Poslední tango v Paříži
Ultimo tango a Parigi
Le Dernier Tango à Paris
Last Tango in Paris
Réžia:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Gato BarbieriHrajú:
Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélène Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud, Catherine Allégret, Massimo Girotti (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Paul je Američan v strednom veku, ktorého žena spáchala samovraždu. Jeanne je mladučká Francúzska, ktorá sa čoskoro vydá za začínajúceho filmového režiséra. Obaja hľadajú nové bývanie a tak sa ocitnú naraz v opustenom byte. Ich náhodné stretnutie vyústi do anonymného sexu s osudovými následkami. Bez toho, aby si prezradili mená, začnú sa pravidelne stretávať medzi prázdnymi stenami, aby spoločne siahli až na trpké dno vášne. Jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie sa preslávil najmä vďaka nepokrytému zobrazeniu sexuality a explicitným erotickým scénam. Za povrchnou fasádou týchto škandálov a právnych sankcií sa však skrýva vari jedna z najnaliehavejších existenciálnych výpovedí o zúfalej potrebe ľudského dotyku. Zobrazuje dvoch hrdinov, ktorí sú si navzájom cudzincami, no autentický - aj keď krutý - kontakt s druhou bytosťou navždy zmení ich životy. Paul po manželkinej samovražde trpí zložitými pocitmi zrady i viny. Jeho srdce i myseľ sú paralyzované žiaľom, ktorý ho stravuje a nedokáže od neho nájsť úľavu. Animálny sex je pre neho jedinou možnosťou, ako prebudiť svoje zmysly k citovému vnímaniu. Jeanne zasa nenachádza vo vzťahu s mladíkom citovú plnosť a preto je fascinovaná tajomným Paulom a bez námietok napĺňa jeho brutálne erotické predstavy. Ich sebadeštruktívny vzťah je rubom lásky a nehy, napriek tomu je možno tým najpravdivejším citom v ich životoch. Hlavnú úlohu muža, hľadajúceho útechu v smútku prostredníctvom krutosti k sebe i k iným, stvárnil s hereckou bravúrou Marlon Brando, jeho hereckou partnerkou bola mladá Marie Schneiderová, ktorej kariéru navždy poznačila rola erotickej otrokyne dominantného muža. Režisérovi Bernardovi Bertoluccimu film priniesol nielen pohoršenie publika a povesť večného provokatéra, ale aj nadšenie liberálnej kritiky, ktorá ho oslavovala za oslobodenie filmového umenia z úzkoprsých noriem meštiackej morálky. (RTVS)
(viac)Recenzie (242)
Táhlé, atmosferické, bolestně rozkošnické, vhodné pro unaveného pracanta, který chce u něčeho dlouho netečně odpočívat - ovšem s rizikem usnutí. O lásce ke smyslnému tělu, o podmanivosti tajemství, o skalami obehnané dětské zranitelnosti opuštěného muže, o milencích, kteří navzájem své duše poznají až nakonec. O iracionalitě a kruté nenasytnosti nikdy nevyslovených ženských tužeb. ()
ne dokonalé, ale bezchybné možná! rozhodně působivé! ()
Čo bolo na vtedajšiu dobu kontroverzné, sa dnes stratilo, čo bolo vtedy normálne, je dnes škandál (bobor:)). Priznám sa, že príbeh mi príliš veľa nehovoril, až potom som si uvedomil, že to bolo vykreslenie charakterov dvoch odlišných ľudí, ktorí chcú obaja to isté (a predsa iné). Spracovanie ma však nudilo, prestrelená stopáž, linka s režisérom totálne mimo a zbytočná. Páčila sa mi kamera a Schneider so svojou postavou (až na toho bobra samozrejme:)). Tá škandalózna nahota mi nevadila, bola taká nenásilná. Rovnako aj erotika (až na maslo samozrejme). ()
