tomtomtoma

Most je slavnostním veřejným prohlášením pacifistického postoje. S tím musel Bernhard Wicki pro počestné společenské zásluze zaujmout, srozumitelně předložený názor, působivé obrazové kompozice zmaru i beznaděje a uměřená citlivost jsou silnou zbraní filmu. Ušlechtilé stanovisko se na veřejnosti bez ostychu podporuje a oceňuje širokou masou. Herectví se sice nedokázalo ubránit patetickým gestům, svalovým křečím a upjaté strojenosti, ale naštěstí se nejedná o trvalý stav. Je slyšet mentorské kárání, humanismus se vzorně staví do přední linie, soutěživost chlapeckého dospívání zde dostává přednost před rozpolcením, zoufalství beznaděje je pečlivě vetkáno do výjevů lidské zkázy a filmová plátna planou ohnivou výzvou, modlitbou a příkladným postojem tvůrce. Hlavním objektem zájmu a nástrojem protiválečného poselství v tehdy stále ještě živé ozvěně rozsáhlých hrůz největšího válečného běsnění je sedm středoškolských spolužáků a kamarádů: klidný, romantický, přemýšlivý a samostatný Hans Scholten (Folker Bohnet), jeho bezstarostný kamarád a druh Albert Mutz (Fritz Wepper), z vlastního slabošského a nevěrného otce znechucený a na akci natěšený Walter Forst (Michael Hinz), na rodinou důstojnickou tradici nedočkavý a hrdý Jürgen Borchert (Frank Glaubrecht), z poskvrněného ideálu platonické lásky mladých let hystericky podrážděný Karl Horber (Karl Michael Balzer), ve školní lásce nepříliš zkušený Klaus Hager (Volker Lechtenbrink) a nejmenší ze spolužáků Sigi Bernhard (Günther Hoffmann). Z dalších rolí: skromná spolužačka chlapců a Klausova školní láska Franziska (Cordula Trantow), čestný třídní učitel chlapců a jímavý hlas humanismu Stern (Wolfgang Stumpf), zkušený velitel chlapců v akci, Unteroffizier Heilmann se smutnou chybou (Günter Pfitzmann), disciplinovaný velitel roty chlapců Hauptmann Fröhlich (Heinz Spitzner), vzorně ctihodný velitel praporu Oberstleutnant Bütov (Siegfried Schürenberg), chudá, starostlivá a vystrašená Sigiho matka (Edith Schultze-Westrum), citlivá a laskavá Albertova matka (Ruth Hausmeister), zámožná, společensky vážená a důstojná Jürgenova matka (Eva Vaitl), zbabělý Walterův otec, místní stranický předák, Ortsgruppenleiter Forst (Hans Elwenspoek), jeho včas do bezpečí odeslaná manželka a Waltrova matka (Trude Breitschopf), vedoucí kadeřnictví a ovdovělý Karlův otec (Klaus Hellmold), Karlova čistá láska a zaměstnankyně i milenka jeho otce Barbara (Edeltraut Elsner), vlídný místní policista Wollschläger (Hans Oettl), či služka i milenka rodiny Forsterů (Herma Hochwarter). Most má ve svém znaku především protiválečné poslání, s naléhavým přesvědčením je podáváno národní selhání válečné agrese a výstava působivých obrazů předsmrtné agónie. Obrazově brilantní kompozice, chvályhodné svým předsevzetím i poselstvím, byť je film herecky neurovnaný.

