Lynn

Se7en jsem viděla celkem dvakrát a musím říct, že na podruhé to byla snad ještě větší husťárna než na poprvé. Když totiž člověk zná dopředu vyústění příběhu (nechci spoilerovat, takže jej neprozradím), které je mimochodem ďábelské jako sama postava Kevina Spaceyho, John Doe, může sledovat, jak překrásně a logicky do sebe zapadají jednotlivé střípky téhle skládačky. Jediná pronesená věta není zbytečná, všechno má svůj smysl a své místo. Závěrečná scéna, ke které se musím ještě jednou vrátit, je neskutečně mrazivá, nervní a vždycky při ní mám žaludek až v krku. Se7en rozhodně není film vhodný pro labilnější povahy, ale rozhodně je to jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy měla možnost vidět.

Fascinující mexický kousek! Živočišný sex, přátelství, chlapecká (ne)vinnost, zrada a odpuštění. Tuhle mexickou jízdu bych si nechala líbit (asi proto, že je mi stejně jako hrdinům sladkých sedmnáct). Oba mladí představitelé, Gael García Bernal (Julio; Amores perros, Špatná výchova) i Diego Luna (Tenoch; Terminál, Hříšný tanec 2 : Havana Nights) podávají skvělé herecké výkony. Hlavně díky nim a ruční kameře působí film tak realisticky, až to bere dech. A vyvrcholení snímku - polibek těchto dvou mladíků působí tak silně a emotivně, že se ve vás cosi změní. Asi ta nevinnost zanechaná za sebou a život čekající před tebou. A konečná pointa o životě a smrti je pověstnou ranou do hlavy. Jen tak nezapomenu...

Tenhle film, dnes už klasika všech klasik, nemá chybu. Kdo by si okamžitě nezamiloval věčného hejska Butche i málomluvného podmračeného Sundance ? Zpočátku se film tváří jako čirá dobrodružná zábava, mimořádně skvěle natočená (například netradiční scény působící jako staré zažloutlé fotografie), ale pak se do děje začnou promítat temné podtóny vedoucí k nevyhnutelnému konci, který absolutně nekoresponduje právě s počátečním vyzněním filmu, pročež je to ten nejlepší konec, jaký mohl G.R. Hill zvolit. Úžasný film patřící do mého zlatého fondu...

Po právu je tento kousek Ridleyho Scotta jedním ze základních kamenů sci-fi žánru. Už dlouho jsem neviděla film s TAKOVOU atmosférou... *I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time...like tears in rain..Time to die.*

Skvělý muzikál za velkou louží slavného českého režiséra Miloše Formana. Prvních deset minut bylo hodně nestravitelných, ale když divák přistoupil na pravidla žánru - pak to byla jízda. A konečná (protivietnamská) katarze povýšila Vlasy na geniální dílo. Pro mě naprosto nezapomenutelný filmový a hudební počin, který rozhodně musím vidět minimálně ještě jednou...

Musim! Prostě musim tomuhle báječnému filmu dát 5*. A nejen kvůli skvělému Edwardu Nortonovi, který patří mezi mé oblíbené herce díky talentu přímo od Pána Boha a neodolatelnému úsměvu od Hospodina (mimochodem režii rozhodně zvládl bravurně a jeho imitace rozhodně kultovní postavy Dustina Hoffmana byla rozhodně neuvěřitelná). Ben Stiller opět potrvdil, že je vynikající komik. Největší poklona ale patří scénáristovi, který dokázal napsat sympatické postavy, milý film s vtipnými dialogy, a do toho všeho zamíchat náboženské otázky, aniž by vzniknul nechutný paskvil s poučením v každém druhém filmovém políčku. Prostě, tohle se moc povedlo a vůbec by nevadilo víc takových filmů.

"Kladivo na čarodějnice" je jeden z těch mála filmů, které dokáží vyvolat ty nejděsivější pocity strachu, aniž by k tomu potřebovaly hektolitry umělé krve a obludné monstrum honící teenagery po všech čertech ďáblech. Monstrum v tomto snímku má mnohem prozaičtější podobu, za kterou se však skrývá Ďábel hodný tohoto jména. Snímku ovšem na naléhavosti velkou měrou přidává fakt, že se tvůrci (mezi kterými byla i slavná česká umělkyně Ester Krumbachová, o níž nedávno natočila pozoruhodný dokument První dáma českého filmu Věra Chytilová) nechali inspirovat záznamy z autentických inkvizičních procesů z let 1678 až 1695. Snímek díky černobílému ladění evokuje rozmanitou škálu pocitů, kamera je nebývale sugestivní. Rozum obzvláště zůstává stát nad tím, jak mohla zbabělost, pověrčivost či lhostejnost vrchnosti dát do rukou inkvizičnímu soudci Bobligovi z Egeldstadtu takovou moc nad životy lidí v celém poddanství! Dovolím si citovat - Děkan Kryštof Lautner: "Nedokážu vůbec pochopit, že takový člověk může mít v rukou lidské osudy - tvůj, tvůj i můj!" Na to mu klidným, vyrovnaným a odevzdaným hlasem odpovídá jeho přítel, bývalý soudce: "A vždycky to tak bude, buď úplně klidný." Tento dialog je nádhernou ilustrací mnohoznačnosti "Kladiva" - každému musí být jasné, o čem Vávra mluví (předpokládám, že za dob normalizace skončil film na dlouhou dobu v trezoru...). Ještě jednou úžasnou doménou film disponuje - dramaticky vypjatá hudba, zejména její opakující se leitmotiv, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Kapitola sama pro sebe je pak herecký výkon Vladimíra Šmerala. Jeho Boblig z Egeldstadtu je syntézou veškerého zla, ďábel v beránčím rouchu. Naproti němu stojící děkan Kryštof Lautner má taktéž co nabídnout, zejména proto, že je to postava lidská, se svými chybami, díky nimž nakonec nachází draze zaplacenou morální sílu. První místo ve Zlatém fondu české kinematografie.