Stratené v preklade

Jsem příliš pohnut, než abych mohl smysluplně hodnotit. Ten film je příliš dokonalý. Dokáže někdo jiný dnes v rámci velkých produkcí vyprávět takovým způsobem? Aby se vše podstatné odehrálo mezi tóny písně Alone in Kjóto, v posledních chvílích úžasně protahovaných záběrů, v dech beroucí práci s detaily? (27.05.2007)

Vskutku nádherný a ač to tak nevypadá tak také pozitivní snímek. Setkání dvouch ztracených duší v exotickém Japonsku. Není to uplná komedie, ale člověka baví ony aspekty života, které nejsou natolik vzdálené. Sex Pistols zpívané Japoncem byli opravdu pánk :D. (31.01.2008)

Silné, leč ne nejsilnější. Roztomilé, leč ne nejroztomilejší. S poselstvím, leč ne s tím nejlepším. Extra body má Sofia Coppola za výběr známých herců, kteří i tak nepřehrávají a hrají toto romantické drama tak komorně, jak je to jen v lidských silách možné. Přesto, kdybych si měl vybrat, který z filmů Billa Murrayho je tzv. TOP, tento by to nebyl. Do toho mu nejspíš chybí větší přístupnost, popularita a trochu delší stopáž. Co by mě ovšem zajímalo je to, jestli by Ztraceno v Překladu fungovalo i obráceně, kdy by japonec a japonka odcestovali do USA, zda by se to podobně ujalo. Já si troufám říci, že ano. A byla by to i hezká sonda do života američanů. (30.03.2005)

Že mě tenhle film rozněžní, to jsem tak nějak očekával, ale vážně jsem nečekal, že to bude tak moc vtipné. Murray je neuvěřitelný! Člověk se musí chlámat, i když si třeba jenom pouští sprchu. A přepůvabná Scarlett je mu partnerkou víc než výbornou. Navíc to velkoměsto, spousta lidí, všechno cizí a dva zakomplexovaní Američané, co si navzájem vrátí víru v sebe. "Daleko od svých mají blízko k sobě." Krásné, půvabné, okouzlující... Akorát - šeptaní je neslušné, sakra! (14.08.2007)

Snímek krásný. Plný citu a přitom se elegantně a umně vyhýbá klišé a přílišnémukýči. Jako důkaz budiž scéna loučení, kde v pozadí nezní muzika(!!!) a k tomu cituplné zašeptání do ucha Billa Muryho zanikne v ruchu ulice. (11.02.2008)

Jak už to tak v mých občasných komentářích bývá, váže se k tomuto filmu má vlastní zkušenost. Při sledování "Ztraceno v překladu" jsem měla opakovaný pocit déjà vu. A možná to nebyl ani tak imaginární jev způsobený činností mého mozku, jako spíše zpětně promítaný film mých pocitů z určité doby strávené v cizí zemi. Jestli jsem měla cítit od začátku, že tudy cesta nepovede a nějaká vyšší síla se mi to snažila naznačit, vedlo se jí dokonale. Byla jsem ztracena. Bez ohledu na to, jak krásná byla příroda kolem, zajímavá kutura, jiný životní styl a řeč, způsoby chování, bez ohledu na to, jak moc se mi některé věci líbily a jiné mě fascinovaly, cítila jsem se od toho všeho oddělena kamennou zdí, za kterou jsem nepronikla. Nevěděla jsem proč je mi pořád tak smutno a hrozně, když kolem sebe mám lidi, kterým na mně možná záleží a možná mě mají rádi, stejně bych dala nevím co za to, kdyby se najednou objevil někdo, z jehož tváře bych okamžitě vyčetla, že mi rozumí. Že je na tom úplně stejně a že se mu tak moc ulevilo, že v tom není sám. Někteří lidé jsou schopni vyjít s každým, nemají problém s komunikací s těmi, se kterými nemají nic společného. Možná tyhle povrchní řeči dokážou někoho chvíli bavit, ale za nějaký čas se ta odosobněnost přímo zhmotní a začne tížit, nejde to totiž navěky. Každý potřebujeme tu naší duši, tu chápavou a stejně naladěnou osobu, které se stačí jen podívat do očí nebo se k ní přitisknout a všechno, co nám způsobuje bolest nebo trápení, všechno zmizí a nám se chce z toho skoro až brečet štěstím. Po téhle zkušenosti jsem se jen divila, kolik různých pocitů ve mně tento film vyvolal. Ať už vás provází podobná zkušenost nebo ne, stejně se neubráníte pocitům jako je soucit, pochopení, radost a dojetí. Díky bohu za to, že některé scény jsou vyloženě velmi vtipné ( "lip my stockings", "lodžia můra", "ranní vstávání" nebo "večerní cvičení"), protože jinak by tento film získal první místo mezi všemi mnou shlédnutými romancemi ve stylu např. Legendy o vášni. (20.05.2009)

