noriaki

Někdo v tom vidí vzporu proti diktáru pravidel, jiný rezignaci na život a ten další prostou touhu po svobodě. Já v tom vidím myšlenkový zkrat, který se protáhl na hodinu a půl, a dopadl, jak dopadnout musel. Krásná auta, zručná režie a syrová atmosféra ryzích sedmdesátek vytáhla hodnocení nad průměr, ale nebudu předstírat, že jsem s filmem souzněl, a celou dobu se bavil.

Z kraje osmdesátek a na začátku devadesátek měli Američani z Japonského ekonomického vzestupu regulérní strach. V tuto dobu to totiž vypadalo, že se Země vycházejícího slunce stane technologickou supervelmocí s dominantním kulturním vlivem. Tato vize se přelila do několika filmů, pár knížek, reálií kyberpunku a příruček marketingu. Děj knihy Michaela Crichtona působí jako z blízké budoucnosti, v níž se tato realita opravdu zhmotnila. Philip Kaufman proto vtiskl filmu ambivalentní atmosféru dystopie i přitažlivosti, jíž se mohl pochlubit i Blade Runner. To je ovšem skoro to jediné, co je na něm zajímavé. Pátrání mě nezaujalo a postavy mi k srdci nepřirostly - kromě tajemného Johna Connora. Tahle adaptace měla být údernější.

Styl práce Edwarda Zwicka je přisrat se k zajímavému námětu, sehnat si ověřené herce a kopírovat styl Tonyho Scotta, aniž by měl jeho talent nebo cit. Takže jo, na jeho filmech něco je, jenže ten zbytek je zkrátka slabota. Nemluvím jenom o scénáři, který se z deseti procent skládá z kulervoucích scén, ale pohromadě je drží lepidlo blbosti, patosu a naivity. Ona ani režie není zrovna skvělá a atmosféra pořádně hapruje. Občas by se dala krájet, ale občas to vypadá, že sleduju nepřiznanou parodii. Některé scény s Brucem Willisem mi připomněly zapadlou satiru War Machine a zlikvidování zloducha ve škole by se hodilo do filmu s Chuckem Norrisem. Jenže pak přišel proslov u Brooklynského mostu nebo výslech na záchodcích, a z filmu byl najednou mrazivý thriller. Potenciál tu byl, ale chtělo by to schopnějšího režiséra.

Tyhle survival filmy mám hodně rád a když jsou ještě ke všemu nevybájené, tak jsem jim ochoten ledacos odpustit. Přidejte k tomu fakt, že ho porovnávám s adaptací z devadesátého třetího, která je mnohem lepší v nespolehlivých vzpomínkách než ve skutečnosti, a je jasné, že budu při hodnocení nesoudný. Vcelku bych ani nemusel, protože tohle mrazivé drama má jen málo očividných nedostatků. Jde víc do hloubky než jeho americký předchůdce, postavy jsou sympatičtější a s hlubšími charaktery. Bohužel až na pár výjimek jsou pořád zaměnitelní a téměř nezapamatovatelní. Kniha v tomhle funguje mnohem lépe, protože je ještě o pořádný kus drsnějí a pochopitelně je tu větší prostor na to vytvořit si k postavám vztah. V rámci toho co se natočit muselo a co natočit šlo, je to špička. Za některé scény by si film zasloužil zařazení do kategorie horor.

Nevím jestli je to zrovna dětský příběh, protože mě poslední čtvrtina emočně rozložila, ale cokoliv předtím je strašně kouzelné. Hodně z dojmu dělá příjemně bezstarostná atmosféra a o zbytek se postarali skvělí herci. Zvlášť AnnaSophia Robb si mě získala hned v první minutě. Byl jsem rád že jsem ji konečně viděl v sympatické roli, protože jako chorobně soutěživá holka z Karlíka a továrny na čokoládu mi ukrutně lezla na nervy. Trailer a plakát dost klame tělem, protože příběh připomíná Nebeská stvoření od Petera Jacksona - jen bez jejich mrazivého podtónu. Twist po návratu z muzea bych ovšem vynechal. Top 10 za rok 2007.

