Americké graffiti

Nevím, jestli mám obdivovat fakt, že někdo dokázal natočit celovečerní film, který se celý odehrává za volantem, na sedadle spolujezdce, či na zadním sedadle. Když už nikdo nikam nejede, tak se alespoň opírá o svůj nádherně naleštěný vůz, případně stojí kousek od do posledního smítka vypulírované kapoty vozu svého kamaráda. Pokud vás to spolu s vybraným šedesátkovým soundtrackem zaujme, není co řešit. Na můj vkus jsou všechna ta auta příliš pannesky čistá - podobně jsou na tom hlavní aktéři. Americké graffiti jsou Beverly Hills 90210 na kolečkách. Žádnou dravou sondu americké "šedesátkové" mládeže nečekejte. (20.03.2007)

Lucas je borec. Film zhmotňující přesně ten úžasný atmosférický feeling, který si představím, když se mluví o amerických šedesátkách. Samozřejmě, důležitou roli hraje neuvěřitelně nadupaný soundtrack, který hraje diegeticky z rádií či během živých představení takřka nepřetržitě, ale hmatatelně reálné je i zobrazení tehdejší mladistvé nátury, nahodilého hledání sebe samého, váhání mezi nesvázaným užíváním si života a směřováním k dospělé zodpovědnosti, mezi povrchním frajerstvím a skutečným prožíváním. Nevzpomínám si na žádný jiný snímek, po jehož zhlédnutí bych upadl do deprese z toho, že nemohu zažít dobu, o které vypovídá - nekonečné večery v autokinech, na živých velkoměstských ulicích s hárem jako James Dean (v mém případě spíše jako Yul Brynner :) nebo na vyprahlých venkovkých cestách, kde bych tůroval s kovbojským kloboukem otcův starý trabant. Dílo sice mnohem více nostalgické a naivní nežli progresivní, ale přesto nestárnoucí a nádherné. A je zajímavé vidět, že Richard Dreyfus vypadal roku 1973 o patnáct let mladší než o dva roky později při natáčení Čelistí... (28.01.2017)

Přesný! Na pohled klídek a leháro, pod kapotou americká intimita těla. Ještě než se George stal imperátorem mýtotvorné space-opery, stvořil tenhle sametový generační klenot, z jehož koncentrátu pohodičky-nepohodičky by se nostalgie a nespoutanost mládí dala ždímat po galonech. Neopakovatelné atmosféře "jedné probdělé noci" se nedá vytknou zhola nic, natožpak v součtu se skvělou hereckou omladinou, dobovou hudbou od podlahy, hravým scénářem a neopomenutelným čerpáním z pokladnice moudrosti Josepha Campbella. Kol a kolem mi vychází nejen nádherný a nezapomenutelný snímek pro nutné pookřání po věčném civilizačním cynismoskepticismu (kterému při druhotném čtení stejně neuniknete), ale hlavně plnohodnotná hvězdná v... palba. Ach... :) (22.11.2008)

Retro pohádka přesně podle mýho gusta..... prostě takový příběh nepříběh, který je jakousi feel-good coming-of-age drobnokresbou, odehrávající se za jedné letní noci, a rámující půvab, naivitu a radosti i strasti mládí, ale i náturu a vzpomínky jedné generace. Nejzajímavějším prvkem je zde však hudba znějící z široké palety míst [rádia, auta, ulice, jukeboxy, apod.], která je výhradně diegetická, a která hraje prakticky nonstop takřka po celou dobu stopáže. O to větší je škoda, že se George Lucas nadobro upsal Hvězdným válkám a už nikdy nic podobnýho nenatočil, protože jeho impakt na nezávislé scéně amerického filmu je díky tomuto dílku prostě nesmazatelný.... Soundtrack boží! (12.12.2022)

Auta, frajeri, pipiny, rock'n'roll. Pokud jste toho fanousci budete v sedmem nebi. Ja tenhle shit vazne nezeru. Davam props za vytvoreni autenticke atmosfery, pohled do americke kultury a rolicky Harrisona Forda s Ronem Howardem, ale jinak to byla neskutecna nuda. Absolutne o nicem. Je dobre, ze se Lucas vrhnul na Star Wars, protoze timhle tempem by to s nim skoncilo hodne rychle. 4/10 (09.09.2009)