Tak teda čekal jsem víc. Zajímavé prostředí Tokia a perfektní herci. To jsou hlavní taháky filmu. Čekal jsem, že mě film bavit nebude ale že na konci na mě bude mít velkej dopad ( nejlepší příklad je asi útěk do divočiny nebo apokalypsa) ale to se nestalo. Neměl jsem potřebu nad filmem bádat nebo přemýšlet. Opět skvělý byl Bill Murray a naprosto nádherná byla opět Scarlett Johansson. Pěkné byli i scény s Japonci a jejich řečí ale víc mě na tomhle osudu dvou lidí nevzalo. "Pro chvíle pohody je tady whisky Suntory" :-) (02.08.2009)

...alebo aké to je, cítiť sa osamelým uprostred preplneného davu. Je krásne pozorovať postupný vývoj vzťahu medzi Charlotte a Bobom v prostredí šialeného pestrofarebného, pre nás často nepochopiteľného no pritom nádherne fascinujúceho sveta. A zamilovala som sa do baru v hoteli Park Hyatt Tokio. (26.10.2010)

Opravdu netradiční film. Nevím, kam bych ho zaškatulkoval. Nejlepší možnosti je asi romantický film. Hodně netradiční romantický film. Není to typický americký přeslazený film, kde se potkají, ihned se do sebe zamilují, těsně před koncem projdou nějakou krizi, aby se na konci mohli usmířit a mít velkolepou svatbu. Tady to je jinak. Asi tak jak to přináší opravdový život. Proto je ten příběh krásný. Navíc jsou oba titulní herci nesmírně sympatičtí. Já mám, ale přece jenom jiné favority a proto tento film neocením, tak jak bych asi měl. 75% (26.10.2011)

Nevím jesli komentářům dělá dobře psát je bezprostředně po filmovém zážitku - tenhle například je, tak poté můžu zpětně posoudit zda ano, či ne. Film na mě působí dost suše a prázdně. Zasáhnout může opravdu hluboce jen když máte k hlavní myšlence blíž než daleko. Samotný námět mě ale odzrobjil, co si budeme povídat. Nemalou měrou na zjištění kvalit filmu dost přispívá i skvěle vymyšlený název. Film se odehrává v zemi vycházejícího slunce, kde je absolutně jiný svět než na který můžeme narazit kdekoli jinde. Nejen co se týče základní komunikace, tedy řeči a písma, ale i zvyky, mravy, chování, psychika a vůbec styl života. Já osobně jsem byl v Japonsku, když mi bylo 11let. Abych řekl pravdu, tak jsem z toho vůbec neměl rozum. Na všechno okolo jsem koukal jak puk, ale bral jsem to všechno tak jak je. Naštěstí jsem se tam po deseti letech podíval ještě jednou a to už jsem si odnesl o kus větší zážitek. Každopádně kdo nezkusí neuvěří a když uvěří tak nepochopí. Známá americká hvězda Bob Harris (Bill Murray) jede do Japonska natočit (nafotit) reklamu na Whiskey za 2.000.000$, kde se mu to zezačátku moc nelíbí, je ze všeho paf a chce domů. Po čase se seznámí s ženou jistého fotografa, který zde má jinou, svou práci a nechává ji na hotelu samotnou. Krásná a půvabná (Srarlett Johansson) stejně jako elegantní Bob mají v cizí zemi stejné problémy. Nemohou spát a jednoduše jsou ze všeho trošku mimo. Párkrát si spolu vyjdou na procházku, ven za jejími přáteli do večerních podniků a vůbec si užívají života v centru japonské metropole, Tokiu. Jejich příběh se ubírá vysokou rychlostí vpřed asi hlavně díky osobitému, přesnému a vyváženému střihu Sarah Flack. Ocitáme se nakonci týdne, kdy má Bob odletět zpět domů, do ameriky, za svou ženou a za dětmi. Oba k sobě cítí jisté pouto, ale kvůli překážkám jakými jsou manželské sňatky obou postav, prostředí ve kterém se nacházejí a v neposlení řadě i věk, se k sobě chovají odměřeněji. Toto drama nechává divákovi dostatek času aby mohl popřemýšlet nad psychologií a pocity každé z hlavních postav. Musím se ještě chvalně vyjádřit ke zpracování. Například nezazněla ani jedna známá skladba, nebo skladba od známého intepreta, a přeci tak precizně a trefně vybraná hudba. Všechno byla (alespoň pro nás) neznámá japonská tvorba. Film mě jednoduše nadchl. Ale nerozplakal, ani nijak více nezasáhl. Myslím že je to škoda, protože cítím, že na plný počet má. (12.08.2007)

