Kladivo na čarodějnice

Docela pěkně zpracované téma tolikrát rozebíraných čarodějnických procesů. Nejlepší označení pro atmosféru celého filmu je - DEPRESIVNÍ a o docílení depresivní atmosféry šlo především. Mnoho z komentujících označilo film jako nadčasový. Netuším, jak k tomuhle názoru dospěli, ale budiž. Herecké výkony mi vzhledem k době přišly uspokojivé. Kdybych měl hodnotit objektivně, tak tenhle film neuvěřitelně vyzvednu ( odpovídající atmosféra, psychické rozpoložení postav ). Bohužel se v mých komentářím snažím být maximálně subjektivní, tak vám mohu pouze napsat, že mi film poměrně značně zhoršil náladu. Zhoršil mi ji však pozitivně. Mnoho filmů mi zhorší náladu svoji debilitou, ale tenhle film mi ji zhoršil svoji genialitou. Znovu bych se ke zhlédnutí však neodhodlal. S přihlédnutím k inspiraci skutečnou událostí se přikláním ke * * *. (01.12.2010)

Čekala jsem naprosto něco jiného. Překvapilo mě, co se zde odehrávalo a celkově příběh. Ale nevím, zda pozitivně nebo negativně. Myslela jsem, že to bude víc kruté a ponuré, ale já jsem se hodně smála, takže opravdu nevím. Ale rozhodně mě snímek hodně bavil a tím nemyslím komicky, ale kinematograficky. Herci vše zahráli na jedničku a dokonce nechyběly ani krásné ženy. Výborná podívaná. (06.01.2013)

Opravdu hodně drsný film. Jestli je tohle pravda, tak se má církev opravdu za co stydět. Po tomhle se nedivím, proč jsou lidé proti církevním restitucím... Kemr je tady hodně nepříjemný. Ale některé části jde brát i s humorem: "Kdes byla, s kým a cos tam dělala? Byla jsem s Barvířkou Satlerovou na Čertových kamenech. Tam jsme si paty mazaly hostiemi, smilnily s ďáblem a svíčky jsme si strkaly do prdele." :D (31.01.2013)

Dobrý film o strašné době. Ta bezmoc je neskutečná. Když se člověk (/čarodejnice) nechce přiznat, znamená to, že je posedlý duchem mlčenlivosti. Jak na něj? Mučením ho vyhnat z těla. Nechce napráskat bohatou sousedku, že také smilnila na Petrových kamenech se svým galánem a šlapala po hostiích? Pomoci jí mučením. Úžasný všelék na vše možné. A zastání se těm nebožačkám nedostane, protože kdokoli by se jich zastal, skončí také na šibenici. Pardon, na hranici... 80% (23.01.2014)

Otakaru Vávrovi se podařilo něco, před čím musím smeknout. Nejde o film, ale o dílo..a to mistrovské! Myslím, že je naprosto jasné, kde bylo v oné době křesťanství. Troufám si tvrdit, že na tom samém místě bylo i předtím, a co hůř, je i teď (pouze bojuje jinými cestami)! V úplném počátku mělo dobrou myšlenku (sjednotit stejně smýšlející lid), ale postupem času, jak už to bývá, se stalo pouze výhodným "businessem" pro vysoko postavené osoby. Lidé samozřejmě nejsou slepí, a proto se bouřili (vždyť většina válek světa vypukla z náboženských důvodů). Proto jim bylo pohroženo ďáblem a právě takovými způsoby, které lze vidět v Kladivu na čarodějnice, byli hloupější lidé zastrašováni a těch chytrých se takto zbavovalo. Tímto neodsuzuji křesťanství ani žádná jiná náboženství, pouze pohrdám osobami, které je řídí (protože s jídlem roste chuť..jedinou jiskrou naděje byl papež Jan Pavel II., teď přichází, bohužel, opět doba stagnace a konzervatismu). (02.03.2006)

Atmosferické dielo v ktorom beznádej nepozná hranic...skvelá réžia,herectvo,hudobná vsuvka...Kladivo na čarodejnice ako skvost Československej filmografie... (28.08.2008)

Mám len jednu otázku. Čo iné ako mágia vznášajúca sa medzi človečenstvom by mohlo spôsobovať, že napriek všetkému čo sa mám stalo predtým i po tomto procese stále veríme, že zlo bude napokon potrestané, že niekde melú akési Božie mlyny alebo v to, že dobrým životom si zaslúžime lepšiu smrť? Ako je možné, že po celé storočia vždy uveríme, že niekde ostávajú zvyšky spravodlivosti, či sa môžu dokonca prihodiť aj nám? Čo iné ako diabol by nás mohlo napriek všetkému udržovať v takomto presvedčení aj keď Boh priviera oči? Myslím že nič a pravdepodobne si preto napriek svojmu pretrvávajúcemu pesimizmu zaslúžim očistenie ohňom... nech sa stane! A žiadam za to iba jedno - smrť všetkým sudcom bez rozdielu.... samozvaným, voleným i menovaným! (10.01.2009)

