Corpus delicti

Jestliže v průběhu 'Času sluhů' dramaturg zemřel,zde se pro jistotu ani nenarodil.Pavlasková umí kratké formy.Umí to natočit, uchopit karikaturu, udělat dialog, situaci, pozorovaní.Ale je strasně špatná vypravěčka.Placá se zleva doprava.Celou dobu není vlastně jasné, o kom to je a o čem.A jestli teda komunismus utlačuje lid a nebo si lid jen stěžuje na útlak.A do toho se tam žije stylem, jako kdyby už bylo dávno po revoluci.A najednou přicházi 'Ucho 2' s tvrdě thrillerovou gradací.A celý to má být teda asi jakási částečně návaznost a částečně antiteze předchozího filmu.Že teda chlapi jsou ubožáci a slaboši,ale v určitém bodě se můžou projevit jako zrůdy.Ta kritika mi vlastně neva.Vadí mi, že ten film je sračka. (29.09.2023)

"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. (03.02.2015)

-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? (22.01.2011)

Nejhorší je, když se v tom poznáte...Tenhle film je pravdivý, jako málokterý po revoluci. Zdejších 55% nejspíš bude díky divákům, kteří tu dobu nazažili. Říkám si, kdo je horší, Rodenův neschopný slaboch a pozérský žvanil, vymlouvající se vždy na vše, neschopný nahlédnout svou malost a ubohost nebo Pánkův naivní snivý krasoduch, že kterého je nakonec také jen směšný Oblomov, nimrající se ve své nemohoucnosti. Jedině ženské postavy v čele s Janou , která svět a lidi okolo sebe vidí takové jací jsou a je případně ochotna také něco se světem okolo sebe udělat, vycházejí ze srovnání pozitivně. Muži zde jsou prázdní, falešní a slabí, pouze ženy dokážou žít nebo alespoň milovat autenticky a přirozeně. (17.04.2010)