Černý Orfeus je vznešenost řeckého ducha se špetkou lechtivosti francouzského rokoka a s plnou hrstí brazilské uvolněné hravosti i teatrální hysterie ve vzletně euforickém a éterickém vlnění riodejaneirského prosluněného ovzduší. V roce 1906 napsal tamní rodák João do Rio, autor knihy Náboženství Rio de Janeira, o svém městě: "Jsou tu swendeborgiáni, literární pohané, fyziolatři, zastánci exotických dogmat, reformátoři života, uctívači ďábla, pijáci krve, potomci královny ze Sáby, judaisté, schismatici, spiritualisté, šamani vúdú z Lagosu, ženy oslavující oceán, všechny kulty, všechny víry..." Mnohé ze svobodomyslné brazilské podstaty zůstalo zachováno, i romantické opojení rebelií chudých, i ušlechtilé ideály a estetika základního principu řeckého ducha, Roku 2006 třicet statných českých ragbistů překotně a s hrdelním jásotem odevzdávali své skromné finanční příspěvky černošskému Bratrstvu Krista Redentora, jejich výběrčí byli vyzbrojeni růženci a samopaly AK-47. Marcel Camus roku 1958 vyslyšel noblesní kouzlo Rio de Janeira, nezkrotný hlas živočišného temperamentu srdce života, vlnění tělesné smyslnosti boků, opojnou auru romantické žádostivosti, poetickou melodičnost divadelní hry Viniciuse de Moraese i přepracování k filmovému scénáři Jacquesem Viotem. Řecká tragédie neztratila nic ze své velikosti, život se vlní v rytmu samby, cesta podsvětím je zasvěcovacím rituálem Macumby. Život tepe vášní, poetika se laská se symbolikou, romantika se ve vzájemném okouzlení vznáší nad přítomností, žárlivost v horkém vzduchu vztekle hoří a brazilské slunce se každé ráno přivolává básní a zpěvem. Hlavní postavou brazilské dychtivosti a přímočarosti příjímání života je Orfeus (pozoruhodný Breno Mello), hlavní tvář školy samby z riodejaneirské favely Babilonia a řidič tramvaje. Život je ve znamení radosti, zpěvu, tance a půvabu žen. Legendární láska a nejromantičtější polibek života jsou velikým osudem a nehynoucí slávou romantismu. Druhou hlavou antického mýtu ve zvlněných brazilských barvách je Eurydika (zajímavá Marpessa Dawn), chudá venkovanka na útěku před bídností domova a v úzkosti strachu neodvratné předurčenosti. Osudová láska je nejopojnější částí života, je uspokojením i naplněním. Důležitou postavou je Mira (zajímavá Lourdes de Oliveira), atraktivní a majetnická Orfeova snoubenka. Život má svůj předpokládaný vývoj, případné změny nejsou nikomu rozhodně povoleny. Významnou postavou je Serafina (velmi příjemná Léa Garcia), bezelstně bezprostřední a ochotně pomáhající Eurydičina sestřenice. Život je vlnou opojné radosti. Tělesným slovem poezie je smrt (Ademar Da Silva), celá sláva a kosmická krása života. Z dalších rolí: statný námořník a Serafinin dobrácký snoubenec Chico (Waldemar De Souza), laskavý rádce a starý hlídač tramvajového depa Hermes (Alexandro Constantino), Orfeův malý druh a bezprostředně upřímný bratříček Benedito (Jorge Dos Santos) a jeho nejlepší kamarád a začínající talentovaný muzikant Zeca (Aurino Cassiano). Rio de Janeiro s noblesně vznešenou hrdostí víří životem, magické zurčení vzduchu je nakažlivé, poezie se v elegantních křivkách veršů řídí tónem hudby, příbojem vln i slunečním jasem. Rio de Janeiro je mou intimní vzpomínkou a Černý Orfeus odhaluje zář i nezdolného řeckého ducha města. Temperament života v poetickém chvění!

Twixt svým vzezřením i náladou odpovídá standardní filmařské rutině zvuku se jménem Francis Ford Coppola. Stížnosti diváků nad neschopností konzumního filmového režiséra u hororového žánru je úsměvná, Coppola svou kariéru započal s hororem a několikrát se k němu během kariéry s úspěchem a ovacemi vrátil. Twixt zaujme netradičním postupem, z něj je uhnětena konstrukce příběhu i extravagantní taneček napětí, i když se mu cestou tradičně roztřesou kolena a několikrát dokonce upadne obličejem do výmolu prašné cesty. Coppola dokonce z těch pádů dokázal předstírat záměr toku proudu zábavy. Twixt je halucinačním chvěním, rozplývá jistoty a v posedlosti dychtí po poezii za úplňkové noci. Coppola na malou chvilku dokáže osvobodit svůj vnitřní svět a pláče svou bolest ve vizuální stylizaci škrobených vidin. Rytmus odlehčení není závadou, ale elegantním oproštěním se ze rdousících spár pocitu vlastní viny. Twixt dokáže pobavit toho, kdo zatvrzele nelpí na klišé a neočekává obvyklý žánrový balast, byť je to stále jen a pouze Coppola. Hlavní postavou hororozujících halucinací je Hall Baltimore (velmi příjemný Val Kilmer), spisovatel brakové literatury s niternou bolestí. Stereotyp obživy se v odrazu dosud nepřekonaného traumatu otupuje alkoholem, přesto se návštěva zapadlé venkovské díry znenadání stává toužebně očekávanou možností k narovnání vlastní sebeúcty. Hon na upíry, čarodějnice a ďábla v sedmiboké zvonici může započít. Výraznou postavou je Bobby LaGrange (zajímavý Bruce Dern), místní šerif a nadšený fanoušek brakového hororu Baltimorových knih. Spořádanost života se musí řídit přesně danými pravidly, každá odlišnost ve znamení stínu je možným zdrojem zla. Hlavní ženskou postavou je Virginia (Elle Fanning), zbloudilý duch místa zločinu a ve spásu pomoci doufající halucinační mámení. Rozplývání některých uživatelů nad krásou dvanáctiletého děvčátka je všeříkající a zlo má zde proto své jasné rozhraní. Důležitou postavou je Edgar Allan Poe (sympatický Ben Chaplin), duch nejvíce upřednostňované tváře americké romantické literatury. Kdo jiný by měl být průvodcem bídnosti lidského nitra? Kdo jiný by měl být rádcem tvůrčího psaní? Z dalších rolí: finanční mizérií Hallova velmi nespokojená manželka Denise (Joanne Whalley), Hallův stále nervózní knižní vydavatel Sam Malkin (David Paymer), ctihodný pastor a dobrodinec sirotků Allan Floyd (Anthony Fusco), prokletý básník upíří noci Flamingo (Alden Ehrenreich), či šerifův zástupce Arbus (Bruce A. Miroglio). Twixt nepatří v Coppolově filmografii k tomu horšímu. Otevírá svou niternou bolest, celkem věrohodně předkládá hledání tvůrčích sil, nápadů, postupů i pointy, dosahuje napětí i zlehčení. Twixt je sympatický svým ztřeštěnějším odklonem od prověřených postupů režiséra.