Původně jsem chtěl dát 4*, ale dám těch 5 ale slabších. Film je to povedený ale nemůžu říct že se jedná o nejlepší Český film(i když od toho nemá daleko). (29.05.2011)

Vážení přátelé, humus. Nedoporučuji slabším povahám a lidem se srdečními chorobami. Při pomyšlení, že tyhle hrůzy se skutečně staly a byly jich desetitisíce mi mráz běhá po zádech. Katolická církev tehdy velice pěkně popsala veškeré poučky o ďáblu a lidech v něj posedlých do jedné knihy - Kladivo na čarodějnice. Díky této příručce zahynulo na hranicích mnoho nevinných lidí. Sačilo pomluvit sousedku a ta už se pod silou drtivého mučení pokorné církve přiznala ke všemu a sebou většinou vzala i široký kruh přátel. Zkrátka otřesný zážitek pro lidi, co si to dokáží představit. A pak že bůh existuje.. 90% (13.03.2010)

Úspech Kladiva na čarodejnice vidím v silnom príbehu bez happy endu, jeho adekvátnom režijnom a hereckom stvárnení a najmä v posolstve, ktoré vysiela divákovi. Aj keď ide o príbeh z dávnej minulosti, je aktuálny v každej dobe. Ukazuje akými krehkými sa stanú občianske istoty, ak sa moc dostane do nesprávnych rúk. Načo je veriacemu viera, keď jeho cirkev dokáže v mene Božom páchať takéto ohavnosti? Načo sú komunistovi ideály, keď jeho strana dokáže pre šťastné zajtrajšky činiť porovnateľné zlo? Aký je rozdiel medzi Bobligom a Urválkom? Žiadny. Obaja ešte aj umreli v pokoji. Valentovej slová "Ano, hned ... já si vzpomenu" nie sú zo stredoveku, ale z procesov v 50. rokoch. V priebehu času sa menia iba formy mučenia a ich prezentácia verejnosti. Pokušenie použiť mučenie ostáva nezmenené. V tom vidím odkaz tohto nestarnúceho filmu. (15.06.2010)

Podľa mňa najlepší čiernobiely československý film, aký kedy bol natočený a možno aj najlepší film našej produkcie vôbec. Funguje tu všetko. Brutálne herecké výkony, ktoré nemajú chybu nielen v hlavných postavách, ale aj tých bočných, ani rozprávať nemusia, napríklad strážca väznice, ktorý prináša vypočúvané osoby, ten už len ksichtom pôsobí ako niekto, kto žije v podzemí, aby tam prisluhoval mučeniu. Celková reálnosť filmu, človek pociťuje hnev aj bezmocnosť a hoci dnes by šiel film určite už viac do extrému najmä v scénach s tortúrou, Kladivo na čarodejnice ostáva úplným skvostom, velikánom v kinematografii nielen našej proveniencie. (19.12.2022)

Černobílá satirická komedie aneb Vávrovo Hoříš, má panenko. (24.10.2023)

Jedno z nejlepších historických dramat na téma církevní „spravedlnost“. Drsný příběh z kruté doby, kdy někteří jedinci měli nad ostatními nikým neomezovanou moc a neštítili se ji využít k vlastnímu prospěchu. Paralely k socialismu mi připadají zřejmé, ale soudruzi měli zřejmě takovou radost, že mají proticírkevní film, až jim to uniklo. (01.03.2006)

