Šepoty a výkřiky
Viskningar och rop
Cries and Whispers
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann, Anders Ek, Inga Gill, Erland Josephson, Henning Moritzen, Georg Årlin, Ingmar Bergman (rozprávač) (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Karin a Maria sa po rokoch vracajú do rodného domu za smrteľne chorou sestrou Agnes. Rodinné spomienky a prichádzajúca smrť vyplavujú z hlbín minulosti dlho premlčané hriechy a na povrchu obnažujú vzťahy, zbavené súcitu, plné pretvárky, kalkulu, lží a ľahostajnosti. Vzájomne odcudzené sestry nedokážu ani pri smrteľnej posteli nájsť k sebe cestu odpustenia a odhaľujú iba neláskavý rub citov. Táto komorná dráma o rozpade základných ľudských hodnôt čerpá zo severskej dramatickej tradície a je vrcholným súhrnom autorských tém a režijných postupov Ingmara Bergmana. Vizuálne riešenie filmu, za ktorý Bergmanov dvorný kameraman Sven Nykvist získal Oscara, vychádza z citácií klasických diel výtvarného umenia a zo sugestívnosti pôsobenia farieb, ktoré evokujú základné pocity a vzťahy príbehu. (RTVS)
(viac)Recenzie (164)
Bergmanovy filmy měly u nás štěstí, že mnoho z nich v době jejich natočení, bylo zakoupeno a zařazeno do repertoáru filmových klubů. Československý filmový divák se tak s odstupem 2-3 mohl seznámit se stěžejními díly Bergmanovy tvorby. A Šepoty a výkřiky mezi ně rozhodně patří! ()
Divadelní stylizace, komorní scénář, hrstka herců, jeden dům, jedna noc- z těchto na první pohled neatraktivních surovin dokázal Bergman "vytesat" velice silné a šokující drama o 3 sestrách, kterým v životě zkrátka chybí láska. Nic jiného v tom není. Každá je ale jiná, každá svůj nedostatek řeší jinak.....Celkově tento kousek patří k těm lepším bergmanovkám.... A ještě poznámka: při promitání si nedávejte moc nahlas zvuk protože někdy jsou ty "výkřiky" opravdu výkřiky.. Div že Harriet Anderssonové neupadly hlasivky. ()
Bohužel se tu neshodnu s mým kamárádstvem, ale tento film mě příjde z řady slabších Bergmannů. Spíše mám rád ty černobílé, barevné mi nějak nesedí:-( ()
Lidská samota v tváří tvář smrti, která rozhodně není taková, jak by to byl kdo čekal. Klasický Bergman, který mně konkrétně úplně nesedl. Mám radši jiné jeho kousky. ()
Majstrovsky zvladnuty film od velkeho filmoveho velikana.CHLADNY film o troch sestrach z ktorych jedna umiera vo velkych bolestiach.Zostavajuce dve sestry nedokažu zo svojov sestrou sucitit su citovo chladne.Zosnulu mala najradčej jej sluška ktora ako jedina za zosnulou skutočne smuti .Genialny film . ()
Po již několikáté a tentokrát digitalizovaně. To nejlepší, co IB udělal. Archetypy lidi ztracených ve svých sebeznicujicich programech. A nejlepší polopaticky závěr filmu ever! ()
něco mezi filmem a obrazem, absolutnem a křečí, nudou a strhujícností a třemi a čtyřmi hvězdičkami ()
Krásně režijně zkomponované,přesně v Bergmanově stylu.Radost a dobrou náladu mi Šepoty a výkřiky nepřinesly,silný zážitek a skutečně dechberoucí výkony ústředních hereček ale určitě. ()
Byl jsem na tom s kamarádem v 15-ti letech na letním filmovém festivalu v Kolíně v kině Jas původně měli dávat film "Rozhovor" s Gene Hacmanem , ale míst toho dali toto !!Kamarád při jedné zvracecí scéně řekl že ji hodí asi taky , film kde si žena pořeže genitálie a krev si rozetře po obličeji je podle mne morbidní a nechutný!!Ty dva body jsou jen a jen pouze za Liv Ulmanovou , kterou uznávám z jiných filmů, jinak bych dal odpad!!!!!!!!!!!! ()
Vizuálně bohaté filmové dílo s vytříbeným stylem barevných variant s důrazem na extrémně sytou červenou barvu. Velice komorní drama držící si konstantní odstup jednoduchosti, ve kterém Bergman vypráví o vnitřní úvaze o smrti, sesterství, víře, ženské psychice a hledání smyslu v utrpení. ()
Vím, že po filmařské stránce je to uznávané dílo, ale mne tahle rozvláčná severská melancholie spíše uspávala. ()
