Zánik domu Usherů

Mistr začíná strašit a je to perfektní. Precizní těžký nonstop přednes i dokonalý obraz a triky. Ta hmota, ta hmota. (09.10.2013)

Jako povídka ano, namluvení Petrem Čepkem ano, hudební doprovod ucházející... ale vizuální složka se mě naprosto nedotkla. Když už Zánik domu Usherů, pro mně osobně zůstává nepřekonatelá Epsteinova verze z roku 1928 http://www.csfd.cz/film/131387-pad-domu-usheru-chute-de-la-maison-usher-la/ (25.10.2008)

Nechápu, co se na tom komu líbí. Švankmajer, to je entartete Kunst... (08.01.2010)

lahky priemer, ktory ma nenadchol a nevzbudil vo mne ziadne emocie. (31.07.2007)

Osobitá surrealistická adaptace Poeovy povídky. Hlas Petra Čepka tvoří páteř příběhu, který obraz vypráví po svém, a hlavně bez postav. Vzniklo tak sugestivní dílo s působivou atmosférou, které doporučuji všem příznivcům hororů (tím nemyslím ty současné moderní lekačky). (21.11.2014)

Hypnotický zážitek. Po prvních třiceti vteřinách, kdy jsem pochopil, o co půjde, jsem se dost vyděsil - celou dobu se koukat na Švankmajerovy surrealistické animace, to není nic moc pro mě, nejsem jeho obdivovatel a jeho rukopis mi všude připadá stejný, příliš zřetelný a ne tolik zajímavý, jak se o něm mluví. Jenže tady mě o chytlo. Mohl za to hlavně Čepkův geniální přednes, který mě přikoval k obrazovce, a postupně jsem se začal do psychedelie před sebou nořit hlouběji a hlouběji. Animační scény s rakví nebo židlemi byly jednoduše skvělé a vše vyvrcholilo v makabrózním finále. Netřeba herců, netřeba světa, stačí jen pokřivené uzavřené plesnivé a rozpadající se sídlo. Měl jsem z těch patnácti minut před sebou obavy - a když uběhly, litoval jsem jen toho, že byly tak krátké. (19.12.2015)

Obraz i zvuk jsou skvělé, ale mám problém vnímat oboje dohromady. Když se zaposlouchám do Čepkova vyprávění, nedávám pozor, co se vizuálně děje. A naopak, když se zadívám do Švankmajerových animací, tak neposlouchám vyprávění. (26.03.2009)

Výborný hlasový doprovod Petra Čepka dodává téhle povídce krásný pocit napětí a strachu. (20.02.2011)

E. A. Poe mě zrovna moc nebere, ale v tomto podání nemá chybu. Dokonalý soulad formy s obsahem. Když Čepek začal promlouvat hlasem vypravěčova přítele, husí kůže měla pré. (21.10.2014)

Dokonalá studie ech, která Poeovu povídku neilustruje, ale zhmotňuje. Vítězství filmu nad hercem. Na okraj příbuzné ozvěny Rilkovy: „Opuštěnost, opuštěností obstoupená, tání / něh, jež se dotknou něh jak něžných říz… / Toť tvůj interiér, který bez ustání / se hýčká k zdání, řekl bys; // hýčká se v sobě, jemuž rovna nemá, / odrazem vlastním osvětlován jsa. / Takto vymýšlíš téma / vyslyšeného Narkissa.“ (22.03.2013)

Způsob, jakým povídku předčítá Petr Čepek... Hůůůů.... Až z toho mrazí. 9/10 (30.07.2008)

Znovu a znovu dávám Švankmajerovi šanci (ještě, že toho natočil tolik :)) a jsou chvíle, kdy se to vyplatí. Jako třeba včera u Zániku domu Usherů. Vlastně je vše zpracováno dost nefilmově. Čepek čte Poa jako pohádku na gramodesku a za celých patnáct minut je nejživější postavou filmu převalující se bahno. Ale kupodivu je to velice působivé... (06.11.2009)

Největší podíl na temné atmosféře zde samozřejmě má skvěle napsaná povídka E.A Poea, bez níž by Švankmajerovy hroudy hlíny, třepetající se závěsy, záběry na stropy a puklé stěny byly jen sledem obrazů postrádající smysl. V tomto případě to jako celek docela funguje, nicméně příště dám raději přednost knize a své fantazii... (09.12.2008)

Síla... Atmosféra temná, mrazivá a depkoidně paranoidní. Přednes poutavý, naléhavý, gradující. Animace vypiplané, nápadité, osobité. Hudba, tempo, dynamika, zvuk..bez chyby.. Skoro by to bylo i za 5, ale v rámci Švankmajera mě pár kousků nadchlo ještě o kus více. Je mi trochu líto každého, kdo to vidí tak, že obraz zde s přednášeným dějem nemá mnoho společného....... Malý velký a krásný manifest imaginace...................... jó a nejlépe zfilmovaný Poe jakého jsem zatím viděl(a že jsem jich pár viděl) (29.06.2014)

Povídka funguje dobře i bez obrazového doprovodu, ten je tu tentokrát podružný... (28.10.2010)

Rozpadající se sídlo jako objektivně-subjektivní časoprostor otevřený různorodým pocitům strachu je svou obrazovou složkou opravdu výbornou ukázkou adaptace, která se může přesně držet mluveného slova, ale přitom přetransformovat děj tak, že právě z jeho vizuálního překrývání dvou rovin vytříská co nejvíc odpudivé atmosféry a čirého děsu, který se podaří navodit u málokterého hororu, v němž figurují živé bytosti. (02.01.2010)

Hlas Petra Čepka dokonale umocňuje atmosféru, která by se dala postupně krájet. Z přednesu, respektive čtení povídky mě mrazilo v zádech. Ten dům taky stál za to. Kdysi to musela být nějaká tvrz. Ta už je sama o sobě hodně atmosferická. Dýchají z ní staré časy a doby dávno minulé. Takže divák může při sledování krásně zapojit svou fantazii, která mu dopřeje skutečně zajímavý prožitek. (15.02.2011)

Hororovou atmosféru zachytil Švankmajer skvěle, dokonce líp než "pouhými" slovy mistr Poe. Dům byl opravdu nevábný a pád do hlubin bažin byl uvěřitelný. A Petr Čepek měl úžasný přednes. (01.07.2011)

Jediné čo tu stojí za to je zvuková stopa. Horror čítaný chladne, z hrôzou a mysticky sa počúva neskutočne. Edgar Allan Poe patrí k mojim najobľúbenejším spisovateľom takže z tohoto hľadiska ani nič iného nedalo pokaziť. Avšak animácia Švankmajera mi k tomu vôbec nesedela. Aspoň keby snímal samotný príbeh a nie blato, klince, steny a kladivo. (02.01.2016)

Dějiny Domu Usherů jdou paralelně s obecnými dějinami filmu, a Zánik domu Usherů je asi mojí nejoblíbenější povídkou z celé bizarní tvorby E.A.P. Domnívám se, že je to díky onomu nezměrnému propojení člověka a místa. Děsivá "stabilitas loci", která mění vlastníka místa ve vlastněného místem. Hned v počátcích jsem v nesourodé situaci dal přednost Klusákově hudbě před Čepkovým přednesem, a nechal se vést jí a Švankmajerovými obrázky. (17.02.2016)