Miroslav Ondříček

Miroslav Ondříček, jeden z nejvýznamnějších československých kameramanů, se narodil v Praze 4. 11. 1934, a jak u nás, tak po světě je znám hlavně pro svou spolupráci s režisérem Milošem Formanem.

Začínal jako laborant v Barrandovských studiích v 50. letech, kde si osvojoval znalosti chemie a filmové emulze. Později asistoval filmovému štábu tvořící dokumenty, a ještě stihl navštěvovat večerní filmovou školu na FAMU, aby byl více obeznámen s filmovou historií, kulturou, ale hlavně s jejími technikami. V polovině 50. let byl povýšen do celovečerní filmové sekce, kde působil už i jako asistent kamery, a kde mu nejvíce prospěla možnost spolupráce s kameramany Jaroslavem Kučerou a Janem Čuříkem, od kterých získal značné množství zkušeností.

Hned jeho první filmy zaznamenaly velký úspěch. Ať už to byly ty, jež vzešly ze spolupráce s Ivanem Passerem, Fádní odpoledne a Intimní osvětlení, či s režisérem Formanem Lásky jedné plavovlásky, známý pro své intimní scény s herečkou Hanou Brejchovou, a který je Ondříčkovým oblíbeným filmem, nebo satira Hoří, má panenko. V té době ho do Londýna, na natáčení filmu Bílý autobus, pozval anglický tvůrce Lindsay Anderson, přičemž v průběhu let ještě následovaly filmy Kdyby... a Šťastný to muž a Ondříčkova kariéra nabrala na obrátkách. V USA, opět s Formanem, natočili Taking off... a s dalším známým režisérem Georgem Roy Hillem Jatka č. 5. Režisér byl se spoluprací spokojen, jelikož i tato souhra poté pokračovala u dalších filmů. Také si ho žádal k filmu Podraz, ale v tomto případě nebylo Ondříčkovi dovoleno odcestovat (podobně tomu bylo i v případě filmu Přelet nad kukaččím hnízdem), a tak alespoň u nás natočil další populární komedii Homolka a tobolka.

Z dalšího průběhu let vynikají v jeho filmografii ty snímky, které natočil s režisérem Formanem - Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont a i když byl dvakrát nominován na Oskara, tak se této významné filmové ceny nedočkal. I tak ale v pozdějších letech natáčel výhradně v Americe: Čas probuzení, Velké vítězství a vstoupil i do americké asociace kameramanů.

Na Karlovarském mezinárodním filmovém festivalu byl oceněn cenou za Mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, a může se pyšnit i státním vyznamenáním za zásluhy. V dnešní době vyučuje na pražské FAMU a také na filmové škole v Písku, která je podle něj pojmenována. Radost mu také jistě dělá jeho syn David, který se taktéž věnuje filmu, třebaže jako režisér, a má za sebou několikero úspěšných filmů.

Mirokukii