9/10 Film jsem viděl 3x a pokaždé jdu s hodnocením o stupínek výš. Ale přoč? Nevím! (19.09.2007)

Tokyo. Jeden bod. Bod, který spojuje dvě osoby, neznající se navzájem. Úspěšného muže, který se potácí kolem krize středního věku a mladou dívku, která zatím neví, jak naložit se svým životem. Obě je spojuje osamělost. Jsou ztraceni. Nacházejí v sobě východisko, útěk. Sofia Coppola nás provádí jejich skromným, komorným příběhem neskutečně citlivě. Pečlivě volená hudba a scénář vše jen podtrhuje. Šarmantní Bill Muray a NÁDHERNÁ Scarlet Johansson hrají své role vážně věrohodně a jejich emoce působí skutečně. Závěr celého filmu je na Ztraceno v překladu to nejkrásnější. Závěrečné záběry odjezdu z Tokya podnícené opět skvělou hudbou jen symbolizují konec krásného, lidského příběhu. Stalo se Vám již někdy, že by se pro Vás stala 90 minutová projekce filmu to nejkrásnější za celý den? Já to zažil a za to děkuji. (28.09.2010)

Ono se toho vlastně ve filmu zas tak mnoho neděje. Příběh dvou lidí, kteří se cítí osaměle v cizím městě a jejich cesty se na pár dní střetnou, aby se nakonec zase vrátili do svých životů je ale natočen tak křehkým a nenuceným stylem, že pro mě bylo jeho shlédnutí milým pohlazením na duši. Nic víc, nic míń. (06.01.2013)

Dozaistá krásne uchopená a zrobená citeľná hypsteroviná zabalená do zlatého kabátu s ciťeľnou hrehkosťou. Romantickým filmom sa večšinom vyhýbam, ale toto je presne to čo som od tohto druhu očakával-emócie spojené s usmevnými vtipmi. The Lost in Translation je jeden z radoby filmov, ktorý diváka nemožu srať-či už pre jasnú trefu do čierného vo výberu dvojice hercov, alebo na vsadenie na tému, ktorá je v podstate pre diváka neznámou a chce tiež trochu prežiť Japonska... Billovi Murrymu poklona, pretože to zahral na výbornú a takisto aj nádherná S. Johnasonn. Sofia Coppola je pre mňa dosť veľká neznáma, ale týmto dielom si ma celkom pochytila a zobrala. I keď Lost in Translation chce posobiť ako veľmi silná "emocionálna" dráma (s nádherným-dobre ozvučeným koncom) i tak to je v podstate neškodlivá komédia, pre všetkých druhov divákov. (25.03.2013)