proti gustu žiaden dišputát ale ja som veľmi dlho nevidela taký nudný film ()
Aj napriek explicitnymi scenam tento film nie je o sexe. Je o vnutornych pochodoch temnej stranky asi kazdeho z nas, a objavovani najintimnejsich pudov a fantazii nie len s opacnym pohlavim, ale diametralne odlisnej generacie. Bertolucci tu odhaluje cast seba, a silnej potreby posunut intimny zivot na do inej roviny a tym padom aj vseobecne film ako taky. Najzaujimavejsie vo filme mi prisiel stret dvoch kultur - tej umeleckej, neustale sa snazivej provokujucej taliansko-francuzskej sceny (Bertolluci, Schneider), ktora tu priam poeticky hrani s hnilo vyspelou - americkou, v podobe Marlona Branda. Jeho vply a miera improvizacie v tomto filme ma svoj otlak tak intenzivny, ze sa podarilo chcene/nechcene urobit milnik vo svetovej kinematografie. Saxik a Storaro len umocnuju tento masterpiece. ()
Již po padesát let, co se jeden z nejvýznamnějších italských filmařů Bernardo Bertolucci věnuje tvorbě filmů, je známo, že jeho filmy jsou jakékoliv jiné nežli mainstreemové, a že v žádném případě nesednou všem. Notná dávka liberalismu je tedy nutností. Není tomu jinak i u Posledního tanga v Paříži, které jakožto film kromě Bertolucciho zaujme vynikající obrazovou kompozicí (v budoucnu trojnásobně oscarově oceněný Vittorio Storaro), na svou dobu nevídanými explicitními sexuálními scénami a jedním z top 5 hereckých výkonů Marlona Branda, jenž jak je jeho dobrým zvykem opět neskutečným způsobem diktuje celému filmu a spolu s Bertoluccim ho posouvá kam se mu jen zlíbí. Za zmínku pak stojí i Maria Schneider, která svou roli mladé sexuální útěchy pro lehce perverzního a psychicky zlomeného čtyřicátníka, zahrála také velmi přesvědčivě. Bernardo a Marlon jsou vyloženě moji oblíbenci a tady jim to opravdu sedlo. ()
Dlouho, velmi dlouho jsem uvažoval, co k tomu napsat. Nakonec si vystačím s odkazem na komentář s Casablancy a zbytek si nechám pro sebe. Teda až na pár poznámek - o pornografii nemůže být řeč, film je o bolesti, nikoliv o přemíře slasti a potěšení. Z druhé strany je také cestou k nalezení sebe sama, i když spíše skrze jeho negativní definici - vymezení vlastních hranic. ()
Děsný film u kterého jsem se nemohl dočkat konce. V podstatě se tam nic neděje, jen se to neděje nejobscéněji, jak jen to jde. Brandova postava je děsná, ani se nedivím, že od něho žena "odešla" a osobně si myslím, že ani jako svůdný seladon zrovna nepůsobil, spíš jako nuzák. Zlatý Jean-Pierre Léaud. To že je to celé pitomé a podivné si nedokáži omluvit jen tím, že to má být artové, to není univerzální výmluva na blbost. Navíc, když si člověk přečte, že je to v podstatě onanistická fantazie režiséra a jak se během natáčení přistupovalo k Brandovi a jak k Marii Schneide a jaké si z toho odnesla zážitky, tak nemohu než být ještě víc odpuzován. 20 % za... hm ani nevím zač. Asi že natočené to bylo relativně dobře. ()
poučení z tohoto filmu plyne jaké? nemáš po ruce gel - použij máslo ()
Nebochybujem, ze na svoju dobu bomba. Avsak ja som to videl az teraz, takze ma nicim neprekvapil, nezaujal, ba naopak, rozculil ma priblbly, nezmysleny a nerealisticky koniec...Ba jednu vec som si predsa len odniesol. Ze aj zeny s nevyholenym a nepichajucim prirodzenim su sexi... ()
80% ()
