Lékořicová Pizza

Má to atmosféru, skvělý cast a pár vtipných momentů (Bradley Cooper si to tady velice dává), ale jinak je to nesourodá směs historek o tom, jak spolu holka a kluk začínali randit. Jestli je tam nějaký přesah, úspěšně jsem ho minul. Možná pro amíky mají ty epizody s vodními postelemi a benzínovou krizí kouzlo jak pro nás bakelitový rádio ve Vyprávěj, ale za mě teda bohužel cool dobové detaily film neudrží. (03.08.2022)

Po Opitých láskou ide o ďalšiu netradičnú romancu, tento raz ozvláštnenú o aspekt dospievania, prvej lásky a 70tkovú atmosféru. Licorice Pizza pripomenie americkú indie scénu z Austinu a najviac asi kúsky samotného Richarda Linklatera (Omámení a zmätení, Chlapčenstvo). Nedá sa však zbaviť pocitu, že si ju Anderson ukuchtil primárne pre seba a svoju komunitu. V rámci jeho filmografie sa najviac blíži k Hriešnym nociam a Skrytej vade v zmysle, že nie je signifikantný príbeh, ani postavy, ale v hlavnej úlohe sa o slovo hlási atmosféra doby a pocity, ktoré na vás (možno) preskočia. (19.03.2022)

S P.T. Andersonem se v jeho kinematografii potkávám snad pouze dvakrát. Zbytek jde mimo mě a to především poslední dobou. Lékořicová pizza bohužel není výjimkou. Dokážu ocenit dobový feeling a také dospívání v 70tých letech v USA. Super jsou také neokoukané tváře v hlavních rolích. Alana Haim z kapely Haim ukázala, že kromě bicích umí hrát i ve filmech a Cooper Hoffman zase podědil co se dalo. Nestačí to. Vadí mi ta roztříštěnost motivů a slepých odboček, které jsou sice vyplněné známými hereckými jmény, ale v celkovém vyznění to v mých očích nedrží tak nějak pohromadě a je to někde na pomezí mezi feel good komedii a dramatem o dospívání. PTA prezentuje širokou paletu motivů a já tak nějak nevěděl, co si vybrat. (20.04.2022)

Zdlouhavá výprava do sedmdesátek. Můj největší problém spočíval v tom, že jsem měl problém uvěřit Garymu jeho věk, na 15 tedy nevypadal a věkový rozdíl mezi hlavní dvojicí (i když ten tam je i ve skutečnosti). Takže jsem se nedokázal přenést přes to, co všechno dělá patnáctiletý kluk, i když scéná s náklaďákem byla zajímavá. Příběh jinak nebyl z těch nejsilnějších a celé to drželo pohromadě jen díky podivnému (ne)vztahu hlavních hrdinů. Neznámá hlavní dvojice jinak byla v pohodě a hvězdy si navíc užily svoje role, Bradley Cooper či Sean Penn si zahráli výstřední postavičky. (05.08.2022)

Je to živý, chaotický príbeh o dospievaní. Na zápletke tohto filmu nezáleží, pretože ho sotva má, napriek tomu je hypnotizujúci. Je to skvelá feel good romanca. 8/10 (12.09.2022)

Po polodepkách přichází PTA s něčím odlehčenějším, nicméně stále působivým. Herecké výkony ústřední dvojice byly duší filmu, ale přeci jen jsem si nejvíce užíval Bradleyho Coopera v intezivní a zábavné miniroličce. Neuvěřitelně mě pobavily scény s provozovateli japonského restaurantu, (ne nepodobnou scénou vévodil Inherent Vice), které zajímavě balancují na hraně absurdity/sociálního komentáře. Ze řemeslného hlediska je to nadprůměr, dobový soundtrack potěší výběrem, ale přeci jen je těch ód na sedmdesátky už trochu moc. (13.04.2022)

Pět hvězd za Greenwoodův soundtrack, za malé charaktery Seana Penna, Bradleyho Coopera a mnoha dalších (Alanin otec válel) a za tu filmařinu hlavně. Užil jsem si to jak jako good mood, tak jako malé napětí mezi hlavními protagonisty, jejichž vztah neustále chodil po tenkém nebo spíše neurčitém laně. Ale jak říkám, hlavně pět hvězd za kameru, za práci se scénami, za barvy, zvuk, hudbu, atmosféru, za dlouhé scény, břitké dialogy, scény s komparsem vyplňující celou místnost, ulici, školní dvůr, restauraci, cokoliv. Bez zeleného plátna, bez detailu na jednu hlavu po dobu pěti minut. Čistá filmařina, čistá práce. Anderson asi chtěl něco jako svého Tarantina a chvílemi jsem měl pocit, že dělá i něco lepšího. Jako celek to ještě Tarantino není, ale v detailech je to rozhodně klasika. Andersona ale nekriticky obdivuju, protože, kdo doručí Magnolii, There Will Be Blood nebo Phantom Thread má u mě slávu zaručenou a nemůže už nikdy nic úplně podělat. (24.09.2022)

