Ben Johnson

Ben Johnson byl čerokízsko-irské krve. Narodil se nedaleko oklahomského Forakeru a dá se říct, že v sedle vyrostl. Pracoval na ranči a vystupoval v rodeu, kde se již jako náctiletý stal šampiónem. Byl výtečným jezdcem. Johnson, jeho otec a synovec měli ceny za skupinové chytání do lasa a na památku jeho otce se od roku 1998 každoročně koná tzv. „Ben Johnson Memorial Award“. V roce 1940 ho jako hlídače koní obsadil Howard Hughes do filmu PSANEC (1943) s Jane Russellovou a Thomasem Mitchellem a Ben se rozhodl, že v Kalifornii zůstane („Jako kovboj jsem vydělával dolar denně a můj první hollywoodský šek byl na tři sta. Zpátky do Oklahomy byste mě tehdy nedostali ani obuškem.“), několik let působil jako kaskadér, staral se o koně a zaskakoval jako dablér za takové hvězdy jako byli John Wayne, Gary Cooper a James Stewart. Koncem 40. let už byl zaměstnán u společnosti Johna Forda - muže, který pro film „objevil“ Johna Waynea a obdivoval 7. kavalerii - zpočátku jako komparzista, později i v mluvených rolích. V roce 1947 například v sedle „daboval“ Henryho Fondu ve westernu FORT APACHE (1948).

Jako člena ozbrojené čety ho můžeme vidět i v netradičním westernu 3 KMOTŘI (1948, 3 Godfathers). Ford v mladém, atleticky stavěném a pomalu mluvícím Johnsonovi cítil hvězdný potenciál a obsadil ho do mluvené role kavaleristy Travise Tyreeho v průměrných westernech jako NOSILA ŽLUTOU STUŽKU (1949, She wore a yellow ribbon) s Johnem Waynem a Joanne Dru a RIO GRANDE (1950), s Waynem a Maureen O'Harovou. V roce 1950 dal Ford Johnsona dohromady s dalším svým oblíbencem, Harry Carey ml., a to jako Travise Blue ve westernu WAGON MASTER (1950), ve kterém hraje i starší Fordův bratr Francis. Dnes je tento snímek považován za klasiku, tehdy však kasovně propadl; možná kvůli tomu se postavení velké hvězdy Benovi vyhýbalo následujících více než dvacet let.

Pravidelně se vracel do arény (vyhrál například světový šampionát v chytání do lasa), bral různorodé role (tou nejlepší v 50. letech byl asi bojechtivý Chris ve Stevensově westernovém dramatu SHANE [1953] s Alanem Laddem a Jean Arthurovou) a pokračoval jako dablér pro „koněbojné“ herecké hvězdy. Ben Johnson byl přirozeným hercem, hrál sám sebe, jak říkal: „Každý v tomhle městě je lepším hercem než já, ale žádný nemůže hrát Bena Johnsona.“ a nikdy taky neztratil svůj oklahomský jihozápadní přízvuk. Mihl se ve filmové verzi Rodgersova a Hammersteinova muzikálu OKLAHOMA (1955), v Zinnemannově režii. Hrál „zlého hocha“ Boba Amoryho ve westernu KŘIVÁK (1961) s Marlonem Brando a jako „zlý“ Jack Beynon se mihl i v akčním krimi ÚTĚK (1972) se Stevem McQueenem a Ali McGrawovou podle předlohy rodáka z Oklahomy, Jima Thompsona. V televizi se opakovaně objevoval jako Sleeve ve westernové sérii THE MONROES (1966). Jako oblíbenec režiséra Sama Peckinpaha dostal Ben pozoruhodné příležitosti v Peckinpahových střílečkách MAJOR DUNDEE (1965) v pro žánr přelomovém snímku DIVOKÁ BANDA (1969).

„Sam (Peckinpah) byl odevzdaný svému osudu. Byl to náramně talentovaný chlapík, ale o svůj život se příliš nestaral a ještě něco, výsledek mu byl lhostejný potud, pokud byla ve filmu krev a střeva a hromy. Měl pochybnou pověst. Hádám tak tucetkrát jsem mu zachránil život. Začal pít whisky a brát prášky...zbláznil se. Vešel třeba do baru, prošel jím až v něm našel toho největšího chlápka a snažil se ho vyprovokovat ke rvačce. Byl to blázen.“

Když mu Peter Bogdanovich nabídl roli houževnatého a poctivostí vedeného majitele kina Sama Lva v dramatu POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ (1971), nejprve odmítl, protože mu scénář připadal „nečistý“ a on klení a nahotu ve filmech odmítal. Bogdanovich to zkusil přes Johna Forda a Johnson posléze změnil názor. S Bogdanovichovým souhlasem Johnson svůj part přepsal, vynechal ostrá slova a získal nakonec Oskara pro „nejlepšího herce ve vedlejší roli“ („Když jsem dostal Oskara, každý si myslel, že něco umím. Ale neuměl jsem o nic víc, než předtím...“). V roce 1982 byl uveden do Westernové síně slávy Národního muzea kovbojského a westernového dědictví.

Když zrovna nekontroloval svůj ohromný ranč s koňmi v kalifornském Sylmaru, v 80. a 90. letech pokračoval v ztvárňování staromódních individualistů jako v například dramatech MÝMI HRDINY BYLI VŽDY KOVBOJOVÉ (1991) a RADIO FLYER (1992), v televizních sériích jako „Dream West“ (1986, hrál pionýra Jima Bridgera) a filmech (série „Bonanza“ z 90. let). Naposledy se na plátně představil v roce 1996 (VEČERNICE). Jeho ženou byla Carol Elaine (Jonesová), žili spolu od roku 1941 až do její smrti v roce 1994, kdy Ben současně obdržel svoji hvězdu na známém hollywoodském „Chodníku slávy“. Zemřel na srdeční selhání v arizonské Mese, během návštěvy u své matky v penziónu pro důchodce, kde žil i on sám. Během života sponzoroval v Oklahomě Dětskou nemocnici i lékařský výzkum zaměřený na děti.

„Když jsem odešel z Oklahomy, ani jsem pořádně nevěděl, kterým směrem ten Hollywood vlastně je, ale dovedl jsem docela dobře jezdit na koni. Neměl jsem žádnou speciální dramatickou školu. Byl jsem kovboj od té doby, co jsem se narodil. Věděl jsem, jestli kráva váží tisíc liber a že dávají dolar za sto. Věděl jsem, kolik to je. Byl jsem šťastný, protože mě lidé jako takového brali. Žil jsem určitým způsobem. Nekamarádíčkoval jsem se se smetánkou, protože jsem nebral drogy a nepil kvanta whisky, no, sem tam jsem si panáka dal, ale víte, co mám na mysli.“

Marek "džanik" Janík