Mládí bez mládí je sice s velkou pravděpodobností niterným filmem Francise Forda Coppoly, ale co je to platné? Coppola je výjimečným vypravěčem, ale není psychologem, ani filozofem a nepovažuji ho ani za umělce. Mládí bez mládí se jeví ve svém celku spíše jako úlitba moderním životním trendům, aktuálnímu společenskému vkusu, západní fascinaci východním náboženstvím a mysticismem a jako potřeba sdělit moudrost vlastních zkušeností a pocitů. Mircea Eliade byl religionista, literát, erotoman a fašista. Snad lze pro něj použít i termín filozof, byť bylo jeho myslitelské období pod věčným a vděčným vlivem Friedricha Nietzscheho, který zase vycházel z Arthura Schopenhauera. A tak nepřekvapí dualismus a reinkarnace. Svět jako představa, svět jako vůle, podstata člověka nezávisí na myšlení, svět je alogický, láska je iluze k rozmnožování, nekonečná vůle naráží na omezené naplnění, bolest je skutečnou realitou života, slast a štěstí jsou negativním stavem bytí bez přítomnosti bolesti, umění je estetickou útěchou života, niterné popření vůle je etickým vykoupením světa, život ve lži po smrti Boha, velikost řeckého duchu, zprofanovaný pojem nadčlověk, titanismus a zakořeněné morální rozpory. Neznám literární předlohu Mládí bez mládí a nedokáži posoudit, zda Coppola správně pochopil posvátnost, chaos a kosmos, či jen udělal ústupky tendencím a západním myšlenkovým principům postoje k východní mystice ducha. Knihu Mýtus o věčném návratu od Mircea Eliadeho lze ovšem k hloubavému čtení doporučit! A nejen ji. Hlavní postavou Coppolova uhranutí mysli vznešeností filozofie a východním mysticismem je Dominic Matei (velmi zajímavý Tim Roth), rumunský profesor lingvistiky. Pohrává se s časem, využívají se protiklady a kontrasty, zajímá se o dualismus i dvojznačnost, zkoumá lidskou duši i její věčný zápas s tělesností, pozorují se zářezy do prostoru, mění se pozice, hemží se s podstatou a hledají se nové prostory k pochopení i uchopení. Láska je potřebou i obětí, bolest je inspirací, uspokojení je slabostí i nejpřirozenějším postojem. V Coppolových rukách režiséra je kladen důraz na efektivní formu vyprávění a je nadřazena duchu i metafyzické podstatě. Hlavní ženskou postavou je Laura alias Veronica alias Rupini (zajímavá Alexandra Maria Lara), Dominicova životní láska i prostředek jeho životního bádání. Je milována i zneužívána, je živoucí bytostí i nástrojem k transcendentální zkušenosti a poznání posvátna a dotyku kosmogonie. K výraznějším postavám patří profesor Roman Stanciulescu (sympatický Bruno Ganz), Dominicův lékařský dozor při jeho zotavování i jeho transformaci k vyššímu stupni vědění a myšlení. Z dalších rolí: věrný nacista, Hitlerův pohůnek a lékařsko-vědecký experimentátor, hledající vyšší formu lidského bytí Josef Rudolf (André Hennicke), místopředseda fašistického římského orientální institutu profesor Giuseppe Tucci (Marcel Iureș), indický učenec a svatý muž (Adrian Pintea), snová nejistota a ženský šarm pokoje číslo šest (Alexandra Pirici), americký reportér časopisu Life Ted Jones (Matt Damon), přívětivá a ochotná hotelová recepční (Anamaria Marinca), či překvapený švýcarský policista (Gelu Nitu). Mládí bez mládí je spíše jen filozofickým mámením, zneužívá střet mysticismu s nacistickým peklem a láska je pouze okrajovým motivem. U komentářů nejvyššího hodnocení zarazí sdělení o nepochopení viděného, nechť žije Coppola ze slávy! Coppolova filmová cesta filozofií se vydařila jen na půl, je zdeformována spotřebním stereotypem západní kultury. Coppola je zkušeně efektním vypravěčem, ale není žádným myslitelem a ani jeho nekonečně intimní touha po mládí ve vlastním stáří výsledný dojem nezachrání.