Není jistě třeba zvlášť zdůrazňovat, že tento film náleží k tomu nejlepšímu, co se v české kinematografii zrodilo. Tzv. nová vlna poskytla tvůrčí prostor zejména mladým osobnostem (Forman, Chytilová, Menzel, Herz, Juráček, Schorm a další), přesto se některým ze starších režisérů podařilo úspěšně etablovat i v nových podmínkách. Jedním z nich byl Otakar Vávra. Ten se po stranicky žádaných historických opusech z padesátých let odklonil k poetickým hříčkám hrubínovského charakteru a zcela překvapil citlivým přístupem k podobnému žánru. V roce 1969 pak opět dosáhl jednoho ze svých vrcholů. Rozjitřené politické události Pražského jara a sovětské okupace paradoxně vytvořili nejčistší prostředí pro vznik řady později trezorových filmů (v dekádě 1968-70 vznikly například tituly Spalovač mrtvol, Skřivánci na niti, Ucho a další). Vávra vycházel z románu Václava Kaplického a z autentických materiálů inkvizičních soudů s údajnými čarodějnicemi, které se konaly v letech 1678 až 1692 v okolí Šumperku. Dnes už je zcela legitimní, že Vávra na pozadí historických událostí demonstroval průběh tzv. politických procesů padesátých let. Peklo, které se záhy rozpoutá dodnes šokuje ve své kruté pravdivosti a fanatické zaslepenosti, mistrně dotvořené kamerou Josefa Illíka a působivou hudbou Jiřího Srnky s úvodním sborovým pochodem. Pominout nelze herecké obsazení, kdy bylo dosaženo maximálního účinku. Fascinující a zcela výjimečný výkon Vladimíra Šmerala v roli inkvizitora Bobliga ostře konrastuje s jeho oficiální politickou orientací a je činem jakéhosi "prozření". Vynikající ve své stylizované uhlazenosti a skryté nenávisti je sluha Ignác v podání Josefa Kemra, paralelu pak tvoří vnímavý a inteligentní děkan Lautner v podání Elo Romančíka. Mohl bych pokračovat dále – farář Eduarda Cupáka, zbabělý Winkler Čestmíra Řandy, úplatný rychtář Ilji Prachaře či šílený mnich Václava Lohniského – každý podává vrcholný výkon. Nejen spontánní přijetí filmu při premiérovém uvedení v kinech, ale síla, s jakou bylo dosaženo konečného výsledku dávají tušit, že se jedná o snímek světové úrovně. To se ovšem nad Československem stahovala mračna normalizačního chladna a s ním rychlý ústup do pozadí. (02.11.2008)

Už jsem strávil dost času v místech, kde se děj reálně odehrál. Film jen přibližuje, v kostce, co se v reálu odehrálo. Letos, 2010 jsem s úžasem četl dějiny města Šumperk, kde je popsán příběh těch časů, který se zcela shoduje s tímhle filmem. Zamrazilo mě to. (10.08.2010)

(3x) ♫ Jak černý mrak, už táhne smrťák zabiják... Mé nedávné zjištění, že tenhle film se historicky neodehrává v středověku (jak jsem se domníval určitě nejen já), ale již v ranním novověku, mě překvapilo. Pro mne rozhodně důležitý aspekt ve vnímání obsahu, neboť zde se ohledně mocenských vrchností již nejednalo o nějaké ty zaostalé kultury vyznávající nadpřirozené jevy, ale o vyspělou společnost, nad kterou zavládli touha po moci, politika a manipulace s lidi během vykonstruovaných procesů. Také v těchto aspektech vnímám vysokou a nadčasovou společenskou hodnotu filmu, byť občas na něj čtu nebo slýchám i kritické ohlasy pro jednostraně negativní zobrazení církve. Z pozice diváka občas nudí neustále opakující se zobrazování všech postupů u procesů od zatknutí přes tajné výslechy, veřejný proces, mučení, až po přiznání a upálení... při dalším opakovaném zhlédnutí to působilo na mne jaksi víc monotónně než strašidelně. To však nic nemění na myšlenkové i umělecké hodnotě filmu, který oplývá hutnou atmosférou a vynikajícími hereckými výkony. Zvláště na Vladimíru Šmeralovi a Kemrovi mě hořce fascinuje až sarkastický humor, s jakým mezi sebou cynický Boblig se svým sluhou komunikují... a úvodní písnička geniální. Jenom ty podivné monology Václava Lohniského občas na mne uprostřed děje působili rušivě. (80%) (Československá filmová výzva) (12.02.2019)

Jeden z nejpůsobivějších a nejmrazivějších filmů naší kinematografie. Jedna projekce mi dala podnět k tomu zhlédnout všechny filmy mistra O. Vávry. (25.11.2009)

Silný a depresivní snímek s výbornými herci, který však není určený pro každého. (03.01.2008)

Nejlepší český film. (28.01.2013)

Pár zajímavostí: krásná Vivaldiho hudba, kterou duchovní ve filmu hrají při společném muzicírování je anachronismus - A. Vivaldi se narodil v roce 1678, tedy právě v roce, kdy procesy na severní Moravě začaly. Málo známá je skutečnost, že Lautner nebyl jedinou církevní osobou obviněnou v této kauze. Boblig z čarodějnictví obvinil i losinského faráře Königa (toho zachránila předčasná smrt) a faráře z Rýmařova Jana F. Pabsta, který se spasil útěkem. Pro Pohrobka: ano, inkviziční soud byl státní, ale stejně tak i církevní institucí (prvním inkvizičním tribunálům dal vzniknout roku 1184 papež Lucius III. bulou "Ad abolendam"), a povolení k tortuře duchovních uděloval a především rozsudky podepisoval olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna - Kastelkornu. Papež Jan Pavel II. v roce 1998 nařídil přezkoumání těchto ostudných procesů a komise při olomouckém arcibiskupství děkana Lautnera plně rehabilitovala a prohlásila za Svědka víry. Pozdní lítost, u katolické církve tak častá. (08.09.2007)