca zmiešajúceho trojminútové fragmenty ôsmich režisérov do veľmi nesúrode-súrodo pôsobiaceho výsledku považujem tento film za skvelý. Pri pozeraní odporúčam odložiť racionálne zmýšľanie, akékoľvek city aj silné mimo zmyslové impulzy bokom. Zameriavajte sa len a výlučne na Sonju Henie! Ale tí režiséri! Bože tí režiséri. F. Wiseman vo svojom silnom období nedlho po nakrútení Základného výcviku, ukazujúceho dril aj zúfalstvo cvičených opíc - vojakov US army vo výcvikovom stredisku vo Fort Knox, o premene človeka na vojaka. K. A. Godina mal za sebou film Zdravi ljudi za razonodu - skvelý velebiaci a zároveň podvratný dokument o ohromnej láske Srbov ku všetkým. Neskôr oficiálne zakázaný film, ktorého sa režim bál. Dušan Makavejev nedávno zrežíroval - W. R. - mysteria organismu - jeden z kľúčových filmov o slobode, sexuálnom uvoľnení - jednoducha skvelá filmová koláž, bežne v kinách a telkách neuvádzaná. Buck Henry mal za sebou scenáre k filmom Mikea Nicholsa Absolvent a Hlava XXII, M. P. Djordjevič zase bizarnú srbskú komédiu Kros Contri. Paul Morrissey zase zrežíroval antifeministický film Women in Revolt, kde chlapi hrali ženy a na ich skúsenostiach ukazuje celkové americké znechutenie a zmätenie novými trendami. Miloš Forman dokončil jeden zo svojich najlepších filmov Taking off, s ktorým síce v USA finančne prepadol, ale zároveň sa presne trafil do zobrazenia doby a vzťahov v amerických rodinách - darmo s úprimnosťou, aj keď humorne a vtipne podanou, niekedy režisér narazí. No a Tinto Brass bol v čase nakrúcania považovaný za Godarda pre chudobných, intelektuálneho režiséra (filmy ako Drop-out či La Vacanza), vzdialeného jeho neskorším soft-pornovým podsukňovým pohľadom, či chlípnym odrazom ženských oblín v oválnych zrkadielkach. Ako vidieť väčšina zúčastnených sa nachádzala vo svojom vrcholnom období, tak prečo sa nepobaviť nimi zrežírovanou podobnou krásne uletenou zábavou, kde nie je nevyhnutný mozog. Stačí ochota akceptovať usporiadanie vecí a vzťahov úplne inak. Úplne. (29.09.2014)

Celkově: vtipná šílenost. Jednotlivě: Makavejev (jazyky) ***, Forman (Dr.) ****, Brass (It hurts!) ***, Morissey (hádka při sexu) **, Wiseman (manželé vzpomínají) ***, Djordjević (detaily) **, Tirnanić (opřeni o zeď) ***. _______ Nade všemi ční Forman a Brass, ale i ostatní se svými výstřednostmi do celé hříčky dobře zapadají. Dobrý dojem po zhlédnutí zůstává i díky tomu, že to je celé důkladně promíchané a dlouhé jen 15 minut. (17.07.2017)