Supernova je braková uchylárna a sci-fi horor k tomu. K výrobě filmovému propadáku se nikdo nechce otevřeně hlásit. Film režíroval Walter Hill, byť nakonec z projektu uraženě odešel a v titulcích se nechal uvádět pod pseudonymem Thomas Lee. Přínosem Jacka Sholdera se nemá cenu vůbec zabývat a nejpřitažlivější jméno ve zdejší tiráží, Francis Ford Coppola, se podílelo na novém střihu a jiných technických vylomeninách, ale za režiséra filmu ho nelze označit. Supernova se pokouší využít moderní trendy a mizerně až nabubřele vytváří punc správně oduševnělé zábavy. Hrdinou nezdařeného vesmírného tripu, který má závažné dopady na celý známý i neznámý kosmos, je Nick Vanzant (James Spader), svérázný, zkušený a zodpovědný kapitánův zástupce. Šarmantně romantickým doprovodem hrdiny je Dr. Kaela Evers (Angela Bassett), hlavní lékařka vesmírného plavidla i objekt soustředěného mužského zájmu. Jediným zákeřným padouchem je Karl Larson (Peter Facinelli), jeho motivace trpí mozkovou poruchou a jediným jeho úkolem je řádit. Z dalších rolí: trénovaná a certifikovaná zdravotnická profesionálka s dilematem tělesnosti Danika Lund (Robin Tunney), její žárlivý životní přítel a člen zdravotního personálu lodi Yerzy Penalosa (Lou Diamond Phillips), citově nevybitý technik plavidla Benjamin Sotomejor (Wilson Cruz) a oblíbený kapitán vesmírného korábu A. J. Marley (Robert Forster). Supernova si své fanoušky jistě najde i přes všechny zdejší negativní komentáře. Zabývat se dále tímto filmem jistě netřeba.

Vyvolávač deště je triumfem vůle politicky korektního humanismu. Vyvolávač deště je jen uniformním produktem americké filmové výroby, je vypočítavý a sterilně uvědomělý. Vyvolávač deště je uhlazenou chloubou amerického předsevzetí lidství o formě a potřebách společenské spravedlnosti. Výlevy o "zralé solidnosti" a "nelaciné efektnosti" jsou ochranou hradbou a sebechválou pokrytecké sebedůvěry politické korektnosti. Francis Ford Coppola je důstojně střeženým symbolem úspěchu americké cesty životem, ve Vyvolávači deště se dokázal vyhnout chlapácké stylizaci a vychytrale buduje záslužný pomník lidského hrdinství. Negativní aspekty moderní společnosti jsou každodenní přítomností, ale novodobý bohatýr se dokáže oprostit od všech vlivů zla, překonává i svou podstatu niterné bolesti a stává se příkladným a obdivovaným bojovníkem dobra a spravedlnosti. Politicky korektní humanismus se rozzářil do celého světa. Ne všechno je špatné, upřednostňování dobra před zlem je chvályhodné, humorné zlehčení je vkusné a často i zábavné, ale budování pomníku se neobejde bez melancholicky tklivých gest nestřídmé heroizace. Hollywood provolává slávu hrdinovi, k velkému ozdobnému nápisu ve zlaté barvě na památníku se s hlubokou úctou kladou květiny, tleská se a zaníceně horuje pro slávu politické korektnosti a utkvělé představy o humanismu. Pokrytectví a zkušený kalkul čpí celým filmem a ač je dílo z lidského hlediska sympatické, není co chválit, není nad čím plesat. Forma a způsob hry pro mě představují lacinou a falešnou podbízivost. Oslavovaným hrdinou politicky korektního humanismu je Rudy Baylor (sympatický Matt Damon), talentovaný právník na úplném počátku své životní pouti. Nepříjemná zkušenost dětství se dokázala přenést přes bolestný pocit ublížení a v zápalu mladického ideálu se vrhá do boje utlačovaných proti nespravedlnosti moci a peněz. Hrdina je vskutku ušlechtilý, zastává se slabých a nevinných. A slaví samá vítězství, ach! Hlavní ženskou postavou je Kelly Riker (sympatická Claire Danes), mladá dívka, sužovaná domácím násilím. Ovšem je tu hrdina, který svou střídmou a nevtíravou šlechetností koná zázraky. Důležitou postavou je Deck Shifflet (příjemný Danny DeVito), Rudyho životem a právnickou praxí protřelý společník. Je nenápadnou silou spravedlnosti a zastáncem utlačované chudiny. Hlavní tváří zlovůle moci je Leo F. Drummond (příjemný Jon Voight), velmi úspěšný hlavní právní zástupce proklínané zdravotní pojišťovny. Cynická krutost skutečného života se