Světlo jeho očí

Kubáskův film Světlo jeho očí je ukázkovou prací melodramatického žánru a své diváky v tehdejší době naleznul stejně lehce, jako dnešní slaďoučké dívčí romance ala Danielle Steel. Film nemá vyšší ambice, které by přesahovaly rámec daného žánru a obdobný průběh zápletky je stále k vidění v nekonečných formacích latinskoamerických telenovel. Za pozornost stojí rozdílné herectví ženských nováčků a divadelníka Dohnala. To ostatní je jen zhmotnělá dívčí představa o veliké osudové lásce, která musí překonávat překážky a slaví velkolepé vítězství. Navíc je to splnění snů každého chudšího děvčete. Hlavní postavou naivní romance je dědic železářského impéria Frank Nor (sympatický Jiří Dohnal), syn prezidenta železáren. Vrozená laskavost a šlechetnost se perou s jeho zbohatlickou nadřazeností a vzteklou sebelítostí. Ale když je to osudová láska, jsou promíjeny i zvrácené obraty a protimluvy. Hlavní ženskou postavou je soukromá ošetřovatelka Milena Lorencová-Hradilová alias Světla (Zita Kabátová), naivní mladá žena se schizofrenní povahou. Na jednu stranu je obětavá a trpělivá, na tu druhou jsou často její reakce až hystericky neadekvátní a dobrovolně na sebe bere pózu mučedníka. Výraznou postavou je Frankův starostlivý otec a prezident železáren Jan Nor (příjemný Jiří Steimar), hlas lidskosti a rozumu. A také původní Frankova lehkomyslná snoubenka Eliška Davidová (Nancy Rubensová), přelétavé a povrchní děvče bez špetky zodpovědnosti. Z dalších rolí: Eliščina maloměšťácká matka (Růžena Šlemrová), sebevědomý bankéř Burda (Čeněk Šlégl), milovník koňaku a roztržitý Norův sluha Ondřej (příjemný Václav Trégl), zvědavá kuchařka Anna (Anna Prchalová), Eliščiny prospěchářské kamarádky Helena (Mary Šlégrová) a Micka (Lída Ondrová), či rozverní kamarádi Franka a bohémští malíři (Jaroslav Sadílek, F. X. Mlejnek, Oldřich Kovář, Jiří Vondrovič, Karel Šilhánek). Není to žádné významné dílo a také nic nepředstírá a snaží se bavit v rozmezí svého žánru. (17.12.2016)

Kýč jak bič. Uragán konzumní literární komerce, jakým je bezpochyby i stejnojmenný román Maryny Radoměrské, vtrhl na filmová plátna se vší bezpříkladnou zuřivostí a lstivostí, že z toho i těm nejmírnějším kritikům musela vzkypět krev. Mnohem smířlivější postoj ovšem zaujali diváci, v tomto případě spíše divačky, které se mohly v zešeřelých kinosálech nad podobnými příběhy dosyta vyplakat. Dnes, po bezmála pětasedmdesáti letech, je love story obětavé ošetřovatelky a zámožného mladého gentlemana, který se vlastní prostoduchostí připraví o zrak, dávno mrtvou záležitostí. Přesto by nebylo zcela spravedlivé tenhle podřadný film kategoricky odvrhnout jako naprostou šmíru, už proto, že z estetického hlediska (přepychové interiéry, nad nimiž i mnohý současný designista zajásá, anebo přehlídka dobové pánské i ženské módy, za niž budou vděčné mnohé retrosalony) není v zásadě co vytknout. (04.10.2008)

Dobový standard - pokud jde o kvalitu filmu. Na dnešní poměry samozřejmě dosti sentimentální, někdy úsměvné... Ne však výsměvné. Je třeba brát v potaz dobu, kdy film vznikl, zkušenosti tehdejších filmařů, tehdejší technika a finance, požadavky filmového publika... Tradiční prvorepublikové pohlazení po duši. 59% (28.09.2010)

Kam se na tuhle břečku hrabou jihoamerické telenovely. S "kvalitou" jsem počítala a očekávala pobavení, bohužel je to ale pouze natahovaná nuda. Po řemeslné stránce všechno špatně, ovšem jako vůbec největší zlo mi připadal hlavní hrdina v podání nesympaťáka Dohnala. Tak arogantního a natvrdlého slepého blbce aby pohledal. Jedinou devizou je charismatická Zita, která patrně nebyla vůbec špatná herečka. (13.11.2011)

Na celém filmu je nejzajímavější jeho recepce skrze soutěž v Hvězdě, tehdejším nejpopulárnějším časopise. Kromě titulní Zity Kabátové film udělal také Nancy Rubensovou (debutující jako Lolu Janečkovou) a Dohnal si tu jen posílil svůj tehdejší milovnický statut. Společně se Steimarem pak jen zopakovali své osvědčené triky z ND. Hvězda dále do filmu dodala trojici čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a R. Bačákovou, které si zahrály menší role Heleny, Micky a lékařky. Dnešní hysterie, které tento film provází zejména díky "poučeným" olomouckým študákům, by zřejmě ráda ustanovila nový pranýř a zavedla staré pořádky a vrátila tak škatulku exemplárních kýčů, ve které by bylo Světlo jeho očí po boku Krbu bez ohně s odkazem na Pytlákovu schovanku. Což je sice pěkná akadamická snaha, ale v momentě, kdy i tato mládež pochopí, že Pytlákovka parodovala zejména filmy typu Plynových lamp a Občanů Kaneů, bude lépe na světě. Čili díky za střízlivý pohled té části diváků, kteří si nehrají na Rádlovu mládež. (16.02.2009)