Svet podľa Garpa

Ten príbeh okolo počatia Garpa som vo filme počul viackrát a vždy to bolo úsmevné a zmyselné. Príbeh bol parádne rozvinutý a pútavý. Matka Garpa bola silná žena, plná silných argumentov, len neviem či chránila svojho syna alebo svoje ego. Do doby pokým sa film do značnej časti sústredil na matku, film ma veľmi bavil, ale ako sa Garp osamostatnil, už to stratilo srandovnosť i dôvtip, a začala jazda dramatickou džungľou a to už hraničilo zo silnou klišéovitosťou. Na pozadí vidíme tragédiu, ktorej predchádzalo žiarlivostné vypätie a ľudská malichernosť. Aj tak prvá polovica bola vyspelejšia, lepšie sa na ňu pozeralo. Život nám vie nadeliť šťastie, ale nám ho vie aj vziať no, ale vo viacerých prípadoch si za to môžeme mi sami. (04.03.2016)

Když koncem 70. let vyšla knižní předloha, proslavila autora po celém světě. Právem. Kniha je vynikající výpovědí o lásce, strachu, sexualitě a smrti - a toto vše jsem v knize našel. Ve filmu už ale ne; je to v podstatě jen převyprávěná dějová linka, zcela oprostěna od psychologického rozměru knihy. Sám o sobě film stojí na pevných nohou díky skvělému obsazení a samozřejmě díky Ondříčkově kameře. Ale jestliže někdo natočí film podle takto notoricky známé předlohy, musím srovnávat. Bohužel. (07.05.2006)

Jedna stará scénáristická moudrost praví, že když vypravujete historku o muži, kterému useknou hlavu, nemůžete skončit na cestě k popravišti. Hillovi se podařilo odstranit z knihy veškeré koření a šťávu a výsledný pokrm je bez chuti, zápachu, prostě rozteklá kašovitá hmota. Z Irvingova nekompromisního odhalování všeho z Garpovy životní cesty udělal večerní selánku pro moderní babičky, které sice nejsou tak úzkoprsé jako za starých časů, ale vše se jim musí servírovat předžvýkané s certifikátem nezávadnosti. (27.05.2011)

Kdybych neznala předlohu, tak je to za 4. Ale protože Svět podle Garpa je jedna z mých nejoblíbenějších knížek, tak jako film to byl jen průměr. Ono je taky těžké do dvouhodinového filmu vměstnat tak vrstevnatý příběh, plný všelijakých podivností a úchylností. Glenn Close tam ale jako Garpova feministická matka opravdu pasuje. (24.03.2006)

Krásná záležitost, jaká se podařila Lasse Hallströmovi udělat z Irvingovy knihy Pravidla moštárny, vůbec nevyšla jeho předchůdci. Herci, pravda, hrají jako o život, ale snaha vtěsnat dějově velmi pestrou a obsáhlou knihu do 136 minut na úkor zobrazení duševních a emocionáních pochodů a motivací hlavních postav, o kterých kniha především je, se minula účinkem. (01.02.2005)