dostává do střetu s idealismem mládí a sváří se v soudní síni. Nejúčinnější zbraní politicky korektního humanismu je Donny Ray Black (Johnny Whitworth), leukémií vážně postižený mladík chudších poměrů. Správná strana dobra musí být velmi snadno a rychle rozpoznatelná. K výraznějším postavám zde patří Dot Black (sympatická Mary Kay Place), nešťastná matka Donny Raye. Bolest, vztek, a výsledku soudního procesu se prý říká spravedlnost. K výraznějším patří také Colleen 'Miss Birdie' Birdsong (velmi příjemná Teresa Wright), laskavá stará dáma s rozvernější náladou bytí. Ale lepšího domácího by si hrdina nemohl představit. A vidět je zde také Tyrone Kipler (sympatický Danny Glover), ctihodný soudce případu s náklonností pro idealismus mládí a společenskou spravedlnost. Z dalších rolí: velmi úspěšný, kontroverzní a nekonvenční právník a první Rudyho zaměstnavatel J. Lyman "Bruiser" Stone (Mickey Rourke), první a idealismu nepříliš nakloněný soudce případu Harvey Hale (Dean Stockwell), důležitá svědkyně i bývalá zaměstnankyně zdravotní pojišťovny Jackie Lemanczyk (Virginia Madsen), hlava zdravotní pojišťovny Wilfred Keeley (Roy Scheider), válečnou službou vlasti poznamenaný Donny Rayův otec Buddy Black (Red West), či Kellyin hrubiánský manžel - násilník Cliff Riker (Andrew Shue). Vyvolávač deště je filmem od zkušeného režiséra a na vedení příběhu je to znát. Politicky korektní humanismus vládne pevnou rukou, kultivovaně šíří svou sympaticky usměvavou tvář a bojuje za svou slávu i za spravedlnost. Sympatické, vypočítavé, vypulírované, sladké, efektní, falešné, podbízivé, nepodstatné z filmového i lidského stanoviska.

Jack je politicky korektní humanismus doby spotřební. Francis Ford Coppola se za výsledek filmu nestydí a nemá k tomu žádný důvod, finanční výtěžek dělá čest zavedenému jménu. Coppola neexperimentuje, zná zákonitosti trhu a podřizuje jim každý aspekt. Americká mánie po silných příbězích a společenská poptávka politické korektnosti umožňují předražené prodávání laciných chrchlů konzumní podbízivosti. Coppola není umělcem, ani originálně nebojácným filmařem, je pouze zručným a vychytralým obchodníkem s teplou vodou. V Jackovi prodává přeslazenou limonádu, nevybíravě útočí na city a touží každého dojmout svým působivým humanistickým gestem. Zrychlení je opakem podstaty a slouží jen pro zvýraznění efektu. Komická rovina není špatná a pokud by Coppola vypočítavě netrval na melancholicky podlézavém harašení, byl by Jack příjemně zábavným odreagováním za chmurných dní. Ale proč k tomu dodávat velké pytle hnoje emočního vydírání a unifikovaně sterilní pózu politické korektnosti? Hlavní postavou hollywoodské limonády je Jack Powell (sympatický Robin Williams), desetiletý chlapec s extravagantní buněčnou poruchou. Kontrasty jsou vždy základem odlehčení a laskavého tónu, bohužel Coppola měl mnohem vyšší ambice, cestě úspěchu neponechal nic náhodě a vytrvale útočí konvenčně na vděčné konzumní publikum každou známou spotřební zbraní. Hlavní ženskou postavou je Karen Powell (velmi příjemná Diane Lane), Jackova starostlivá maminka. Deformace obvyklého plynutí lidského života je zdrojem mateřského strachu. Láska plná obav se marně snaží obelstít realitu. Výraznější postavou je též Brian Powell (sympatický Brian Kerwin), Jackův laskavý otec. Je starostlivý, přesto se jeho vnitřní strach dokázal smířit se skutečností a nezatracuje běžný životní rytmus. Humanistickým symbolem je slečna Marquez (atraktivní Jennifer Lopez), vzor ušlechtilé učitelky na základní škole. Druhým pilířem hlasitě proklamovaného a zářícího humanismu je Lawrence Woodruff (sympatický Bill Cosby), šlechetný soukromý učitel a nejlaskavější politicky korektní hlas nitra lidského dobra. Významnější postavou je Dolores Durante (zajímavá Fran Drescher), osamělá matka Jackova spolužáka s energickou touhou po úplném rodinném vztahu a uspokojení. Důležitou postavou je Louis Durante (příjemný Adam Zolotin, v maturitním věku Michael Madland), Jackův spolužák a jeho nejlepší