Klauni a vlastenci

"Nejsme ještě pod drnem, jen dokud smát se dovedem." Vcelku povedený Bočanův televizní film o tom že dělat "srandu" za protektorátu nebyla vůbec žádná sranda. A taky o tom, že někdy je horší přijít o dobrou pověst (třebas i neprávem) než přijít o život. Možná trošku paradoxně mě nejvíce nezaujal ani jeden z představitelů obou hlavních postav komiků, ale Radoslav Brzobohatý coby rafinovaný vyšetřovatel gestapa, jeho vskutku mrazivé jednání mistrně využívající metodu "cukru a biče". Přesto to celé nakonec skončilo jinak, než si asi dotyčný představoval. (22.11.2017)

Ústupky a statečnost tváří v tvář totalitnímu tlaku. Námět ( s patrnou Hašlerovskou inspirací ) blízko formátu Hášových televizních dramat, který se zde kvalitou leckdy až povážlivě propadá "zásluhou" režijně povolené uzdy, jíž nepomáhá ani příliš televizní kamera, ani nerytmicky užitý vnitřní hlas. (09.05.2013)

Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. (09.09.2018)

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. (11.05.2013)