Ladislav Krečmer

Ladislav Krečmer, vlastním jménem Kretschmer, byl dlouholetým členem Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích, kde na scéně ztělesnil řadu postav převážně v klasických operetách a muzikálech; v operetách členy vyšší společnosti a v muzikálech zemité lidové postavy (za všechny popelář Doolittle v „May Fair Lady“). Výborná znalost německého jazyka mu umožnila i účinkování v německých verzích na zahraničních zájezdech divadla.

V českých filmech vytvořil téměř čtyřicet rolí, vesměs drobných postaviček, které na plátně měly malou roli. Poprvé se objevil ve filmech Karla Steklého Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957). Z dalších známějších filmů můžeme uvést: Poslední růže od Casanovy (1966), Ucho (1970), Dvojí svět hotelu Pacifik (1975), Bouřlivé víno (1976), Adéla ještě nevečeřela (1977), Panelstory (1979), Trhák (1980), Všichni musí být v pyžamu (1980), Útěky domů (1980), Lovec senzací (1987).

Jeho jazyková vybavenost ho zavedla i do zahraničních produkcí a k filmům jako Amadeus (1984) nebo Kvílení vlkodlaků II (1985). Od osmdesátých let hrál stále více v televizi, a to jak v hudebních pořadech a inscenacích operet a muzikálů, tak i v seriálech – Pan Tau, 30 případů majora Zemana, Malé dějiny jedné rodiny, Dobrodružství kriminalistiky atd.

K jeho další významné činnosti patřila práce v dabingovém studiu. Byl vyhledáván pro svůj jemný hlas a pěvecké schopnosti, což vedlo rovněž k dabingu animovaných postav, které nejen mluvily, ale také zpívaly. Herec kolem sebe vytvořil skupinu 5–20 mužských a ženských sboristů, kteří dabovali společná vystoupení více postav s drobnými dialogy. Společně také jezdili po českých městech po estrádách s operetními a muzikálovými čísly.

Pro poslední herecká léta Krečmerova života je typická jeho podoba s vlnitými prošedivělými vlasy a černými hranatými brýlemi se širokými obroučkami. Jeho dcerou je známá herečka Jaroslava Kretschmerová, která po otci podědila kromě hereckého i pěvecké nadání.

zdeněk "curil" bořil