Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Réžia:
Michael PowellScenár:
Leo MarksKamera:
Otto HellerHudba:
Brian EasdaleHrajú:
Karlheinz Böhm, Moira Shearer, Anna Massey, Maxine Audley, Esmond Knight, Nigel Davenport, Keith Baxter, Roland Curram, Michael Powell, Shirley Anne Field (viac)Obsahy(1)
Zaměstnanec filmového studia a příležitostný pornograf Mark Lewis je osamělý voyeur, posedlý touhou zabíjet a zachytit okamžik smrti na filmový pás. Tento šokující snímek zničil po zdrcujících kritikách kariéru režiséra Michaela Powella. Dnes je považován za mistrovské dílo. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (97)
Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85% ()
Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. ()
K tomuto filmu jsem se dostal už před lety, když jsem chodil s jednou fotografkou, která to z bůhvíjakého důvodu chtěla vidět (snad pro profesi titulní postavy). Měl jsem za to, že jsem jeho děj dávno zapomněl, ale už po prvních scénách se mi vše osvěžilo, a měl jsem možnost si tam nově všímat věcí, které mi prve unikly (resp. mám pochybnosti, zda jsem je byl tehdy vůbec schopný evidovat). Těmi věcmi myslím například dva výborné fóry na postavu filmového režiséra nebo nepřehlédnutelnou metafikční rovinu celého filmu (natáčení filmu ve filmu, replika Helen "Viď, že je to jenom film", opakované přechody diegetického zvuku na nediegetický), celým filmem navíc velmi promyšleně prostupuje opakovaný motiv voyeurismu, který tehdy zřejmě ještě nebyl nabobtnalý do tak kolosálních rozměrů jako dnes (na mysli nemám jen současnou všudypřítomnost sledovacích kamer, ale kupříkladu i oblíbený žánr porna à la sex za peníze s neznámou dívkou na ulici natáčený kamerou v ruce muže, který připomene jedna z úvodních scén filmu). Celý film ostatně působí nesmírně cudně, alespoň v té kratší verzi, kterou jsem měl možnost vidět já (v celém filmu není jediný záběr na odhalené ňadro nebo sebemenší náznak krve - možná je to v té delší verzi, ale vzhledem k roku vzniku filmu o tom mám důvodné pochybnosti). Sledování tohoto filmu může vzdáleně připomenout Antonioniho Zvětšeninu, ale opravdu jenom vzdáleně (a to ještě spíše ve smyslu povzdechu, že takové filmy už se dnes netočí), a současného diváka už to asi moc šanci oslovit nemá - osobně jsem se u filmu docela nudil, není ani napínavý, ani strašidelný (nedejbože šokující), ale nelze mu upřít nezpochybnitelné umělecké kvality. Pokud se z toho dnes skutečně stala dávno uznávaná klasika, pak zcela po právu. ()
"Jestli má smrt nějakou tvář, tak ony ji určitě viděly". Zajímavý a ve své době jistě velmi šokující film. Michael Powell měl skvělý smysl pro detail, což trochu zastínilo jeho vedení chování postav, které je místy trochu nelogické. Nepokládám to ovšem za nějak velkou vadu a Peeping Tom jako celek působí velmi dobrým dojmem. Možná by neuškodila trochu kratší stopáž, ale já byl v zásadě spokojen. ()
[8/10] (Anglo-Amalgamated, Michael Powell) (Eastmancolor /// Produkce: Michael Powell /// Scénář: Leo Marks /// Kamera: Otto Heller /// Hudba: Brian Easdale, Angela Morley, Freddie Phillips) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Znepokojivé drama, které stojí na vynikajícím hereckém vystoupení Karlheinze Böhma, který skvěle dokázal vystihnout jak plachost a nejistotu své postavy, tak obsesi strachem a zoufalou touhu po zachycení toho nejpřesnějšího výrazu hrůzy na tváři své oběti. Snímku se navíc podařilo propojit temnou linii příběhu s postupně se rozvíjecím vztahem mezi hlavní postavou a slečnou bydlící v pokoji po jeho matce, což spolu s krásně chladnou atmosférou a sugestivně působícím koncem dělá z Peeping Toma film, který rozhodně stojí za vidění. A až potkám na krátko ostříhaného zrzavého chlapa s kamerou, tak budu okamžitě mazat co nejdál od něho :-) ()