Pravda je, že od tohto filmu som očakávala niečo viac... Mal to byť najkontroverznejší film tej doby... a možno to tak aj bolo, ale doba sa zmenila a dnes si nájdete viac explicitných dielok, ako je Posledné tango v Paríži. Každopádne boli tam niektoré chvíle, kedy som už chcela, aby to skončilo... Nakoniec som to v zdraví dopozerala. Marlon Brando to zvládol celkom obstojne, Maria Schneider za ním nezaostávala. Byt kde sa odohrávali stretnutia, mal svoje pochmúrne čaro.... ale príbeh, ak sa to dá nazývať príbehom nejako obzvlášť nezaujal...tak za 3 * ()
Film, který překvapuje sexuální otevřeností a nudí svou nepřirozeností a divnou strojeností....živočišnost a myšlenky o lásce a smrti.....celkově však dost divné.... ()
Už vím, že Bertolucci nebude nikdy patřit mezi mé oblíbené režiséry. Příběh se mi líbil, způsob vyprávění nikoli. A to nebylo určitě způsobeno rádoby erotickými scénami, které v dnešní době vyznívají spíš směšně. Trošku mi to připomínalo Bergmana tou rozvleklostí a zvláštností hlavních postav. A ten taky nepatří mezi moje oblíbence. Takže stačilo jednou a dost . ()
Brando akoby nie celkom stotožnený s postavou a pritom snažiac sa byť do nej nasilu prevtelený. Bertolucci, ako inak, divákovi až pod kožou zarytý svojou precíznosťou. ()
Vztyčený prostředníček romantickému žánru. ()
Posledné tango či v Paríži alebo v inom meste je snímok s prázdnym príbehom, nudný a sexuálne scény sú možno na 70. roky odvážne, ale nemám pocit že by to bolo niečo extra čo by malo ohúriť svet. ()
"Co to tu děláte?" "Přišli jsme se vysrat." "Hnusní špinavý parchanti! Zmetkové! Běžte si srát domů!" ()
Marlon Brando, neznámá s bobrem a "máslo". Ok, nevidím v tom nic šíleného a pornografického, ale ve své době to muselo určitě pozdvihnout masy. Za mě mohlo být "máslových" scén klidně víc. ()
Málokterý film, ve vás vyvolá tak rozporuplné pocity, jako právě Poslední tango v Paříži. Zejména díky překvapivému konci, který přijde po dvou hodinách romantického svádění a hraní si na nedostupné, si vlastně nebudete jisti, s kterou postavou sympatizujete a jestli některou vůbec máte rádi. Myslím, že v tomto filmu Bertolucci využil a zhmotnil veškeré zásady nových vln v evropě. Filmu nechybí rázné a občas zvláštní francouzské tempo, britská studie psychologie a osobnosti postav, přičemž mu není cizí ani italská sexuální otevřenost. Již sama zápletka je založena na tématu, které bude obecenstvo rozdělovat a autor to podporuje ještě vhodně zvolenými situacemi. Výborným hereckým výkonům pak na světlo pomáhá poetická kamera, tolik typická pro mladé kinematografické směry, která své postavy vkládá do zajímavého městského prostředí. Bertolucci se ale nebojí ani explicitních erotických scén, kterými dodává celému příběhu jistý nádech pikatnosti a drzosti, čímž se vrací z evropského prostoru do italských žánrových konvencí. Poslední tango v Paříži tak můžeme číst jako výkládní skříň nádherných kinematografických postupů evropských nových vln, ale i jako jednoduchou pozvánku do zvláštní italské kinematografie té doby (mám na mysli třeba Pasoliniho). ()
Súvisiace novinky
Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci zemřel
Ve věku 77 let po dlouhé nemoci zemřel v Římě italský režisér a scenárista Bernardo Bertolucci. Poprvé o tom informovala italská agentura ANSA. Bertolucci měl na kontě snímky jako Poslední tango v… (viac)