Šmírák

Nemůžu se ubránit dojmu, že Michael Powell udělal jednu chybu. Obsadil do role Helen naprosto nepřesvědčivou Annu Massey. Zatímco psychopatický výkon Karlheinze Böhma (známý nejvíc asi jako císař Franz Josef ze série "Sissy") je bezchybný a dává svou postavu divákovi doslova sežrat, Anna Massey se tváří jako kdyby vystupovala ve školním představení o Třech prorocích a oslíkovi. V některých bezprostředně na sebe navazujících záběrech je její tvář zcela "nenavazující", jakoby scéna byla vytržená z kontextu (což ovšem být nemá).___ Nebylo to ani moc strašidelné, ale ta skvělá atmosféra spojující filmy téhle doby a produkce tu nechyběla.___Jako chlap se musím též zmínit o půvabné Pamele Green (alias modelce Milly), která se zároveň postarala o jedinou hambatější scénu celého filmu (jen chvilička kdy leží odhalená, přesto neunikne pozornosti).___Kvůli pokažené postavě Hellen je to u mě tentokrát jen čtyřhvězdičkové.____ Pro zájemce přidávám odkaz na pár lechtivějších fotek Pamely. (06.08.2008)

Peeping Tom by ideálně mohl nabýt tvaru dobrého Hitchcocka, pro mne je však spíše takovým slabším De Palmou. Film mi vůbec nesedl, bezprostřední dojem, kterého jsem po zhlédnutí nabyl, by se dal shrnout do slov "nesympatická, nepříjemná blbost". Snad žádná postava se nechová jako člověk a já nejsem ochoten to akceptovat, ani když přihlédnu ke stáří filmu. Mnoho podobně starých žánrových filmů na neprůstřelnou logiku příliš nehledí (určitě ne tolik jako se vyžaduje dnes), zde to ale přerostlo určitou mez, kterou jsem schopný tolerovat. Jen zauvažujte hned nad tou první návštěvou Helen u Marka - kdo by se proboha choval jako ona? Nikdo! Ne, tohle podle mne zkrátka není povedený film. (23.01.2011)

První půlhodina (první vražda a narozeninová projekce s odhalováním dětství hlavního hrdiny) má velmi silnou atmosféru v zajímavém prostředí a typicky jasných barvách té doby. Je obrovská škoda, že to dalších cca 70-80 minut dokáže naprosto rozprášit v až obsesivně šmíráckém zaměření na hlavního hrdinu, který skoro nesleze z plátna a nezáživnými rozhovory. Divně se chovající, tvářící se a nejednou i hovořící postavy by se daly snést a tak nějak zařadit do koloritu filmu a kamera je výborná po celou dobu filmu (ne nadramo ji drží zlaté české ručičky), ale čím déle ten film trvá, tím více se z něj vytrácí cokoliv zajímavého. A když nakonec doběhne k předvídatelnému závěru, divák si až oddechne. (10.02.2016)

Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85% (30.05.2014)

Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii. (11.05.2011)