Marně přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl film s takhle vybroušeným scénářem. To že jsem si během něho vzpomněl na břitké slovní výměny z Když Harry potkal Sally, není náhoda, protože se Nora Ephron podepsala i pod něho. Tady se projevila autorčina novinářská minulost, takže část monologů jsou úderné glosy ze života a téměř tu neexistuje tradiční výplňová vata. Každý dialog má své místo a účel. Přesto všechno přirozeně plyne a oba budoucí zamilovaní hrdinové působí jako naprosto reální lidé. Především Meg Ryan, kterou léta, šarm a přidělená role vytvarovaly do nejpřitažlivější verze ze všech romantických komedií v nichž se vyskytla - a že jich bylo. Lidem kteří budou kritizovat druhou polovinu filmu nevěřte. Jsou to jen zapšklí škarohlídi.

Za tu cestu po horách by si oba zasloužili minimálně Bronzovou hvězdu, ale za tu bitvu s byrokracií by si John Kinley zasloužil Medaili cti. Kupodivu je tahle pasáž stejně strhující, jako přestřelka s Talibanci, nebo strastiplná cesta přes Hindúkuš. Hodně tomu dojmu pomáhá hudba a Gyllenhaalovo poctivé herectví, které je mnohem uvěřitelnější když sedí zdeptaný na gauči, než když pobíhá v uniformě po základně Bagram. Poctivý chlapácký film, v nejlepším smyslu toho slova. Top 10 za rok 2023.

Temná a krutá je trilogie milenium, a nejvíc to jde vidět na prvním díle. Především proto, že divák neví co čekat. Vražda, znásilnění, vydírání, manipulace, násilí a sadistická pomsta. Kamera při škaredých scénách neodvrací zrak a scénář nemá slitování. Postupné odkrývání čtyřicet let starého tajemství je proto stejně očistné, jako plavání v zatuchlé žumpě. Musím ovšem uznat, že dva nesourodí vyšetřovatelé měli přirozenou chemii, takže jsem si tam trochu krásného přece jenom našel. Uč se Finchere, jak se točí pohlcující kriminálka. Top 10 za rok 2009.

Jak Woody Allen v Hollywood Ending předpovídal, evropské prostředí jeho tvůrčí vizi svědčí. Svou pouť po městech starého kontinentu začal v Londýně, a hned přišel s peckou která se v klidu může zařadit mezi jeho nejlepší filmy. Zjednodušená variace na Zločin a trest je natočená s lehkostí a mladickým švihem, aniž by se vzdávala výhody léty nabytých zkušeností pana režiséra, nebo ztrácela sílu výpovědi. Atmosféra houstla s každou minutou až k téměř infarktové scéně podbarvené operní hudbou. Naprosto přirození herci a zdánlivě banální zápletka způsobili, že je tenhle příběh až nepříjemně realistický. Subjektivně nejlepší Woody Allen v tomhle století a top 10 za rok 2005.

Na Mezinárodní vesmírné stanici se stane nehoda, při níž je zraněn jeden člen posádky. Cestu na Zemi by prakticky jistě nepřežil, takže nezbývá než poslat nahoru doktora a provést operaci. Vcelku jednoduchý námět vyšperkovala produkce jedním obřím lákadlem - poslala štáb do vesmíru. CGI je v ruských filmech většinou na vysoké úrovni, jenže filmování v lokaci se zkrátka nic nevyrovná. Takže nástroje se opravdu vznášejí, pohled na Bajkal z výšky čtyřset kilometrů neobsahuje jediný trikový záběr, kosmonauti jsou skuteční a start rakety opravdu vypadá takhle. Zajímalo by mě, jestli bylo těžší udělat z herečky a režiséra kosmonauty, nebo z kosmonautů herce, ale protože se ani po jedné skupině nechtěly zázraky, tak jsou ve svých nových rolích docela schopní. Výsledek vší té snahy je překvapivě soudržné drama s příjemně civilní atmosférou a uvěřitelnými postavami. Pátá hvězdička je za skvělou scénu s telefonátem prokurátorovi.