Film, ktorý Powellovi zničil kariéru. Preboha prečo? Je snáď tak šokujúci? Pre dobového diváka asi áno. Podobný námet, čiže pohľad na svet očami vraha, resp. zápornej postavy, už použil Fritz Lang v M a kariéru mu to nezničilo. Peeping Tom je vo všetkých smeroch zaujímavý psychologický triler, ktorý nikdy nenudí a aj napriek dnes už zprofanovanému násiliu na ženách v kinematografii dokáže zaujať. Hlavne výkonom Karlheinza Bohma, ktorého máme zafixovaného v úplne inej úlohe, že...:) ()
Michael Powell v roce 1960 poněkud předběhl dobu. Vlastně celá ta konstrukce psychologického thrilleru a filmu o filmu v jednom je nebývale promyšlená. O tom už určitě několik odborníků napsalo knihy. Rozhodně to není běžný film o perverzním vrahovi, a ani mi nepřišel ničím šokující (jen pro kontext: Psycho vzniklo v témže roce). Ve filmu o kameramanovi je samozřejmě propracovaná práce s obrazem, ale za pozornost stojí i hudba (alespoň hlavní klavírní motiv). ()
Z dílny Michaela Powella jsem viděl dva starší melodramaticky laděné filmy, které natáčel ještě ve dvojici s Emericem Pressburgerem... a je docela zajímavé sledovat stejný rukopis plný „barvičkové“ stylizace s promyšlenými kompozicemi a barevnou aranží všech kostýmů, rekvizit i celé mizascény, vložený zde netradičně do horroru o úchylném vraždícím voyeurovi. Navozuje to docela znepokojivý dojem líbivé stylizace a rovněž fascinace nad klasickými filmovými kotouči, kamerami, promítačkami, barevnými světly atd. v kontrastu k úchylné posedlosti a páchanými vraždami. Dnes mi připadá až překvapivé, jaký skandál s odsouzením a zdrcujícími následky pro režiséra znamenal film, který se přes své kontroverzní téma radikálně vyhýbá snímání vražd, mrtvol i krve, zatímco Hitchcockovi po natočení Psycha s daleko explicitnějšími scénami ve stejném roce sláva spíše vzrostla... nicméně ono pojetí z pohledu ústředního antihrdiny, kterému jde také především o zachycení a vnímání okamžiku hrůzy, tu rafinovaně kráčí s úspěšným psychologickým účinkem na diváka a jevilo se mi originální. Mezi řadou napínavých scén se dočkáváme i mrazivého rozuzlování „přenosné“ rodinné úchylky a Powellovi se v mém případě povedlo, co ve spojení s cinefilním rámcem kolem profesionální i amatérské filmařské tvorby dosáhnout chtěl – zvláštní zneklidňující stav mísící odpor, fascinaci a nakonec i lítost. „Německy chladný“ Karlheinz Böhm do titulní postavy svým ztvárněním přesně padl a vedle prvku filmařiny na mě zapůsobilo i využití zvukových nahrávek i světelných efektů v závěru... za mě tedy velmi zdařilý civilní, umělecký horror s jasným otiskem „zlatých šedesátých“. [85%] ()
Nemůžu se ubránit dojmu, že Michael Powell udělal jednu chybu. Obsadil do role Helen naprosto nepřesvědčivou Annu Massey. Zatímco psychopatický výkon Karlheinze Böhma (známý nejvíc asi jako císař Franz Josef ze série "Sissy") je bezchybný a dává svou postavu divákovi doslova sežrat, Anna Massey se tváří jako kdyby vystupovala ve školním představení o Třech prorocích a oslíkovi. V některých bezprostředně na sebe navazujících záběrech je její tvář zcela "nenavazující", jakoby scéna byla vytržená z kontextu (což ovšem být nemá).___ Nebylo to ani moc strašidelné, ale ta skvělá atmosféra spojující filmy téhle doby a produkce tu nechyběla.___Jako chlap se musím též zmínit o půvabné Pamele Green (alias modelce Milly), která se zároveň postarala o jedinou hambatější scénu celého filmu (jen chvilička kdy leží odhalená, přesto neunikne pozornosti).___Kvůli pokažené postavě Hellen je to u mě tentokrát jen čtyřhvězdičkové.____ Pro zájemce přidávám odkaz na pár lechtivějších fotek Pamely. ()
V dobách, kdy kina obráželo Hitchcockovo "Psycho" natočil neznámý Michael Powell film, podobného ražení. Také nechybí úchylné voyerství ani ubodané krásné ženy. ()
43rd KVIFF 2008 - MIDNIGHT SCREENINGS - Půlnoční filmy, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 2.02/120 ()