kamarád s klasickým přátelstvím na celým život. Z dalších rolí: další členové party nejbližších školních kamarádů Edward (Todd Bosley, později Matt Kroot), John-John (Seth Smith, později Tyler Smith) a George (Mario Yedidia, později Ryan Kennedy), společenský muž v krizi středního věku Paulie (Michael McKean), překvapený gynekolog Dr. Benfante (Allan Rich), nerozlučné kamarádky ze školních lavic Phoebe (Jurnee Smollett-Bell, později Kamela Peart) a Jane (Dani Faith, později Jennifer Hagan), neurvalý hospodský hrubián (Edward Lynch), zaskočený barman (Don Novello), ředitel základní školy McGee (Al Nalbandian), či další Jackovi spolužáci Victor (Hugo Hernandez) a Eric (Rickey D'Shon Collins). Jack je obvyklým filmovým produktem hollywoodské komerce. Ne vše je špatné, ale obal a struktura stvořená z gest ušlechtilosti, politicky korektního humanismu a laciné podbízivosti nejsou hodny obdivu, ani náznaku uznání.

Dracula Francise Forda Coppoly je vizuálním obžerstvím kultu strhující spotřební zábavy moderního věku. Všemu vévodí urputná snaha o oduševnělost, té podléhá obraz, výraz i spletitost motivací a zdeformované linie přespříliš dychtivého děje. Říká se tomu styl, byť přesnějším výrazem je stylizace, ze které spotřební publikum říhá blahem a v okouzlení velebí důraz filmového efektu. Prázdnota duše a smysluplnosti Coppoly dosahuje jednoho ze svých vrcholů a uchvácení diváci tleskají v úžasu krve, bujných sexuálních hrátek a lascivnosti. Dracula jako oběť krutého osudu, který sprostě ukončil jeho niterné naplnění, není vyloženě špatným nápadem, jen by nesměl umanutě setrvávat v hororové formě. Moderní věk konzumu se snaží koncentrovat drobnosti do celku a charakteristika gotického hororu se vyhrazuje, přetéká své původní označení a z rozkvetlé louky se rázem stává podmáčená bažina. Divák si může vybrat, zda se chce bát, smát, posmívat, lehce sexuálně stimulovat, nebo něžně rozjímat nad urousanou stopou melancholie romantiky. Ale ani moderní představa vtipné obrazové nestřídmosti nedokáže zakrýt prázdnotu, která se sebestředně vydává za umění. Osudem sužovaným hrdinou je hrabě Dracula alias Vlad III. (Gary Oldman), rumunský národní hrdina. Bolest vnitřního světa se proměňuje v sadistické sexuální uspokojování, přesto stále větří lásku života a opětovné intimní naplnění. Chudinka Vlad! Hlavní ženskou postavou je Mina Harker, rozená Murray (půvabná tvářička Winona Ryder, též v roli Vladovy manželky Elisabety), mladé, skromné, útlocitně spořádané a vzdělané děvče skromnějšího původu. Živoucí princ na obzoru je tajným romantickým snem mladých dívek a chtíči podbřišku nelze donekonečna odolávat. Výraznou postavou je Jonathan Harker (Keanu Reeves), Minin snoubenec a mladý zaměstnanec realitní společnosti s péči o nového zazobaného klienta z Rumunska. Morální zásady nezkušeného mládí se nedokáže ubránit sexuálnímu napětí a uspokojivé smyslnosti perverzních hrátek. Důležitou postavou je Abraham Van Helsing (příjemný Anthony Hopkins, též v roli Vladova kněze), profesor lékařství a znalec upírského prokletí. Život je hrou a ani boj na život a na smrt není hravosti na překážku. Významnou postavou je Lucy Westenra (smyslná Sadie Frost), Minina nejlepší kamarádka z lepších poměrů. Je obklopena nápadníky a dobrovolně podléhá svůdnosti temné stránky a živočišného chtíče. Uspokojující tvrdý sex je mocnou zbraní. K výraznějším postavám patří také Dr. Jack Seward (Richard E. Grant), jeden z Lucyiných nápadníků, bezradný z neznámé choroby lidského těla. A také anglický sir Arthur Holmwood (Cary Elwes), Lucyin aristokratický snoubenec, překvapený z průběhu nakažlivé upírské nemoci. Z dalších rolí: poslední Lucyin nápadník a bohatý Texasan Quincey P. Morris (Billy Campbell), do blázince zavřený Jonathanův předchůdce v realitním zaměstnání R.M. Renfield (Tom Waits), Jonathanův londýnský nadřízený Hawkins (Jay Robinson), či nenasytné Draculovy nevěstky (Monica Bellucci, Michaela Bercu a Florina Kendrick). Coppolův Dracula je typickou tváří moderní spotřební zábavy. Lze volat do široka ať žije pompézní efekt a stylizovaná výřečnost i dětinská hravost prodejního ducha, která nese zasloužené ovoce finančního vítězství. Oscar pro mě není známkou kvality, ale uslintaných gest za zásluhy a komerční úspěch. Nadýchané obžerství je prázdným gestem. Tento druh zábavy mi není blízký, ani sympatický, natož obdivovaný a vyhledávaný. Dracula není uměním, ale jen mizerným obchodním artiklem s jedinečnou marketinkovou propagací.

