AlDelon

Bratři před sebou sice měli mimořádně nelehký úkol ale výsledek je trýznivý, fakt. Proč si tvůrci domysleli zcela fiktivního německého vyšetřovatele, proč že prý Zdena st. odevzdává zde červenou knížku po smrti odsouzení Horákové když tak učinila po Píkovi. Zřejmě snaha vyhnout se jednotvárnosti vojenských kruhů ale povrchní Bratři raději dají všeobecně znalou Horákovou. Obloukem se vyhýbají nesporným zásluhám bratrů za druhé světové války (konečně byli snad nejmaldšími držiteli svého vyznamenání tehdy, z rukou Edvarda Beneše) a hlavně případu zapalování stohů, to i s Jánem Leciánem neni ani zmíněno zcela mimo. Namísto uvedení vyjmenovaných událostí dáváme čas raději příběhu našeho vyšetřovatele, opakuji zcela smyšleného. Nemrhá se zde jen časem, nejde ani o důležitá fakta ale i o dobrý příběhový pokrm. Bratři jak už v názvu mají, upozaďují klíčového Paumera a raději rozvíjí Zdenu ml. -nic proti, ale to si jednoduše protiřečí. Buď tedy o bratrech a nebo o rodině, pak ale sami moc dobře vědí že není dost stopáže, každopádně tohle je pak paskvil. A zbytečně natáhlý je například i německý statek, mohl bych pokračovat dál. Bratři údajně chybují, ovšem já to filmu nevěřím, jako divák z toho ten pocit nemám a to pokud není špatně není alespoň dobře. Tohle je velký zklamání. Je to promrhání látky. Zmrvení historické události faktu, prostě pro společnost zvučného. Zde se na to hledělo přespříliš málo. Jakási snaha se zalíbit, ale čemu, komu vůbec? A ještě ta stará písnička o jednotvárnosti mainstreamu momentálních filmařských postupů, kontrastní psychologičnost obrazu i zvuku. Antagonisté se tváří jako jeden velkej totožnej nečlověk a protagonisté jak parta odřených veselých/vypsychlých chudáků. Vždyť by si nikdo nedovolil požadovat preciznost a budiž menší záživnost Gavrasova Doznání. Co je však špatné je špatné, a tady, tady je to hodně nedobrý.

trailer filmu:     https://www.youtube.com/watch?v=hKt9jmxTbuQ

Kdo nastaví kůži začínal opravdu lákavě. Úvodní scénka nabízela tutovou francouzskou krimi, jenže sotva dozněla, film začal upadat do vzorce většiny Delonových posledních filmů: zapeklitá, ukecaná zápletka, osudová plochá milenka, jedna/dvě přestřelky, jedna/dvě automobilový honičky, sprcha před přestřelkou a happy end, s modrými procenty (až na Tři muže na zabití). Mnohdy film doprovází progresivní skladba v angličtině.....nutno uznat že Alain Delon všechny tyhle stejnolitý filmy táhne slušným způsobem.