noriaki

80 % Horror of Fang Rock - představuje se nesmiřitelný protivník Sontaranů - Rutani. Přiznám se, že jsem si je představoval impozantnější. Vzhled ovšem hodně klame, protože i s jedním zvědem se Doctor dost natrápil. 60 % The Invisible Enemy - námět téhle epizody je velice slibný, jenže děj je tak křečovitě odvyprávěný, že jsem ho nedokázal brát vážně. Tenhle příběh se měl uchopit úplně jinak. 70 % Image of the Fendahl - ... a nevím jestli je zrovna tohle ta cesta. Vyzněním podobná epizoda jako předcházející, a na podobné úrovni kvality. "Záporák" mi tentokrát přišel promyšlenější a děsivější, takže atmosféra je trochu hutnější. 80 % The Sun Makers - sociální apel tepající do nelidskosti kapitalismu a vykořisťování pracujících, který skončí spravedlivou revolucí. Aby o vyznění nemohl pochybovat vůbec nikdo, zazní i heslo "nemáte co ztratit, leda své okovy". Zaujala mě představa vysoce industrializovaného Pluta se šesti slunci, bohužel o tomhle se epizoda zmiňuje jen letmo. 70 % Underworld - tahle epizoda měla potenciál protože přišla se zajímavou zápletkou z historie Time Lordů, jenže postupně se rozbředla do jakési sterilní šedi. 90 % The Invasion of Time - líbila se mi ta paranoidní atmosféra a nepředvídatelný Doctor. On je sice bláznivý vždy, ale teďka k tomu přidal i pořádnou dávku zlověstnosti. Tahle epizoda si šest dílů zasloužila. Jen je škoda, že tu sympatickou Time Lady Rodan už asi v seriálu nepotkáme.

70 % The Masque of Mandragora - zbytečně komplikovaný, ale i tak zoufale nevýrazný příběh z ranné renesanční Itálie, ze kterého si nejsem schopný zapomatovat vůbec nic. Jeden díl jsem omylem viděl dvakrát a došlo mi to až před koncem. 100 % The Hand of Fear - tohle mi naopak sedlo velmi. Líbilo se mi, že vyprávění o dávno zapomenuté vzpouře postupně představilo několik zvratů a žádný nebyl samoúčelný ani očekávaný. Pointa měla hodně do sebe, ale odchod Sarah Jane Smith mi přišel nucený. 80 % The Deadly Assassin - na jednu stranu je to neocenitelná epizoda rozvíjející mytologii Time Lordů a samotné Gallifrey, na tu druhou je to zmatený halucinogenní trip, který mě místy iritoval a místy nudil. 90 % The Face of Evil - Doctor se vrací na místo na kterém nikdy nebyl, v budoucnosti která vypadá jako minulost. Kupodivu dává děj smysl - tedy kromě toho, proč tvář zla vypadá zrovna tak, jak vypadá. Představuje se společnice Leela, která je oproti SJS trochu sešup, ale rychle jsem si k ní našel cestu. 80 % The Robots of Death - slušné, i když nijak výjimečné "sociální drama" s výmluvnou pointou. Epizody o robotech se většinou nedokážou vymanit z tradičního vzorce vzpoury otroků, takže jsem rád, že tahle ktomu připadala něco netradičního. 70 % The Talons of Weng-Chiang - většina ingrediencí pro skvělou epizodu tu je, jenže výsledek mi moc nesedl. Záporák a jeho poskok jsou spíš divní než děsiví, a jestli měli představovat hrozbu, tak jim to někdo měl říct. Potěšila mě alespoň zajímavá stylizace, nahlédnutí do opomíjené mytologie a pár fantazii burcujících poznámek o válce budoucnosti.

V prvním díle se Villeneuve tak moc ponořil do budování světa a vyprávění příběhu, že si nenašel čas na postavy. V tom druhém se zaměřil na postavy, aby si ke konci filmu uvědomil, že toho musí říct ještě tolik, že ten zbytek musí zkrátit. Bohužel ani přes čas který svým hrdinům věnoval, se mu je nepodařilo polidštit. Jessica je nejprve ustrašená, pochybující, zpytující. Uzlíček nervů na pochodu - a pak je najednou tvrdá, manipulativní a krvelačná. Paul spasitelem být nechce, brání se tomu, bojí se budoucnosti. Přijde střih a je z něj diktátor lačnící po moci. Protože část příběhu zůstane nedopovězená, tak charakterový zlom nedává smysl a motivace ke změně leží v mlze. O několika dost zásadních faktech, kvůli jejichž nepřítomnosti nedává smysl ani závěr, radši nemluvím. Naštětí Villeneuve zase ohromil vizuálem a Hans Zimmer hudbou, což je nejvíc vidět na zlem nasáklé planetě Giedi Prime, jenže do spokojenosti jsem měl dál než v jedničce. Celé mi to přišlo rozhárané, místy bezradné a občas nedomyšlené.