Povídky z New Yorku jsou utkány v odlehčeném pohledu na nejlidnatější město Spokojených států amerických. New York je světovým centrem obchodu, finančnictví, médií, politiky, vzdělání, zábavy, umění, reklamy i módy a zachytit nenucený půvab nejproslulejšího města je pokaždé svatou výzvou ctižádosti filmových tvůrců. Tři výrazní filmoví režiséři amerického původu spojili své schopnosti a znalosti ve snaze zaujmout, pobavit, rozveselit. Tři příběhy, tři odlišné postoje, tři různorodé pohledy na město měst, tři druhy filmařské rozjívenosti, kde jediným společným průsečíkem ruchu emoci je Paul Herman v nepodstatných hereckých rolích a termín láska v pestrých barvách života. Martin Scorsese vše rozjíždí povídkou ŽIVOTNÍ LEKCE na příznivé přílivové vlně ironie. Láska je základní potřebou tvůrčí múzy, přesto není jedinec v systému hry trvale nenahraditelný. Hlavní postavou je uznávaný a úspěšný abstraktní malíř Lionel Dobie (dobrý Nick Nolte) a jeho potřeba ve tvoření úzkosti. Jeho protějškem je Paulette (zajímavá Rosanna Arquette), netalentovaná studentka malířství a Lionelova múza v rozpolcenosti touhy, rozumu a vzájemného využívání. Zaujme Paulettina jednostranná známost a komik snobsky intelektuálního podání Gregory Stark (Steve Buscemi), moderní malíř a sebevědomý Paulettin svůdce Reuben Toro (Jesse Borrego), lehce nervózní kurátor Lionelovy výstavy Phillip Fowler (Patrick O'Neal) a nová i mladá naděje něžného políbení múzy lásky utrápeného malíře (Brigitte Bako). Francis Ford Coppola nabízí efektní obrazové hrátky prominentního dětství ŽIVOT BEZ ZOÍ. Dětská přemoudřelost, nadstandard životního luxusu a roztřesené zdání orientální pohádky zanechávají rozpaky. Hlavní postavou je Zoë (Heather McComb), povýšeně šťastné dítě, které si vždy a všude ví rady. Zaujme matka na cestách profesní fotoreportáže Charlotte (Talia Shire), otec a nejlepší flétnista světla světa Claudio (Giancarlo Giannini), spolehlivý sluha Hector (Don Novello), nový arabský spolužák Abu (Selim Tlili) a sjetá princezna Soraya (Carole Bouquet). Láska si hraje na schovávanou, ztrácí se a nachází. Bohužel nejpříjemnějším momentem povídky je jen hudební koncert v Propylajích athénské Akropole. Woody Allen vše ukončuje svým OIDIPOVÝM ZTROSKOTÁVÁNÍM v režimu a ve struktuře rozjívené ztřeštěnosti. Láska čeká na souhlas i soulad schválení. Hlavním zájmem událostí je padesátiletý právník Sheldon Mills (velmi příjemný Woody Allen) a jeho hledání vhodného životního partnera. Jedinečným názorovým oponentem je jeho stará matka (velmi zajímavá Mae Questel), velmi náročná k synovu způsobu životu a naprosto indiskrétní v intimně osobní rovině. Zaujme Sheldonova přítelkyně se třemi doživotními závazky Lisa (Mia Farrow), amatérská vymítačka ďábla Treva (Julie Kavner), Sheldonův psychoanalytik (Marvin Chatinover), poctivý kouzelník Shandu (George Schindler), překvapený a opatrný vedoucí divadla (Larry David), hluchá teta Ceil (Jessie Keosian) a Sheldonův nadřízený pan Bates (Ira Wheeler). Povídky z New Yorku otevírají rozradostněnou slavnost tří amerických celebrit filmové režie. Martin Scorsese okouzlí a pobaví svou ironií i pocitem úzkosti. Francis Ford Coppola opět dokládá, že je efektním vypravěčem bez hlubšího smyslu a pochopení nitra. Jeho malý příspěvek je rozčarováním. Woody Allen svou neurotickou ztřeštěností celkový dojem mírně vylepšuje, přesto nedokáže udržet kvalitu po celou dobu a kluzké podrážky se občas smeknou ze zamrzlé hladiny vkusu. Povídky z New Yorku jsou lehkým filmovým občerstvením.