Skvelé, fenomálne...už len ten záber na Scarletin zadoček...ale nie skvelý oddychový film, ktorý je proste úžasný... (21.12.2008)

Upřímně jsem od tohoto snímku čekala víc...Už jen pro ty různé recenze a oscary a Sofii Coppola,která je teď vychvalována do nebes..Ale hlavní téma mi připadalo příliš ponuré a o ničem.Naprostá hloupost a vnitřní smutek Boba Harrise jsem vůbec nepochopila.Celý film se lopotí v Tokiu s nějakou reklamou a pak potká blondýnu a je z ní celej hotovej..Typický film o poblázněném staříkovi o kvalitě dost svědčí to, že tento snímek točili 27 dní.Mě to ničím nezaujalo a dvě hvězdičky jsem dala za roli Giovanniho Ribisi a za nápad,který se nepodařilo dobře natočit(dle mého názoru). (02.08.2011)

Tohle je film, o kterém se toho hlavně tady na ČSFD hodně namluvilo a naslibovalo. Takže jsem se samozřejmě těšil. A těšil jsem se o to víc, když jsem nedávno shlédl o dva roky mladší skvělé Zlomené květiny, které mnozí označovali za slabý odvar tohoto filmu. Bohužel jsem se zklamal. Film pokládá mnoho otázek o smyslu života, ale bohužel je nejen podává tak nějak polovičatě, ale dokonce nepřichází ani s minimálním rozřešením. Bill Murray je ale jako vždy dokonalý a celý film táhne kupředu až ke zdárnému konci. Jenže jsem se zdárného konce nedočkal, místo toho na mě vypadla jen nějaká nafouklá bublina, která mi místo otřesu mozku přivodila jen lehké pomatení smyslů, říkající: "A to má být jako konec?" (08.05.2012)

Krásný příběh. S hrozně milou atmosférou. Bill Murray podal úžasný výkon. Dokonalost sama. A Scarlett Johanssonová mu skvěle sekundovala. Všechno bylo v symbióze. Humorná stránka filmu se Vám dostala pod kůži a těšíte se jak se budou situace rozvíjet dál. Dal bych tomu spíš 4,5* (19.05.2005)

Skromné a milé dílko tenhleten zajímavý příběh. Mám takový pocit, že bych se v Tokyu taky cítil poněkud opuštěně, tak jak oba hlavní hrdinové. Jen tak mimochodem, když bych se někdy podíval do Tokya (což je zatím naprosto neuskutečnitelné), neváhal bych ani minuty a bez prodlení navštívil jednu z videoheren, protože to musí být skvělý zážitek! Ale zpět k ústředním postavám, jejich pocit beznaděje vyprchal jakmile se potkali, jako když mávnete kouzelným proutkem, hnedle bylo veseleji. Jejich přátelství nebylo založeno na sexu nebo dlouhém klábosení, ale na jakémsi vzájemném porozumění. Zvláštní to věc, ne příliš častá, ale možná Tady se hodí vypsat ono přísloví, mluvit stříbro, mlčeti zlato. Mnoho věcí se dá říci i beze slov, tak jak v tomto případě. Kdyby na sebe narazili jinde a v jinou dobu, tak by jejich přátelství bylo na zbytek života, tím sem si jist...a ten konec, musím říct, že byl velmi dojemný. (15.08.2007)

No, nějakej nádech to asi má, nádech přátelství mezi dvěma pohlaví, mezi dvěma generacemi. Bohužel mě nádech a zfetovaná Faris nestačí, chtěl bych trochu něco víc. Murray byl teda docela dobrej, ale hudba nulová, a film strašně o ničem. má to hodinu a půl, což je na film i docela málo, ale většinu z toho jsem se neskutečně nudil. Přemejšlel jsem dlouho jestli mám doporučit Sofii jiný pole působnosti, třeba kuchyni. Bál jsem se toho, že mě tady feministky sežerou, tak jsem si to začal trochu rozmejšlet, nicméně když jsem se podíval na všechny její filmy, doporučim jí celoživotní zákaz režírování. (24.12.2014)