Čepici dolů a úklon. Ingmar Bergmann předkládá hypnotizující studii charakterů. Ten nejlepší musí padnout s velkou rezervou jako první. A o tom také film je. Je tíživý, je nutný zamyšlení -není co vytknout. ()
Vizuálně podmanivé a zároveň strašně temné a zlé. Láska, soucit a schopnost porozumění, naráží do neprostupných povahových rysů tří sester, které se pomalu loučí s jednou z nich. Jedinou výjimkou je nesobecká služebná, která je jako plamen, co v jejich chladném světě udržuje jediné, přívětivé místo k životu. Pomalé tempo a tíživá atmosféra stylizovaná do syté červené, pozvolna plyne a hází na diváka deku, pod kterou se snadno začíná dusit. První seznámení s Bergmanem dopadlo na jedničku. Chce to jen vystihnout správnou náladu, kdy se do něčeho takového pustit. ()
Můj třetí film od Bergmana, zaujal mě více než dříve viděná filosofická Sedmá pečeť i retrospektivní Lesní jahody. Film má neuvěřitelně hutnou a depresivní atmosféru, která člověka sužuje jako zlá vnitřní choroba. Ukazuje smrt nahou a bez pozlátka kýče. Psychologie všech tří sester i služky Anny je mistrně vykreslena, k čemuž pomáhají i četné retrospektivy. Film je i vizuálně silný (využití červené barvy). ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1977/78. ()
Veľmi nepríjemný film, ktorý však vo mne na moje prekvapenie zanechal celkom príjemný pocit. Z niektorých scén som mala silné zimomriavky. Hudba mi v tomto filme absolútne nechýbala. Všetko to mľaskanie, dýchanie, šušťanie perinami, hvízdanie vetra či šepkanie navodzuje tiesnivý pocit, ktorý ma sprevádzal celým filmom. Tikot hodín ako kulisa rozhovorov o ničom. Čo bolo na tom pozitívne? Slúžka Anna a jej úprimná láska a súcit. Láska, ktorá existuje aj v chladnom svete plnom chladných vzťahov. Vďaka tomuto momentu nevidím tento film tak depresívne. ()
Zahálka, a s ní většinou související bohatství materiální, jest zdrojem neřesti a chudoby mravní, mnohdy i duchovní. To chtěl možná autor svým dílem říci. Nejsem si ale jist, zda díky ve své době jistě výjimečné formě zpracování, kameře a expresivnímu vedení herců, toto jeho poselství poněkud nezapadlo. Každopádně vytvořil nechutný příběh o odpudivých lidech, který už je ale z dnešního pohledu dost nudný. Jelikož je mi Ullmanka dlouhodobě nesympatická, jediný světlý moment byl tak pro mne její doktorův fyziognomicko - psychologický rozbor. Bez něho by to byly dvě hvězdy s odřeným hřbetem. ()
Slavoj Žižek o Šepotech prohlásil, že v něm probouzejí goebbelsovský tendence. Ve mně taky. ()
Bergman se vším všudy a k tomu barevný. plusy Po zhlédnutí chvíli trvalo, než jsem se zase rozmluvil. Atmosféra snímku na mě dolehla především díky skvělému technickému zpracování a precizní práci s charaktery, ve které Bergman obecně patří mezi nejlepší. mínusy Červená, červená a zase červená a k tomu červené zatmívačky, to je prostě až moc a trochu to kazí jinak nádherný vizuál. První polovina mě moc nebavila a dost jsem se ztrácel v červených zatmívačkách, které oddělovali abstraktní výjevi, pak ovšem konečně přišla ta událost (nechci spoilerovat) a snímek se už rozjel na plné obrátky. celkem 75% ()
Podle mého názoru Bergman v tomto díle spojil veškeré dosavadní znalosti a názory na ženskou psyché a v podobě vykreslení čtyř ženských postav je zde stoprocentně zúročil. Spojil tak problémy sesterského odcizení (Mlčení) a na druhou stranu psychické závislosti na druhé osobě (Persona). Kamera (samozřejmě Nykvist) zde natáčela v červených odstínech, což dodává filmu absolutní ženskost. Muži jsou ve snímku pouze vedlejšími postavami (pouze rodinný lékař zde vzhlíží dojmem, že by mohl razantnímu ženskému světu odolávat). Herecké výkony jsou absolutně fantastické a herečky (zejména Thulin) zde vzbuzují dojem potlačované sexuality. Její scéna převlíkání a následné sebezraňující praktiky nám mohou evokovat novější „Klavíristku“, ale troufám si tvrdit, že zde to působí vyváženěji. Zkušený tandem Ullman-Thulin zde doplňuje jedna z prvních Bergmanových dvorních hereček Harriet Andersson a Kari Sylwan. ()