Tucker: Člověk a jeho sen využívá nejžádanější hollywoodský motiv, cestu za americkým snem. Preston Thomas Tucker, jeho životní příběh je pro příznivější přijetí upraven. Jedinec se skromnou rodinnou podporou stojí proti zlovůli politické a ekonomické moci, přesto hýří optimismem a nápaditostí při zdolávání nepřízně osudu i trpělivé přeměně ctižádostivého a výsostně osobního snu ve skutečnost života. Působivé lidské příběhy jsou páteří spotřebního trhu, Francis Ford Coppola dostál svému jménu a efektně nabarvil tóny vyprávění ušlechtilostí, vytrvalým nadšením a pastelovou svatozáří. Zkušeně dojímá, rozmáchle maluje slávu doby i okamžiku a staví další pečlivě udržovanou a napomádovanou oslavnou slavobránu studiové filmové výroby. Opěvovaným hrdinou vymydleného příběhu společensky vítaného maniaka, posedlého od útlého dětství automobily, je Preston Tucker (sympatický Jeff Bridges), ctižádostivý podnikatel, toužící po nesmazatelném zapsání do historie. Vize automobilové budoucnosti se musí zdůraznit v bezpečnostní a technické inovaci, sympatie se proudem ženou pouze na jednu stranu a správná strana je tak za každé situace snadno rozpoznatelná. Hlavní ženskou postavou je Vera Tucker (příjemná Joan Allen), Prestonova vzorová manželka. Je atraktivním protějškem svého energického muže, je jeho starostlivým ochráncem, oddaným zastáncem i nejněžnějším povzbuzením. Výraznou postavou je Abe Karatz (velmi příjemný Martin Landau), newyorský finančník a Prestonův partner při uskutečňování snu a sériové výrobě nově pojatého osobního automobilu. Zdvořilá ušlechtilost se srdečně uklání na všechny světové strany. K výraznějším postavám patří Alex Tremulis (sympatický Elias Koteas), průmyslový designér v automobilovém průmyslu a Prestonův vděčný pomocník při vývoji podoby vozu. A k výraznějším patří také Eddie Dean (příjemný Frederic Forrest), Prestonův upřímně dlouholetý spolupracovník a šikovný technik motorového vývoje. Je zde také Preston Tucker, Jr. (zajímavý Christian Slater), nejstarší Prestonův syn, upřednostňující před vysokoškolským studiem práci na budování velkolepého snu otce. Z dalších rolí: věrní spolupracovníci Tuckera při výstavbě nového auta Stan (Don Novello) a Japonec Jimmy Sakuyama (Mako), Prestonova dcera Marilyn Lee Tucker (Nina Siemaszko), Prestonův syn Noble Tucker (Corin Nemec), vstřícný obchodní velkomagnát Howard Hughes (Dean Stockwell), ostražitý senátor za Michigan Homer Ferguson (Lloyd Bridges), velmi schopný žalobce u soudu Otto Kerner (Peter Donat), protřelý ředitel nového automobilového výrobce značky Tucker, pan Bennington (Dean Goodman), Fergusonův velmi schopný prodloužený zrak (John X. Heart), soudce procesu Igoe (Joe Miksak), či Prestonův laskavý obhájce Kirby (Jay O. Sanders). Tucker: Člověk a jeho sen je ctihodně humanistickým filmovým výrobkem velkého studia. Sympatická tvář, ostře ozářené pódium, načechrané prostředí, sterilní nepropustnost, ušlechtilost a svaté právo na uskutečnění amerického snu. Standardně unifikovaná filmová podívaná komerčního střihu.