Muž s kamerou v neustálom spojení,akoby sa s ňou oženil,zamestnaný ako kameraman vo filmovom štúdiu,ktorý svoju vášeň nosí všade so sebou,aby niektoré ženy,ktoré mu vojdú do cesty,s ktorými sa zoznamuje prostredníctvom optiky kamery a ktoré dýchajú naposledy,okrem jednej,s ktorou sa zoznámi,ale inak, bude mať šťastie,že žije.Tento mladík sa volá Mark Lewis,je fanaticky nadržaný,ktorý sliedi a pozoruje ženy,po ktorých túži,ale nie telesne,túži byť najlepším režisérom,ktorý pácha trestné činy tak,aby nakrúcal vydesené,šarmantné,pekné ženy,ktoré prežijú veľkolepý strach,skúma to,ako vyzerajú pri aktuálnom vpichnutí ostrého pod statívom pripevneného predmetu,ktorý sa im blíži ku krku,do ktorého sa zapichne.Vlastne Mark trpí úchylkou,ktorú si prináša z detstva.Inak sa jedná o dosť provokatívny film,ktorý zničil kariéru uznávaného režiséra Michaela Powella,kde kolega Emeric Pressburger,tu tentokrát neasistuje,ja sa pozerám na FILM,ktorý búra etiku,skrátka už nič viac nepoviem...Haysov Kódex? ()
Akorát tak nepříjemný, úchylný film. Samozřejmě tohle je moje tvrzení z pozice diváka, protože ano, kameramanské postupy, střihová skladba a podobně by se jistě daly rozebírat někde na škole. Ale já už na filmové škole nejsem, a tak mi prostě ten film přišel jen zbytečně úchylný (ačkoliv vlastně nic moc pořádně nevidíme, nejde o žádný slasher) a nepříjemný v tom smyslu, že vlastně fandí vyloženě záporné postavě. Ono asi hraje roli i to, že manželka ten den dokoukávala minisérii Roubal, předtím se dívala na tři díly Metody Markovič, a mne tohle přehnané adorování různých vrahů a úchylů přijde prostě přehnané. Navíc scénář se snaží vypadat jako psychologická sonda do nitra podobných týpků, ale zcela selhává ve skutečné psychologii jakékoliv jiné postavy. Už ta úvodní scéna s prostitutkou mi přišla vyloženě na hlavu - ona vidí, že ji chlap točí na kameru, ale jde s ním jakoby nic, ničeho se nebojí, nijak ho nepodezírá, jako by podobných úchylů s kamerou potkala denně desítky. Nebo ta sousedka - normální holka by se hned sebrala a zdrhla, a ne si s ním ještě dávala rande. A tak bych mohl pokračovat - v reálu se obávám, že ten kluk by si neškrtl už hned poté, co v tom foto studiu na jednu z erosenek vytáhl kameru a začal ji točit i s tím rozbitým rtem. Ale jak říkám, z filmařského hlediska jistě je zde co popisovat a objevovat, neb samotný nápad je hodně nekonvenční. ()
První půlhodina (první vražda a narozeninová projekce s odhalováním dětství hlavního hrdiny) má velmi silnou atmosféru v zajímavém prostředí a typicky jasných barvách té doby. Je obrovská škoda, že to dalších cca 70-80 minut dokáže naprosto rozprášit v až obsesivně šmíráckém zaměření na hlavního hrdinu, který skoro nesleze z plátna a nezáživnými rozhovory. Divně se chovající, tvářící se a nejednou i hovořící postavy by se daly snést a tak nějak zařadit do koloritu filmu a kamera je výborná po celou dobu filmu (ne nadramo ji drží zlaté české ručičky), ale čím déle ten film trvá, tím více se z něj vytrácí cokoliv zajímavého. A když nakonec doběhne k předvídatelnému závěru, divák si až oddechne. ()
Strhující thriller o psychopatovy s kamerou který zabíjí dívky co mají strach. Film je podle mého bravurně zvládnutý . Karlheinz Böhm je ve své roli skvělý. Skutečně originální a zajímavý snímek. ()
Kdo čekal brutální vraždy nebo děsivou atmosféru, jelikož se snímek objevil na seznamu "25 nejnebezpečnějších filmů", tak je zklamán. Peeping Tom je pro mě spíše psychologické drama, nicméně moc dobré a musím uznat, že u jedné scény se mi pořádně rozbušelo srdce, což se mi u filmů stává jen svátečně. Powellovo zaměření se primárně na ústřední postavu, Marka Lewise (skvěle zahraného Karlheinzem Böhmem) jsem v tomto případě ocenil. Velmi zajímavá, charismatická, milá a přitom děsivá svým cílem dokončit svůj dokument za každou cenu. Opravdu doslova za každou cenu. Jablko v tomto případě opravdu nespadlo daleko od stromu a Powell jeho tváře zachytil, aspoň pro mě, velmi dobře. ()
Powell bol výborný režisér a dokáže budovať dobrú atmosféru, aj Bohm svoju úlohu celkom zvláda a veríte mu toho pošahanca, žiaľ scenár nie je príliš podarený a len ťažko vás ten príbeh nejako strhne. A tén záver, čistá komédia... ()
Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii. ()