Zpěvák Milan Drobný patřil od poloviny šedesátých let k populárním interpretům písniček středního proudu a proslavil se řadou dodnes známých hitů. Pochází z Prahy a studoval zpěv na konzervatoři, v roce 1962 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, v níž sice neuspěl, ale dostal nabídku k účinkování s orchestrem Karla Krautgartnera. V hudebních programech kavárny Vltava se setkal s Karlem Gottem, s nímž v roce 1963 nastoupil do divadla Semafor.
Dobová obliba Semaforu stála u zrodu popularity Milana Drobného a tehdy také vznikl jeden z jeho největších hitů Písnička pro kočku (1964). Po absolvování vojenské služby se vrátil do Semaforu, kde pak působil do konce šedesátých let. Kamera jej zachytila poprvé v rámci seriálu PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. (1967), pro televizi vznikly i záznamy představení ze Semaforu, několik duetů nazpíval s Naďou Urbánkovou. Na půdě Semaforu potkal také svou první manželku, s níž žil dvacet let a měl s ní dvě děti.
Po odchodu ze Semaforu nastoupil dráhu sólového zpěváka, vystupoval například s Country Beatem Jiřího Brabce, orchestrem Karla Vlacha nebo Václava Hybše. Odlišné zaměření hudebních těles, s nimiž vystupoval, se odrazilo i na jeho pestrém repertoáru. I když Milan Drobný nikdy nebodoval například v anketě Zlatý slavík, nelze popřít, že měl štěstí na chytlavé melodie a jeho písně často dosáhly hitových rozměrů. Často se jednalo o převzaté nahrávky ze zahraničí (Běž, řekni to těm skalám, Koupím si opuštěnej hrad, Azurové ráno, Mendocino, Ragtime Piano Joe), skládali pro něj ale i přední domácí autoři jako Karel Svoboda (Pláču, pláču sůl) nebo Ladislav Štaidl. Štaidlova skladba Najdu klíč a vejdu branou byla titulní písní Drobného první LP desky z roku 1970. Následovala LP deska Milan Drobný (1975) a účast na řadě kompilačních alb, kromě toho samozřejmě vystupoval v řadě televizních pořadů.
Nutno dodat, že Milan Drobný byl sám také úspěšným hudebním skladatelem, komponoval pochopitelně především sám pro sebe (Zůstaň upřímná), několik písní napsal ale například také pro Karla Gotta nebo později Ivetu Bartošovou. Po smrti Milana Chladila byl pěveckým partnerem Yvetty Simonové, jako sólový zpěvák nadále vystupoval především v zemích východního bloku, zpíval ale také v zámoří, zvláště po roce 1989 sklízel úspěchy díky koncertům pro krajany ve Spojených státech a v Kanadě. V menších rolích jsme jej mezitím mohli vidět i v několika filmech (HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM, 1979; TRHÁK, 1980).
Kromě zpívání začal koncem osmdesátých let studovat střední hotelovou školu v Poděbradech, tady si také našel druhou manželku a po změně politických poměrů provozoval několik let restauraci v centru Prahy. Druhé manželství i podnikání jsou dnes již minulostí, Milan Drobný ale stále příležitostně koncertuje, kromě toho v posledních letech také vydal několik výběrových CD (To nejlepší z let 1967-1989, 1994; Největší hity, 2002; Pop galerie – Milan Drobný, 2007).
I když se ve svých písních a veřejných vystoupeních Milan Drobný dlouho prezentoval jako nestárnoucí a temperamentní sympaťák, teprve nedávná výpověď v cyklu TŘINÁCTÁ KOMNATA České televize ukázala složité peripetie jeho soukromého života. Mezitím se v devadesátých letech snažil o udržení v povědomí veřejnosti vydáním autobiografických knih Hvězdy kolem mne (1992) a Drobnosti (1996). V roce 1994 získal platinovou desku za dva milióny prodaných hudebních nosičů od vydavatelství Supraphon. V soukromí se Milan Drobný věnuje různým sportům, ostatně ještě před uměleckou kariérou preferoval hokej, později hrál tenis. Kromě toho také maluje a fotografuje. Žije v Praze v domě, který koupil před dvaceti lety a postupně jej zrekonstruoval.
Pavel "argenson" Vlach
