Posledné filmové predstavenie

Kinematografie, to jsou filmy; filmy, to je příběh; a příběh, to jsou postavy. Tento film tvrdí, že se obejde bez příběhu. A daří se mu to z následujícího důvodu: Představme si hypotetickou situaci, kdy z kteréhokoliv filmu vymažeme veškeré postavy, a poté film promítneme. Nic nebude fungovat. Naopak odstraníme-li vše mimo postav, film bude do jisté míry sledovatelný. Rovněž jako by tím Bogdanovich apeloval na to, abyste si na VŠ zvolili dvouoborové studium, ne jednooborové, a k filmovým studiím přihodili nikoliv estetiku, filozofii nebo literaturu (kvůli naratologii), ale psychologii. Psychologie vám dovolí „číst“ filmy prostřednictvím postav mnohem erudovaněji. ____ Vztah chlapce a vyzrálé ženy odpovídá vztahu mladíka a stařeny z Harold a Maude. Asi to není náhoda a nejde ani o opis, protože oba klíčové kánony Nového Hollywoodu vznikly v témže roce. ____ Nejvíce odpovídá Poslední představení poetickému realismu; tendenci francouzských filmů z 30. let. Tyto nostalgické a hořké filmy se zaměřovaly na postavy žijící na okraji společnosti – na ošuntělé figury, prožívající život plný zklamání, které nacházely poslední šanci v intenzivní, ideální lásce. Po krátkém období jsou ale zklamány znovu a filmy končívají rozčarováním, anebo smrtí hlavních hrdinů. (03.05.2009)

Ostal som ako obarený, toľko clivoty a pocitu stiesnenosti v jednom filme sa len tak nevidí. Sledovať ako sa z filmu postupne vytráca radosť a bezstarostnosť žitia, nebolo veru jednoduché. Miestami ma riadne stislo na hrudi. Miesto nich sa postupne vkrádali do deja pocity opustenosti, márnosti a bezútešnosti. A to veľmi umne a príhodne načasované. Skrátka jedinečná atmosféra panuje v tomto filme, ktorá zalieza až pod kožu. Nuž, čas sa nedá zastaviť, raz sa všetko dobré skončí, ostanú len spomienky a nostalgia. No tie ten pocit prázdnoty ešte viac zhoršia.... Smutná myšlienka, no pravdivá. Jednoznačne ide o Bogdanovichov vrchol. (19.02.2020)

Po opakovanom sledovaní Posledného filmového predstavenia nemám najmenší problém pridať hviezdičku na plný počet. Tento film, prakticky bez deja, s výbornými hereckými výkonmi mladých debutantov, neuveriteľnou atmosférou ospalého texaského mesta, všadeprítomnou kamerou a nápadito použitým čiernobielym filmovým materiálom vo mne zanechal nezabudnuteľný dojem. Ani sa nečudujem, že sa Petrovi Bogdanovichovi už nikdy nepodarilo zopakovať dielo porovnateľných kvalít. V niektorých komentároch je film prirovnávaný k viacerým iným filmom, ktoré som buď nevidel alebo sa s prirovnaním nestotožňujem. Ak by som ja mal vyjadriť aký film mi Posledné filmové predstavenie pripomenulo, tak sú to Lucasove Americké graffiti. Ale neviem to odôvodniť. Iba taký dojem. (22.02.2016)

...aneb po Papírovém měsíci moje druhé zalíbení v tvorbě Petera Bogdanoviche. Opět černobílý retro snímek nezávislého ražení, opět jedinečná atmosféra, tentokrát v mozaice osudů povětšinou dospívajících kluků a dívek uprostřed texaského městečka s kinem. Navzdory pomalému tempu od začátku silný pocitový zážitek. Když jsme na začátku v místní hospodě, z obrazu ke mě pronikal i ten zapáchající kouř, v závěru uprostřed pohnutých emocí a valícího se větra silnicí cítit i ten vítr. V pozadí pravidelně hrající country muzika, která tu atmosféru krásně podbarvuje, i vánoční koledy jsou tu hezky zaranžované do texaského country rytmu! :) Působivé emoce v řadě scén, rozehrané často už jen mimikou herců, obyčejné zážitky mladých lidí, prožívajících slasti i strasti spočátku bezstarostného mládí, později zlom, nenávratné změny, trpké dohry... a závěr, ve kterém jsem mohl na uhrančivé Cloris Leachman oči nechat. Nutno však dodat, že tady jsou excelentní herecké výkony ze strany snad všech zúčastněných a naštěstí mají co hrát, protože s přibývajícími minuty jde psychologie postav skutečně do hloubky. Jo, to byla vážně zlatá filmová éra, kdy podobné umělecké snímky mívaly ještě většinou propracovaný i scénář včetně psychologie postav a nesázely z větší části jen na ohromující dojem z toho vizuálu. [90%] (16.03.2022)

Ne vyloženě příjemný, ale rozhodně zajímavý a velmi autentickým dojmem působící film - co postava, to nějakým způsobem divný člověk. A zdaleka ne vždy sympaťák. Osudy všech mladých i starších hrdinů jsou poutavé a nevypočitatelné, některé se vyvíjí (k lepšímu, k horšímu) a jiné se vlastně točí pořád dokola, podobně jako místní rádia hrají stále tytéž písně a jen občas mezi ně zařadí nějakou neohranou. Peter Bogdanovich to vše natočil tak mazaně, až má člověk pocit, že doopravdy sleduje film z padesátých let - tak trochu ospalý film, který plyne pomalu proto, že si to zkrátka může dovolit. (13.02.2017)