Tibor Bogdan

Tibor Bogdan se narodil jako Teodor Bogdan 15. prosince 1919 ve Vrútkách, dnes část Martina. Až do roku 1949 se živil jako dělník v Povážských strojírnách. I když byl jen ochotníkem, však se stal nakonec hercem profesionálním. Nejdříve Bogdan prošel Divadlem pracujících v Povážské Bystrici (1949 – 1950) a žilinským Krajským divadlem pracujících (1950 – 1951).

Nakonec se stal až do odchodu na odpočinek mnohaletým členem činohry Divadla Slovenského národního povstání v Martine (1951 – 1989). Jako kmenový herec martinské scény byl umělec Tibor Bogdan velmi velmi vytížen se všemi hereckými úkoly a nabídkami. Jako herec byl Tibor Bogdan výborným hercem komediálních postav, jimž dodával prvky grotesky a též tragiky.

Postupně se objevil např. jako Kočkarev a Podleskin v „Ženitbě“ N. V. Gogola, Skapino ve „Skapinových šibalstvích“ Molièra, Don Basilio v Beaumarchaisově „Figarově svatbě“, Rasplujev ve „Svatbě Krečinského“ A. V. Suchovo – Kobylina, Luka ve hře „Na dně“ Maxima Gorkého, Čebutykin ve „Třech sestrách“ A. P. Čechovova, Orgon v Molièrově komedii „Tartuffe“, Eduard Vach v „Srpnové neděli“ Františka Hrubína, Dudakov v Gorkého „Letních hostech“, Lebeděv v „Idiotovi“ F. M. Dostojevského, MUDr. Peter Hajnoš v Solovičově „Meridiánu“, Valent v inscenaci „Zlatý déšť“ nebo Gejza Galiba ve hře „Žobrácke dobrodružstvo“ Jána Soloviče apod. apod.

I když jako člen martinské činohry byl vzdálen od hlavního slovenského filmového centra v Bratislavě (o českých centrech v Praze a ve Zlíně ni nemluvně) sehrál několik menších filmových rolí ve slovenských snímcích (často s velkými prodlevami).

Postupně byl od roku 1958 Dr. Goldfingerem v komedii Jána Lacka STATOČNÝ ZLODEJ (1958), lékařem v Lackově komedii SKALNÍ V OFSAJDE (1960), panem Lomhauerem v dramatu PRE MŇA NEHRÁ BLUES (1964), mužem v dramatu Vladislava Pavloviče SENZI MAMA (1964), učitelem ve středometrážním Pavlovičově dětském KRYŠTÁL Z IŠTAMBULU (1966), velitelem domobrany v historickém dramatu NIET INEJ CESTY (1968) Jozefa Zachara a notářem v Bahnově dramatu STOPY NA SITNE (1968).

Během 70. až 80. let se objevil jako Malata v psychologickém Režuchově dramatu DEŇ SLNOVRATU (1973), krčmář ve válečné DOLINE (1973) Štefana Uhera, otec titulní Eleny (představovaná Darinou Šimanskou) v Krivánkově drámatu MILOSRDNÝ ČAS (1975), Podmanický v Uherově snímku KEBY SOM MAL DIEVČA (1976), kolaborantský hoteliér Dráb v SÚKROMNÁ VOJNA (1977) Martina Hollého, notář Kucbel v tragikomedii CNOSTNÝ METOD (1979), družba v komedii NEVERA PO SLOVENSKY (1980), rádce v Hollého pohádce SOĽ NAD ZLATO (1982), Furdík v dramatu ZRELÁ MLADOSŤ (1982) Martina Ťapáka a naposled jako ředitel – kněz ve filmu Pavola Haspry VÝLET DO MLADOSTI (1983).

Herecky se Tibor Bogdan uplatnil dále v televizních zábavných pořadech (VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ aj.), filmech – inscenacích (př. SENZI MAMA, SÁM VOJÁK V POLI, OD SILVESTRA DO TROCH KRÁĽOV, MODEL UPÍR, ČENKOVEJ DETI, ZYPA CUPÁK, ŽELEZNÝ ČLOVĚK, ZLATÝ CHLAPEC, ŠTIPKU SOLI, ADAM ŠANGALA, SLNKO VYCHÁDZA NAD PRAŠIVOU, TRI SVADBY, NAJKRAJŠÍ KVET, PRINCEZNÁ A MESIAC, FAREBNÝ BAZÁR, JA, STARÁ MAMA ILLKO A ILLARION, PRÁŠKY NA SPANIE, FAREBNÝ BAZÁR ad.) a seriálech (např. VIVAT BEŇOVSKÝ, DOBRODRUŽSTVÁ JANKA HRAŠKA, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER, CHLAP V DOME).

Působil také v rozhlase („Spišské tajemství“, „Bohatý chudák aneb Komický pocit života“, „Levočská bílá paní“, „Miluj čas, který přijde“, „Velké štěstí“, „Geľo Sebechlebský“, „Hrabě Monte Christo“, „Dvacet minut s andělem“, „Lodivod dunajský“, „Američan“, „Ďáblem pokoušený“, „Berlín – Alexandrovo náměstí“ atd.), dabingu.

Za svou prácí získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1968) a titul Zasloužilého umělce (1974). Tibor Bogdan zemřel 22. září 2000 v Martině ve věku vysokých nedožitých jednaosmdesáti let. I když byl slovenským hercem, nikdy se v české kinematografii neobjevil. V necelé dvacítce slovenských filmových dílech tkví Bogdanovo jméno a tak patří pevným písmem do dějin slovenského filmu.

Jaroslav "krib" Lopour