7/10 (27.10.2022)

(7/10). Nebudu lhát. Převažují ve mně spíš pocity zklamání. Paula Thomase Andersona považuju za mistra svého řemesla a prvotní recenze byly vynikající. Po shlédnutí jsem však neměl pocit, že jsem viděl něco neobyčejného, jako tomu bylo třeba u Nitě z přízraků. Tohle spíš taková oddechovka, kterou si Paul Thomas Anderson střihnul. Ale ne vždycky můžou být oddechovky špičkových režisérů kvalitní jak tomu bylo třeba u Rozhněvaného muže. Dýchá to na diváka originalitou a svěžím dechem, ale emoce se nedostavují. Přicházejí až v úplném závěru. Paradoxně u nejvíc kýčovité scény. Ale co se týče kamerové práce, tak to je naprostá paráda. Taktéž hudební podkres ze 70. let, který nedokážu pořádně docenit, ale i tak z toho ta atmosféra sálala. Herci jsou v pohodě, ale nic extra. V paměti mi zůstanou menší camea hereckých es, jak tomu bylo podobně i v 1917. Bradley Cooper jako nafoukaný vypatlanec, nebo Japonky milující John Michael Higgins. Z Lékořicové Pizzy jde hrozně cítit originalita a snaha se divákovi zalíbit. Bohužel na mě to moc nefungovalo. Docela mě to mrzí. Z nadějného kandidáta na OSCARA se stává pouze průměrný projekt, který jsem viděl výš. (10.03.2022)

Svojské čaro nestačí keď je celok nuda. Film mi v niečom pripomenul Lucasa, v niečom trochu Tarantina, no nemá na nich. Podaril sa casting a old school atmosféru cítiť v každom zábere. Menšie príbehy ucelené do jedného celku mám väčšinou rád, no tu to nevyšlo. Jediná podzapketka čo ma bavila bola tá s Bradley Cooperom. Ostatné fajn, ale podané nemastne neslane. Keď to veľmi zjednoduším, ide len o prehliadku 70. rokov a o dvoch mladých ľudí ktorý si k sebe hľadajú cestu. Je to pohodové a miestami vtipné no dejovo nejde o nič vzrušujece ani prelomové. Ku koncu už som myslel že film ani nedopozeram. (13.09.2022)

příběh z bojiště, ve kterym by jeden ztuhl a druhej zakop, ale společně se protlouká esencí sexistických fantomů za pomocí filantropického humoru snadněji než vyzobávaj žampióny z rotujícího polotovaru hajzlů z pekla. to pak sebeméně vypointovaný moment hraje do karet zakončení ve stylu pravdivé romance za zvuku starých fláků nebeských gramců a ani nevadí, že propojení dějových linek není hlavním chodem (13.02.2023)

Ako by som to len ...slušne. Keď neviete čo so životom, máte dve hodiny zbytočného času a myslíte si, že pichanie sa plastovou vidličkou do oka je super nápad, tak toto je pre Vás. ODPAD! (07.03.2022)

Můj numero uno P.T. Anderson servíruje ve svém osobitém podání feel good "romantické" - pocitové retro, které má kouzelně půvabné i vtipné okamžiky. Postupem času bohužel ztrácejí na lesku díky vysoce únavné absenci děje a mnohdy i nikterak záživných dialogů. V kombinaci pak se stopáži 133 minut ( které jsou pocitově někde na dvouset minutách ) je Licorice Pizza nekonečná a musím velmi nerad zaplivat, že bylo hodně náročné vydržet do konce. Film, který se bude líbit jen a pouze v odevzdané náladě. Tahle Pizza je mistrovská v momentech, ale v celku vlastně neříká a hlavně nenabízí vůbec nic. Ne že by musela. Ale na to jak málo toho řekne, je to nepochopitelně natáhnutá, až epizodní záležitost. Nepříjemně nekonečný příjemný film. (16.03.2022)

(36/2022) / Tak tu sme si vôbec nesadli. Nesúrodý, chaoticky servírovaný príbeh s množstvom bizarných postavičiek, nič som si nedokázal z tohto odniesť. Soundtrack je ale fajn a je to krásne farebné slnečné. Neviem úplne pre koho je film určený, komu to pán PTA točil ale asi hlavne pre seba. (4/10) (10.03.2022)

Já jsem to nepochopila a je mi to úplně fuk :D :D (13.03.2022)