70 % Terror of the Zygons - Zygoni mají potenciál, ne že ne, ale příběh jako takový je směska posbíraných už použitých prvků. Nebavilo mě to, protože jsem stejné téma viděl zpracované jinak a lépe. 60 % Planet of Evil - mimózní zápletka, tuctové provedení a atmosféra která byla lacině vyhrocená několika scénáristickými triky, které jsou pod úrovní seriálu. Zvykejte si, protože od teď se budou používat až otravně často. 90 % Pyramids of Mars - chytlavé prostředí, skvělý záporák s děsivými poskoky a děj který není sice nepřekvapí, ale recyklovanou zápletku podává kvalitně zabalenou. Já jsem byl velice spokojený. 60 % The Android Invasion - nejdřív jsem nechápal o co komu jde, a pak mě to přestalo zajímat. Cíl byl asi napsat paranoidní epizodu plnou zvratů, jenže děj je tak hloupý a atmosféra urputně vyhrocená, až jsem všechno odmítl brát vážně. Jestli chcete vidět parodii na sedmdesátkové depresivní sci-fi, tak tady je. 90 % The Brain of Morbius - další ze strašidelných epizod, během níž se postupně použije celá sbírka už klasických berliček na posílení atmosféry. Není to ovšem potřeba. Epizoda mi připomněla jeden z klasických hororů díky nimž jednu dobu Christopher Lee platil nájem. 60 % The Seeds of Doom - série je jako na houpačce, takže po skvělém díle přichází slabší. Variace na Věc je zajímavá, ale špatně uchopená. Tahle obluda neděsí, takže atmosféra drží jen v pasážích odehrávajících se v obleženém domě.

70 % Robot - Není to špatné, není to vyloženě dobré. Představení čtvrtého a pro mnohé nejlepšího Doctora je utahané a místy rozpačité. "Záporák" je spíš směšný než budící respekt. Skupinka rádoby nacistů je ovšem správně odporná. 90 % The Ark in Space - Tohle je pravý začátek čtvrtého Doctora, ve kterém bude divák seznámen se všemi typickými prvky jeho epizod. Tahle má v sobě něco z Vetřelce a něco z Aldisova Nonstopu. Nechybí typická hutná atmosféra, která občas přetéká do hororu. 90 % The Sontaran Experiment - Temná a krutá epizoda, kterou devalvuje slaboduchý závěr. Správný voják by se nenechal tak snadno odradit. 100 % Genesis of the Daleks - pravděpodobně nejlepší epizoda s Daleky, téměř jistě nejlepší epizoda čtvrtého Doctora a dost možná nejlepší epizoda z celého dlouhého seriálu. Pokud má vůbec nějakou slabinu, tak v závěrečné pointě, vyjádřené Doctorovým proslovem. Davros je záporák jak se patří. Geniální, zlý a budící hrůzu i respekt. 70 % Revenge of the Cybermen - jako už klasicky, když se objeví jedni, nesmí chybět ani druzí. Cybermeni dostali jen lehce nadprůměrnou epizodu, která by kdekoliv jinde neurazila, jenže po takové náloži šlo téměř o zklamání. Vysvětlení proč je nutné zničit Vogu snad nebudeme brát vážně.

K historické věrnosti to má tak daleko, že to už ani není film o atentátu na Heydricha, ale jakýsi špionážní thriller plný podrazů, ve kterém se objevuje i Heydrich, kterého kdosi zabije. Budiž Američanům odpuštěno, protože natočit něco bližšího pravdě - a s informacemi od Britů by to určitě šlo, by znamenalo přijmout odpovědnost za možnost, že si Gestapo něco uvědomí, nebo ještě hůř, že si filmovou postavu spojí s nějakou reálnou, i když nezúčastněnou. Film jako takový je zapomenutelný průměr, který zaujme jen skvělou kompozicí záběrů.

