Jiří Dohnal

Divadelní a filmový herec, jeden z našich předních milovníků 30. a 40. let Jiří Dohnal se 12. srpna 1905 narodil a poté vyrůstal ve vesničce s poetickým názvem Holoubkov u Rokycan. A právě zde si jako dítě vypěstoval svůj vztah k filmu. Dostal totiž promítací stroj a od pojízdného biografu získával kousky poničených filmů, které si slepoval. Za pobavení holoubkovských dětí a dojetí tetiček dokonce vybíral peníze, od dětí 2 haléře, od dospělých 20.

Dohnalův otec, úředník v železárnách, padl v první světové válce. Jiří se pak s matkou přestěhoval do Strašic v Brdech k prarodičům. Tam chodil do školy, ale také jako správné vesnické dítě pomáhal doma a na poli. Herecká kariéra byla tedy zatím v nedohlednu. Vyučil se zámečníkem a chtěl studovat průmyslovku v Plzni. Ale udělal si čas i na ochotnické divadlo, a když v roce 1923 přišel o práci, a neměl tudíž peníze na studia, začal se poohlížet po kočovných divadelních společnostech, jak mu bylo doporučeno i jeho přítelem Antonínem Modrem, jenž tehdy vyučoval na pražské konzervatoři.

Začal v Rokycanech. Tady mu společnost Alfréda Vladyky svěřila roli číšníka ve frašce Pan farář a jeho kostelník. Dle Dohnalových vlastních slov to nebyl velký úspěch, ale spíš průšvih. Dále dostával v různých společnostech většinou role milovníků.

Ve dvaadvaceti letech divadlo na krátkou dobu opustil (důvodem byla údajně nešťastná láska).Ale vrátil se a začal hrát v kamenných divadlech. V Košicích byl dokonce angažován i do zpěvohry. Dále se přes Plzeň a Bratislavu propracoval až do pražského Národního divadla. To mu bylo 30 let a již měl za sebou první zkušenosti s filmem. Členem činohry ND byl s přestávkou v letech 1944 – 1946 až do roku 1982. Byl obsazován do nejrůznějších her od antických tragédií po současné komedie. Nejenže zahrál desítky rolí (k nejznámějším patřily např. Radius v Čapkově R. U. R., Švanda v Tylově Strakonickém dudákovi, Radúz v Zeyerově pohádkovém dramatu Radúz a Mahulena nebo Klásek a později Ivan v Jiráskově Lucerně), ale dvakrát si tu zkusil i režii (Jiráskovy Kolébky a Průchových Hrdinů okamžiku) a zastával v sezónách 1969/1970, 1970/1971 a 1971/1972 funkci šéfa činohry.

V roce 1933 získal svou první filmovou roli ve snímku U SVATÉHO ANTONÍČKA režiséra Svatopluka Innemanna. „Do filmu se chtěl však dostat již za své plzeňské éry. Tehdy se mluvilo o natáčení Vančurova románu Útěk do Budína. Dohnal proto vyhledal doktora Vančuru, který mu sjednal zkušební snímek. Snímek dopadl dobře, jen mu řekli, že má příliš odstávající uši.“ Tak popisuje Dohnalovy filmové začátky časopis Kinorevue (1940). V několika svých raných filmech má údajně uši přilepené k hlavě pryskyřicí. Později byl jeho handicap zažehnán menší operací. A tak se nakonec objevil v řadě milovnických rolí po boku našich nejznámějších hereček, jako byla Věra Ferbasová (ULIČNICE, 1936; VANDINY TRAMPOTY, 1938; DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ, 1940), Zita Kabátová (SVĚTLO JEHO OČÍ, 1936), Eva Gérová (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA, 1937), Lída Baarová (ARTUR A LEONTÝNA, 1940) nebo Jana Dítětová (KAREL A JÁ, 1942).

Stejně jako v divadle byl i ve filmu obsazován do velkého počtu různých rolí (např. roku 1940 jich zvládl hned osm). Měl úspěch jako milovník v nenáročných komediích (především režiséra Vladimíra Slavínského) a romantických filmech (např. KRB BEZ OHNĚ, 1937), jako Švanda Dudák v Innemannově adaptaci Tylovy hry, jako Jakub Míla v Čápově BABIČCE (1940) i v některých menších úlohách. A postupem času se mu dostávalo stále většího počtu charakterních rolí a několikrát ztvárnil i významné postavy naší minulosti. V roce 1951 hrál Jakuba Arbese v životopisném snímku MIKOLÁŠ ALEŠ. Roku 1949 natočil Václav Krška historický film REVOLUČNÍ ROK 1848, kde byl Jiří Dohnal obsazen do role P.J. Šafaříka. Dnes téměř zapomenuté jsou propagandistické snímky, ve kterých se Dohnal objevoval po roce 1948. Za zmínku ale jistě stojí VÝSTRAHA (1953), kde ztělesnil zase jednu významnou osobnost českých dějin, ovšem zcela jiného ražení, než byly ty předchozí. Oživil na plátně, toho roku právě zesnulého, Klementa Gottwalda.

Po druhé světové válce už hrál ve filmu spíše sporadicky. Významnou osobností české kultury však zůstal nadále. O jeho působení v ND již jsme se zmínili. S Janem Škodou a svým bratrem Jaromírem Dohnalem založil v Praze Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého a stal se jeho prvním ředitelem.V době normalizace byl vysokým funkcionářem Svazu dramatických umělců. Později působil jako umělecký šéf Divadla Jaroslava Průchy v Kladně. Spolupracoval také s televizí (např. LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, 1971) a rozhlasem. Od mládí zůstával věrný politické levici. Už ve 30. letech byl aktivním členem komunistické Levé fronty, propagátorem přátelství se SSSR a členem antifašistického Klubu českých a německých divadelníků.

Jiří Dohnal za svého života získal několik ocenění a titulů: zasloužilý umělec (1958), nositel Řádu práce (1964), zasloužilý člen Národního divadla (1968), národní umělec (1971), nositel Řádu Vítězného února (za rozsáhlou uměleckou a kulturně politickou činnost, 1980). Některá vyznamenání už ovšem z dnešního pohledu nepůsobí příliš reprezentativně.

Alena "Ony" Vodviaduktu