Licorice Pizza je rozhodně zajímavý romantický snímek, který překvapí povrchní znalce Paula Thomase Andersona, kteří mají nakoukané pouze jeho poslední filmy (post-Až na krev). Ale kdo je seznámen a fanoušek spíše Boogie Nights nebo polozapomenuté sandlerovky Opilí láskou, ten se naladí. Možná trochu delší snímek stále skvěle zapadne do škatulky "Anderson vzpomíná", několik scén vám rozhodně nezapadne v paměti (kamión hodně připomíná jednu specifickou scénu z Boogie Nights) a myslím si, že Cooper Hoffman  bude pokračovat ve šlépějích svého legendárního otce. Speciální zmíňku si zaslouží Alana Haim, která je naprosto přirozená, neokoukaná a vícevrstvá ve svém debutu. Nový PTA není revolucí, ale rozhodně zase filmovou autorskou událostí, kterou byste si neměli nechat ujít.   75 % (14.03.2022)

!Spoiler! Kvalitní vizuál, skvělí herci, příjemný soundtrack…dobrý, to beru. Ale celou dobu jsem si pokládal otázku, zda to bude o něčem jiném, než o dvou mladých lidech, kteří se sobě navzájem evidentně zalíbí a tudíž se nabízí, že to spolu dají dohromady. PTA je liška podšitá, oni to vskutku nakonec dohromady dali :) , což je pro mě, jako obsah celovečerního filmu, vskutku málo. (31.03.2022)

Zklamání. Po výborném traileru jsem se hodně těšil a bohužel jsem dostal nejhorší film Paula Thomase Andersona. Přesto nejhorší film PTA, je stále lepším filmem, než většina filmů, které jdou u nás do kin. Mám rád filmy PTA, nejvíce mi od něho sedla Magnolie, která je z mého pohledu dokonalá. Anderson je jako režisér velký perfekcionista a rád si všechno na svých filmech dělá sám. Když, se nějakému filmu věnuje, tak se mu věnuje na tisíc procent. Lékořicová pizza je nádherně natočený film. Má krásnou vizuální stránku, dobrou atmosféru, stylový soundtrack a po technické stránce filmu nelze, co vytknout. Největší problém filmu je jeho příběh, respektive jeho scénář. Po příběhové stránce mi to nesedlo, nevytvořil jsem si vztah k postavám a celkově mě to minulo. Dost mě to mrzí, jelikož vím, že zde hrají velmi dobří herci (Sean Penn a Bradley Cooper), nebo se zde objeví herci, ze kterých jednou můžou být uznávaní herci (Alana Haim a Cooper Hoffman). Ve filmu je pár parádních scén, ale jako celek to z mého pohledu tolik nefunguje. Lékořicová pizza mě zklamala a dost mě to štve. (13.03.2022)

Přehlídka podobných filmových zklamání nekončí. Film, který je už několik měsíců vyhlíženou součástí Oscarových ambicí je zase na pomezí jednoho velkého nahození náhodných  scén,  které vyprávějí dobových příběh sedmdesátek, který mě oslovuje jako arabsky mluvící Japonec. Hodně ošklivě ale od srdce řečeno, zdá se to jako ztráta času. (01.03.2022)

Jen těžko mě někdo přesvědčí, že P. T. Anderson, kdysi jeden z nejtalentovanějších, nejzajímavějších a především nejstylovějších tvůrců, není nyní díky své současné tvorbě již trochu za zenitem. Nechci tedy určitě zpochybňovat jeho filmařský um, který i v případě Lékořicové pizzy prokázal minimálně v podobě zpracování stylu a atmosféry, spíš mám ale na mysli jeho scenáristickou práci, která už ani zdaleka nemá takovou kvalitu, na kterou jsme byli zvyklí z dob Hříšné noci, či především Magnolie. Co má tedy scénář Lékořicové pizzy ještě pořád společného s těmi nejúspěšnějšími kousky PTA z počátku jeho tvorby, tak to je opět absence v podstatě jakékoliv pevnější dějové kostry, ovšem oproti dřívějšku zde tentokrát chybí i výrazné postavy, dialogy a hlavně jednotlivé situace, které dříve bohatě stačily k tomu, aby divák nepotřeboval nějakou tu zásadní zápletku k tomu, aby si mohl filmy PTA skutečně užívat a odnést si z nich i nezapomenutelné filmové zážitky. Lékořicová pizza ovšem nic z toho nenabízí. Postavy jsou nudné, vážně nesympatické a fakt hodně nevýrazné, dialogy nemají šťávu, nejsou nápadité, ani záživné, no a co se týče jednotlivých situací, ty nejsou ani dramatické, ani emočně silné, ani nikterak jinak výrazné, čímž dochází k dojmu, že celá tato podívaná působí naprosto prázdně, bezvýznamně a vlastně i bez jakékoliv pointy. Celý tento snímek tak chápu jen jako dobový pohled do života pár teenagerů z městečka poblíž LA, nicméně jak jsem zmiňoval, krom atmosféry a stylového zpracování mě tu nic jiného nedokázalo jakkoliv oslovit, či zaujmout, takže za mě Lékořicová pizza představuje bohužel jen další utahané a bezvýznamné zklamání od PTA. (08.03.2023)