Chuck Norris netočí kvalitní filmy, to víme všichni. Traduje se ovšem zřejmě nevyvratitelná fáma, že je mezi těmi špatnými i několik zábavných. Jestli je to pravda, tak Zákon mlčení by k nim patřit měl. V jádru jde o schématický akčnák z osmdesátek - mlčenlivý hrdina prostě neuhne, i kdyby se měl prorubat zástupem nepřátel. Nic tak drsného proti Norrisovi nestojí, takže se scénář zmohl sotva na jednu větši bitku a několik drobnějších potyček. Andrew Davis si na svou hvězdnou formu musel ještě pár let počkat, ale nic vyloženě nezkazil, takže se film horko těžko na průměr vyhrabal. O tři roky mladší Nico se Seagalem je ale po všech stránkách povedenější.

(Zatím) poslední Burtonův všeobecně přijímaný film. Asi nebudeme předstírat, že mu režisérova vize neprospěla. Adaptace z roku 1971 s Gene Wilderem je stylově hodně odlišná, ale verze s Johnny Deppem přeformátovala divácké představy jak by měl tenhle svět vypadat až do takové míry, že nejnovější uchopení stejné látky s Timothée Chalametem se z ní nedokázalo úplně vymanit. Burtonova hravá fantazie snad nikde nebyla tak ku prospěchu věci, jako tady. Na rozdíl od pozdější Říše divů stojí tahle kouzelná fabrika za průzkum, a umí pořád dokola překvapovat. Zmíním ještě vynikající herce. Kupodivu sám Depp mi z hlavních postav přišel nejméně výrazný.

Tohle je přesně ten druh podívané, která neurazí, nenadchne a v paměti nezůstane. Guy Ritchie už natočil objektivně lepší i subjektivně horší filmy, ale tuším že žádný nebyl tak rutinní a tuctový. Dva roky zpátky jsem to samé vyčítal Red Notice, které ze slibných herců a opulentního rozpočtu vyrazilo zapomenutelnou jednohubka ve které čišelo zelené plátno snad i v titulcích. Operace Fortune vypadá přece jen živěji, jenže děj je stejný mišmaš a napětí se taky nějak nedostavilo. Na klasickou stathamovku by to bylo pořád dobré, jenže tohle mělo větší ambice, a od Guy Ritchieho jsem tak jako tak čekal o dost víc.

90 % The Time Warrior - na to jaký je to mišmaš jde o překvapivě odsýpající epizodu s charismatickým záporákem, který ovšem zase až tak záporák není. Občas jsem si dokonce říkal, že já bych na Linxově místě takovou trpělivost neměl. Každopádně úvod Sontaranů na scénu je působivý. 70 % Invasion of the Dinosaurs - jedenáctá série má všechny názvy epizod brakové, a nekorunovaným králem mezi nimi je Invaze dinosaurů. Děj je přesně tak hloupý jak se dalo předpokládat, a vadí to o moc víc než neumělé efekty. Ty ve skutečnosti zase tak špatné nejsou, a snesou srování s japonskými Godzillamy ze stejné doby. 80 % Death to the Daleks - tahle epizoda má hodně do sebe. Obsahuje narážky na lidské mezihvězdné impérium, které si vždycky rád poslechnu a také ukazuje Daleky z trochu jiné stránky - té rozumější. Moc dlouho jim to pochopitelně nevydrží, ale je dává jim to alespoň nějaký rozměr. 60 % The Monster of Peladon - dost bylo Peladonu! První epizoda z tohohle světa byla ještě osvěžující. Ta druhá už je jen recyklace kulis a kostýmů. Tohle je furt dokola - zrada, intriky, politikaření a odkazování na majestát. Pevně doufám, že se na tuhle planetu podíváme až v době, kdy k ní budu cítit nostalgii. 70 % Planet of the Spiders - zatím nejslabší z regeneračních epizoda. Zápletka je opravdu hloupá, takže i když má epizoda momenty jako z bondovky a záporáka s charismatem, tak se děj vždycky stočil k pavoukům a tím pohřbil většinu atmosféry. Třetího Doctora je škoda. Na to že jsem ho chápal jen jako výplň mezi vynikajícím druhým a ikonickým třetím, tak jsem si ho oblíbil překvapivě moc.