Youth Without Youth

Mircae Eliade, autor literárnej predlohy Youth Without Youth patril medzi významných filozofov 20.storočia (aj keď sa do osnov pre stredné školy nedostal-miesto mu zabrali nemeckí a francúzski filozofi zaradení do medzivojnovej filozofie). Náboženstvo, jazyk, čas, teória večného návratu (archetypy a ich opakovanie), priestor a čas; snaha dosiahnuť poznanie o počiatku, duchovné "cestovanie v čase"..Hoci som Youth Without Youth zatiaľ nečítala, priznávam nesmiernu chuť, a to práve vďaka Coppolovmu filmu. Žiaľ, tentokrát to nie je práve kompliment jeho režijnému počinu. Myslím, že toho bolo jednoducho príliš veľa a filmu nestačili sily. Trvalo mu príliš dlho, kým si podopĺňal všetky potrebné východiská, veľa toho nechal na slová a bol trochu zmätočný. /// Prosím, prihláste sa, kto ste mali pocit, že štýl sa nechal viesť tak trochu Jarmanom - Wittgensteinom (uvítam aj ďalšie tiky ;-) ) a ešte niečím (fakt si teraz nespomeniem), čo ale v konečnom dôsledku nepomohlo a film zostal nerozhodným hybridom na pol ceste k niečomu (buďto úvahe, alebo rozprávaniu, alebo aspoň rozprávaniu s úvahou). /// (01.03.2008)

Asi úplně nerozumím Coppolovým efektům, jako jsou objevující se růže, odrazy v zrcadlech či motiv dvojnictví, jejichž významová přetíženost mě zmátla natolik, že nevím, zda jsem viděla napínavý thriller, hluboký film s propracovanou symbolikou, prázdnou slámu s propracovanou symbolikou nebo od každého něco. Nevadí, důležitým poznatkem je, že i lingvisté mohou zažívat dobrodružství, oproti nimž jsou úprky Indiana Jonese hadr. (02.08.2011)

Ty tři hvězdičky jsou za skvělého Tima Rotha a motiv dvojnictví, které mě jako milovnici Dostojevského fascinuje. Film jako takový mi ale připadal velmi zmatený a nesouvislý, jako by se do něho Coppola snažil nacpat co nejvíce témat, která ovšem nedrží moc pohromadě. Byly tam některé scény, které mně zaujaly, ale měla jsem co dělat abych udržela během sledování pozornost, přitom mi nedělá jindy problémy sledovat snímky s o hodně pomalejším tempem. Je však také možné, že jde o geniální dílo, které jsem prostě jen nepochopila, což také upřímně přiznávám. (24.05.2013)

Youth Without Youth je atraktivní podívaná permanentně stimulující mozkové závity, u níž si nejsem jistý, zda jsem všechno pochopil přesně tak, jak bylo tvůrci zamýšleno, avšak ono přemýšlení nad ní mě náramně baví. Další projekce je v tomto případě povinností. Francis Ford Coppola tímto filmem zahajuje novou etapu své rozmanité tvorby, zcela se odpoutává od mainstreamu a Youth Without Youth by se spolu s následujícím Tetrem dalo označit za čistě artovou záležitost, která obsahuje tolik nezvyklých prvků, že může být pro běžného diváka nestravitelná. Z tematického hlediska se jedná o velmi komplexní dílo, které se nebrání složitější (a méně známé) filosofii, postavy zde dokonce mluví i dnes již mrtvými jazyky, jako je sanskrt nebo babylonština. Z celého díla lze poznat, že na jeho tvorbu bylo vynaloženo obrovské úsilí, ať už se jedná o práci historiků, filosofů nebo lingvistů. A co samotný Coppola, který měl před tímto filmem desetiletou tvůrčí pauzu? Své řemeslo rozhodně nezapomněl, ba naopak působí jako neomylný umělec, který má dokonale osahané veškeré prostředky, a tak si může dovolit trochu více experimentovat. S kameramanem Mihaiem Malaimarem divákovi servíruje jeden pozoruhodný záběr za druhým, přičemž vizuální stránka celého díla není nikterak prvoplánově líbivá, místo toho hýří nápady a odkazuje ke klasické kinematografii – delší statické záběry převažují, je kladen velký důraz na mizanscénu a precizní svícení. Celkový styl filmu je umírněný a nápaditý zároveň. Youth Without Youth navíc oplývá pohlcující atmosférou, která udržuje divákovu pozornost i v těch momentech, kdy si vlastně není moc jistý, o čem že se to vlastně postavy baví. ___ Tim Roth v ústřední roli je naprosto skvělý, stejně tak i Bruno Ganz spolu s nádhernou Alexandrou Marii Larou a já musím říct, že nový směr, kterým se Coppolova tvorba ubírá, se mi velmi zamlouvá. P.S.: Narážka na teorii o nadčlověku od mého oblíbence Friedricha Nietzscheho mě velmi potěšila. (14.07.2010)

Coppola je zpátky, ale prakticky nic nepředved, i když je vidět, že se hodně snažil natočit něco víc, něco, co by každýmu vyrazilo dech, něco co bude originální a zajímavý, prostě nějakou filmařskou bombu, ale nakonec to spíš působí hodně nepochopitelně, kdy se každou chvilku zdá, že se film přetočí úplně do jiný doby, někdy do jinýho příběhu, moc to nenavazuje a Coppola má dost velkej problém s vysvětlováním, jak se věci vůbec udály, co se stalo, všechno to nechává takový nedotažený a tim se do toho člověk ještě víc zamotává, přišlo mi to neucelený a na konci sem vlastně vůbec nevěděl, co si o tom mam myslet a co se tam vlastně událo zásadního. Nevim no, sice sem z toho měl po filmařský stránce dobrej pocit, ale moc mě to nezaujalo, i když příběh se zdál hodně zajímavej a originální a Tim Roth je výbornej (05.07.2008)